22.prosince 2006 v Hampi
Mé představy o cestě po Indii se rozpývaly již nějakou dobu v Praze,litovala jsem,že jedu a nijak zvlášť se mi nechtělo vycházet vstříc naší skupince,což se potvrdilo,hlavně se mi nechtělo opouštět nemocnou Murinku,doufám,že bude žít,situace s ní není dobrá a mrzí mně,už jako taková.Teď zprávy nemám,vzala jsem si jinou nabíječku k telefonu,stejně na ní myslím,dostávala jsem pozitivní zprávy,doufala jsem,že to není jen planá iluze.Cestování Indií a obecně cestování se mi jeví teď,tak nějak jinak.Pro potřeby turistů je otevřen celý svět,ale co člověk potřebuje najít sám v sobě,může najít klidně doma,možná nemusí vystrčit paty z domu.Odjížděla jsem s určitými pocity,které se mi potvrdily,nejsem osoba,která by ráda cestovala sama,ale v kolektivu mi není někdy nejlépe.A naše partička je různorodá,každý má jiné představy,což je odlišnost veliká v úzkém kontaktu.Je to docela zajímavé.Také přes všechno jsem nakonec jela a asi i přípravy mně ovlivnily,i cestu samotnou.
Cestou na letiště jsem ještě nevěděla,že jsem polovinu věcí měla nechat doma,z druhé půle jsem měla mít od všeho také polovinu a že jsem měla mít víc peněz,nejméně také o polovinu.Ještě,že jsem vybalila pár věcí,z toho platební karty,naštěstí.Naši domovinu jsme opustili na Ruzyňském letišti,všichni jsme se sešli včas,Jíťu doprovázel Pepa a Kulda.Batohy nám poslali rovnou do Bombeje-Mumbai,obalené igelitem.V tranzitu měly drahý cigarety,navíc po kartonech.Z letadla bylo vidět,že u nás,už skoro nejsou žádný lesy,jen samé domy a silnice.Za asi dvě hodiny byl přestup v Moskvě-Šeremeťjevu,kde jsme čekali asi šest hodin.Chvíle jsme si tam zpříjemnili nějakou hruškovicí z duty free shopu s džusem.Seděli jsme na zemi a všechno bylo před námi.Fronta do letadla byla dlouhá a postupování v zástupu jen příprava na to,co nás čeká.V letadle bylo málo místa.Nebylo mi moc dobře a byla jsem unavená,cesta trvala asi osm hodin.Na letišti v Mumbai jsme dlouho nevěděli,zda už jsme nepřišli o zavazadla,což v mém případě by bylo lepší,nakonec nám je někdo dal,před okénko výdeje a my marně stáli u otáčejícího se pásu.Už v tu chvíli jsme se nemohli moc shodnout a rovnání věcí vázlo,zjistila jsem,že všichni mají mnohem méně věcí,než dramaticky říkali,jaké mají vybavení.Rozhodla jsem se být sobec a egoista a určitě budu mít možnost se přiučit.
 |
| Murinka,kočička která umřela doma,během mé cesty,na chronické selhání ledvin,bylo jí 14 let. |
 |
| V Aurangabádu třeštím zraky |
 |
| V Aurangabádu v ZOO,máte na vybranou,milovat,pro dětskou spontánnost a navázání přátelství,pro zvídavost,pro úsměv,pro radost,kterou mají,projevují,sváteční chvíle na výletech |
S Jitkou jsme vylezly před nádraží a tam se strhla vřava,rády jsme se vrátily zpět,čekali jsme na lístky na vlak,pak vzali s všemožnými obtížemi taxi na nádraží a mohli jsme pozorovat velmi rozdílnou kulturu a její zesílené působení,i na nás.Bylo to tak hrozné a šokující,jinak než jsem čekala,vjemy se mi zhustily na maximum a vnímala jsem všechno,zjistila jsem,jak mám těžký batoh a že se mi z nošení dělá zle,bylo mi fakt na krok,od omdlení a únava,jak blázen,asi mně ani moc neopustila.Návštěva aikida,den před odletem,tělu nepřidala.Cestování je fakt unavující.Koupili jsme lístky na vlak a čekali střídavě v McDonaldu !!!,kde jsme byli na záchodě,střídavě na ulici a v jednom zaplivaném baru,všude na nás čuměli a žebrali.Asi ze zjištění,s kým tu jsem,možná jsme byli podráždění a unavení,chtěla jsem jet domů a doteď bych toho nelitovala.Náladu mi zlepšilo až zprovoznění foťáku,myslím,že ani ty fotky ovšem nevyváží zklamání z poznání,o Indii a ztrátě určitých iluzí,které přišly hned na začátku.Těžký batoh to jen urychlil a vygradoval.Indie chce být jako Evropa,možná mají i mindrák,snaží se všechno napodobovat a přitom jsou zasviněná a špinavá a nepoctivá stoupa,s nevalným míněním o bílých,jejich zvyklosti napodobují,přepychem a bohatstvím,honbou za penězmi,ti kteří je nemají,nemají tu opravdu nic a nikdo s nimi z bližních soucit nemá.Ind Indovi vlkem.Bez soucitu a sounáležitosti.To mně dostalo,asi nejvíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jste vítáni.