EGO a Pupík

 Pupíček se tváří nešťastně,je to domácí kočička,patří do postele :-)

 

Nechala jsem si zarámovat kresbu,dnes jsem si ji chtěla v detailu nafotit,potřebovala jsem to,v těžké životní chvíli,podpořit sebe,honit si triko,nakrmit ego,myslím to vážně,ač se tomu ironicky a s odstupem směju,jenže ouha,doma bylo málo světla a nejsem příznivcem fotek,spíš zavánějících mizérii,jsem ponaučena,když někomu nevadí vypálené nebe,ujíždějící horizont,nemluvě o dalších příšernostech,tak ať,vždyť co,žádný učený z nebe nespadl a chyba jde napravit,překvapilo mně,že chybí sebereflexe,honění ega,pochvala,jak ovšem sdělit,či povzbudit,když je vidno,že dílo není dobré,není možné někomu pochlebovat,už jsem citovala mého oblíbeného Epikteta,vždy si vybavím,jak se klaní davy hrnci,jen co dostal funkci,ha,ha,u dvora.Jo,je dobré mít nastavenou laťku.

rozpadlá ulitka,připomenutí pomíjivosti

Tak jsem si nechala zarámovat kresbu,mou,co mi má sloužit k posílení,k povzbuzení,dnes jsem si ji chtěla vyfotit a nešlo to,vzala jsem stativ,Pupíka pod paží a šla fotit na dvůr.Pupík má totiž malý restík,spíš větší,ze včerejška.Po perném odpoledni,dni a životě,slyším mňoukání,jasně,si v polospánku říkám,Pupík,lokalizuji,špajz,koupelna,balkon,né,Pupík se dožadovala vstupu za vchodovými dveřmi,nevím,zda mi utekla,když jsem přišla,ještě,že Pupíček si domova váží a ví,kde bydlí,ještě že máme dvoje zamykatelné vchodové dveře,mám být obezřetná.Usínala jsem,propadala do myšlenek,unavena ze dne,převelice,strávila jsem 6 hodin na pohotovosti,měli štestí,že jako doprovod,neboť bych celou Vinohradskou nemocnici postavila do latě,raz,dva.Takhle jsem se kontrolovala,aby Banánici,mé kamarádce,nakonec v ordinaci neubližovali,eh.Poznání,kterého se mi tam dostalo si velmi vážím,neboť vidím,v jakém rozkladu je zdravotnictví,celý systém a že je třeba být zdráv,že pokud je člověk oslaben,má smůlu,tak už chápu,co mně potkávalo,už chápu,že to co jsem považovala,za újmu mně a vztahovala na sebe,co mně potkalo,v mnoha tématech,tak to je,není to ojedinělý jev.Traumata.No co.Už o tom píšu.Jsem překvapena,nenapadlo by mně,před krátkým časem,že spojím mé vnitřní prožitky,s úvahami,přišla bych si zranitelná,ejhle,už to dělám a je mi docela hodně dobře,píšu o prožitku z Indie,prožívám intenzivně.I návštěvu nemocnice,už rozumím mému vzteku,co se zřejmě somatizoval,do mého imunitního systému,když jsem se v roce 2004 zčistajasna ocitla se slepákem v Krči,ještě,že mně tam vezli nahonem a soukromě,jinak bych tam chcípla,v čekárně před ambulancí,takhle jsem panu doktorovu ukázala bříško,on sáhl na stranu levou,já vylétla ke stropu,z lehátka,medici už nedostali šanci prohmatat a šla jsem na sál.To ještě ne,nejdřív mi museli najít postel,volnou,už se ledovalo,eh,udělali předoperační vyšetření,ovázali lýtka a už jsem svištěla na sál,vzbudila jsem se odpoledne,tak asi ke svačině a bylo mi mnohem lépe,bříško,jak balón,nafouklé,vykuchali mně laparoskopicky.Zde končí legrace.A začíná vztek.V noci jsem vstávala a nemohla se zvednout,ke staré 84 leté paní,co měla zlomeninu krčku a byla velmi vitální a svěží,upadla na náledí,když šla nakoupit.Hrozně v noci chrčela a já jí dávala napít,přinesla vodu,ou,ou,je to bolest,neumím to popsat,tou vodou,v té malé skleničce se pokoušela umýt,na intimních místech,ráno,když zvesela přišla setřička a zahlaholila,"jakpak se máme paní Zárybnická ?",jsem vystartovala a řekla jí,že pokud se o ní nepostarají,že se za chvíli mít nebude a byla jsem vytočená,jako čert.

Pupíček asistuje

Zdělila,jsem to,i její dceři,jaká je situace,že paní musí cvičit,když si sama neuvědomuje,že musí posílit svalstvo,co udrží krček,neboť rehabilitační sestra byla nemlich totéž,ukázala paní cvik a vyfičela,určitě měla na ní určený čas,který raději strávila klábosením,kdesi.Paní sama necvičila,mluvila o svém synovi,co dělá v telelevízi,zřejmě technika v údržbě,jo,mamánek se stavil jednou,pokýval se do rytmu,toť vše,dcera s vnučkou paní umyly,donesly polštářek,krmily jí,neboť paní nemohla jíst,protože si nemohla sednout.Eh.Chtěla jsem psát o egu,navíc svém.Přivezli mně tam v pátek,naštvala jsem se sobotní ráno,co naštvala,no budiž,vulgarity prokládám střídmě,takže naštvala,paní za velikého hlaholu,asi v úterý,v deníku mám,kdy přesně,naložili do malého pojízdného modrého bazénku a vezli vykoupat.No,nebylo divu,když zčista jasna,pro někoho s podivem,po vykoupání sestřička paní otočila na bok a ošetřovala proleženiny,no,zajela tou špejlí s dezinfekcí do hýždí paní Zárybnické dost hluboko,její jaujajajajuaaaaaau,tomu odpovídalo.Dceři jsem napráskala,že si paní myla v té vodě,i zuby,že jí nekrmí a nepečují.Dcera se s vnučkou starala,také jsem viděla,jak to vypadá,když Vás přivezou po narkoze,jak kvičíte,reagujete na bouchnutí,uf,ještě,že si to nepamatuji.Byly i veselejší chvíle,kdy přivezli slečnu,co se ráno,po noční,zastavila cestou v báru a stejně,jak Filip Topol,žold,proměnila v mlžnou páru,venku sebou švihla a i když to nevěděla,tak měla otevřenou a komplikovanou zlomeninu bérce,vzhledem k tomu,že já to ve 14 letech napálila na kole do baráku,tak jsem věděla,že může na podpatky nějakou dobu zapomenout.Po té,co jsem se přibelhala z toalety,tak odér vodky by se dal v pokoji krájet,asi jsme měli všichni zbytkáč,přesto,že vodku nepiju.Slečnu operovali večer,s epidurální anestezií,no nic moc to asi nebylo,slyšet,jak dlátkem osekávají kosti a dávají tam místo ní ocelovou tyč,od kotníku,po koleno.Bylo to příjemné zpestření hororového pobytu,slečna vystřízlivěla a druhý den pádila domů,už se rekrutovali na lůžko další zájemci.Já vlastně zažila své znovuzrození a teď si vybavuji samé veselosti,i básničku jsem tam napsala,byl rok 2004,zřejmě,přesně si pamatuji,že bylo 4.ledna a nastala kalamita,sněhová.Jak uhýbám od tématu,jsem u veselosti,chtěla jsem psát o egu a to svém a odvedla mně spojitost s nemocnicí a smutná událost,jediná smutná událost byla zřejmě ta,že po té,co jsem šla na kontrolu a vytáhli mi stehy,vyvedli z míry dotazem,zda už jsme měla řízek,já celá zkoprnělá,že si ze mně utahují,jsem šla s dorty,za paní Zárybnickou a nevím,co se stalo,dělo,ale postele ležely na chodbě,paní Zárybnická taky,polštářek od dcery,pod hlavou,celý od krve a nevnímala,myslím a je mi to moc líto,že to s ní nejspíš dobře nedopadlo,nevím,proč mi tak ujelo téma,od mého ega,nejsem tak neposedná,už vím,měla jsem tehdy vztek,veliký,na péči a po včerejším zážitku se mi teprve událost zařadila do toto,že tak to je,tak to chodí,taková je realita.Já z té nemocnice vyskotačila vesele,ale chytla jsem tam streptokoka,či stafylokoka,či co,měla teploty,pořáád,měla jsem totiž oslabenou imunitu a různé zdravotní problémy po lymesské borelioze a tak jsem v té nemocnici sice nechala slepák,ale chytla to,co jsem ještě neměla.Včera jsem si tu bezmoc a zoufalství a odevzdanost připomněla,taky to,jak mně letos,v zimě škrábla puma Kája a je pravda,že jsem byla s ošetřením a zašitím na plastice spokojená,mám už praxi,i tam trefím,ale na ambulanci jsem se nemohla dočkat převazu,spěchala jsem,řekla jsem jim,že si to nechám převázat na veterině,tam nebyl čas,tak jsem zakoupila obvaz,převázala sama a musela si pro stabilizaci lehnout,jak se mi zatmělo.Taky se mi zatmělo,když jsem ošetřovala odřeniny,ovšem hluboké,když bratr na motorce vymetl Jižní spojku,v mikině a teniskách,v 90ti km rychlosti,jo,ty ruce sedřený,hodně hluboko,to jsem mu převazovala a udělalo se mi ouvej,tma.Ale převázala jsem to.Měl zlomený malíček na noze,kvílel,jak cikánka na mezi.Měl štěstí,tehdy jsme říkali,že si ho vybral,snad za všechny sousedy.Jakou to má spojitost s egem?Kočička je komplikovaná a pak se diví,že je to komplikované.Uf.Jo,už i na mně je to moc komplikované.Ego,moje,rozvažovala jsem o posílení vlastního ega,sebevědomí,nerozumím tomu,jak si mnozí pochválí fotky,co stojí za prd,slušně řečeno,no budiž,budu upravovat katalog fotek,co jsou sice špatné,ale při té hrůze to ještě jde,pochválila jsem,zamotivovala a dojde k zlepšení.Stačilo poradit,sama jsem si dnes neporadila s bílým obrazem,musela ven a nejsem spokojena.

 

 

Nejsem spokojena s fotkou,ani obrázkem,nebo ano,proč jsem si ji nechala zarámovat,je to moje kresba a líbí se mi,je to moje intimita a najednou sděluji,uf,či nemám strach sdělovat,je pravda,že kočička je v úzkých,moc se bojí,tak to jde ven,nebo se něco nahromadilo,co mělo jít ven už dávno?

Chtěla jsem dávat fotky na blog,jen ty,co projdou selektivní čistkou,dle estetických parametrů,zveřejňuji deník,uvidím,kam ten experiment půjde.Ego,zvláštní.Takový procítěný prožitek z nemocnice včera,jo,jsme ráda,že to byl jen planý poplach,aspoň jsem Banánkovi vynahradila,jak o mně pečovali,poté,co mi Kája málem zkrátila prstík,mrcha pumovitá,kočičky jsou stejně nejlepší,šelma pumovitá,k čemu taková puma v kleci,je fakt,že Pako je ze ZOO,z Řecka,že je mu líp,než v ZOO,má už stereotypní pohyby,je hodný na rozdíl,od vzteklé mrchy Káji,no já tam pracku už strkat nebudu.Už vím,proč ego,protože si tu egoisticky vylévám sebe sama,vždyť proč ne,že jo ?

 A hřeje mně něco moc pěkného,protože jsem asi plachá,tak touto cestou děkuji vroucně,za projev soucitu,za kocourka Mazlíka a projevení citu ke zvířátkům v Indii.A nahlížení.Děkuji.Je v mém srdci,jako všechny ostatní kočičky a všechny bytosti,co jsem potkala,je jasné,že intenzita se liší,co se týče prožitku a blízkosti a vzdálenosti.Kočička,jak si někdy říkám si tu rekapituluje svůj život,nahlíží zvenčí,no proč ne,že jo?

 

A takhle si Pupíček užívala venku,nudila se a chtěla sedět na klíně,domáhala se pozornosti,zatím,co se mi nedařilo vyfotit skoro bílé,na bílém,do toho bílý Pupíček a ostřit na oko,priorita clony,priorita času,byla docela zima,měla jsem studené nohy,jako led,aha,proto chtěla jít Pupinka domů,jak se včera dostala za dveře,uf,jsem nepozorná,jak jsem včera zabloudila v autobuse,nemohla jsem trefit zastávku,rozhodilo mně,že je blbě slečně Banánkové,úplně mně to dezorientovalo,v nemocnici jsem si koupila zmrzlinu a ještě,že ten obal těsnil,vyndala jsem jí,v tekuté formě,po několika hodinách a celkem veselé a družné zábavy a vnímání v čekárně.Kočičkám jsem přinesla háčkované hračky se šantou,pro podporu útulku.Pupík spokojeně odpočívá,venku se užila.Jó,to jednou v zimě,když jsem jí vzala na hřbitov a byly jsme tam dlouho,to se jí fakt nelíbilo.Ráno jedu na houby,mám jiné povinnosti,zkusím to skloubit,duše si potřebuje odpočinout,abych zvládla,to co je přede mnou .Ať je to cokoli.

Pupíček má tak mimický čeníšek

venkovní bramboříky,malinké něžné,drobné kvítky,co vykukují,pod prvními spadanými lísty

A ze zážitku náhlého odstranění apendixu a vřelé díky tímto posílám všem,co vynaložili energii,co se podíleli,co přes to,že jsou poslední,z posledních a dopadá na ně tíha,malý článek v nelítostném soukolí,těm všem a také všem,co jsou součástí systému,byť nefunkčního,tak se nefunkčnosti nepodali.Děkuji.Děkuji Ardžunovi a Kšnovi,vozataji,děkuji za inspiraci.Děkuji za život,ač se mi jeví těžký,kvílím žízní a jsem u pramene.Kočička se má rvát,jako lev,možná,proto tady rozebírá ego.Že nechápe ty,co se rvou,jak o poslední sousto,při každé příležitosti.Kočička se rve,jen,když je v ohrožení,velikém.



Přidat popisek

Dobrou noc přeji

lépe spát

venku si lidi

lámou nožičky

šroubujou je doktoři

sněží

svět se boří

čas leží v sádře

hoří závěje

sluníčko brousí si dráp

o veřeje

kdy bude svačina ?

jen co se ohřeje

nic zvláštního se neděje

 

básnička napsána v FN Krč,lednu 2004