čtvrtek 8. srpna 2013

Selekce

Dvůr Králové srpen 2013
S těžkým srdcem budu muset fotky přetřídit,vytřídit,ou,ououou,jinak to nejde,neposunula bych se,takhle je to i s lidma,ač je to těžké,je to očistné.Malá opička,guarézka,že v jejím výrazu se zrcadlí pohnutí malé opičí duše ?Vždy znova a znova mně překvapují,lidé a já sama vnímám,jak je třeba nahlédnout na vše,co děje,jako vývoj,přínos a zrání,tak to je.Je to v pohybu,ač můj vnitřní postoj se někdy tomu brání,je to očistné.Mám pocit,stalo se mi v několika okamžicích,minulé dny,že se přání plní,myšlenky zhmotňují,až mi přeběhl mráz po zádech,jak vidím,že se lidem špatné vrací a jak ti,co jdou špatnou cestou,pokud nedosahují uspokojivého výsledku,jen zesílí tlak .Dnes večer mně čeká jedno takové vypořádání,až mně mrazí,člověk co mi něco nedodal,něco provedl,je v nemocnici a je lazar,to za co dostal zaplaceno a neudělal,tak je dávno spotřebováno a co je mi po tom ?Neviděla jsem,že lidé co se jim něco děje,že tak chtějí žít,že vytěsňují a že pravda je něco,z čeho mají strach a vyrážku.Uf,tak já nahlížím a nedá se svítit,mám mít odvahu a bojovat,narodila jsem se taková,je to můj úkol,překonat překážky a vylezt z bahna,co mi nevyhovuje,co mi je po tom,že ostatní se v tom rochní.

Hodinu přemítám nad malou guarézkou,nad lidmi,nad sebou,nad fotkou,ořezem,nad jednou fotkou,pak se divím,že mi utíká čas.Kam,záleží,kam jsem tu energii vložila.Vypadá to,že dnes je den selekce.Trošku to provází smutek,ale co,vždyť je přede mnou to,co co jsem si přála,kavárna,jsem komunikativní,proto jsem chtěla a chci být v kontaktu s lidma a předávat,asi nejlépe dobré kafíčko a včera jsem zažila takovou radost,Pupík,moje kočička,osobnost veliká,co si umí říct,o to co chce,kočičím způsobem,se promenuje samostatně po vnitrobloku,jasně,že jí mám pod kontrolou a pokaždé mi zdrhne a schová se,hraje si se mnou a proto jí můžu pouštět,protože vím,že ona moc dobře ví,že se ztratit nechce,tak se Pupíček zase zdejchla,v tom vedru jen do stínu keřů a jakou měla radost,že jsem jí vytáhla,povídala jsem si s paní,co mi ji vždy naviguje z okna a ona povídá,že se v domě narodila,tak se jí ptám,usuzujíc z jejího věku,že tedy zažila a znala pana Bauma,zoologa,co u nás není skoro znám a přitom jeho přínos je takový,v přirovnání jako A.Ensteina ve fyzice,tak si to říkám a paní povídá,že to byl její strejda.Tý jo,pane jo,tak si říkám,že tak to má být,koho zajímá doktor Baum,jeho osud,že má na chodníku malou bronzovou destičku,že zahynul v koncentračním táboře ?Pane jo,kdo ho zná,koho to zajímá ?A zajímá ty,co jsem se s nimi stýkala vůbec něco ??Začínám o tom přemýšlet.Začíná se můj život pročišťovat.A tak jsem paní povídala,svou patálii s kavárnou,i jak jsem chtěla udělat výstavu doktoru Baumovi a ejhle,to klidně mohu,jak těžko se dle mého kvalita dere na povrch,jak s těžkým srdcem jsem ořízla fotku guarézky a trvalo mi to a jak těžko prožívám poslední dobu,co se potýkám,s čím vlastně ?Aha ?A to krásné,když jsem paní povídala,že už nemám sílu a odvahu,že jí sbírám na tom dvoře,přemýšlím a venčím Pupíka,či Pupíček venčí mně,tak mi paní povídá,že mám být odvážná,no jasně,odvaha to je přece to ono,žádný zápecník se hrdinou nestal,jen hnil doma za pecí,to je vlastnost,co je znakem i v českých pohádkách.Mýty a báje,začínám se cítit,dle předků,jako divoká Keltka,tak z toho místa pocházím,cítila jsem se odtamtud,kořeny,mé kořeny jsou všude.I v lese druidském,i na Žižkově,mé kořeny jsou tam,kde je mé srdce.A včera a předevčírem jsem byla v příjemné společnosti a tak dnes si jdu vypořádat závazky s tím,co už je minulostí.Karma,dharma.Budu pozorovatel,to je moudré,často je mé srdce hnuto soucitem a když pak vidím,kam jsem to vložila,tak bych si jí plácla,pro probrání,co jsem to všechno neviděla.A vidím,že to co se člověku děje smysl má a jaký.A to mám třídit ještě mnoho fotek,olizovaly mně žirafky,sametové a dozvěděla jsem se něco nového o nosorožcích,že jsou to plašani,nejdřív konají a pak přemýšlí,takže se leknou,zamáčkli by vás a pak by je mrzelo,že ten mastný flek byl jejich milovaný ošetřovatel,takže opatrně s nosorožci,což jsou chytrá zvířata,to se o lidech,ve většině případů nedá říct.Kočička zase perlí,ale tak to cítím,nejsem pokrytec,nebezpečí pramení z hlupáků a jaké a kočička je celkem dost chytrá a navíc vnímavá,cítící a instinktivní,proto je jedna duše se zvířaty....Včera byl den a je celý měsíc,že jsou duše předků blíž,tak se tak vžívám a děkuji,za předaný genofond,za odolnost,o které jsem netušila,že ji ti druzí nemají.....a kdo ví,co ještě objevím,v sobě.Moje deníčky,to to nabralo grády.

 
Dvůr Králové srpen 2013

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jste vítáni.