úterý 11. prosince 2018

Lidi zlatý,


    ani nevíte,jak jsem šťastná,podařilo se mi přihlásit do svého blogu,ještě,že jsem si minule napsala heslo,které jsem kdo,ví proč před časem změnila,teď už jsem si dala heslo celkem triviální.
Jé,já mám takovou radost.
Jsem chaotik,kdyby jenom.

   Zlatý prciny,by se mi chtělo volat,jako Bohumil Hrabal,či,kde to bylo,to zvolání,
hledám totiž ještě účet k Microsoftu,prostě k Mrkvosoftu,nemůžu ho najít,prostě je to tak.
Bóže můj,kočky a koťata,kocouří a vůbec všechno pozemstvo.
Mám nový ntb,spojnici s virtuálnem a psaním,vše bez toho,co jsem potřebovala,jsem mezitím zvládla z telefonu,světe div,se ,ten mi ukradli,jéjéj,budu se opakovat,člověk nemá želet a litovat ztrát.

   Tož,projevuji vděčnost.
Za to,co mám.
Tolik se potřebuji vypsat a chystám se na to,s velkým rozmachem.
Dnes není čas.(Ani dnes )
Hledám heslo k mrkvosoftu.
Poprvé se stalo,že mi zablokovali účet na Facebooku,je to taková plkací výstavní síň,výloha a prostě se zřejmě nemůže psát pravda,přesné znění si už toho svého výšplechtu nepamatuju,ale napsala jsem,že oxymóron je přirovnání Bakaly k donátorovi a mecenáši,páč je to to zloděj,bílý kůň TOP 009 a zablokovali mně.He,he a to jsem ještě přidala jeden zakouklený posměch,kterak dramatik spočinul vedle svého,tedy svůj k svému,na Olšanech,pokud někdo zná,tak dobře Olšanské hřbitovy,jako já,tak ví,v jaké společnosti se uložil Kočka,k věčnému odpočinku,no a za to mně blokli.
Za herezi.He.

  Včera jsem měla narozeniny.(Předevčírem ,dle aktuálního spisování )
Já ten čas totalitní dobře pamatuju,hovno demokracie,
lid úplně zdementněl,
tolik k povzdechu.
Snad si budu na svém blogu psáti svobodně,co hrdlo ráčí a život kráčí,
páč žiju ryze,
to tedy,
až na dřeň.
Tolik ke kňučení.
Teď už jen samá pozitiva.A radosti.


   Loňského roku 8.března 2017 měl tento zrzavý kocoureček,přineseniny,nemohla jsem zubožené a opelichané kotě nechat napospas,když dva dny předtím jsme do remízku pochovali Micinku,srdce bolelo a vesmír nám seslal,přímo z kočičí distribuce malého dorostence,po peripetiích,co s ním ,jsem ho deponovala k našim a tam během léčby zůstal a je to jejich miláček.Má s nimi svatou trpělivost.A se mnou také,chodím mu totiž zpívat a veršuji mu,jaký je to krásný kocourek,miláček Cancourek,zrzavý miláček,plyšový koláček.Vždycky pozná,že jdu,našpicuje ouška a běží ke dveřím vítat.



  A tohle je poslední přírůstek,kočička od Vlašimi,říkám jí Kulíšek,Kulička.Vypadá,jak sovička Kulíšek nejmenší,přijedu takhle domů,ze Sudet,kraje drsného,z prodlouženého víkendu a tak se rozkoukávám a vidím,že koupelna zavřená,myju si ruce,u pračky košík s novinama a mistička s nalámaným rohlíkem a říkám,že ta moje máma fakt asi dementní a jak si tak rozjímám,hlavou kroutím,najednou koukám a koukám,přímo proti mně,v polici s ručníky na mně koukají dvě oči,oranžová kukadla,malá kulatá hlavička a oranžové oči.
Málem mně omylo.Blesk projel hlavou.Odešla jsem z koupelny a hlavou mně běželo,karanténa,kde kočičku máma potkala a co s ní ?
Takže,kočička dostala nabaštit,dečku do košíčku,záhada se ozřejmila dalšího dne,že kočičku přivezl mámě kamarád,že ve Vlašimi seděla bezprizorně několik dní.Nevypadala zanedbaně,ale neřešila jsem to,měla svrab v uších a kvůli zmenšení rizika přenosu nemocí jsem vzala milou malou kočičku na veterinu,kde se udělaly testy na FELv a FIV,což je kočičí leukemie a selhání imunity a bylo to v pořádku,pak jsem viděla běhat roztoče z uší pod mikroskopem,tak jsme vyfasovali kapky a pipetu a dobré doporučení,čistit,až po aplikaci pipety,až parchantí chcípnou a držet do té doby kóču zvlášť,tak tedy kočička putovala znova do koupelny,arestu,sice přes den jsem ji nechala vykukovat,seznamovat se s okolím,což kočičce potíž nečinilo,to se tak úplně nedalo říct,o Čičíčkovi fon Břežany,na kterou je toho ,co se týče přírůstku fakt už hodně sesláno.Malej Kulich se vypustila do jednoho rána,toho správného,z koupelny sama .
Když se v červnu ztratila ,tak,než se našla,slíbila jsem Všemohoucímu,že se postarám o kočičku v Sudetech a její koťátka,krmila jsem ji a srdce usedalo a zapalovala svíčku u křížku,naslouchajíc zvukům ,při stmívání.
Takže,jsem nastěhovala,srdce mi nedalo,koťátka do chaty,krmila kočičku a ona byla šťastná a já ji pozorovala,žasla nad přírodou,vším,co nás přesahuje,nad zázraky a životem,nad tím,co přichází a odchází,nad tím,co je a co není.
Zažívala jsem veselé a krásné chvíle,odvezla jsem kočičku s koťátky sebou a nechala na tom místě,kus svého srdce,které cítí a tepe.
Čičíček se našla,prozradily ji straky ve dvoře,kulhala na tlapičku,naši s ní jeli na veterinu,měla obroušené drápky,možná se snažila odněkud vyšplhat,někam spadla,každopádně byla doma a nelibě nesla dělení teritoria s malými vetřelci,kteří také zpočátku bydleli v koupelně,což se ukázalo,jako geniální nápad a plán,později po osmělení řádili všude a malá kočička,ze Sudet se rozhodla,že tomu všemu bude vládnout a chránila koťátka.Čičíček fon Břežany občas trucovala v azylu na skříni,kde měla svatej klid.Pupíček vše nese stoicky v klidu,Macinka reaguje loužičkama,jsem ráda,za ty v kuchyni na linu.Jinak mi vzrostla spotřeba kočkolitu,přijdu si,jak vrchní vynašeč záchůdků,furt dokola.A mám velikou radost.Kočička ze Sudet se jmenuje Doňa Číča Zrzunda a synáček Murínek.


   Až,si dám dohromady všechny hesla a další intelektuální vychytávky,tak snad přidám fotky,tohle je Pupíček,když byla malinká,Murínek vypadá skoro stejně a od mala je vidět,že má k Pupíčkovi zvláštní přitažlivost,na což má Pupík reaguje různě,někdy vstřícně,někdy méně vstřícně.

  Páni,už jsem posnídala,nemohla jsem už spát,oproti plánu tu píšu,tolik toho potřebuji v sobě srovnat a asi se budu vypisovat sem,co by ne,je to můj prostor.Za chvíli pojedu do Prahy,Pacifikem,domů,za kočičkama a za kamarádkou,provádíme úklid,čeká miminko a holt,některé věci se dávají do pohybu,kdy je ten správný čas.Bydlí na Malostranském náměstí a z jedné strany ční kupole Svatého Mikuláše a z druhé strany vidí na Hrad,má přehled,kdy přichází první uklízečka a kdo,odchází,jako poslední.Úžasné místo.Loni jsme šli Masopustním průvodem a starosta má dobrou slivovici.To se musí nechat.

  Já těžko spala,ale dobře,máme starou babičku,tedy já mám babičku a máma mámu,na Vysočině a stav péče je tristní  a chca,nechca,dle svého temperamentu jsem prostě nucena se do toho vložit,v 21. století v Evropě mi přijde nedůstojné,pokud něco takhle vypadá,měla bych to nafotit a zdokumentovat,pro generace příští.S tím se tak nějak potýkám,je to moje věc,je to moje krev,vzorce jsou neúprosně neúprosné,prostě budu konat a zasáhnu.Jinak bych je musela postřílet,ty svý příbuzný,do poslední spermie a tak,učiním nevyhnutelné,aby k tomu nemuselo dojít.

  No,jo,tojsem celá já,veselá,kočička Janička,co mi občas zamrzne úsměv na rtu.Jak nechápu.Snažím se nesoudit,nehodnotit,vnímám rozdílnost hodnot,ale prostě,nemůžu si pomoct,mně tolik lidí přijde,že jsou,bez pardonu strašná hovada.A dementi.No a kreténi.A vůbec.

  Takže,situace je taková,že beru antibiotika,na boreliózu,starou a novou infekci,tu jsem snad chytla v těch Sudetech a léky jsem dostala,jak od soukromého doktora,tak v souběhu,i od profesora Bojara,co mně rok testoval a s chronicitou nic nedělal.Já se rok z toho rozkoukávala.Z toho všeho prozření,co mi život přinesl,s čím jsem se potýkala a rovnala,co mně potkávalo a potkalo,co jsem chtěla,po čem toužila.Takže,teď více méně odpočívám,zachovávám klid a rovnováhu,tělu dopřávám,ať si odpočine,mysl také.

  Asi sepíšu memoáry,co kdyby náhodou,ale cítím se báječně,rozhodně ne hůř,než jindy,potkalo mně tolik událostí,některé bych si tedy odpustila,jako okradení v hospodě,znova si musím vyřizovat svou identitu a bylo mi na úřadě domluveno,asi se paní úřednice dojala mým životním příběhem,o ztrátách a nálezech,že mi nedala pokutu,protože,jako správný občan mám dbát o své doklady,no bodejť,dbám,mně by vůbec nenapadlo,že někdo využije příležitosti a čórne mi tašku,se všemi mými věcmi  a doklady.Úžasné,to popíšu,jak se to seběhlo a jak to dopadlo.

  Takže,čekám na novou občanku,status občana,bylo mi doporučeno,ze stran blízkých,ať sebou pro Boha,nic nenosím a nechávám všechno,až na nejnutnější doma.Řídím se tím,velmi opatrně a obezřetně a nesměle se teď pohybuji na scéně života,tahaje sebou jen to nejnutnější.

  Pro mně je teď důležitým úkolem najít to heslo vod mrkvosoftu,potřebuji svůj archív,chjo,kdyby jsem doma neměla binec,jako v tanku,jenže to je ten chaos,kdy jsem ztrácela přehled a propadala panice,kde co leží a snaha o kontrolu byla často kontraproduktivní a stejně docházelo,ke ztrátám,viz.taška.

  Takže,začínám tak nějak na novo,měla jsem narozeniny,nechala jsem si vyložit svůj horoskop,mám konečně nový ntb,který už vlastně ani moc nepotřebuju,skoro, pro nejnutnější jsem používala mobil,pro změnu nemám ten,ten mi ukradli,tak jsem s ním byla spokojená a v hlavě mi běží srovnání potřeb a nepotřeb při vlastnictví,jak já mám nutkání si ho znovu koupit.Jsem to kočička,rozjívená,to je ta přehršel energie,kterou je potřeba někam konstruktivně vložit.

  Jé a největší prdel je ta,že v pátek se žení přítele nejstarší syn,logisticky jsem si vyřešila šatičky a botičky,Honzovi oblek,dostala jsem včera peskování,že se mám chovat slušně a né,jak utržená od řetězu,tedy budu distinguovaná a vést vnitřní nepublikovatelné dialogy.Jako dar pořídím Rum,výborný kvalitní vynikající rum,z destinací,které bych ráda navštívila.

 A budu distinguovaná a nebudu tedy řádit,jak utržená ze řetězu a veselit se,často na úkor druhých,budu decentní a protože na mně alkohol  a jeho působení působí,jak hadr na bejka a k tomu beru antibiotika,tudíž množství alkoholu ,co mně přivede do euforie je velmi malé,tedy já spíš se v euforii nacházím a držím se uzemněně,co to jde a tak to holt,někdy dost vyjede,prostě není třeba mít nad vším kontrolu.Kontepluji,předminulý víkend,o pátku a sobotě,s antibiotiky,jsem hold podlehla musela jsem si dát pivo,při Vánočním večírku,celkem 7 kousků a vzala si z toho zážitek a pokušení,že bych tu boreliózu přechlastala,když já zas tolik nepiju a vlastně mně baví ta živelnost,nikoli konzumace.A přece jen,dlouhodobé braní antibiotik zatěžuje játra,takže to bacha.Ale Vánoční večírek mně moc pobavil.Další už jsem absolvovala s birelem a v neděli při ťukanci k narozkám mně rozveselilo šampaňský,až mně máma Honzy se jala upozornit,kolik mi tedy bylo a chovám se praštěně,jako by mi bylo dvacet.Takže,já se na stará kolena dostala do stavu euforie,to jsou věci.Důležitá je radost ducha a vzhledem k tomu,co jsem si prožila,tak si užívám tu radost,lehkost a utrženost,od řetězu.

  Uvažuji,že bych si založila deník Hypochodra na Iděsu,ale mám takové tuchy,že se tam nesmí psát vulgárně a cenzoruje to tam cikán Banga,což je prevít a opravdu charakter,co jejich rod vystihuje,vskutku po zásluhách,ač to neberu plošně a paušálně,což žel,na Iděsu a současnému normalizačnímu větru není možné vysvělit,oni tyto jemné nuance nechápou a prostě zakazujou a Banga to tam na Iděsu maže,takže bych tam asi jen vkládala fotky a to opět,znova a znova,si musím dát foťák do opravy,to mi zase bude chybět,no mám dilema,minule mi to neopravili a mně to trochu sere,když už jsem dala pětikilo a nic se nezměnilo.

  Na Ukrajině,nám adorují fašisty a Banderovce,což neznamená nic jinýho,než,že se nám bude historie opakovat a nudit se určitě nebudeme.Vzhledem k tomu,že své kořeny a předky odvozuji,od kmene Těptů,co svačily Kelty a někdy to bylo obráceně,tak mám stoický pohled a nahlížím shovívavě a smířlivě a běda,idiotům,co budou kňučet,až bude válka,měli předtím otevřít hubu a říci,že je král nahý a něco špatně.Všichni,co prdelolezí doktríně EU a přisluhovačům,kteří chtějí šturmovat do Ruska,ať položí v zákopech své mizerné životy,ať tam naženou,své stejně blbé potomky,protože jsou blbí,jak ty necky a nevidí,že jsou slouhové pár figur a za tu blbost si po právu zasluží zmrznou ,někde za Užhorodem.Zmrdi,to slovo,jak to krásně zní.Jé,to je paráda.
Doufám,že mně žádný šmírák na Gůglu nebude umravňovat,přece nebudu psát samzidat do šuflete.To je tak,když se člověk probere a zjistí,že je doba stále,stále stejná a nic se nezměnilo.Nic.Co taky ?Vždyť vnějšího se nemění nic,jen vnitřní změna je možná.

  Jak já miluju Epikteta,jeho prosté a jednoduché a pravdivé popsání světa a jsoucna.
Já se vypíšu,vykňučím,vykvílím,z bolístek,křivd,ztrát,ze všeho,ze života,ze všech snah,z veškeré víry a snahy a lásky,k životu,já se na konstelacích o Dušičkách znovuzrodila,jé,to je teda jízda,loni jsem měla také hustý zážitek,rok to usedalo,třídila jsem si a tříbila vjemy,v lednu jedu zas,jsem se rozhodla.Ono to dosedá a usazuje se to,nemá se o tom mluvit.

   Jo,tak jsem si dodala kuráže a odvahy a zavolala ošetřujícímu lékaři mé staré babičky.Zavolá mi zpět.Uf.Život je drsný,v tý nepřikrášlenosti,v tý syrovosti a surovosti,až na dřeň.Čert,aby ty šmejdy vzal,všechny,do jednoho.Na každého jednou dojde a podle vzoru svůj k svému,každý má svou cestu a já prostě,chca nechca,mám otočit svým kolem osudu a jednat,seru na vzorce,s kterými nejsem v souladu a narodila jsem se do toho.Právě pro tohle,abych jako jediná vystoupila,z toho stáda debilů.Synchronicita vesmíru.Je to tak.Funguje to.Ne má,ale Tvá je vůle,Pane.Odevzdávám se v prosbě,ať mi Bůh pomůže,ať mně vede.Ua.To to sviští.






Žádné komentáře:

Okomentovat

Jste vítáni.