sobota 31. srpna 2013

Odyssea cyklus Odysseus

 Já vím,že se opakuji,jak zacyklená a taky jo,napadlo mně,že i Odysseus se vydal na cestu,téma,co se mi opakuje,opuštění něčeho srdci drahého k dosažení toho,po čem srdce skutečně touží ?
A pruhovaná Odyssea.A Odysseus.
 Ze Safari Dvora Králového 2013 Pruhovaná Odyssea

pondělí 26. srpna 2013

Mikulov EUROTRIALOG 2013

 Počasí tomu chtělo,že není třeba se trápit selekcí fotek,žádné množství nevzniklo,to vůbec nevadí,protože jsem tam jela především pro potěchu ducha hudbou,pro to být s přáteli,na místě milém.Pohled ze zámku nabízel jen šedivou oblohu a krásné seskupení střech,proto je tak malebné,když je jednotná architektura.Krása a harmonie,aspoň souznít s jinou dobou,respektovat.Mikulov má zajímavou a pohnutou historii,po druhé světové válce byl skoro prázdný,zrovna si tak říkám poslední dobou,kolik ty dvě velké války napáchaly škod na člověku,přijde mi,že vymřeli hrdinové,ti co padli v boji nestihli mít potomky a v populaci chybí,přemnožili se práskači,konfidenti,zbabělci,lidé s charakterem pudingu,či jiné neuchopitelné hmoty,zase oslím můstkem oslíkuji jinam,co není v denním tisku,že se chystají do Sýrie.Co mně děsí,je že dav a stádo nemá názor,není opozice.To to dopadlo,s atrofií člověka.Na snímku gymnázium,jedno z prvních v Evropě,pravil jeho absolvent.V sedmdesátých letech prý někdo  emigroval do Rakous v dohledu,na rogalu.Kolem zámku je zahrada a různá zákoutí,plná uměleckých artefaktů,které tam zanechávají účastníci každoročního sochařského setkání.
 Opravdu jsem zjistila a nevím,čím to je,že když jsem sama a soutředím se,tak fotím jinak,než když se soustředím na společnost,na pohyb,na řeč.V pátek nás překvapilo nemilé počasí,taková rákoska večer a podle toho,jaký foukal vítr to vypadalo dost děsivě,že se nad Mikulovským amfiteátrem budou čerti ženit.A radovala jsem se,že jsem si vzala dlouhé kalhoty,ještě,že jsem byla tak prozíravá.Počítala jsem se středomořským vedrem,když Pálava disponuje středomořským klimatem a specifiky blízkými tomu,i vegetace je jiná,tak nějak přímořská,pak bílé domky a zídky,všude bují květena  a linou se vinohrady a nad hlavou se modrá nebe.Né vždy.
 Nefotila jsem muziku,to fotí jiní a lépe,nevím,jak zprostředovat ten přenos zážitku,v pátek nemám pro vystoupení Už jsme doma slov,není přirovnání,jen mně napadlo,že to bude srdcem,oni totiž na Mikulovském festiválku,který je takový malý a komorní hrají každý rok,je to jejich srdcová záležitost a tak to  je pak znát,určitě,protože to je cítit,kdo do toho vloží srdce.A přitom bych ten zážitek ráda zprostředkovala,protože není každý den k vidění mužský balet,impozantní Labutí jezero,s baletkami,silných paží a stehen,až dva metry vysokými a poněkud širšími.S podobou buclatých andílků se dají myslím srovnávat,i ty jégrovky s tutu se hodili a nový mladý bubeník šplhal po konstrukci,jako šikovná opice,zde je ukázka zvěčnění,na Už jsme doma nikdo neměl,asi to bude tím srdcem.Jsem o tom přesvědčena.Pevně.
http://www.fotografuje.cz/link/AMP/ET/ET_13/20132308/

 Letošní program byl poněkud slabší,jako by i to počasí si dalo oraz,loni a předloni mi to nevyšlo a tak jsem vzpomínala,kolik bylo stánků,plno lidí,nevadilo to,možná jsem vnímala takový úpadek,že skutečně pochází bída nejdřív z vnitřního marasmu a všechno se nabaluje.Přemýšela jsem nad hamižností a lehkoživkama,protože, možná nebyly stánky, proto,že prostě byl drahý nájem,že se prostě zmenšila kupní síla a mnozí ani úsilí nevyvinuly,tak jsem se těšila da další přidanou hodnotu festivalu,na mnoho dobrot a laskomin,jo,to pálivé kari,to kterému jsem nevěřila,že pálí,to tedy pálilo fest,to mi ta rýže,co jsem nechtěla chyběla,rozvinuli jsme mnohohodinovou debatu,nad pálivostí jídel,tohle tedy pálilo,že se dalo bez uzardění srovnávat s těmi nepálivými v Indii.V sobotu jsme se vydali na vycházku do města,na snídani do palačinkárny,obešli spřátelené hospodské,známé,začalo mírně pršet a cestou přes vynikající zmrzlinu,lišící se od zmrzliny naproti a to důkladně chutí a ochotou personálu,už nestačí prodávat polské zmrzliny vyrobené snad z neteře Heleny Vondráčkové (reklama na Prima,či jak se ta zmrzlina jmenuje ).Když už na zahrádku ve Slovácké docela pršelo,vydali jsme se do kopečku zpět,cestou doufaje,že natrefíme na otevřený sklípek a to se stalo.Já nepiju víno,skoro vůbec,no ale střídmě,červené,s vynikajím sýrem,škvarkami,s milými přáteli,v konverzaci,to bylo moc a moc příjemné.Ač opět obsluha vázla a nezvládala nápor nečekaný,to vždycky tak přijde nečekaně,každoročně,asi jako zima,no ale s trochou tolerance to bylo moc příjemné,sklípek se jmenoval U Hrdličků a paní to tak roztomile nezvládala,že se prostě nešlo zlobit.A ani nevím,jak se jmenovalo mé vybrané červené,ale držela jsem se ho opatrně pak už celý večer.Koukám,jak to prokládám úvahami o kvalitě,v mnoha směrech.A teď to přijde.
Seděli jsme si pěkně,pod pergolou,pozorujíc počasí a četnost kapek a majíc výhled na kopeček,dokonce na Svatý kopeček a v tom výhledu jsme setrvali několik hodin a právě zde mohu ukázat názornou ukázku,co mohu svými možnostmi a silami zprostředkovat a to prosím vliv světla na fotografii.Zde je vidět Svatý kopeček,třetina země,Země a 2/3 oblohy,která je nic moc,zatažená,fotka má ilustrační vypovídající hodnotu o čem ?Že se ten,kdo fotil snažil dodržet podmínky kompozice a hlavní objekt,na který je zaostřeno,kaple je skoro ve středu,ale jinak to nešlo,to je jediná chyba,ale fotka je jaká ?Mizerná.Pro někoho vrchol,protože od té doby,co se osýpám,po vodní hladině 100 a více krát jdoucí do kopce,vypálených oblohách a našlehaných nevěstách,kterým chybí zátylek,či nohy,hlavnímu objektu kus a to i důležité části,třeba těla a není rozpaků,tak si říkám,no proč mně to ta dere.No proč ?Protože ten úpadek se chtě nechtě týká všech.Tedy i mně.A tak mně to dere.Což je prd platné,protože jejich neumětelství dere mně a mně to škodí a co mohu změnit ?Jen sebe.A taky jo.A zjistila jsem,že někteří,co prvoplánově využívají vzrůstající hrubosti a vulgarity s těmi vulgaritami nešetří,ani ve svém názvu a kvalitu jejich produkce to nezdvíhá.A co,že ?Ono jim to bude prd platný.
Takže takhle,Aspoň.Stejná kompozice.stejné místo,co se změnilo ?
Světlo.Měkké večerní světlo.Taky přestalo pršet a vydrželo to napořád,dokonce nebyla ani taková zima,při přesunu na hudbu jsme se převlékli,šla  jsem nalehko,foťák v autě,večer byl asi hudebně lepší,začali jsme od FRU FRU,Lili Marlen,projekt to Martina Němce,to věk atrofuje ?Nevím,či ego,či doba ?Už egomaniaci nefčí,s trvalou,nebo temní muži s tmavými brýlem ?A hlas zpěvačky Dáši Součkové,takový mercedes mezi trabanty,takže to vidět bylo a jak. A korunu si nasadila Vladivojna La Chia,viděla jsem ji poprvé,tak to byl nářez,šli jsme si pro CD,na podiu je to ještě o dimenzi víc zážitek.Povznesená jsem si vyslechla i Mojmira Papalescu Elektric Soul,kde nechal Nihilisty ví jen jím volaný G.Giger.Dívala jsem se na oblohu a viděla i hvězdy,bylo krásně a říkám si,že to tak ladím do hodnocení,srovnávání a kritiky,co je zrovna asi in,že každý posuzuje a najednou jsem si všimla,těch co nemají o tom,co soudí,často ani páru a vydávají to,za svou nabytou znalost a jak k tomu lehce přišli,tak o to je to často větší pokřivenost v úsudku.Taky jsem přestala hodnotit,či posouvat jiné ve fotografii,smysl to nemělo,baví je mít vypálené nebe,uřízlé nohy a křivé horizonty vodních ploch,já myslela že se chtějí posunout a ono to bylo maximum,co vydali.Posouvá se jen ten,kdo sám chce.A rozdíl,který vnímám v tom úsilí je o velikosti sebevědomí a to,kdo si na čem staví sebevědomí je vidět,stejně to vyjde najevo.A proto jsem klidně nefotila,co neumím,třeba příště budu mít foťák s větším rozsahem ISO?Nový ?Hm...Tak tohle je ochutnávka druhého dne,autor Karel Šuster,stejně  jak v předchozí ukázce.
http://www.fotografuje.cz/link/AMP/ET/ET_13/20132308/
Nešli jsme do Dittrichštejnské hrobky,nějak patřila Filipu Topolovi,nešla jsem ani na film o něm,do toho hnusnýho stanu,to jsem nechtěla,sedět v takovém prostředí,fakt a na výstavě o Filipu Topolovi bylo jen pár fotek,pěkných,kdy byl mladý a nebyla na něm vidět nemoc,ke které se prochlastal a to dost důkladně.Raději budu své emoce prožívat,než je potlačovat,či ventilovat chlastem,nikdy mi ta sebedestrukce alkoholem nepřirostla k srdci,zas tak mi to nechutná a začínám chápat,že některým ano,jako způsob řešení.A Filipa je škoda.Takový muzikant.A takové měl trápení duše,nebo mu tak chutnalo se zlít do němoty,pro inspiraci,třeba,až po mnoha letech přišla nemoc?Tak v tomhle nesoudím a neodsuzuji,nikoho nehodnotím a přemýtám o možnostech a cestách,kudy se ubíráme a jak si někdy myslíme,že to správné,je to naše.Mně prostě vadí hrozné fotky,dokud jsem to neviděla,tak jsem se nemohla zlepšit a posunout.Sebe.U sebe.

Na synagoze kříž,hm.Kolik máme času a jak ho máme využít ?
Zátišíčko ve dvorečku galerie,no jo, Mikulovské mediteranum.
Takový dvoreček,taková galerie a kočička kvičí a neví,co se sebou,s kavárnou,co když jsem se kritizovala moc  a ještě navíc jsem přijímala kritiku od neumětelů ?Těch,co jen negují ?Pro potěchu ega,či jakého orgánu,co mu chybí krev v žilách,do topořivosti ?A já,kočička horkokrevná jsem to plamenně nesla.Těžce.Příkoří a újmu.Křivdu.Nespravedlnost.Šlo do tuhého,přišla jsem o svůj kočičí humor,břitký,sebeironizující,no skoro,jen o něco,těžkostma a přišla jsem na to,že jsou tací,co ironii nechápou,nerozlišují,nechápou a nerozlišují toho více,že je úplně stejně rozdílů mezi lidmi,jako ve fotografii.A najednou poznávám sama sebe.Že přece jen ve mně ,v kočičce něco je,co za to stojí,co chce ven.Úsilí,najednou vidím,že se úsilí zhodnocuje a že je to vidět,že to vidím,že to úsilí,ta snaha se prostě projevuje,kdo to,co koná koná srdcem,celým pohnutím.A to najednou vidím,že to mně dost odlišuje,od těch,kterým se zrovna raději vyhýbám.A vím proč.
A moje oblíbené věžičky,pohled vzhůru k nebesům.V Mikulově jsem poznala velmi milé lidi,pohostinné,do jejich milé atmosféry se ráda vracím,k lidem,tak mile,klidně naladěných,tak přátelských,s otevřenou náručí,co byli tak otevření,že tam začala jezdit větší a větší parta a převážili paraziti,až ti milí,co neuměli odmítnout,začali jezdit k moři,po dobu Eurotrialogu,za plotem domečku byla Ťapka,hlídací mazlicí fenečka,tak jsem měla radost,že jsem měla u sebe granulky,pro příhodu a jak Ťapince přišly vhod.Milý lidé,milý pes,tak mám asociované i milé místo.Takto vzniká asi pozitivní posilování.A zde poslední perlička to na závěr a dle mého vtipná to glosa.Tak to má být.Na tuto fotografii netřeba dobrého světla,to je dobré světlo samo o sobě.A přeji si mnoho dalších příležitostí  vyblejsknout Mikulov a okolí,moc bych chtěla vidět Lednický areál,lužní lesy a přírodu,teď úplně jsem si vybavila hlubší vzpomínku,z knížky Letící oblaka od Jaromíra Tomečka,co jako dítě jsem četla jeho úchvatné vyprávění o přírodě,i smutné,z koloběhu života a smrti,tak jak to je,tak,jak tomu postupně čelíme,jak se vnitřně vyrovnáváme s pomíjivostí a přitom je to posun,obnova,zákonitost.Tak jsem se asi jako dítě bála smrti a jako dospělá bych ráda,aby jsem prožila život a ten okamžik zůstal zachycen,aby v tom smyslu po mně něco zůstalo,že já se chtěla zvěčnit,no tedy .A je to tak,vlastní tvorbou a o to i jde a proto je i kritika užtečná,pokud dojde k posunu,no a já bych se ráda pohnula,prokrastinace je sfiňa.Kurňa šopa.Budu o tom přemýšlet,že je to dobře,čím si procházím,že to je dobře,že mi opatrnost zápecníků není vlastní,ani jejich kritika,mně kritizovat nebaví a raději jdu příkladem,než si naběhnout takříkajíc na vidle,raději nahlížím a vidím,proč je třeba jít na trh s kritikou,protože je to teď ve světe,tak kompaktní stádo kreténů,které kýve a nezmůže se na odpor,klidně odkývou i válku a budou hýkat,jako trotli a nerozumí psanému ani mluvenému slovu,delší text je obtěžuje,unavuje,jsou to tupci,atrofovalo lidství samé,pro nekonečné tanečky,tak se lež vydává za pravdu ,hlavně,že mají plné koryto a žlab a je to za humny,proto dnes není v tisku mimo balastu nic důležitého,co se děje.A dnes mně poděsila zmínka o ataku do Sýrie,není to náhodou svrchovaná země ????Kurva !!!Jen jednou,ať nedevalvuji vulgaritu.A to jsem chtěla říct,žít,tak abych naplnila,není důvod prokrastinace,já se rozhodla,kavárna,no je to těžké a nečekala jsem tolik  poznání,ale já se rozhodla a dávno,vždyť to vím.Tak proč jsem dala na ty,co jen umí srážet a negovat ?Protože jsem to neviděla a už vidím a proto je důležitá i kritika,protože holt tříbí zrno,od plev.A válka.Ty dvě minulé úplně změnily člověka povahu,v beztvarou ovci,materiál pro politiky.Vykořenily,z brázdy,domova.Kontinuita.No uvidíme,co bude.Jdu do toho,kočička j nezdolná bojovnice,Ardžuna měl vozataje Kršnu,já mám Pupíčka,mé kočičí rádce,co mi jsou radostí.A proto Cat café. Já se vzpamatuji ze zklamání z lidí,dalo mi to velkou zkušenost.

úterý 13. srpna 2013

Mezi námi zvířaty (ze ZOO Dvůr Králové )

  









 


 



 


Tadao,bylo mi smutno z opuštěnosti tak sociální bytosti,jako je gorila.


Maličká miminka surikat


 Tygr ussurijský,největší kočkovitá šelma planety,též ohrožená.Co vlastně není člověkem ohroženo,jeho počínáním,na této Zemi ??
  
Žirafky mají tak jemný čeníček,kůži,tak jsou hebounké,zvědavé a mlsné,nejvíce jim chutnají větvičky z jívy.
 
A dostali jsme varovávání,že se nemáme naklánět nad hlavy,kdyby se lekly,tak že prudké trhnutí hlavou způsobí pěknou ránu do brady,že měl pán 16 stehů na bradě,růžky jsou dost tvrdé a kostnatí a přirůstají k lebce,až v 6 roce věku a prý mají žirafy dle nových výzkumů 8 obratlů,ne 7,jak se tvrdilo.Jsou úžasné a dvorská ZOO je nejúspěšnější v chovu,na světě,navrátila již asi 200 žiraf  síťovaných zpět do přírody,kde jich v současné době žije jen něco kolem 500 set kusů.Čísla si nepamatuji přesně.Holt člověk je škodící tvor.Tak vypadám dost vystrašeně,nebo je to reál a jsem holt urvaná,vorvaná,jak veverka.Tak jsem byla opatrná,neboť ve své fantazii jsem viděla,jakou dostanu čumákovku.A smáli jsme se,jeden pán povídal,jak ho kousla piraňa,co chytil a že jí potom sežral,tak jsem říkala,že mně škrábla puma Kája a že jsem jí nesežrala,jak jsem humánní a smáli jsme se,že to byl řez,jak nejostřejším nožem,piraňa a Kája mají podobně ostré zbraně.Tak snad si Kája váží a uvědomuje,že jsem s ní neuděla krátký proces a že se na její poklesek a prohřešek nezlobím,ač asi Kája vůbec neví,si ani nevšimla.To má Kája štěstí,že nejsem tak krvežíznivá.A krve bylo,jak z vola,ještě,že si to zas tak nepamatuji,museli mi prst držet a přinést kýbl,měla jsem obavy,že hodím nedecentně šavli,to bych ve svém vrozeném šarmu a glancu nepřežila.

 
Jsem moc ráda,že jsem jela tak narychlo na fotokurz,už jen to pohladit taková úžasná zvířata,tak jsem se setkala s tak milými lidmi a zažila tolik dobrodružství,včetně toho,jak mi ráno ujel vlak,přitom jsem stála vedle něj a od toho se odvíjelo další dobrodružství,ale nevzdala jsem se,vydržela,vytrvala,bylo to úžasné,jsem holt trošku chaotička a improvizovat je třeba.Nevyhovují mi zkostnatělé stereotypy.
 
A jsem vypravěčka příběhů.A sběratelka.A zachycuji okamžik.Žirafky rády boty,nejvíce ty s tkaničkama.Jak to lochtalo,takové hebounké pohlazení,co by člověk nevydržel.Fotky se mnou jsou od ženy lektora ,paní Svatošové,jezdí natáčet filmy a fotí zvířata,z vyprávění  jsem byla celá unešená,ostatně,jako z lidí,mně milých.Jak mně inspirovali,pohladili duši.Večer se mi vybila baterka,při jízdě na safari,tak jsem pozorovala,k ránu byla bouřka,jsem se bála,ve své fantazii,že uletím i se stanem,zas tak hrozné to nebylo a možná jsem nemusela stan ani kolíkovat.Stejně to moc nešlo.V safari kempu bylo výborně,myslela jsem si,že je to nějaká zpovykanost,ti,co se tam ubytují to mohou použít různě,třeba jen se válet u bazénu,ale  musím říct,že jsem v lepším kempu nebyla a kde hned za plotem vidíte žirafáčka síťovaného a Rothschildova ?Zažila jsem toho tolik,zavzpomínala,mně se to vždy tak propojí,na cestách nejčastěji.I na krátkou vzdálenost.
Poznání bylo parádní,úchvatné,včetně focení zvířat,přes sklo je to na prd,leda tak na blog,úkoly nemám ještě vyhodnoceny,ale prostě mně to rve srdce,každý den v ZOO nejsem,ale vyrazím,k nám.Mám ještě fotky z druhého dne,ty jsou kupodivu lepší,asi ze mně spadl stres,celkové uvolnění je lepší,no ta moje cesta,ta byla,přes Jaroměř,ale zase jela jsem historickým vláčkem,komu ujede vlak na Hlavním nádraží,přestože stojí vedle něj ?Jak by řekl Paroubek,kdo z Vás na to má ?Pro mně je cestování vlakem svátkem,není pro mně běžné jezdit vlakem a sama,učím se to,je to důležité,pro dospělost,posun vpřed.Stejně tak focení uvnitř,v pavilonech,navíc přes sklo,to je k ničemu,snad jen lidem vyhovuje být dobrovolně zavřený v kleci,jsem pro to,aby v ZOO měli zvířata,co nejlepší podmínky,když jsem to tak pozorovala,tak mi ty lidé přišly,jak skomírající druh,ještě s těmi psisky,s vyplazenými jazyky,v tom vedru,to bylo je pozorovat,jejich automatické chování,přebíhání od jednoho výběhu k druhému,apaticky,tak nějak.Pro Pupíka by to nebylo,ta by se z tygra potento.Nebyla jsem si chvílema jista,kdo je ve výběhu a kdo na návštěvě,tak se nějak smazaly hranice,pozorovala jsem to a bylo mi úžasně,co všechno se mi propojovalo.Noční safari bylo také moc fajn,paráda,jak jsem nemohla fotit,tak jsem zase vnímala všemi smysly a ukládala do paměti a pozorovala,myslím,že to podobně simuluje safari v Africe,zejména pro tu smutnou skutečnost,že ve volné přírodě  už zvířata skoro nejsou,už pro ně není místo,to všechno udělal a způsobil člověk,ve své neuvěřitelné blbosti,vypadá to,že ZOO splní jeden úkol,jsou to živé banky druhů,uchovavající genofond přírodních druhů.Možná bude pak život příznivý uvnitř,v Safari,venku to bude vymýcené,vyvražděné a budou tam vládnout dementi,co zničí vše,do poslední mrtě.Třeba ten vývoj záleží na všech,na nás samotných,tedy i  na mně,mým vzorem je George Adams,včetně jeho ženy Joy,v dětství jsem to měla obráceně,ale od chvíle kdy jsem přečetla Můj život se lvy se moje hiearchie pozměnila,promiň Joy,ale Joy byla kruci ostrá ženská,to jsem taky a budu se toho držet,nic jiného asi nezbyde.Jsem hodná,jdu si svou cestou.Včetně úvah.Proč plýtvat city,na ty,co jsou plochý,jak balvan?Jakou šel,takou potkal se říká,svůj k svému.Změním prostředí.Inspiraci mi přináší prostředí,které je podnětné.A mám co napravovat.Zdálo se mi,že potřebuji fotobatoh a jasně,že dokončit kavárnu,vždyť já majiteli říkala,že o tom píšu a to ještě ne,na plnou hubu,jaký je to impotent a idiot,egomaniak,dementek honící si triko a já se nenechám,tůdle nůdle.A tak jeho fuchtle odporná,vždyť ničí sami sebe a nevědí,ani co je spárořez a až uvidí památkáři ta plastová okna,tak bude zle,v památkově chránění zóně si to dovolí jen ignorant a dement.A já mu to řekla,proto ten šmejd dělá,co dělá,prostě někdy pravda,logika ta vytočí blba,jak červený hadr býka,podebere se,jak puchejř.Zničily mi kytičky,omítkou a já je omyla a tak krásně se rozrostly,dám to na pojistku,vandalizmus,copak kytičky,ale jak mi poškodil zeď a co teprve bránění v kolaudaci,posílám na něj trenéra a on mi říká,to ti za to nestojí,přitom by blbovi stačilo domluvit,po dobrém.Já holt nemám tu vizuální utoritu,opřenou o svaly,to jsem potřebovala i před bratrem,zastání,eh už zase přemýlím nahlas,co je moje cesta,kam mně vede.A musela jsem dát stopku i Rudíkovi,prudíkovi,nemohla jsem dopustit,aby dále zneužíval,co asi dělá,trubka jeden ?Mně už tréninky,bez rvaček s Rudajzem nebaví,on učil školu života,bylo to použitelné,byl rychlý,jak vítr,instinktivní.Zvláštní,že je často terčem nějakého dementa,co si potřebuje honit triko na slabším a tak často napadnou Rudíka a Rudík se rozvine a narovná a hned za Rudovými lokty létají zuby.Ještě jsem to neviděla a jen slyšela z vyprávění.A tak se znova vracím k tomu,co je mým ústředním tématem,jak je důležitá statečnost a odvaha.Jak pro koho.Pro mně ano.A zjišťuji,že zbabělci se vyznačují tím,že mají postranní úmysly,po straně škodí.No,když je to baví.Uvažuji co oddělit fotky,kam se přesunout,mám potřebu si rovnat hlavu,úvahami ,neučesanými,surovými,tak mi to vyhovuje a mám potřebu se posunout.Uvidím.