Risoul 2013

Unavena po cestě zpět,přece jen sedět 20 hod. v busu má ná vliv na tělesnou soustavu,kočičky mně přivítaly různě,peru prádlo,vybalila jsem sýry do ledničky,koukám na fotky a ejhle vidím,že mám zřejmě rýhu na objektivu,bodejť ne,když mi třeba minule spadl foťák v trafice,no asi je to ještě únava z cesty a ještě jsem pobrala informace,důležité,to už víme,že umřela Margaret Tchatcherová,můj osobní dojem je,že cosi způsobilo zmatení pojmů a ti,co se domnívají,že je vše zadarmo,jsou pravičáci,co podávají levicový výkon a dost budou jednou překvapeni,co vše bylo dotováno sociálně cítící Margaret,to se budou jednou divit,víc jsem nestihla,jen pád cen operátorů a to je přesně to,co bude následovat,proč by měla chudnoucí Evropa dotovat celý systém,taky chceme mít volání za pár šlupek,jak obyvatelé Zambie,ještě pořád sedí vypasený Kim Un Čuk na jaderném písečku a hraje hru,aby dostal další výhody a obyvatelstvo ho rovná k Bohu,sic se na ně zlobit nemůžeme,nic jiného neviděli a vypasený psychopat s mindráky,pro ty,co nemají co jíst je Bohem,v zemi,kde dochází ke kanibalismu je zbožtěn představitel,jestlipak chodí na velkou,tak by si měli představit svého vůdce,humor je lék,největší psychopaté v dějinách se nedají přehlédnout,jestli se tenhle Kim Puk Bubřina chce zaskvět v dějinách,tak se musí hodně snažit,nic jiného ho vola nenapadlo,než vydírat prošlým jaderným parkem.No,jistě se nepletu,bude mít kompex méněcenosti,pro nedostatečnou velikost penisu,či orientaci sexuální,jíž potlačuje.No,uvidíme,kam to divadlo bude směřovat.Vyděsila jsem se vzpomínkou pietní,naštěstí to byla pieta minulá a byla určena Vokurkovi,bytosti to velkého srdce,sršatému hrubodrsnosrstému foxteriérovi,jehož pouť již skončila na této zemi a je jistě v místech,kde spokojeně očůrává patníky a shlíží na nás,z foxího nebe a na svého pána Vokurku,dvounohého,tak jsem se lekla,že se třeba něco stalo a tak jsem si uvědomila jak mé obavy jsou již zkušeností,jitřenou fantazií,jak jsem se bála v busu,to teda,přiznávám,také jsem měla dejavu a viděla u Mnichova padat hvězdu,aspoň doufám,že to nebyla nějaká šmouha,z únavy,na tom nebi,kde pár teček jasných zářilo tak,že jsem zakláněla hlavu,s úžasem.
A tak jsem prožila úlevu,z objasnění informací,že Vokurka dvounohý je v pořádku,že vzpomínka se týkala piety čtyřnohého Vokurky,věrného to přítele dvounohého pána,také jsem si vzpomněla na statečného Foxíka,jak hrdinně zahnal Tatařína,co mu strachy spadlo srdce do kalhot,co jeho příběh zvěčnil Karel Čapek,vlastně soused z Vinohrad,přes kopec,čas nehraje roli.A tak jsem hledala Macíka,co se mým příjezdem vystrašil a schoval a nikde nebyl k nalezení a když jsem ho našla,za krabicí a pod křeslem,tak jsem mu řekla,Macíku,můj kamaráde a osvědčila se moje předvídavost a tak,když se vše zlidnilo,po mém přijezdu,tak dostaly kočičky konzervičku s lososem.Vždyť my jsme si užívali ježdění a po té dřině,tolik šampaňského jsem nevypila,za celý život,když tam bylo tak dobré a v ceně,víc jak přijatelné,žel poslední den jsme nepočítali s tím,že bude zavřeno,tudíž nemám zásoby a nekoupila jsem si vyhlédnuté sluneční brýle,budu muset vyčistit ty své,co jsem tam umazala od lepidla,po požití těch bublinek,tak jsme se nakládaly do šampaňského,bazénu,vířivky a sauny,na balkoně s cigaretou,pozorovaly hvězdy,jaké bude azuro,bydlely jsme v Siriu,celý komplex  budov byl pojmenovaný dle souhvězdí,odstěhovaly jsme se z původního ubytování,budovy to hrůzy,Melezes,kde jásali a pařili ti,co se domnívají,že život je jedna velká kalba a to bez odpovědnosti,tak my co jsme se nakládaly do šampaňského,co jsem tak dobré v životě nepila a to jsme ho vzali na zkoušku,s nedůvěrou,protože mně třeba po přípitku na Silvestra vždy třeštila hlava,po kyselém.Tak tenhle sladký nápoj za 2,40 eurošek uvolňoval naše svaly a mohly jsme odpočívat,povídat si o životě a nahlížet z různých úhlů pohledu a tak jsme se odtrhli,od těch co jeli,možná je to i mírný generační rozdíl,ale tím to nebude,prostě ve chvíli,kdy za námi,stěžovatelkami dorazil i majitel,organizátor cestovky jsme se dozvěděli,že bujará kalba měla žel,i tragický dopad,slečna,co přelézala zábradlí v 7. patře,zřejmě opojena zážitkem a chvílí a neuvědomujíc si následků,v případě chyby,tak,žel spadla a zabila se.I na lanovce jsem vkládala důvěru,v to,že kontrolní mechanismy jsou spolehlivé a že sedíme bezpečně a nad svahem,kde již nebyl sníh se člověku,tak samo od sebe udělalo úzko.Tak v takovém duchu mělo opodstatnění naše odstěhování,což podotýkám jsme nebyli jediní,při našem stěhování na etapy,jsme potkávali podobné,co také zvolili jiné,příjemnější prostředí.Tak mladá 20 letá slečna,pojede do Čech,v zinkové rakvi,tak mi z toho bylo úzko.Vím,ten věk už mám za sebou,uvědomuji si,jaký je vliv,jaká je touha se začlenit,najít blízké,být totožný,sdílet.Tak mně napadá,že jsem se rozhodla vybočovat,možná jen uvědoměle.Vědomě.
Vrátila jsem se z hor,plna zážitků,už jen cesta busem 20 hodin zanechá následky,nebýt dlouhé cesty únavné,tak bych řekla,že jsem plna nových sil a že budu bojovat,ze všech sil a nenechám se porazit a zvítězím,to asi ten pobyt v nadmořské výšce,ten sluneční jas,měkký prašánek,odstup od problému,přivítání kočiček,ač velmi netradičně způsobilo,že půjdu cestou,co se budu snažit držet svoji energii a rozhlížet se,kam ji vkládám a kdo parazituje,budu vládnout svému životu a nenechám se,kočička nedá kůži lacino.A jak tak prohlížím fotky,tak vidím,že na objektivu je zřejmě defekt,jsem roztržitá,tak jsem si rozbila foťák,no co je to věc,důležité je co vidím a vnímám.Vypráno,vybaleno,sýry v lednici,nožičky orvané,jako bych šla pěšky,to dá zabrat,ta cesta,ale jinak nádhera,paráda,krása.Euforie,tolik zážitků.prostě krása nesmírná,vesmírná.A tolik podnětných úvah,vjemů.Tak jest.


Risoul,Francie

Risoul,Francie

Rys,rys,rys........Risoul,kočička na horách