Prohledat tento blog

středa 26. června 2013

Jedna a ta samá

 Ve vnitrobloku na zahradě růže jenž jsem zasadila,rozrostly se a keře zesílily.Jsou deštěm oválené,ale vlhko jim svědčí a tak všechno povyrostlo a rozbujelo se,kvetou zimolezy a omamně voní,dlouho to byly keříčky,jak myší ocásek a najednou mají mohutné šlahouny a množství květů.
Bambusy vyrážejí nové výhony,lilie královské mají poupata,před rozpukem,tráva je po kolena a habříky po sestřihu se doslova splašily.Padl na mně smutek,rozšlápla jsem dva hlemýždě,v pruhovaných domečcích,nechtě,byly v té vlhé trávě a padla na mně lítost,z marnosti a pomíjivosti,smutek nad údělem,nad smyslem a naplněním,nad tím,jak cítím úzkost a strach a nezbývá,než jít dál a čelit,ať se děje co se děje.
Dnes jsem potkala Karla,Švancenberků,nějak často se mi to stává,musela jsem se smát,buď je stejně mlsný,jako já,nebo máme stejný hudební vkus,nebo nevím,kdo se komu plete do života,či cesty,musela jsem smát,když jsem si říkala,že jsem velkorysá,že přestože s ním nesdílím jeho vizi politickou,tak jsem ho se zářícím úsměvem pozdravila a prolétlo mně hlavou,že je ve svém věku loutkou některých,dost možná,protože v blízkosti působí zmateně a ztraceně,jak malý chlapec,možná je to i věkem,možná,nebo prostě člověk dozraje jen činy a událostmi,nikoli věkem,jen působení věku nezocelí,nezpůsobí zrání.Tak jsem se tak pohybovala na pomezí představ a má mysl se toulala a přemýšlela o životě a najednou jsem cítila smutek,nepředstavitelnou lítost,snad je to dané také tím,že je taková tma,zataženo a před deštěm,možná proto,že procházím těžkou životní situací,za kterou jsem odpovědna,ale nabrala jiné rozměry a směr,než jsem tomu já chtěla dát rozměry.Překvapuje mně mnohé,vnímám a srovnávám se a ptám se,co se mně týká,není toho mnoho,je tolik svobody,kolik si jí sami k sobě dovolíme,je tolik možností a cest,kolik jich uskutečníme a kam se vydáme.Stejně se v mysli vracím k literatuře,těm co pozorovali přírodu bystře a tak posuzovali jevy a ptali se sami sebe,co jsem,kam jdu a komu to slouží,cui bono ?Tak jednoduchá otázka a tak dá možnost náhledu.Jak je tma a zataženo,vzpomínám na 100 roků samoty,jak postihla hloupé a  zpovykané lidi zasloužená apokalypsa,v podobě jejich devastace,dnes jse si vzpomněla na B.Hrabala a zapomněla co se mi vybavilo.Dnes měl pohřeb Filip Topol,nemám ráda sentiment a kvičení,každý  je po bitvě generál,mně by zajímalo,co ho tak v životě sužovalo,či trápilo,že se doslova uchlastal,tedy on pít přestal,ale to už měl vyoperovanou slinivku a nebylo to žádné ejchuchů,vypadal nemocný a nevím,zda dodržoval dietu a abstinenci.Tak nevím,co trápilo jeho duši,jeho křehkou duši,že psal takové básně a texty,různé,smíchané s odsudky a vulgární,ale byl to lyrik,velký básník,to musí dlít v duši,protože to není a neobsahuje tělo,jeho tělo byla pomíjivá schránka,to co z něj vycházelo,zářilo,to pocházelo z jeho duše.Co rozhoduje o tom,zda se naše duše cítí  šťastná,nešťastná,naplněná,či jak rozpoložena ?
A to jsem nakoukla do bulvárního tisku,kde psali o pohřbu Filipa Topola,že se ho účastnil Karel,tak proto jsem ho potkala,o pár chvil později,vyhládlo mu a šel mlsat do vyhlášené farmářské prodejny,kam také chodím,na dobroty.Říká se ,že je vesmír synchonní,tak dnes nemohu mít depresi jen já.Odložím,co jsem měla na ráno,tak a takhle se mi to pak hromadí....Kde duše najde své spočinutí,by mně zajímalo.

úterý 25. června 2013

Úvahy a úlovky

 
 
Byla jsem na fotokurzu a ne poprvé,asi mi vyhovuje neotřelý přístup lektora a je pravda,že mi praxe dává hodně,ač z mé hlavy leccos vyvane,mám zrcadlovku Nicon D 40,takové mimino,mezi současnými,rdím se studem a polévá  mně horko,že jsem si ji už skoro kdysi koupila novou a fotila dlouho na automat,to se stydím,až mi stydno,polévá mně pot studený a stydne krev v žilách,jaká jsem ostuda,to tedy jo.Už loni jsem byla na Malé Fatře a to,co člověk nevykouká z manuálu jsem pochopila,až po praktickém přístupu a proto jsem jela zas,osvěžit si paměť a vlastně zjistit,že důležité je mít jakž takž pojem o vkusu,tedy dbát na základní pravidla kompozice,rozložení snímku,tedy nedávat hlavní objekt na střed,dělit obraz na třetiny,zlatý řez,jako v malířství.Fotka má obsahovat popředí,střed a pozadí.Ostřit na bližší oko,zvířata fotit v  úrovni jejich očí a dodržovat zásady dělení celek,polocelek,portrét,detail,polodetail.Jedním z nejrozšířenějších nešvarů je špatná kompozice,když nad hlavami lidí je půl metru volného prostoru a přitom foceným chybí kotníky,voda,co ubíhá do kopce,focení lidí zády,umisťování do středu,pokud to tedy není uměleckým záměrem,no a co je důležité,aby byla fotka dobře vyfocena.Od té doby si všímám těchto nešvarů a už to nehodnotím,proč taky,taky jsem si toho všimla i u sebe a je fakt,že vypálené nebe,tedy nebe,které je přeexponované,to bych nedala.Fotila jsem Praktikou a než jsem kousla ovládání digitální zrcadlovky,trvalo to,zjištění,že je to to samé,jo,holt,nikdo učený z nebe nespadl.Také mně překvapilo,že krajina se fotí clonou 8 a lidé a ostatní blízké předměty,5,či co nejnižší clonou,mimo makra. A máme mít na paměti,že hloubka ostrosti se šíří  1/3 dopředu a 2/3 dozadu,tak máme myslet na to,kam ostříme a co si přejeme mít ostré a co nikoli.U focení lidí ostříme na nejbližší oko,protože nemáme zájem na  tom,aby dfotyčný měl ostrou špičku nosu,či ucho.Polemika o objektivech vhodných na portréty je nekonečná,ukázkou jsou výsledky.A vše a to nejdůležitější se odvíjí vztahem času a clony,což je jasné a nic se nezměnilo a nezmění.A máme zkoušet,nic není pevně dané.Tak teď praktické ukázky.
 
Při výuce,jsme byli vysláni,ať nafotíme kompozičně správně sebe navzájem a chatu a okolí,kompozičně správně znamená,že neumisťujeme hlavní objekt do středu,obraz dělíme na třetiny,je to znát,má to dynamiku,plus je děj a nápad.Tak fotka stativů,za sebou seřazených byla hodnocena,že ano,tak je mi trochu trapno,ale je tu.Taky jsem na ní byla sama pyšná.


Lodička na Sečské přehradě.1/3 země,2/3 vody,fotka má popředí,střed a pozadí a něco se tam děje,je tam lodička,tolik jásotu.Moc se mi tam líbilo,bylo to skvělé srdečné prostředí,vypadla jsem v e čtvrtek z Prahy,kde bylo vedro na padnutí,5 x jsem lezla do vany se sprchovat a nic to nebylo platné.Pro mně vypadnout do přírody je balzám na duši,potěcha pro oko,jen to ticho,stát bosýma nohama v trávě a pozorovat oblohu,hvězdy,spočinout v tichu,tmě,jsem moc potřebovala.
 
A zde praktická ukázka,co jsem potřebovala vysvětlit,jak doma fotit kočičky,k tomu jsem se nedostala,ale ještě není všem dnům konec,zde se vyvaluje Pupíček,v těch vedrech byly rozvalené na balkóně a takhle to vypadál,když se to přežene s krmivem juniorem,už mají utrum,Pupík a Míca jsou jak koule,říkal i pan doktor,Míca měla rýmu a Pupíček má dost možná autoimunitní onemocnění zoubků,dostala kortikoidy a pokud to nepůjde,tak stoličky půjdou ven,takže se chystám na denní čištění zoubků,očekávám velkou radost a chrabrý odpor.Už jsem jim koupila aroma olej na dásně,člověk zkusí všechno,vyzkoušela ho i na sobě,dobré to bylo,samé byliny.
Ale k focení.Tak u focení zvířat je důležité je fotit z výšky jejich očí,to znamená snížit se na jejich výšku,lehnout si k nim,tak jsem se chtěla zeptat,jak na Pupíka,ale koukám,že Pupíček na mně sveřepě kouká,až,až.Ostřím na oko a ve středu objekt (Pupík) není.Pupíček je něžná kočička a tváří se tak svěřepě,to je jen zdání,na veterině,když jí pan doktor čistil zoubky,tak mi srdce usedalo.
 
Leháro v těch vedrech,možná to bylo jediné letnění,vzhledem k ochlazení,každopádně dnes na balkoně kočičky neleží,to ne.


Spací vagón,chybí jen Macíček,ten se tam válel v noci,Pupíček ho totiž pořád jen uzurpuje a Macíkovi je to dost jedno.Musím se naučit zkrátit čas,doma fotit kočičky mi moc nejde,prostě je tu tma,ale budu trénovat.
Fotografie je o zachycení okamžiku,o duši,o předání,má být řemeslně dobře zpracována a má mít nápad,možné je cokoli a dovoleno též.Jsem ráda,že mám svou stařičkou a maličkou zrcadlovku,jsem šťastná,jak blecha,že ji mám,jsem šťastná,jak blechy 2 a porozhlídnu se po odjektivu,cenově dostupném ...a pak se uvidí.Co dál.Ponaučení ze 4 dohod,že má člověk co dělá dělat,jak nejlépe umí,před chvilinkou Macíček hodil šavli,pár chlupů,to se mu ještě nestalo,tak jsem si říkala,že taky dělá co umí,nejlépe.A krmení juniorem skončilo,pan doktor říkal,jo,bodejť,aby jim nechutnalo.Macíkovi a Macince je přes 2 roky a tak konec kaloriím,Míca,Pacinka a Pupíček mají  Hills senior a nezbyde bílým Macíkům,než ho baštit taky.Macík se dobývá do tiskárny,to mně právě mrzí,že nedovedu kočičky vyfotit doma,když je méně světla.Tak zčista jasna se setmělo.

středa 19. června 2013

Memento mori


Hej,Filipe,pokoj Tvé duši
slyšíš,klid a mír Ti přeju
na Tvé cestě
na věčnosti,je prý celý vesmír
v nás
částečky,hvězdný prach
rodíme se ve hvězdách
děkuji za to,že jsem mohla
být součástí
a tančit
ať Tvá duše odpočívá,tam
kde zní hudba,tam
kam kráčíme
v prachu cest
k Bohu Filipe nech se vést



http://www.youtube.com/watch?v=SD84m59d4Ps

http://www.youtube.com/watch?v=ACwi6DYTUhw

sobota 1. června 2013

Macíkovo odpoledne a reklamní úvahy



Dnešní Macíkovo odpoledne se koukám neliší,od předchozích,když jsem viděla,jak kočičí útulek nabízí na prodej kočičí pelíšky této firmy,musela jsem reagovat a napsat oslavnou ódu na tuto kukaň,Macík se v ní nejraději povaluje,často celý den,utíká do ní,když někdo přijde,cítí se v ní v bezpečí,Macinka se schovává na škrabadle v budníčku.Je to zvláštní,ve chvíli,kdy kamarádka přivezla Macíka,tak jsem jí podezřívala,že je domácí,Macík,co přijel,rovnou od popelnic byl velmi mazlivý a krotký,dokonce mně první večer,když jsem ho zavřela z důvodů odblešovací karantény do koupelny,tak mně objímal předníma packama nohy,abych snad neodešla.Macinka,ač byla u kamarádčiny babičky měsíc předtím,tak ta byla ještě bázlivější,že se bála dojít na záchůdek a tak nakonec skončili v koupelně oba,aby si zvykli a bylo to dobré rozhodnutí,postupně se osmělili a začali se producírovat po okolí,přestěhovala jsem ještě jeden záchůdek do pokoje,abych předešla kolapsům,no a co říct,mám nové madrace,ty staré byly měkčí,hm,no a na madracích vodotěsný chránič,no už je vyzkoušený,jak jsem přijela z hor,tak Macinka,potvora,snad že byla zmatena,či znepokojena,tak koukám,že tak vedle mně divně sedí a už...už ...už bylo pozdě,tak jsem spokojeně zjistila,že chránič opravdu funguje,hned se pralo,no a chtěla bych to zaklepat,zatím to byl jediný renonc.Ta Macinka,když ona je takový malý truhlík,má půl ocásku,když přišla,ještě se jí hojil,rána byla čistá a tak,že se jí ocásek hojil dobře,bylo třeba jen hlídat,aby si nestrhla stroupek,bylo vidět,jak se tkáně dlouho a  postupně hojí do hloubky,zůstal jí trošku olysalý koneček,jak asi měla strhlou kůži,vypadá ten konec ocásku,jak krysí.Zvláštní,že skutečně zůstali plašší,vůči okolí a ač mně se vůbec nebojí,k jným mají velmi odměřený vztah.Někdy mám dojem,že mé kočičky,co mi prošly životem kopírují mně,období mého života,zpětně to tak vidím.Říkám si,že bych teď potřebovala povahu Pupíčka,donedávna nejmladší kočičky,která teď ovšem přítomnost Macíka těžce nese,Macinku přijala,ale Macíka pronásleduje a peskuje,dokonce mám dojem,že se doslova směje,když je Macík mírně kárán,číhá na něj a hned mu jednu bez váhání vytne,Macík si z toho nic nedělá a má velmi veselou a přátelskou povahu.Tak vidím,že můj reklamní spot se týká povahy kočiček a vlastně chválím i vynikající madracový chránič,lze prát na 90 stupňů,tedy vyvářet.Vše z Makra,včetně madrací.Macík a Macinka jsou z Neratovic,Macíkovi říkám,že je Macík,rozený z Popelnic a Neratovic,nyní lenní pán Žižkova a Vinohrad.
O tom,jak mně málem uťala kus prstu puma,taky zdánlivě socializovaná,ani nemluvě,jak jsem pozorovala na vlastní kůži,jak se do hloubky hojí tkáně a jak dlouho to trvá,to abych vychválila i silikonový ochranný obal,protože ten mi prst vytvaroval,do původní ladné podoby a jizva není ani vidět,konec prstu  mírně necítím a s pumou Kájou už nemám chuť kamarádit.

 
 
Tak vypadá kočičí reklamní spot ....Kukaň je to nejlepší,co jsem kdy kočičkám pořídila,bez ní bych vůbec nemohla socializovat poslední přírůstky Macíka a Macinku,Macík si tak zvykl,že po příchodu z loňských mrazů trávil čas na zemi,kde ho ovíval chlad a nyní,kdy se z kocouřího dorostence stal rozvážný kocourek,vážící přes 5 kilo,uvážlivě se celý den povalující v kukani,na skříni,kterou celou svou velikostí vyplňuje,podotýkám,že máme tu větší velikost,na střední pejsky ,tak tam má tak 25 stupňů a je velice spokojen,přes den si odpočine,aby mohl v noci vesele řádit a vyzývat spáče,ke hrám a drbání bříška.
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Atmosféra

Včera jsem si připadala,v tom dešti,jak když se naplňuje 100 roků samoty,napsané Marguézem,na Míráku břinkala dechovka,tak mi to evokovalo Mexiko,tam až zapustila své kořeny,pak déšť,ten shon,před kostelem,lidé kolem,vyšlo sluníčko a pod mraky ozařovalo celou Prahu.
  




Také jsem si musela všimnout,že mám špinavý objektiv a nejde mi to vyčistit,tak nevím,na jaké  straně je chyba.Zřejmě nakráčím do čistírny fotoaparátů.

Až do večera ozařovaly podsvícené mraky Prahu a já jela taxíkem,protože jsem spěchala a s panem taxíkářem se naladila na lyrickou notu,co vidíme a on povídal,že je přece krásné,že spoustu lidí se dívá dolů a nezvyhnou hlavu,tak nevidí tu krásu nad náma,když jsem mu říkala,že fotím vinohradské věžičky.Včerejší podvečer byl malebný,vykouklo sluníčko a zapadající slunce podkreslilo oblaka.