Úvahy a úlovky

 

 

Byla jsem na fotokurzu a ne poprvé,asi mi vyhovuje neotřelý přístup lektora a je pravda,že mi praxe dává hodně,ač z mé hlavy leccos vyvane,mám zrcadlovku Nicon D 40,takové mimino,mezi současnými,rdím se studem a polévá  mně horko,že jsem si ji už skoro kdysi koupila novou a fotila dlouho na automat,to se stydím,až mi stydno,polévá mně pot studený a stydne krev v žilách,jaká jsem ostuda,to tedy jo.Už loni jsem byla na Malé Fatře a to,co člověk nevykouká z manuálu jsem pochopila,až po praktickém přístupu a proto jsem jela zas,osvěžit si paměť a vlastně zjistit,že důležité je mít jakž takž pojem o vkusu,tedy dbát na základní pravidla kompozice,rozložení snímku,tedy nedávat hlavní objekt na střed,dělit obraz na třetiny,zlatý řez,jako v malířství.Fotka má obsahovat popředí,střed a pozadí.Ostřit na bližší oko,zvířata fotit v  úrovni jejich očí a dodržovat zásady dělení celek,polocelek,portrét,detail,polodetail.Jedním z nejrozšířenějších nešvarů je špatná kompozice,když nad hlavami lidí je půl metru volného prostoru a přitom foceným chybí kotníky,voda,co ubíhá do kopce,focení lidí zády,umisťování do středu,pokud to tedy není uměleckým záměrem,no a co je důležité,aby byla fotka dobře vyfocena.Od té doby si všímám těchto nešvarů a už to nehodnotím,proč taky,taky jsem si toho všimla i u sebe a je fakt,že vypálené nebe,tedy nebe,které je přeexponované,to bych nedala.Fotila jsem Praktikou a než jsem kousla ovládání digitální zrcadlovky,trvalo to,zjištění,že je to to samé,jo,holt,nikdo učený z nebe nespadl.Také mně překvapilo,že krajina se fotí clonou 8 a lidé a ostatní blízké předměty,5,či co nejnižší clonou,mimo makra. A máme mít na paměti,že hloubka ostrosti se šíří  1/3 dopředu a 2/3 dozadu,tak máme myslet na to,kam ostříme a co si přejeme mít ostré a co nikoli.U focení lidí ostříme na nejbližší oko,protože nemáme zájem na  tom,aby dfotyčný měl ostrou špičku nosu,či ucho.Polemika o objektivech vhodných na portréty je nekonečná,ukázkou jsou výsledky.A vše a to nejdůležitější se odvíjí vztahem času a clony,což je jasné a nic se nezměnilo a nezmění.A máme zkoušet,nic není pevně dané.Tak teď praktické ukázky.

 

Při výuce,jsme byli vysláni,ať nafotíme kompozičně správně sebe navzájem a chatu a okolí,kompozičně správně znamená,že neumisťujeme hlavní objekt do středu,obraz dělíme na třetiny,je to znát,má to dynamiku,plus je děj a nápad.Tak fotka stativů,za sebou seřazených byla hodnocena,že ano,tak je mi trochu trapno,ale je tu.Taky jsem na ní byla sama pyšná.



Lodička na Sečské přehradě.1/3 země,2/3 vody,fotka má popředí,střed a pozadí a něco se tam děje,je tam lodička,tolik jásotu.Moc se mi tam líbilo,bylo to skvělé srdečné prostředí,vypadla jsem v e čtvrtek z Prahy,kde bylo vedro na padnutí,5 x jsem lezla do vany se sprchovat a nic to nebylo platné.Pro mně vypadnout do přírody je balzám na duši,potěcha pro oko,jen to ticho,stát bosýma nohama v trávě a pozorovat oblohu,hvězdy,spočinout v tichu,tmě,jsem moc potřebovala.

 

A zde praktická ukázka,co jsem potřebovala vysvětlit,jak doma fotit kočičky,k tomu jsem se nedostala,ale ještě není všem dnům konec,zde se vyvaluje Pupíček,v těch vedrech byly rozvalené na balkóně a takhle to vypadál,když se to přežene s krmivem juniorem,už mají utrum,Pupík a Míca jsou jak koule,říkal i pan doktor,Míca měla rýmu a Pupíček má dost možná autoimunitní onemocnění zoubků,dostala kortikoidy a pokud to nepůjde,tak stoličky půjdou ven,takže se chystám na denní čištění zoubků,očekávám velkou radost a chrabrý odpor.Už jsem jim koupila aroma olej na dásně,člověk zkusí všechno,vyzkoušela ho i na sobě,dobré to bylo,samé byliny.

Ale k focení.Tak u focení zvířat je důležité je fotit z výšky jejich očí,to znamená snížit se na jejich výšku,lehnout si k nim,tak jsem se chtěla zeptat,jak na Pupíka,ale koukám,že Pupíček na mně sveřepě kouká,až,až.Ostřím na oko a ve středu objekt (Pupík) není.Pupíček je něžná kočička a tváří se tak svěřepě,to je jen zdání,na veterině,když jí pan doktor čistil zoubky,tak mi srdce usedalo.

 

Leháro v těch vedrech,možná to bylo jediné letnění,vzhledem k ochlazení,každopádně dnes na balkoně kočičky neleží,to ne.



Spací vagón,chybí jen Macíček,ten se tam válel v noci,Pupíček ho totiž pořád jen uzurpuje a Macíkovi je to dost jedno.Musím se naučit zkrátit čas,doma fotit kočičky mi moc nejde,prostě je tu tma,ale budu trénovat.

Fotografie je o zachycení okamžiku,o duši,o předání,má být řemeslně dobře zpracována a má mít nápad,možné je cokoli a dovoleno též.Jsem ráda,že mám svou stařičkou a maličkou zrcadlovku,jsem šťastná,jak blecha,že ji mám,jsem šťastná,jak blechy 2 a porozhlídnu se po odjektivu,cenově dostupném ...a pak se uvidí.Co dál.Ponaučení ze 4 dohod,že má člověk co dělá dělat,jak nejlépe umí,před chvilinkou Macíček hodil šavli,pár chlupů,to se mu ještě nestalo,tak jsem si říkala,že taky dělá co umí,nejlépe.A krmení juniorem skončilo,pan doktor říkal,jo,bodejť,aby jim nechutnalo.Macíkovi a Macince je přes 2 roky a tak konec kaloriím,Míca,Pacinka a Pupíček mají  Hills senior a nezbyde bílým Macíkům,než ho baštit taky.Macík se dobývá do tiskárny,to mně právě mrzí,že nedovedu kočičky vyfotit doma,když je méně světla.Tak zčista jasna se setmělo.