Takhle pěkně jsem vylepšila Svatého Václava,patrona země naší.Úkol zněl neobvyklý úhel pohledu na sochu,která je znázorněná snad ve všech možných podobách a úhlech.Je dílem J.V.Myslbeka a ten je mým oblíbeným,doslova srdeční záležitostí,jeho socha Krista,na Righofferově hrobce je snad největší na světě,myšleno bez podstavce a nelze popsat slovy,mám ji nakreslenou,kdesi.
Měli jsme vytvořit 6 - 8 fotek s kladným a negativním zaměřením,tohle je jediná z těch negativních,co ji sem předkládám,protože se mi líbí,binec,bordely,nevkus jsem nafotila trefně,až jsme se všichni bavili,co vidíme,no prostě co říct,ke stavu Václavského náměstí ?
Vysvitlo i sluníčko.
Docela mně to úplně pohltilo,zapomněla jsem na vnější svět,jen si hlídala čas a jak už je to u mně zvykem,byla v pressu.Národní muzeum,mé oblíbené,no vida,jako dítě jsem tam byla snad každý týden.
Náměstí,mi evokuje centrum,pro setkání,komunikaci,spočinutí,pro korzování,prostě výlet ve městě,přála bych si ho ladnější a krásnější,čistčí,ač je fakt,že to negativní jde odfiltrovat.Architektura převyšuje a fasády,připomenutí vzniku těch kterých budov,každá reprezentuje nějakou dobu a epochu.Připomenutí.Já si pamatuji,že přes Václavák jezdila 11 a chodila jsem s babičkou na koktejl do Koruny a na chlebíčky do Domu potravin.Do Činoheráku chodím sem tam na mejdany,no nic moc.Tam kolem Smeček se lanaří turisté do bordelů a mafie prodává drogy,jak na běžícím pásu.
Nová renesance
Chcete vidět zlatou Prahu ?Vzpomněla jsem si na poetiku Bohumila Hrabala a ty zašlé časy,už opravdu leckde zašlé.Škoda.A škoda je jen dobrého člověka,se říká.
Zjemnění květinami uprostřed,stačilo by uklízet a mít vkus a pak by to místo nepřitahovalo takovou svoloč.Večer jsme to rozebírali a další úhly pohledu a manipulace v médiích,obrazu a fotografii,čemu slouží ?No,asi budu chodit na kurz,prý co s dlouhými zimními večery ?Já byla dnes unavená,jako bych složila vagon uhlí a když jsem připravovala lopaty k odevzdání z mého budovatelského období ,tak si tak zajdu do dvora,nakouknout,jak se vede kytičkám,když svítí sluníčko a je krásně a tak se ke mně přijde kocour,černý s náprsenkou,o velikosti bejka já si říkám,och chudáčku jsi tu nedopatřením,či co,kde máš páníka ?Minulý týden,byl na chodbě,patří jednomu Amíkovi ?,či Anglánovi ,co přijel do jedné firmy,jó Žižkov,náš barák,to je vytříbená společnost,hlavně my to asi vytrhujem.Já bych v životě nenechala Pupíka o samotě,takový mám strach a paniku,tak si říkám,co ?No,s milým kocourem v náručí ťukám na dveře a říkám,zda nemá pán obavy o kocoura ?Že prý ne a jestli to nevadí a byla jsem z toho tak vyřízená,že jsem si říkala,že jsem kocourkovi zkrátila pěknou vycházku.Když přijela Terezka,tak jí povídám příběh a ptám se na ten různý úhel pohledu,kdo má tedy odpovídající strach,či obavy,kdo je tedy magor,pán,nebo já ?Terez povídá,že já.No tedy !!!V prostředí mně znalém,se cítím v nebezpečí a pán s kocourem,co evidentně cestují po celém světě,tak ten si nepřijde v nebezpečí v tom samém daném místě ?A tak jsem si říkala své zkušenosti a opakovala,dole bydlí dost vypruzelý agresor,hodně starý,ale pořád agresor,od té doby,co jsem do něj strčila mi otvírá dveře,zvláštní,jak to někteří mají s úctou.
No a pro různá nebezpečí bych tedy jen tak mírnyxtýrnyx nenechala promenovat v cizím prostředí i nejodrzlejší a samostatnou kočičku,Pupíka,co sice dělá ramena,ale vůbec nevím,kdo by vzal nohy na ramena,kdyby se potkali ?Pupík si myslí,že je jediná kočička s privilegiema,kocourek je krásný,takový klidný,rozložitý,aspoň sedmikilový,počítám,počítám dle rozložitosti,že pán bude spíše z Amériky,to si vůbec nedovedu Pupíka představit chodit si jen tak v cizím prostředí a důvěřovat.
No,tohle mně dnes úplně zahltilo hlavu,srovnání úhlu pohledu,žijeme fakt v takovém marasmu,že se chováme navzájem jak dobytkové a v tom příměru máme tak,jak to říct slušně,máme tak zasr.špinavé náměstí,kde jinde rostou květiny a sedí milí lidé na lavičkách,tady samý bezdomovec a špína a prach a neštovice,jak mně zahloubanou někdo oslovil zdrástvujtě,tak jsem se tak vytočila a zřejmě jsme měla názornou a jasnou převahu a pán doklady v nepořádku,tak vycouval,ale byla jsem připravená na bitku.Tak v tomhle žijeme a lidé se tomu chováním přizpůsobují,preo některé je to blaho všeho a vyhovuje jim to,mně ne.Tak kde je ten úhel pohledu,to postavení sama sebe,to cítit se v bezpečí a také v bezpečí být ?
Nakonec jsem na v mé představě negativně uloženém Václaváku našla pozitiva a milý přístup,ostatně proč ne,jen bych změnila ten strašný bordel tam,kam se pak stahují různé existence,je fakt,že mně cizí,či nějací bezdomovci neublížili,za posledních 14 dní jsem si koupila už druhý Nový prostor,je to divné,že člověk má podvědomě strach z něčeho,co tak vůbec být nemusí,další si buduje po zkušenostech a ty mám a tak své kočičky nespouštím z oka,v bytě to jde lehce,vrátila jsem se domů a hrála hudba,Už jsme doma a tak jsem si říkala,jestli hrála skladba celý dne,že kočičky měly blázinec,ale ne,bylo ticho,pravila máti,co se tady zastavovala.To jsem si oddechla.Macík,co je z ulice,je tak bojácný,že když ho máti chtěla vytáhnout z budníku,kousl jí,docela dost stiskl,strachy,no nemá tam pracky strkat.Myslím máti.Celou noc spal Macík v proutěné kukani a vrtěl se,to jsem slyšela a já jsem dnes měla udělat toho hodně a nic,úplně mně to vykolejilo,kde je hranice a jak se určí,co je bezpečné a co nikoli ??V pocitu bezpečí se žije krásně,ale jak eliminovat vnější,útok zvenčí ?Tak aby vnější nemělo vliv ?Přece jen z pocitu bezpečí nebudu chodit na červenou,přes křižovatku ?Copak jinde na světě,tam kde žije pán a kocour,jsou lidé mírumilovní a přívětivý,tak že si kocour může promenovat a je mu vložena důvěra a zároveň důvěřováno okolí ?
No,to jsem z toho doslova ve smyčce a neumím si odpovědět.Mám prostě negativní zkušenost a draze v mnohém vykoupenou s lidmi.Každopadně nad tím přemýšlím.
Tak jsem se k vám dostala kočičko, i když odkaz nefungoval, našla jsem váš starší komentář, tam byl odkaz funkční. Jsem ráda že se vám ta stránka líbila, i když většina fotek nebyla moje, někdo na tom bazíruje, já ale nedělám autorský blog. Také jsem porůznu u vás bloudila, moc hezky fotíte, ty fotky s duhou jsou nádherné. Zdravím a budu se těšit
OdpovědětVymazatTaké mám občas kočičí pocity, to jak, kdo, vidíme svět je zvláštní, zajímavé a jeden druhému můžeme mnohé dát.
OdpovědětVymazatFotka s duhou vznikla kousek od nás a včera jsem si u Vás,Aničko,tak krásně procestovala Francii,až mi voněla levandule pod nosem a asi nejvíc pro mně jsou Vaše vzpomínky na dětství,to nám tak citelně chybí,že je málo těch,co si váží země,půdy,práce a takové rodové posloupnosti,jak to napsat srozumitelně ?To nevadí,že je toho málo okolo,důležité je to poěstovat v sobě,tak :-)
OdpovědětVymazatTAK I ZA TOHLE MOC DĚKUJI. Vůbec nejsou názory a vzpomínky nás starých lidí populární a oblíbené, zamrzí to, svět se uzavírá do sebe a do sobectví a nejvíc to člověk pocítí ve stáří. Zatím nepoznám váš věk, časem až se seznámíme budu cítit, snad víc a těším se s každého kontaktu z někým, s kým bych si porozuměla. Děkuji kočičko, i za sdílení na fb.
VymazatA dnes přeji pěkný víkend. Anna
Vymazathttp://youtu.be/A5ggG8PP7_U
Aničko,určitě tomu tak není,často se nám zdá,já se taky často divím,že je dost těch,co mají rádi zvířata,tak jsou i tací,co ctí starší a moudrost,ono taky každý tím,že je starší,nemusí být nutně moudrý a ke ctění,abych to zlehčila,mně samotnou překvapila paní,co je starší a při " politické debatě " před volbami řekla,že nechápe,jak může někdo,věřit Karlovi jeho kampaň,z těch starších a Karel se obracel na mladé a vidíte....nevyšlo mu to,bylo dost těch,co uvažovali vyzrálejším způsobem,než obdivovatelé pankáče,v nenáctiletém věku. Tak někdy zdání klame. Děkuji moc za odkaz Niagarských vodopádů,krásné,co umí příroda ,také přeji krásný víkend .
Vymazat