Prohledat tento blog

čtvrtek 30. ledna 2014

Katarze .. jde to ven a samo


Priniesli sme svetlo do tvojej temnoty...

--
Text: Danka Mišarová
Bývam u svojej mačky

                               Priniesli sme svetlo do tvojej temnoty...( z cizího zdroje,převzato )
                                        

 
1:11 minut jsem se rozhodla se jít najíst a psát,po dobrých těstovinách se sýrem a cottage už nejsem tak bdělá,jako jsem byla předtím,kdy mi probíhalo tolik událostí života,před očima,v mysli a prožívala jsem si je a rovnala,uvědomovala a co mně vytáhlo z pelechu bylo uvědomění agrese,násilí od rodičů a když jsem shlížela do lednice,zálibně na sýr,tak mi hlavou probíhalo,že bych za trýznění dětí ..zřejmě volila trest propadnutí hrdlem ….no,tak to pěkně vyznívá,vzpomněla jsem si na Vladimíra,kdy jsme nesdíleli a on měl jediný verdikt,k tomu mému trápení (probíhajícímu v té době,nikoli v dětství ),ať se odstěhuji,neřešila jsem tedy jeho stesky,že s ním děti (dcery) netráví svátky,přitom mi prolétlo hlavou,že ho před lety žena obvinila při rozvodu z pedofilie,což se probíralo v kavárně,tak při čaji a mně to nepřišlo,po té,co jsem ho poznala,až tak od věci,předtím jsem vesele vzpomínala na pana Střelce,můj pozitivní vzor muže,tolerantního,jak nás s Arianou,mou kamarádkou a jeho dcerou opíjel v baru becherovkou,pod dohledem hlídal naše počínání v Lukách pod Medníkem,vzpomněla jsem si na tolik detailů,tolik nuancí a útržků,včetně konstalací,návštěvy šamana,holotropních dýchání,jak jsem žila v Těptíně,napříč,navzdory té tyranii vesele,vzpomněla jsem si na své kočičky,na všechny,bytosti láskyplné,co mně provázely a v 1:11 jsem si vzpomněla,uvědomila,že stačí jeden člověk,který má rád,v tu chvíli pekla,co se děje,co ovlivňuje v raném dětství,když se dítě nemůže bránit,moje babička,cituplná,láskyplná,co mně měla ráda,matka nemající cit,fotr slaboch a agresor,sobec.Hlupák.Bezcitný egoista,dbající na své pohodlí.

Večer jsem byla na astrologické přednášce o roku 2014,bylo to úžasné,celá z toho nadchnutá jsem šla spát a měla bdělé a poklidné spočinutí,v takové harmonii,kontaktu se sebou a těmi,na které jsem myslela,moje mysl v klidu plynula,až do chvíle,kdy se vynořilo něco,ten impuls,přesně nevím,který,asi směr vzpomínek,myšlenek na konstalace,hledání vysvětlení a najednou přímý prožitek,když stojí oba rodiče za hovno a jsou velcí a dle věku dospělí a proti nim malé dítě,tak jsem se tak vzbudila a píšu,původně jsem si chtěla zapsat vjemy z přednášky,co mi v hlavě běželo přijemného,vzpomínky,milé a nemilé,vše co obnáší život,muži,co prošli mým životem,aspoň někteří a najednou tam vlítli rodiče,jako hrozivá síla,to co si pak spojuji a interpretuji do jiných a nevím,jak se k něčemu,co neznám postavit.A proběhl mi předtím hlavou,myslí,velký kus života,okamžiky,vlastně i srdcem,uléhala jsem tak ukolébaná měkkou,hřejivou láskou,cítíc se tak,že jsem pohladila Brundibára a říkala mu,že celý můj život,část duše,že to se mnou prožil a ono jo,zrovna v té době,když jsem byla malá,tak se mnou byl a já se k němu tulila ….a tak teď těžko hledám cestu k lidem,beze strachu,či obav a vynořují se mi tam děsiví rodiče....

To jsou věci,co ?Si tak říkám …....

To jsou věci.

 
                                                 9/12/2013
Tak takhle píšu v noci a pak přes den,kdy jsem tomu dost možná mylně říkala prokrastinace,dost možná to je prozření.Tak takhle fotí ve FOTO ŠKODA,pěkně se kočička naučila boxovat a moc se jí to hodilo,proti celoživotnímu násilí,vybíjení frustrací,pěkně mně to letí hlavou,ráda bych to uchovala a zaznamenala,v noci mi to letělo a stále vše letí hlavou,chtěla jsem jít běhat,ve tmě,ach,no tak jdu teď,máme dnes improvizovat,je nov a vše je intenzivní,tak prožívám katarzi,což už vlastně dlouho a píšu o tom,má to grády ...
Uvědomuji si,že vše jsem vnímala intelektem,věděla to,ale jak to prociťuji citově,emocionálně,to co jsem prožila,tak to je mazec,ono tedy to procítění léčí,uzdravuje,cítím se úplně jinak,světlo rozpouští tmu,ale je to velmi silný a intenzivní,emocionální zážitek,posílený stresem a starostmi,ovšem má to klady a pozitiva,jde to ven !!!Neskutečná bolest a trýzeň se proměňuje a já vnímám ....Usnula jsem v 5 ráno,chvíli psala a vzbudila se v 8,propocená,jako myš,od té doby se snažím zachytit a postupovat,dle určení a nejde to,tak jdu inprovizovat,běhat,cestou si vyzvednu z opravy ntb a pak srovnám korespondenci a maily a fotky,udělám si v životě nový pořádek.
Zítra jdu do poradny pro Acorus,věnující se obětem násilí a já nedokážu sepsat,jak to mám v sobě blokováno a bolí se vracet vzpomínkami a datovat,kolikrát za posledních deset let docházelo k napadení a bitkám..Různé intenzity.
Uspokojuje mně jedno,že si tu natírám kuchyňskou linku,už ji mám skoro hotovou,po babičce,co jsem jí natirala a přetvořila již v Těptíně,vytvořila jsem si domov a byla z něj vyštvána,před zhruba 2 lety jsem byla vyzvána,ať si odvezu věci,neboť se celý Těptín stal majetkem bratra a tak jsem s  urostlým bodyguardem za zády a stěhováky vyrazila a vše si přivezla,vzala jsem to důkladně,i se žárovkama.Po roce z máti tak váhavě vypadlo,že bratr a ta rapsodie,ani snad neočekávali,že si věci odvezu a to všechny,ho,ho.Je faktem a to už jsem to tu psala,že jsem to měla vzít rovnou na skládku,z 90 %,nicméně se tak nestalo a úklid probíhá.Plus bonus,úklid duše.
To,co jsem tam zažila a vypozorovala,při stěhování,chování rodičů,nemluvě o těch,o kterých škoda mluvit,bylo na blití,na zvracení je velmi jemný výraz a neodpovídá skutečnosti.To by člověk blil,jak šakal.
A takové jsem psala kdysi básničky,kousek mi vytanuje z mysli,....
temno rudo při představě,
bleju jako šakal hravě

já reflektovala svůj život,no jo,vždyť to říkám,mysterium,tohle pochází z doby,kdy jsem už měla boreliozu,projevily se potíže,měla divný vztah....jo,moje vztahy to kopírují,rezonují a já se vyrovnávala různě,básněmi,kreslením,psaním,hledala příčinu,
vztahu k sama sobě,proč ho mám takový,jaký do mně rodiče nainplantovali a já kočička bojovnice,statečná a neohrožená jsem se intenzivně bránila a tak se ataky stupňovaly,nenechala jsem se a tak jsem zachovala svou duši,zdroj všeho,energie,síly,lásky,světla...
Včera se mi vrátila knížka ČTYŘI DOHODY,už jen první stránky mi řekly,že to tak je,jsem na své cestě,je to správně,je to v pořádku,vše je na nejlepší cestě ...
A tak kočička pádí,nejdřív se obleče  a vyrazí,ejhle jedna.
A to  jsem si přečetla,co jsem napsala Vlčích hlídkách,jak jsem byla minulý týden,či předminulý na promítání filmu Divočiny,jenž má spojitost a to dost úzkou s ochranou šelem a živočišných druhů,tak mně při debatě a teď stále vytanuje na mysli věta,kterou řekl Erazim Kohák,že "Lidé se bojí neznámého a zla,které mají v sobě."
A proto se bojí vlků,neboť jim předurčují vlastnosti,které mají oni sami.

Ač jsem nikdy nebyla příznivcem citátů,vytržení z celku,(ani těch,co v úzkém obzoru jedné věty,navíc vytržené z kontextu,beru tento střep za vzor )autora tak díla E.Kanta,F.Nietzscheho,AShopenhauera,či Aristotela,Sokrata a spíše jsem sáhla po mém oblíbeném Epiktetovi,kde se praví v kapitole Proti tyranům,jak si  může tyran vzít všechno,ale duši,duši tu nevezme,tak dole pár vět mně v minulých dnech prošlo pozorností a fotka kočiček přinášejích světlo mně dojímá srdce,neboť já to tak mám,mé kočičky jsou světlem v mém srdci,vždycky tomu tak bylo a už když jsem lozila,tak byl důvod,proč tomu tak bylo,za to jim děkuji a patří jim mu hluboký vděk a láska.
V noci jsem se vzbudila hrůzou a vděčností,že byl člověk,který mně měl rád a chránil,babička,co mně milovala a chránila,co jí síly stačily,odpouštím,mám ráda své rodiče,rozumím tomu,co vyvolávalo frustraci,že to neřešily,jejich  celoživotní destrukce,které už nejsem součástí a nepodvolím se.Tak !!!!!

A v noci jsem cítila,jak je má duše se mnou,je moje,nikomu nepatří ...nikdo mi ji nemůže vzít,(jak v raném dětství si rodiče,potažmo matky nárokují osobnost dítěte,za svou,či dokonce chtějí osobnost vychovat,k obrazu svému,sami zmrveni )psala jsem si na balkoně,otevřela jsem svou duši vesmíru,kdysi se mi to stávalo ojediněle,nyní to mám ímrvére,skoro,vždyť to je úžasné,proč se tomu tak zdráhám a bojím se ?Nebát se toho,projít soutěskou a jít vpřed.Beze strachu,který pramenil z pocitu ohrožení a je fakt,že tomu tak často bylo,často,kočička ani nevěděla,jakému zlu čelí a to s úsměvem v Těptíně.
Kuchyň po babičce je krásná,bude natřená,do šuflíčků si zase naskládám čaje a koření a pokličky,ještě přišroubuji dvířka,na to se moc necítím,no nicméně,když jsem je odšroubovala,tak je i přišroubuji.
Veselá a vtipná kočička Janička,chaotička se už konečně oblíká a jde běhat ...
Čau,mňau všem kočkám,kocourům a koťatům v mysterium Novu,Hromnic a roku Saturna,roku dřevěného Koně,mayského kalendáře v treceně Ahau a dalších jevů,v této galaxii,jedné,z mnohých v tomto vesmíru,kdysi jsem viděla na porovnání hustě potečkovaného papíru A4 srovnání s naší galaxií a nekonečným vesmírem,kdy ta jedna tečka byla ta naše galaxie,pro nás ohromný prostor,celé Mléčné dráhy a bližšího okolí,třeba mého lesa,kde spočinu,kde vysázím alej lip a vůbec,osázím svůj les a nejen ten.
Už běžím.

Jo a taky jsem si odvezla svůj javor,v květináči,co ho mám dát dovnitř,aby nezmrzl,no jo,co jsem ho jako semenáčka zasadila,do květináče,byl z vedlejšího hrobu,kam nikdo nechodil,já obnovila nápis,už nečitelný,což dělal asi předtím děda,vím,že jsme prach a v něj se obracíme,netrvám a neupřednostňuji funerální kulturu,ale určitou úctu a návštěvnost a kontakt považuji za přínosné,obzvláště,pro duši.
A ještě mně napadá básnička,tématická ..

Svázán se svými zvyky,ke své rodné hroudě,
jako pes k boudě ....

Tak k čemu jim je vlastnictví,pro vlastnictví,když jen dokážou brát,ničit a škodit ??
I to moje ohniště,žulové,co mi trvalo,než jsem tam ty kvádry dovezla,okupovali.
Nu,což,Epiktetos.Nelpět,na hmotě,formě,neulpívat.Svoboda.Duše je nad hmotou.
 






Všichni jsme jen výsledkem toho, o čem jsme přemýšleli.“


"Přijímám do svého života vše dobré. Všechny mé potřeby jsou naplňovány nyní i vždycky."
Každý problém v sobě obsahuje i řešení • Vyrovnávám se se současným a starým utrpením, přijímám sebe a nezměnitelné hranice, osvobozuji své srdce a oprošťuji sebe.

2 komentáře:

  1. Hezky píšeš Jani

    OdpovědětVymazat
  2. ČETLA JSEM DVAKRÁT.
    Tu zpověď, ať byla tvá, nebo literární, byla to síla Jano. Často, když najdu podobné vyznání "filosoficky„ ? Se snažím vcítit do různých příběhů nesoucích si po léta stíny v duši a to jak se mnozí nemohou, vymanit, vyrovnat a jít dál, začít u sebe a utrpěná "traumata„ nechat tam někde vzadu a říci si, že život a štěstí je ještě před nimi. Bůh jim pomoz a jestli je to i tvůj příběh, i tobě. Anna

    OdpovědětVymazat

Jste vítáni.