Nevím,co je za den,ráno na pláži,sluníčko jemně hřeje,já mám rýmu a jsem rozpolcená ze zážitků,směju se vjemům kolem sebe,koukám na nebe,slyším moře,oceán.
Včera jsem dostala do hlavy kriketovým míčkem,to byla taková rána,teď je z toho dost silný a neobvyklý zážitek.Asi jsem z toho šoku dostala rýmu.Nemohla jsem spát,ale přežila jsem to,je to dobrý.Jsem tak nějak naladěna.
Je v mém srdci a to celé,celé svou silou bije pro Murinku,celý svět,lásku,proč to tak bolí,že mi umře Murinka,kam jde,chci být s ní,s nimi,celým svým srdcem,to nechat jít a odejít,opustit,je to tak těžké a tak to bolí,z celého svého srdce miluji svou Murinku a kočičky a nemohu nic zastavit,čas,nic nemohu změnit,nic,v tomto světě nic,jen svou mysl,co mohu změnit,v mé mysli,co mohu udělat pro svou Murinku ?Nechat ji jít,chci být s ní,v mém životě bude v mém srdci,po smrti chci být s těmi,co mně předešli....A milovala jsem je celým svým srdcem.Jaká to podobnost,slzy a moře jsou slané,jsme z jedné hmoty,nemohu se utopit.
Gokarna leden 2007
Dnes je neděle,zítra jedeme směrem domů.do Čech,do Mumbai,nechce se mi,musím udělat něco se svým životem,abych se mohla vrátit a žila podle svého a realizovala se.Stýská se mi,myslím na Murinku,přemýšlím o tom,jak rušivé elementy ovlivňují můj život,vnímání a prožitek.Nakolik zasahují,jak je eliminovat ?V noci mi bylo strašně špatně,nevěděla jsem,co má na to,jak se cítím vliv,bolelo mně břicho,myslela jsem,že ledviny,bylo mi na zvracení,nemohla jsem spát.
Ležím na pláži,přemýšlím o životě,o mnoha okamžicích,které sdílíme a prožíváme,ty které jsou silnější,ty které stopu nezanechávají.Přemýšlím o konkrétních lidech a jejich vlastnostech a charakteru,o tom,co mohu s kým sdílet,kde jsou hranice a čím jsou dané ?Proč nekreslím ?Proč na mně funguje okolí,proč mám psychosomatické potíže ?To by mně fakt zajímalo.
Je pondělí a sedím ve vlaku a jedeme směr Mumbai,cítila bych se velice šťastná a měla klidnou mysl,ale vím,že doma mně čekají těžké chvíle.Moje Murinka ,její život končí a mně je moc smutno,moc,jest-li jí je špatně,tak jako mně teď bolí záda a ledviny,je jí spíš ještě hůř,je mi tak líto,že zázraky se nedějí,že se vně může jen věřit,je mi moc smutno a nic nenadělám,Indie byla moc krásná,je to tak nějak spojené ve stejném čase,tak je to silné,krásné a velice bolestné zároveň.Jak to bolí po těle a v srdci,když cítíme a máme rádi možná,že bolest čistí a povznáší,možná že,tyto prožitky mají takovou sílu,že to zasahuje cítící,ty co cítí,vnímají,přináší to poznání o našich představách,tak často lichých,tolik miluju svou kočičku a nemohu dělat nic,jako s mnohým.Snad existuje Bůh a snad duše zemřelých putují,kamsi,dle víry a představ,když pro mnohé je život naplněn často jen bolestí,může být smrt již jen vykoupením.
Dodatek 29/9/2012 Praha
Na letišti v Mumbai jsem se dozvěděla,že Murinka není,že umřela,na selhání ledvin,prognoza byla neúprosná,měla jsem ji nechat uspat a odjet,takto,přestože jsem vše zaopatřila a trvala na tom,že v případě zhoršení jí nechají uspat a že mně budou pravdivě informovat,tak se ani jedno nestalo.Selhání ledvin je nejčastější důvod úmrtí,když nepočítáme civilizační vliv člověka,úrazy,přejetí a zabití člověkem,v různých stádiích věku.Věk dožití může být klidně i 20 let,ovšem,zda se toho dožije jedna z 10 000 ?Průměrný věk je asi 3 roky,prý je v Čr. u kočiček,již geneticky snížen věk,kvůli již vrozené oslabenosti ledvin.Není divu,pokud zvíře přežije zimu venku,když dá takové zimy 3,tak je to mazák a všechny další nastydnutí,rýmy,infekce,úrazy,zkracují život kočičí populace.Kočka,co má zázemí a dle potřeby veterinární péči se dožívá přes 10,klidně 15 let,ne-li víc.Je pravda,že je třeba dbát na jejich zdraví a šetřit ledviny,ve vyšším věku,jsem zastáncem kastrací,z důvodů množství bezprizorních a utrpení těch,co nemají domov.Při hovoru dochází k humorným scénkám,kdy si muži vztahují kastraci na sebe,no,co si o nich myslet,že jo ?Zabedněnost,tmářství,pověry,dogmatismus.To samé se učím já,protože jsem si představovala kdysi,že mi kočičky zestárnou,ale ne.Šelmám a šelmičkám kočkovitým, prostě selhávají ledviny,nešediví,nekulhají,nemůžou se belhat za kořistí,slepnout a ztrácet sluch.Vnímám změnu,jak se člověk nemusí fixovat na úrodu a začal se honit za majetkem,tak potřebuje psa,k ochraně majetku a kočka,co chránila zrno,budoucí úrodu,tak nemá hodnotu,zmizely stodoly,plné obilí,sena.Zmizely stodoly,domy se staví,nepodsklepené,tak se zvíře nemá kam schovat a není potřeba,pro člověka,tak je s ním tak zacházeno.Mění se technologie,ale lidé zůstávají stále stejní,ve svých vlastnostech a myšlení.Zvláštní,že lidé,velmi často lnou jen k tomu,z čeho mají užitek,či prospěch,v danou chvíli,že ?
Mně držela při životě touha,po Murince,nevěděla jsem to,ale měla jsem 40 teploty,zánět ledvin,který mi diagnostikovali ve Vinohradské nemocnici,kam mně,po návratu z letiště,domů,kde jsem vyházela batoh a dárky a změřila si teplotu,ejhle...tak jsem jela sanitkou a nechtěli mně pustit,z obav,z destinace,kterou jsem navštívila,ale já se nedala,na infekčním by mně to nebavilo a chtěla jsem být doma,s ostatníma kočičkama.Ta smečka,co jsem s ní cestovala,tak mně osočovala z simulování,horečky dengue a na Šeremeťjevu jsme málem odletěli do Mongolska,čekali jsme v jiné frontě a já už skoro v komatu,slyšela,že nás vyvolávají rozhlasem,gaspadina a gaspadiny,tak povídám gaspadinovi,že nás asi volají a ono jo,u gejtu xxx čekali jen na nás a to možná,i dlouho,tak jsme dopádili,dosedli a za 2 hodiny byli na Ruzyni,směřovali domů.Trochu té smečce spadla brada,poté,co se dozvěděli,že jsem tam kdykoli mohla natáhnout bačkory,každý se vymlouval,dle svého naturelu.Dlouho a ještě doteď se navztekám na Banánici,když si vzpomenu,jak mně na pláži sondovala poklepem do ledvin,zda mně nebolí ledviny a já vyskočila metr vysoko,nemluvě o našem diplomatovi,který se nevyjadřoval a další aktérce,která se sebestředně nalévala rumem a vodkou a měla dobrý úmysl mně léčit též.A požírala léky na Améby,no kdo ví,třeba je měla.Říkám si nikdy víc,toto absolvovat,v tom samém složení to asi nebude už nikdy,ale po dlouhé době na to vzpomínám s úsměvem,na zážitky spojené s cestou a prožitkem,díky neuvěřitelné dynamice, to mělo přesah vskutku přesahující.
Aspoň pro mně.
Po letech,co jsem nahlédla do deníku,jsem si uvědomila hlubokou souvislost,spojení s mou kočičkou Murinkou,ač mezi námi byla vzdálenost,přes půl Země,přesto jsme spolu byly spojené,nepřerušilo to pouto,nic,ani vzdálenost,ani smrt.
Po letech zůstala stejně silná láska,uvědomění,touha,síla,energie,kterou kočička disponuje a má ji.A přemýšlí,co dál,opět,můj život je dělen etapami a přitom je celkem,všichni jsem jednotou,v jednotě,tak to není nic neobvyklého,všímám si,jak se lidé vymezují,já také...tákže fotky,z Indie 2006..
kruté.Kdo nezažil,neuvěří..
.
úžasné
OdpovědětVymazat