neděle 8. září 2013

Obrazem

 Á,Mícinka ,po návratu od pana doktora se tvářila ještě chvíli nasupeně,reakci jsem žádnou nepozorovala a snad jí rýma,co se jí vracela přejde.Tak jsem si řekla,že když jde děj vložit do obrazu,do filmu,co by to nešlo obraceně ,obrazem zrekapitulovat děj,tak jak minulý týden prosvištěl.
 A když se Micinka tvářila nasupeně,tak jsem vzala Macinku,naši nejmenší,sestřičku Macíka.
 Vzpomínám na Micilinku,byla stejná,říkala jsem si,zda je to podoba a o duši,těžko říct.Každopádně Macinka je malá něžná,bílá kočička,co jsem ji vymazlila,také byla velice plachá a moc se bála,poslední dobou jí říkám Bobíku a neumim se to odnaučit,no,copak to jde,říkat kočence takto,vždycky se rozplácne a jde se pomazlit,nejraději má Micinku a Míca trpělivě drží a olizuje Macince hlavičku,když jsem jí pozorovala,když byla Macinka malá a čerstvě k nám přišla,tak se Míca snažila a chtěla ji pohladit packou a bylo vidět,jak na poslední chvíli pud přírody zavelel a Míca jí takovou přišila a koukala se na mně,očima sdělujíc,to samo,za to já nemůžu.To jsem se musela smát.
 A zalévám kytičky,ve dvoře,kam chodím s Pupíkem,když se jí tedy chce.Z balkonu je vidět taková pestrá směsice a mně dělají kytičky radost,zasadila jsem i bylinky,nejvíce se daří pnoucí mateřídoušce a dnes jsem přesazovala též pnoucí oregano a jak jsem si říkala,jak se ta skalnička krásně rozrůstá.Lepší v těstovinách oregano,než nějaký horský zvoneček.
 Barvičky,barvičky a kvítečky.Poslední dobou preferuji růžovou,nemohu si pomoci.
 Begónie má moje babička,jsou úžasné,jdou skladovat,jako řipky a nemusím se o ně starat,také jsem je našla už s nasazenými listy tam,kde jsem vysypala květináče.A teď pod begónií se chystá kvést brambořík,možná ho přesunu,dnes se mi to nepodařilo.
 V těch vedrech jsem u sousedů na kompostě viděla vyhozené durmany a zželelo se mi ho,nejdřív jednoho a jak krásně obrostl,tak jsem se slitovala i nad tím druhým,když projevil takovou vůli k životu,dnes vykvetl,nevím,jak dlouho květ vydrží a jak je v zimě skladovat,prý potřebují světlo a zimu.Květů má ještě nasazeno,snad bude ještě dlouho krásně.
 A růžičky,jak je sametová.Teď jsem si vzpomněla na Malého prince,jak ošetřoval růži a měl o ni starost.
 Královna květin.
 Á,krasavice Pacinka,ta se umí tvářit,né jako Míca,co strká čeníšek do objektivu a jde ke mně,Pacinka se natočí a podívá se na mně svýma očima,tak mně pozoruje a já jí a říkám si,co z těch velkých kočičích očí ke mně přichází ?

Pacinka je šelma,dravec,lovkyně,nejraději chrupe na akvárku,z kterého několikrát denně se sesune a většinou se probere během pádu a v zarážce.No,říkala jsem si dnes,jak mám domestikované kočičky,částečně řekněme,no nebudu to říkat.
Barvy a barvičky a nemusí to být nutně kytičky.
 Pohled z Úvozu,nahoře u Pohořelce,moje oblíbené místo.
 A nebe
 A hortenzie,budu je řízkovat.
 Tak něžné byly ještě minulý týden.
 Á Pupajda,na Pupíčka nemůžu zapomenout,Říká jasně,že jí není věnována pozornost.
 Jako by džungle byla přednější.
 Či co ?Jdu si po svých.
 Bez komentáře.
 Jasné to je ?
 Pastva.
 Grr.Brrr.Blé.
 No jo,co dělat ?
 Áha,má chvíle .
 Jsem divoká kočka,lovec,co číhá na orla,který právě přiletěl.
 Svěřepě číhám.
Kočičí portrét,jak vyšitý. Pupík zaměřila zraky a orel,ten  si počkal,až půjde domů,zatím ho po očku pozoroval a pak se jistě šel nazobat a napít čerstvé vody.
Kočička si zapomněla baterku v nabíječce,na koncertě tančila,jak o život.Žižkov má takovou osobitou atmosféru,takovou propojenost,nevím,čím to je,ale je to osobité,když se stoupá po pardon,kočičích hlavách,po dlažebních kočkách,kostkách d o kopce,uličkami,tak možná to propojení s místem je dáno citovým zabarvením,nevím.5 Plzní,nebo 4.To stačí.Tanec,i když nebylo místo,všechno se to tak propojilo. Je to taková doba,kdy prostě máme dělat všechno,co cítíme,nějak to vnímám,co se děje a naslouchám tomu.Tak si vroucně přeju mír v Sýrii a posílám lásku Zemi.

1 komentář:

  1. Je zajímavé číst sled vašich myšlenek, tak, jak si plynou, neumím to, nejsem emocionální člověk. Jsem již počítána mezi staré lidi a vždy jsem se snažila emoce krotit, i když vždy říkám, co si myslím, nevybuchnu i když je důvod a moc by se mě chtělo. Zdraví Anna

    OdpovědětVymazat

Jste vítáni.