Prohledat tento blog

čtvrtek 30. ledna 2014

Katarze .. jde to ven a samo


Priniesli sme svetlo do tvojej temnoty...

--
Text: Danka Mišarová
Bývam u svojej mačky

                               Priniesli sme svetlo do tvojej temnoty...( z cizího zdroje,převzato )
                                        

 
1:11 minut jsem se rozhodla se jít najíst a psát,po dobrých těstovinách se sýrem a cottage už nejsem tak bdělá,jako jsem byla předtím,kdy mi probíhalo tolik událostí života,před očima,v mysli a prožívala jsem si je a rovnala,uvědomovala a co mně vytáhlo z pelechu bylo uvědomění agrese,násilí od rodičů a když jsem shlížela do lednice,zálibně na sýr,tak mi hlavou probíhalo,že bych za trýznění dětí ..zřejmě volila trest propadnutí hrdlem ….no,tak to pěkně vyznívá,vzpomněla jsem si na Vladimíra,kdy jsme nesdíleli a on měl jediný verdikt,k tomu mému trápení (probíhajícímu v té době,nikoli v dětství ),ať se odstěhuji,neřešila jsem tedy jeho stesky,že s ním děti (dcery) netráví svátky,přitom mi prolétlo hlavou,že ho před lety žena obvinila při rozvodu z pedofilie,což se probíralo v kavárně,tak při čaji a mně to nepřišlo,po té,co jsem ho poznala,až tak od věci,předtím jsem vesele vzpomínala na pana Střelce,můj pozitivní vzor muže,tolerantního,jak nás s Arianou,mou kamarádkou a jeho dcerou opíjel v baru becherovkou,pod dohledem hlídal naše počínání v Lukách pod Medníkem,vzpomněla jsem si na tolik detailů,tolik nuancí a útržků,včetně konstalací,návštěvy šamana,holotropních dýchání,jak jsem žila v Těptíně,napříč,navzdory té tyranii vesele,vzpomněla jsem si na své kočičky,na všechny,bytosti láskyplné,co mně provázely a v 1:11 jsem si vzpomněla,uvědomila,že stačí jeden člověk,který má rád,v tu chvíli pekla,co se děje,co ovlivňuje v raném dětství,když se dítě nemůže bránit,moje babička,cituplná,láskyplná,co mně měla ráda,matka nemající cit,fotr slaboch a agresor,sobec.Hlupák.Bezcitný egoista,dbající na své pohodlí.

Večer jsem byla na astrologické přednášce o roku 2014,bylo to úžasné,celá z toho nadchnutá jsem šla spát a měla bdělé a poklidné spočinutí,v takové harmonii,kontaktu se sebou a těmi,na které jsem myslela,moje mysl v klidu plynula,až do chvíle,kdy se vynořilo něco,ten impuls,přesně nevím,který,asi směr vzpomínek,myšlenek na konstalace,hledání vysvětlení a najednou přímý prožitek,když stojí oba rodiče za hovno a jsou velcí a dle věku dospělí a proti nim malé dítě,tak jsem se tak vzbudila a píšu,původně jsem si chtěla zapsat vjemy z přednášky,co mi v hlavě běželo přijemného,vzpomínky,milé a nemilé,vše co obnáší život,muži,co prošli mým životem,aspoň někteří a najednou tam vlítli rodiče,jako hrozivá síla,to co si pak spojuji a interpretuji do jiných a nevím,jak se k něčemu,co neznám postavit.A proběhl mi předtím hlavou,myslí,velký kus života,okamžiky,vlastně i srdcem,uléhala jsem tak ukolébaná měkkou,hřejivou láskou,cítíc se tak,že jsem pohladila Brundibára a říkala mu,že celý můj život,část duše,že to se mnou prožil a ono jo,zrovna v té době,když jsem byla malá,tak se mnou byl a já se k němu tulila ….a tak teď těžko hledám cestu k lidem,beze strachu,či obav a vynořují se mi tam děsiví rodiče....

To jsou věci,co ?Si tak říkám …....

To jsou věci.

 
                                                 9/12/2013
Tak takhle píšu v noci a pak přes den,kdy jsem tomu dost možná mylně říkala prokrastinace,dost možná to je prozření.Tak takhle fotí ve FOTO ŠKODA,pěkně se kočička naučila boxovat a moc se jí to hodilo,proti celoživotnímu násilí,vybíjení frustrací,pěkně mně to letí hlavou,ráda bych to uchovala a zaznamenala,v noci mi to letělo a stále vše letí hlavou,chtěla jsem jít běhat,ve tmě,ach,no tak jdu teď,máme dnes improvizovat,je nov a vše je intenzivní,tak prožívám katarzi,což už vlastně dlouho a píšu o tom,má to grády ...
Uvědomuji si,že vše jsem vnímala intelektem,věděla to,ale jak to prociťuji citově,emocionálně,to co jsem prožila,tak to je mazec,ono tedy to procítění léčí,uzdravuje,cítím se úplně jinak,světlo rozpouští tmu,ale je to velmi silný a intenzivní,emocionální zážitek,posílený stresem a starostmi,ovšem má to klady a pozitiva,jde to ven !!!Neskutečná bolest a trýzeň se proměňuje a já vnímám ....Usnula jsem v 5 ráno,chvíli psala a vzbudila se v 8,propocená,jako myš,od té doby se snažím zachytit a postupovat,dle určení a nejde to,tak jdu inprovizovat,běhat,cestou si vyzvednu z opravy ntb a pak srovnám korespondenci a maily a fotky,udělám si v životě nový pořádek.
Zítra jdu do poradny pro Acorus,věnující se obětem násilí a já nedokážu sepsat,jak to mám v sobě blokováno a bolí se vracet vzpomínkami a datovat,kolikrát za posledních deset let docházelo k napadení a bitkám..Různé intenzity.
Uspokojuje mně jedno,že si tu natírám kuchyňskou linku,už ji mám skoro hotovou,po babičce,co jsem jí natirala a přetvořila již v Těptíně,vytvořila jsem si domov a byla z něj vyštvána,před zhruba 2 lety jsem byla vyzvána,ať si odvezu věci,neboť se celý Těptín stal majetkem bratra a tak jsem s  urostlým bodyguardem za zády a stěhováky vyrazila a vše si přivezla,vzala jsem to důkladně,i se žárovkama.Po roce z máti tak váhavě vypadlo,že bratr a ta rapsodie,ani snad neočekávali,že si věci odvezu a to všechny,ho,ho.Je faktem a to už jsem to tu psala,že jsem to měla vzít rovnou na skládku,z 90 %,nicméně se tak nestalo a úklid probíhá.Plus bonus,úklid duše.
To,co jsem tam zažila a vypozorovala,při stěhování,chování rodičů,nemluvě o těch,o kterých škoda mluvit,bylo na blití,na zvracení je velmi jemný výraz a neodpovídá skutečnosti.To by člověk blil,jak šakal.
A takové jsem psala kdysi básničky,kousek mi vytanuje z mysli,....
temno rudo při představě,
bleju jako šakal hravě

já reflektovala svůj život,no jo,vždyť to říkám,mysterium,tohle pochází z doby,kdy jsem už měla boreliozu,projevily se potíže,měla divný vztah....jo,moje vztahy to kopírují,rezonují a já se vyrovnávala různě,básněmi,kreslením,psaním,hledala příčinu,
vztahu k sama sobě,proč ho mám takový,jaký do mně rodiče nainplantovali a já kočička bojovnice,statečná a neohrožená jsem se intenzivně bránila a tak se ataky stupňovaly,nenechala jsem se a tak jsem zachovala svou duši,zdroj všeho,energie,síly,lásky,světla...
Včera se mi vrátila knížka ČTYŘI DOHODY,už jen první stránky mi řekly,že to tak je,jsem na své cestě,je to správně,je to v pořádku,vše je na nejlepší cestě ...
A tak kočička pádí,nejdřív se obleče  a vyrazí,ejhle jedna.
A to  jsem si přečetla,co jsem napsala Vlčích hlídkách,jak jsem byla minulý týden,či předminulý na promítání filmu Divočiny,jenž má spojitost a to dost úzkou s ochranou šelem a živočišných druhů,tak mně při debatě a teď stále vytanuje na mysli věta,kterou řekl Erazim Kohák,že "Lidé se bojí neznámého a zla,které mají v sobě."
A proto se bojí vlků,neboť jim předurčují vlastnosti,které mají oni sami.

Ač jsem nikdy nebyla příznivcem citátů,vytržení z celku,(ani těch,co v úzkém obzoru jedné věty,navíc vytržené z kontextu,beru tento střep za vzor )autora tak díla E.Kanta,F.Nietzscheho,AShopenhauera,či Aristotela,Sokrata a spíše jsem sáhla po mém oblíbeném Epiktetovi,kde se praví v kapitole Proti tyranům,jak si  může tyran vzít všechno,ale duši,duši tu nevezme,tak dole pár vět mně v minulých dnech prošlo pozorností a fotka kočiček přinášejích světlo mně dojímá srdce,neboť já to tak mám,mé kočičky jsou světlem v mém srdci,vždycky tomu tak bylo a už když jsem lozila,tak byl důvod,proč tomu tak bylo,za to jim děkuji a patří jim mu hluboký vděk a láska.
V noci jsem se vzbudila hrůzou a vděčností,že byl člověk,který mně měl rád a chránil,babička,co mně milovala a chránila,co jí síly stačily,odpouštím,mám ráda své rodiče,rozumím tomu,co vyvolávalo frustraci,že to neřešily,jejich  celoživotní destrukce,které už nejsem součástí a nepodvolím se.Tak !!!!!

A v noci jsem cítila,jak je má duše se mnou,je moje,nikomu nepatří ...nikdo mi ji nemůže vzít,(jak v raném dětství si rodiče,potažmo matky nárokují osobnost dítěte,za svou,či dokonce chtějí osobnost vychovat,k obrazu svému,sami zmrveni )psala jsem si na balkoně,otevřela jsem svou duši vesmíru,kdysi se mi to stávalo ojediněle,nyní to mám ímrvére,skoro,vždyť to je úžasné,proč se tomu tak zdráhám a bojím se ?Nebát se toho,projít soutěskou a jít vpřed.Beze strachu,který pramenil z pocitu ohrožení a je fakt,že tomu tak často bylo,často,kočička ani nevěděla,jakému zlu čelí a to s úsměvem v Těptíně.
Kuchyň po babičce je krásná,bude natřená,do šuflíčků si zase naskládám čaje a koření a pokličky,ještě přišroubuji dvířka,na to se moc necítím,no nicméně,když jsem je odšroubovala,tak je i přišroubuji.
Veselá a vtipná kočička Janička,chaotička se už konečně oblíká a jde běhat ...
Čau,mňau všem kočkám,kocourům a koťatům v mysterium Novu,Hromnic a roku Saturna,roku dřevěného Koně,mayského kalendáře v treceně Ahau a dalších jevů,v této galaxii,jedné,z mnohých v tomto vesmíru,kdysi jsem viděla na porovnání hustě potečkovaného papíru A4 srovnání s naší galaxií a nekonečným vesmírem,kdy ta jedna tečka byla ta naše galaxie,pro nás ohromný prostor,celé Mléčné dráhy a bližšího okolí,třeba mého lesa,kde spočinu,kde vysázím alej lip a vůbec,osázím svůj les a nejen ten.
Už běžím.

Jo a taky jsem si odvezla svůj javor,v květináči,co ho mám dát dovnitř,aby nezmrzl,no jo,co jsem ho jako semenáčka zasadila,do květináče,byl z vedlejšího hrobu,kam nikdo nechodil,já obnovila nápis,už nečitelný,což dělal asi předtím děda,vím,že jsme prach a v něj se obracíme,netrvám a neupřednostňuji funerální kulturu,ale určitou úctu a návštěvnost a kontakt považuji za přínosné,obzvláště,pro duši.
A ještě mně napadá básnička,tématická ..

Svázán se svými zvyky,ke své rodné hroudě,
jako pes k boudě ....

Tak k čemu jim je vlastnictví,pro vlastnictví,když jen dokážou brát,ničit a škodit ??
I to moje ohniště,žulové,co mi trvalo,než jsem tam ty kvádry dovezla,okupovali.
Nu,což,Epiktetos.Nelpět,na hmotě,formě,neulpívat.Svoboda.Duše je nad hmotou.
 






Všichni jsme jen výsledkem toho, o čem jsme přemýšleli.“


"Přijímám do svého života vše dobré. Všechny mé potřeby jsou naplňovány nyní i vždycky."
Každý problém v sobě obsahuje i řešení • Vyrovnávám se se současným a starým utrpením, přijímám sebe a nezměnitelné hranice, osvobozuji své srdce a oprošťuji sebe.

středa 22. ledna 2014

Kočička v obraze


Kočky a kocouří a koťata,ten večer,ten byl doslova katarzní ....a to je co říct,když kočička nemá slov ....Mysterium,jo,přichází pod tlakem.

A ještě jsem chtěla říct,všem co psali a kontaktovali,vzpomněli si,že vím,monitoruji a děkuji za přítomnost,jsem též přítomna,myslím na každého,kouskem své mysli.Jsem potichu,že hledám něco v sobě,né,že nekomunikuji,jsem totiž kontaktní a komunikativní bytost,jen jsem měla potřebu ve svém životě něco osvítit a přijít na něco sama v sobě a tak se usebírám se do sebe,pro poznání,vždyť o tom píšu ......kočky,kocouří a koťata,cítím mysterium a prožívám ...Je to někdy dost dřina a hodně potu,ze strachu a obav,co zatemňoval mysl,budiž světlo.Dobré světlo !!
Ještě k nočnímu focení,to by nebyla kočička kočičkou a sama sebou,kdyby si nezapomněla destičku ke stativu,kterou nechala připevněnou na starém fotoaparátu a solidarita,s kterou byl půjčen kočičce stativ vyvolala v kočičce takovou vlnu,že ten den prošla katarzí,vnitřní,rozrazila dveře,domnívaje se,že zase zapomněla klíče,od bytu uvnitř a s tím,že se nedá nic jiného dělat,s lítostí si opět vyrazila dveře,jedním muaithajím výkopem a ejhle,zámek zůstal nepoškozen,kočička někdy nezamyká,máme dvoje vchodové dveře uzamykatelné a sic všetečný Pupíček je schopná se producírovat po baráku,poté,co si otevřela dveře,na to raději nemyslet,tak jsem měla dojem,že mám klíče doma,byly v tašce,byly tam,ač jsem je hledala,nevěděla jsem o nich a vážně jsem propadala velké lítosti,že si znova musím vyrazit dveře a nechat opravit zámek.Dveře jsem vyrazila,klíče na skříňce nebyly,zavětřila jsem,našla je v tašce,zámek celý,celým mým tělem,duší a myslí projelo uvolnění a vysvětlení jedno z mnoha je,že mám klíče od svých dveří,mám je u sebe,cesta kudy procházím je otevřená,jen ty klíče vzít a odemykat .....Už jsem psala,jak se mi zdál sen,o andělských křídlech?Dnes se mi též zdál sen,ale to zas jindy .....





čtvrtek 16. ledna 2014

Kočičí zrcadlení

Sobota 8:33

Dobré ráno miláčku. Doufám, že jsi se dobře vyspala. Já celkem ano. Proč jsi se dosud nevdala a nemáš děti?

Sobota 1:44 odpol.

Ahoj miláčku,vyspala jsem se krásně,i byla svěže bdělá,odpočinutá,asi prospělo běhání,to byl výborný nápad,výkon hodný medaile a to přímo olympijské ?Cítím natažené nárty,trochu,nejsem zvyklá,nemohla jsem dýchat,což vlastně nemohu z důvodů,o kterých přemýšlím.To je otázka,přes FB odpovídat,nu tak dobrá,zastávám sama v sobě ctění hodnot vnitřních,ne vnějších upevňováním institucionalizovaných jistot,jsem křtěná a mám iq v pásmu nadprůměru,tak mně jistoty stáda a davu nenaplňují,vnější odraz obrazu,kdy prázdní duchem se obracejí k vyvolanému obrazu Boha,hledají Boha v instituci a slovu těch,co zde na Zemi Boha zastupují,který je především v duši,vzniká vevnitř,tudíž ho ti,co ho hledají ve vnějším světě vlastně ztrácejí.Bůh je abstraktní,tak nemohu zazlívat těm,co mají potíž si vvybavit vyšší level představy a abstrakce,než řízek v neděli na stole,že nevidí Boha a pak žijí,přes to,že delegují že v něj věří,jako dobytek,zejména v lásce k bližnímu svému,proto jsem se nevdala,moje jistota je vnitřní a nemám potřebu ji upevňovat vnějším závazkem a pak žít,jak v Sodomě a Gomoře a moralizovat druhé,že tak nežijí.Právě včera si babička zlomila žebra,máma tam jela,dostane lekci,jak ji příbuzní po smrti babičky kopnou do prdele a pokud si tam barák,koupí,tak bude nadosmrti brečet,jako želva,snad to ještě chvíli vydrží a babička se uzdraví,děda umřel ,jako pes,tak se totiž ti institucionalizovaní katolíci a sezdaní s rodinami navzájem chovají k sobě ve skutečnosti,tak doufám,že nebudu v brzké době absolvovat prožitek rozloučení s babičkou s urostlým bodyguardem za zády,jako vystěhování z Těptína,zase to přinese jako vyvážení velmi vtipné vyprávění.Děda umřel,jako pes na ARU v nemocnici Stefanie v BN,byl zdevastovaný a to stádo debilů ho štvalo,jako zvíře,dokud mohl,když už nemohl,babička mu podrazila berli a to doslova,tak upadl a zlomil si krček,zaplať pánbu,že jsem v době pohřbu byla na horách,zas takový žaludek na pokrytectví nemám a pokřivenou pseudomorálku.(Stačilo,že já se 3x dostala na Aro,ač se to nesmělo,se na dědu podívat a ten zasr. looser strejc se nedokázal ani za celý den do nemocnice dovolat,stačilo dědu uklidnit,že to bude dobré,před operací,on se v podstatě zbláznil strachy,dostal při narkoze ještě mrtvičku,protože nebyl svým zasr.stádem uklidněn,že to bude dobré.Mně stačilo,co jsem slyšela,jak blouznil,co volal,na Aru,kde byl,protože byl nestabilizovaný,se srdcem,co se mu předbíhalo,s počínajícím zápalem plic,vyčerpaný fyzicky,v podstatě bez výživy,jak koncentráku,(co naši přivezli v sobotu za jídlo,v neděli jim odvezl strýc a sežrala pravnoučata),běhal mi mráz po zádech,předpokládám,že strýci se kroutily střeva hrůzou,že by ho telefon stál pětikorunu a taky vynaložení námahy,teď se mu kroutí střeva v kostele a má špatné svědomí,že je sráč a je,chová se tak,snad nesežere granule kočce,co jsem tam poslala a vrátí mi hrnec na špagety,pokud babička umře.Jinak tam vlítnu a udělám krátký proces.Hlavně,že je zajímá vnější fasáda,navrh huj a vespod fuj.Zádušní mše,za dědu byla opulentní,několik let trvalo,než toho bylo dosaženo,taková to byla dřina.Peklo na ně.Už ho mají v životě,tak žijí.A já jsem se rozhodla,ve svém životě,již jako dítě,že budu žít tak,jak cítím v souladu se sebou,abych mohla stát za sebou,co jsem viděla odpradávna,co mně neoslovovalo,ale bylo to dost útočné a omezující,samo bez obsahu,tak jsem se rozhodla jít svou vlastní cestou a ne být něčím klonem,když vidím v očích těch,co nemají vlastní identitu,jak parafrázují prázdná slova,bez obsahu,stejně by mu nerozuměli,tak mentorují,co by ostatní měli dělat,podle nich,jo,vždycky na Vánoce a tak jsem měla možnost vidět a prožívat,teď si vypisuji traumata,kterak se smečka vrhla na pomeranče,které přivezla máma a roztrhala je,já stála vedle,čuměla,jak vrána,přitom jsem měla pomeranče stejně často,jako oni,na Vánoce,bylo mi asi 5 let.Tak jsem se trochu rozepsala,snad je to pochopitelné,že ctihodnost není dána ctihodným postavením a vnějším obrazem,píšu,co jsem měla možnost vidět,za fasádou a rozhodla se žít po svém a nelpím na vnějších formách,jako je instituce manželství .Neřídím se vzorem deformovaným a nemám potřebu dělat to,co dělají druzí,jen proto,že to dělají ....Tolik k odpovědi na manželství,vnitřní je pro mně důležité,nikoliv vnější ritualizace obřadů a klanění se zlatému teleti.A děti ?No,když už jsem v sobě srovnala strachy,z toho,že co kdyby ...co by bylo,kdyby ..mi třeba umřelo dítě,jako babičce,že bych se z toho ..,prostě to neunesla,tak vím,že to tak nemusí být a potomka chci,proto jsem chtěla kavárnu,aby jsem si mohla dovolit a zaopatřit dítě,trochu se to stalo jinak,než jsem si představovala.Tak uvidím,zda budu mít potomka,zřejmě hledám cestu.Jak to dělají jiní,netuším,neboť nelze implantovat to,co vyhovuje jednomu na druhé.Já to měla a mám takto.Já praktikuji dle mého čestnost k druhému,ujasňuji si v jakém svazku žiju,co si od něj představuji a co přináším,v neposlední době je pro mně důležitá prevence pohlavních chorob,vzhledem k tomu,co je možné a to i to,co si člověk do určité chvíle ani neuměl představit ,v jakém jsem žila v růžovém obláčku fajn vztahů,(po určité nanadálé zkušenosti,kdy si jeden pán myslel,že pokud je ženatý,tak nemoci musí pocházet,z jiného zdroje,zřejmě považoval manželský svazek za lék,proti pohlavním nemocem,stejně jako Afričané si léčí AIDS pohlavním stykem s pannou),nepotřebuji k tomu posvecení intitucí,strašení peklem a ošetření podílu majetku,z toho mám svou zkušenost,i bez toho.A vysvětli mi,prosím,proč lidé žijící v manželském svazku,navazují sexuální vztahy jinde a užívají si,kdykoliv mají příležitost a proč tak žijí,co jim to přináší?Já tomu nerozumím,že lidé žijící ve svazku volném,jsou si věrni a vyhledávají se a jsem překvapena,že ve svazku papírem podloženým ..flirtují,kdekoliv se jim zamane,hledají sex všude kolem,všímala jsem si toho,kolem sebe,proč to dělají,co chtějí ?Vědí oni sami vůbec?Čemu to slouží ?Co jiní,jak to máš ty ?

 Tak bylo v Praze minulý týden,když vykouklo sluníčko,tráva svěže zelená.

 


sobota 11:36dopol.
zdravím Jaňul,zrovna objedváme.co máš dobrýho?
Ahoj Martine,krásný den přeji,měla jsem těstoviny a k ránu kakao na usnutí



 
A tak jsem poskytla zradlo a nebyla mi dána odpověď,doposud,jak to chlapík vlastně má ?Sama sobě jsem si nastavila zradlo,co mně vlastně v životě tak trápilo,hodně to prožívám a vnímám to,dnes je úplněk,katarzní den,transformace,přeměna,tak rezonuji.
Prožívám.Prociťuji.
Vypisuji se sem,s tím,co už nemám potřebu tak sdělovat a být zranitelná,tak jsem odepřela adresu svého blogu,proč ,chlapík může nahlížet do mně,všechno má svůj čas.
A druhý úryvek,jak podle sebe soudím tebe,další zrcadlo,docela roztomilé,chlapec,sám by pařil,tak toho,co nespí v 5 ráno otipuje na pařmena,to jsem se tedy pobavila,víc než pravopisem,roztomilé.
Zvláštní,že dřív se mně to dotýkalo,zrcadlila jsem druhé do sebe,co si myslí,jak mně berou,tak to už vnímám jinak.Tak prožívám sama sebe a nahlížím a vnímám,nazývám mysteriem,tomu co mně přesahuje.To,co je tak nevysvětlitelné a neuchopitelné.Je pravda,že kočička má obzvlášť dlouhé vedení.Dlouho,půl života mi trvalo,než mi došlo,že je třeba se od zdroje násilí a konfliktu oddělit a tím budu v bezpečí ...A ne rovnat štěkající se psy,vylévající si frustraci a napětí na mně.O tom se chystám psát,to je téma,co se mi otevřelo,psaním blogu,otevřeně,ale zároveň chráněně,tak,že jsem něměla toho,kdo by mi oponoval,říkal,že to tak není a podobně,nepotřebovala jsem diskutovat,ale prožívat.
Při úplňku můžu říct,že spím s medvědem Brundibárem v náručí,dostala jsem ho ke křtu,já si pamatuji vše,od 3 let,tedy Brundibár si pamatuje víc,zhruba o rok a půl,tulím se k němu a to co prožívám,je naprosto iracionální,pochází to z hloubky duše.
Co se mi to zrcadlí,odehrává v životě,co mi to dává,jak to,že je možné,že potkám někoho,který je úplně stejný a totožný,včetně nemoci,vlastností,potkám ho,aby mi připomněl a osvěžil pamět,jak to tehdy bylo s někým úplně jiným ?
Tak to jsem tedy zvědavá,z jakého důvodu se mi vrací do života někdo,s kým cítím tak zvláštní propojení a vzhledem k situaci a zkušenosti jsem obezřetná a nedala jsem adresu blogu,to proto,že nevím,zda už je má rozpoznávací schopnost v pořádku a poznám agresory a útočníky ?Každý  je opatrný a pozná se,podle činů,jaký kdo je.
Proto rezonuji a tak se vznáším,ve svém snovém prostoru,kde na mě cenily zuby noční můry a děsy a jsou realitou,prožívám a uvědomuji si a prociťuji ,zřejmě pod tíhou stresu to vychází ven na světlo.A
proto píšu o úplňku,jako tranformaci,o léčení,o katarzi,o možnosti změny,o cestě,ze tmy do světla.
Mysterium.
Vlastně tím sáhodlouhým psaním,přes medium,jako zprávy jsem vypsala to,o čem píšu zde,jak to vykrystalizovalo,co je tedy to,co tížilo mou duši.
A poslední doba,několika měsíců to osvítila docela dost,že sbírám sebe a usebírám se k sepsání toho,co najednou nahlížím jinak.
Kočička si vždycky nejlépe poradila improvizujíc,tak je to v pořádku,krásný úplněk .Všem bytostem plných světla a vlkodlakům.
 

úterý 7. ledna 2014

Chvíle nové ...v novém roce.

 Všem přeji krásný nový rok,život naplněný a  klid v duši,štěstí,zdraví,lásku a vše dobré !
 
 Fotky z prosince,chvíle kdy se zastavím a dívám se na svět očima ....svýma,přes objektiv.
 Třídím sebe,projevuje se to tím,že se mi odebrala do věčných lovišť technologie pc a inprovizuji,při svém chaosu zjišťuji,že to jde,jen to chce ještě srovnat.Přidávám fotky,které mi pochválili na fotokurzu,tu první křižovatku,byla to reportáž,já jak nafotím více fotek,mám stres se selekcí ...
 No,jo.To jo.A při čtení a třízení poslouchám Viliama Politikoviče a cítím se,jak v mysteriozním zážitku,synchronicitě vesmíru,připadám si velmi zvláště.Rezonujíc.Se světem,vesmírem.
https://www.youtube.com/watch?v=7_FXkbuR1J8


 Svítání v Bílé Vodě,v Jeseníkách,jak jsem se na fotokurzu zeptala,kterou vybrat,jak je nutná selekce a výběr,vybrali jsme tuto,rozmazanou,dalších deset je podobných.Fotek mám a zážitků.Jen to vytřídím.
 A ještě včera jsme měli úkol,portrét a to oficiální a kreativní,na Kačerově,večer,tedy ve tmě.No,co říct,vyřádili jsme se. A protože prokrastinuji,tak další vložím později :-).
 

 Ááááá takhle fotí kočička,kreativně ,takové bylo zadaní,samozřejmě že nejsme žádná ořezávátka
 a tak jsme dostaly stížené podmínky do vínku,copak se placatit na louce a fotit kytičky,při bzukotu včeliček,čmeláčků a jejich roztomilých čumáčků,pod blankytnou oblohou ....ve ztížených podmínkách se pozná pravý muž,ehm,fotograf,em,co,žena,co ?Ardžuna,bojovník,hubitel nepřátel.Takže ....Ještě,že jsem to nevěděla předem,určitě bych měla stres,takhle jsem neměla čas a hned jsme vyrazily,my ženy,do vestibulu metra,ve ztížených podmínkách,tedy večer,za tmy,je to vidět,přece jen bylo třeba zvýšit ISO,no co učím se za pochodu a jsou to fotky bez úprav.Úkol byl portrét,oficiální a kreativní,oficiální jsem měla krásný,žel rozmazaný a tak co,tak ho sem taky mrsknu,bylo řečeno,že má krásné světlo,což je pravda,jen neumím vypočítat,za jakých podmínek dodržet čas,nenavýšit ISO,kvůli šumu a těch lidí,co se hrnuly z metra,proto je důležité překonávat ztížené podmínky...
Takže oficiální portrét Jany,jaké jsou to náhody,já chodila kreslit do Štítného,jako dítě,Jana tam chodí teď v důchodu,synchronicita vesmíru se tomu říká,maluje a fotí,tak jsme se navzájem fotily ....máme domácí úkol,zrovna si nepa ..á,ano vzpomínám si jaký.Potrtét u okna.A mně se nejlépe zdála Janička,jak kapitánka vesmírné lodi,jak třeba ve Startreku,fantazie je pokrm duše a máme si dopřávat.Kreativita je cesta,k řešení.A příště jdeme fotit,na Kampu,sraz máme u Lennonovy zdi,eh,vlastně pod Mosteckou věží,to to trvalo,než jsme se domluvili.....Z kurzu vždycky vlaju a přejela jsem zastávku.La dolce vita.