Krásné Vánoce 2013

Kočičí humor odjinud

Zakládám sbírku,použiji blog jako archivační médium,pro obzvlášť vypečené kočičiny ......

Kočička chaotička

 

Už si každopádně začínám uvědomovat,co mně omezuje,že to nespadlo jen tak zhůry,samo od sebe.Zamyšlený Macíček,co na něj jde blbé světlo,jenže jak posouvat Macíčka,když on mi pak vezme draka ?Je to model na baterky.Vyčistila jsem mu nosánek a otřela očička a nevděčníka jsem pak dlouho neviděla,Pacince ouška a nikdo další zájem neměl.Včera jsem pozdě večer vrátila domů,tak jsem se vznášela a má  mysl plynula na polštáři blaha,začala jsem chodit na wokshop,viz.odkaz dole,abych lépe fotila a posunula se,aby byl Macíček pěkně ostrý,když máme omezené možnosti,třeba díky podmínkám vnějším ...A byla jsem z toho tak  nadšená,z prvního večera,že jsem se vznášela,jak už to tak chodí,čert nikdy nespí a tak,ač se učím unášet,co je neunesitelné,nemohla jsem spát a v noci se převalovala a vrtěla a vnímala,až jsem si nakonec četla,lampičku jsem natočila tak,aby neoslňovala kočičky,Pacinka co se na mně nemohla poněkolikáté uložit,šla pokračovat v pořádném spánku na skříň,do boudičky.Z křesla seskočil Macík a šel si lehnout pod postel na kobereček,ducánkoval,rozvaloval se,pozoroval mně s oušky našpicovanými,pak natažený na zádech usnul,pak se zase protahoval,relaxoval,vždycky,když jsem vzhlédla od knížky,tak  se koukal svými kukadly na mně.Připadala jsem si tak zvláště,při pohledu na Macíka,že tomu všemu rozumí,má v sobě moudrost světa,počátek a konec vědomí ,stvoření.

Četla jsem Drama nadaného dítěte,aneb hledání pravého já,které se v minulém vydání jmenovalo Dětství je drama,od Alice Millerové.Jsem v půlce a už si nepamatuji začátek,ale tolik mi vyvstoupilo to,co jsem vnímala silně,že konstatuji,no nebývá to lehké,někdy je to jen číst těžké.Pamatuji si útržky,že co je pokrytectví a společenská dogmata,jak  pokud je zdání navenek,jak se pak žije těm slabším,dětem.Jak je dětem odnímána duše ,pokud není po vůli rodičů.Musím říct,že mně to vzalo stejně emocionálně těžce,jako Deníky dětí,kde jsou popisovány osudy dětí,v různých koncentračních táborech,takovou stopu to ve mně zanechalo,když matka Hermana Hesse,autora Sidhárty,toho co hledal ....píše,že je Herman ve svých 4 letech vzpurný,později ho dali do internátního zřízení,zřejmě podobného káznici.Vzpomněla jsem si na to,jak jsem kdysi přečetla poprvé Deník Anny Frankové a uvědomuji si,s odstupem času,že děvče netrápila válka,ale vztahy v rodině.Mám už dlouho nepřečtenou necenzurovanou verzi,kterou nakonec její otec svolil dát ke zveřejnění.Tohle mi probíhá hlavou,když nemohu spát a ráno jsem zdálky,jak ministr války,zblízka,jak když ho ztříská.Probíhalo mi hlavou tolik a přitom jsem nejdřív v hlavě řešila,jak splnit úkol,fotografický a tak se mi zacyklily myšlenky.A vzbudila jsem se úplně vyřízená.

Původ byl,že jsem dostala sms od bratra,s kterým nejsem v dobrém vztahu a nevyhledávám ho,tak vlastně nechápu,že má potřebu v intervalu 10 dní mi posílat zprávy,neodpovídám a rozhodla jsem se nastoupit krok další a to mu napsat,ať mně nekontaktuje,doporučeně,že to je jedna z forem stalkingu,posuzovaná po předešlých událostech.Odstěhovala jsem se z chaty,z důvodů nástupu agrese a připadalo mně to nedůstojné a ve chvíli,kdy to přerostlo,dle mých hranic,tak jsem pochopila,že je to jeho cesta a nechala ho být,tak mi přijde dost zvláštní,že on má potřebu mně vyhledávat,tohle mi asi letělo hlavou ,v noci,také jsem si vzpomínala a nedalo mi to usnout.Ještě jsem se v noci usmívala tím,že je přece pozitivní přestat v negativních vazbách a že je to vozembouch,ráno mi bylo příšerně,úplně hrozně,tak bych ráda,aby mně přestal votravovat,ty sms nečtu,ale stejně to na mně působí a i když jsem to kousla v pohodě,přes noc to nějak samo od sebe,zafungovalo v těle.A mnoho let jsem měla zdravotní problémy po lymesské borelioze,tělo a duše,když je v harmonii,tak má velkou úzdravnou schopnost.Po přeléčení antivirotiky mně přešly bolesti svalů,kloubů a také byla ta úvaha,že je to somatické,že prostě jsem žila v agresivním prostředí,což by podporovala reakce,ze včerejška na dnešek,jak mi znova otekly klouby na rukou a rozbolely kolena.To tělo,to je alchymie...Ještě jsou teorie,že se boreliie zapouzdří a vyplaví,pokud je tělo oslabeno,což je také možné,vždycky se mi přitížilo po nějakém emočním vypětí.No,tak jsem dnes byla tak stažená strachy a vůbec mi nebylo dobře,že mi nejde ani ten dopis napsat,nedělá mi to vůbec dobře,ta minulost,se k tomu jen vracet,zřejmě je to nevyřešené a myslela jsem si ,že to mám za sebou.Dokonce mi to vstupuje do snů.Někdy.Zdálo se mi ,že snímám z průčelí chaty,na lodžii,jak na podestě paroží připevněná,křídla,co byla šedá a zaprášená,že je stačí oprášit  a budou bílá,bělostná,přišlo mi to jak křídla anděla.A byly moje.

Tak takové se mi zdají sny.

A taky to mám vidět pozitivně,naučila jsem se krásně boxovat,co boxovat,naučila jsem  se thajský box,muai -thai,je to krása pohybu a velmi účinný prostředek pro obranu,v případě napadení,to se může hodit.

Zamindrákovaný agresor,takový primitivní a neotesaný vozembouch,jo !!!Každý svého osudu strůjcem.A stejně nejlepší je zoologie ,ta to vysvětluje bez příkras,Konrad Lorenc,jak pozorováním popsal,jak ventilují agresi husy,ponoukáním a jak já to dlouho pozorovala na lidech a pro klid vlastní duše je dobré,dokonce moc příznivé,z takového odejít  a neúčastnit se a proto mu neodpovídám,jen ať hledá ventil jinde,houser jeden nablblej.A ještě jsem nedávno četla definici fůrie,myslím,že je to ten samý typ,co jsem už pojmenovala a to harpyje a to je se domnívám,ženký prototyp agresorky.A vůbec jsem neviděla,že to mám blízko,já to neviděla,byla jsem slepá,jak patrona.Možná to tak bylo vždy,odjakživa,jen já se domnívala,že je to jinak.Začala jsem to vidět,až když rozbíjel moje věci,dřív je bral,prostě překračoval hranice.Odjakživa.Nastal čas ho zastavit.Na mých hranicích.Nastavit mu hranice.

 

Poslouchám viz.dole Jaroslava Duška a znova hledám rovnováhu.Prostě Jarda je řízek.A není nad humor a přístup k životu,kdy je třeba radosti a laskavosti,to je víc,než vypruzelost a agrese.

Elixír zdraví jsem nezkoušela,až zkusím,vynechám česnek.Zázvor,nastrouhaný,či nakrájený a mátový čaj,z čerstvé máty je velká dobrota.

 

 

 

http://www.jansvatos.com/workshopy/fotograficke/fotoklub-jana-svatose/

 

 

 

                                      http://www.youtube.com/watch?v=yb-7h899-Yw

Letem surealistickým světem

 

 

Podléhala jsem viroze,vypadá to,že se úplně potento můj ntb,používám starý a nový je v opravně,vypadá to beznadějně,jo hlavně si tam ukládám všechno,to je ještě horší,než do mé hlavy,tam se sice často leccos přehází,ale technologie počítačová je na tom mnohem hůř,to si tedy honím kočičí tričko.To tedy.V úterý jsem se plácala s teplotou městem a  bylo mi mizerně,hlava mi duněla .....

 



 

až do včerejška,kdy jsem vyrazila do Nudlí,tedy Nuslí,do Rosety,na poslední relaxační válení se,abych se to naučila,usměrňovat sebe,jsem podcenila obuv a ve svých frajerských růžových converskách to nebylo úplně ono,vzhledem k počasí deštivému,poslední dobou se mi stalo,že má mysl vskutku směřuje za myšlenkou,což je zpropadené,protože se mi včera krutě nechtělo žít,natož existovat,no ....jsem tady,měla jsem příležitost přesměrovat mysl,jo,jo.....A to tak,že frajersky vystupuji,v ruce s deštníkem z tramvaje,no a ....kočky a koťata,kocouří,to Vám bylo,pán se mně ptá,zda jsem v pořádku,povídám,že jo,že jsem se nestačila leknout,pán povídal něco,že on se tedy leknout stačil a ještě mi vypadl můj kulatý balzám na rty,z kapsičky,no kočky a koťata a kocouří,tak rychle jsem vyjela po schodech z tramvaje,jak mi nahoře ujela podrážka,že když jsem se dole zvedala,když mi pán pomáhal se zvednout,tak bych sama nevěřila,že jsem celá,až když jsem se zvedla,tak mi to začalo docházet,že se zvedám.Na pána jsem koukala,jak čerstvě vyoraná myš a letmo zkontrolovala,že ze mně nic dalšího nevypadlo,jsem nezlámaná a živá,přestupovala jsem na Synkáči a byla to 7,mokro všude,vody,pršelo už pěknou chvíli,měla jsem mokré boty a nejezdila 11,po drahné chvíli začínajíc vnímat otřes jsem  vyrazila pěšky,došla jsem až do hospody,kde máme čvrteční různě pravidelné soáré a říkala jsem si,že to jak jsem mokrá zcela jistě odstůňu,když už mám teplotu a potím se a je mi už několik dní příšerně a vyprala jsem várku kapesníků a bolelo mně všechno,kosti,klouby.

 

Tak po takovémhle prostydnutí jsem dnes ještě dopoledne chořela a musela něco vyřídit,no nebylo mi dobře,ouvej mi bylo,do večera jsem něco vyřizovala a jak vysvitlo mezi mraky sluníčko,mezi deštěm,šla jsem se stativem za ním.Na Jiřák,na náměstí Jiřího z Poděbrad,tam kam zapadá sluníčko.

 

S deštníkem a botkách,co včera byly mokré jsem vyrazila,v hlavě moc těžko.Já co se neumím soustředit,jsem chaotička mi pak najednou vypadne čas a svět kolem.

 



Sluníčko zapadá rychle a pak je tma,v tom notebooku co nevydržel,mám všechny graf.programy,ač tu mám Windows s licencí,zřejmě bez Wordu,kéž by se i můj ntb. zázračně uzdravil,myšlenky opustily mou hlavu,uběhl mi čas,hrála tam nějaká kapela,tak mi to rychle uteklo a byla tma,byla jsem vymrzlá,dala jsem si svařák a vyrazila neprodleně k domovu,nesmrkám,nemám rýmu,jen mně ještě trochu studí nohy,Pupíček se na mně kouká,nasunula se k větráku ntb a hřeje si zádíčka.Kočičkám dnes přišla strava,ráno byly mističky prázdné a Macíček se nezvykle a velice pohyboval,dostaly i konzervičku,když byly,kočenky i s Macíkem vzorné.

 

Každá jiná,jedna osvícenější,jedna tmavší.Celou dobu,co píšu a třídila jsem fotky poslouchám toto,

http://www.youtube.com/watch?v=vZSjJ4QKjls,

zřejmě je Mudr.Hnízdil jeho žák,ten se věnuje psychosomatice,byl žákem doktora Šavlika a do Rosety jsem šla,před několika lety,na vyšetření  Mudr.Hnízdila a teď jsem tam chodila na relaxační váleníčko a musím říct,že moje racionalita bere za své,vždyť věřím živému vesmíru,stvořitelům všehomíra,doteku bytí na Gran Sasso,vždyť vizualizace,fantazie,představivost to je ....je to můj zdroj životní energie ???

 

No,tak poslouchám,jak je svět prolezlý psychopaty,je,jen jsem to asi nechtěla vidět a je dobré reagovat velmi obezřetně.Podepsala jsem několik petic,proti vraždění pejsků v Rumunsku.Jak jsem se mohla dlouho domnívat,že lidé jsou vývojem a blahobytem humánnější ?To jsem tedy žila v těžké iluzi,je to o charakteru,nezáleží na vnějších podmínkách.

To je můj nejoblíbenější objekt,samozřejmě,až za kočičkami,Pupíčkem a spol.
Tohle mně dnes přelétlo,přes nos.

Člověk dospívá v okamžiku, kdy začne lásku dávat, namísto aby ji vyžadoval. Když začne překypovat a sdílet, když začne rozdávat."
- Osho
A večer se linul krásou a příjemným,sice mně studí nohy,ale zřejmě jsem se uzdravila z chřipky,vypadá to sice dost protichůdně a nepravděpodobně,ale je to tak.Nebo se mi ulevilo,ale to tedy velmi náhle.Jak ten Koukolík povídá o psychopatech,jak jsou chtiví moci,tak ti samí defilují v literatuře dějin sexuality,všichni známí diktátoři,vládci,státníci,ti co se proslavili většinou krutostí,dosáhli na poli moci velkých úspěchů a často je držela na oprati nějaká ženská.Koukolík tedy vidí psychopaty všude,snad mírně přehání,ale nepřehání,teď se přu sama v sobě,ale potěšila mně citace mého oblíbence Konrada Lorenze,prostě zase si musím přečíst,toho úžasného moudrého pána,co celý život pozoroval zvířata a viděl na lidském chování mnohé,byl takový vizionář,tak moudrý a laskavý.Imprint,vtisknutí a ponoukání,to si pamatuji,imprint je důležitý,to pak housátko pochoduje za tchoří kůží,jako za maminkou a ponoukání ?Konrad Lorenz to sledoval u hus,jak se hašteří a to,co vypozoroval a popsal u lidí,to tak neuvěřitelně sedí,podívám se na lidi,jak se navzájem hašteří a vidím husy,jak kejhají,nejhorší na tom je,že jsem to viděla zvenčí a únavou,či něčím zážitkem jsem do toho spadla taky,uf,jak je důležité se vymanit,z bezobsažného hašteření.Život je velký zázrak a dar,je třeba ho žít,dle svého.A Koukolík mluví o pasivitě lidí,bez toho by byla efektivita psychopatů nižší.....
Tak nad tím se zamyslím.Tak to jsem to tedy dost rozvedla,což ?V kapse jsem měla kamínek,co jsem našla na Gran Sasso a ten mi nevypadl,vypadl mi ametyst,který měl špičky a má chránit,před zlem,vždyť říkám,že jsem úplně iracionální,ale je to tak.
Vizualizace při relaxaci a představy,uvolnění mysli,jak jsou ty síly zablokované a jak se ozývají a chtějí být probuzeny k životu,od minula jsem jak praštěná prakem do brňavky a ještě zmatenější,než obvykle.Zdály se mi sny,zapsala jsem si je do ntb,co je lazar,ten papír,jako nosič,ono je to důležité,je to pěkný nesmysl ukládat do paměti pc,papír je papír.Koukolík popisuje,jak fungují zbraně a jak se lidé chovají navzájem k sobě,....pochybuji o psychopatologii davu ???Aby nevznikla mýlka,tento dokument je už starší,Koukolík mluví o možném umístění radaru do Brd,což je několik let vyšuměné pasé a pěnice Vlasta je odložena a zapomenuta,to z důvodu,aby neprokecla ty zloděje,za jejíma zádama,tak je teď potichu.Takže Koukolík mluví o islamistickém jaru,které loni nastalo,(v Egyptě)několik let před událostí.A říká na konci,že všechno je jen na nás.To mně to unavilo,dnes .Úplně jsem se ušima zaposlouchala a fotky roztřídila a zaposlouchala se znovu.To mám z toho hlavu těžkou,ale neva,pro mně je lepší vědět a něco s tím dělat,začínám vnímat změny,které vnímavější a citlivější vidí prostě dřív.

 

Mezinárodní den zvířat

 

 

 

Mezinárodní den zvířat připadá na 4. října, na počest Sv. Františka z Assisi, který v tento den r. 1226 zemřel. Tento mnich františkánského řádu zasvětil celý svůj život péči o nemocná a opuštěná zvířata. Podle historických pramenů se zvířaty dokázal mluvit.
 

 

 

Z kočičího soudku

Proti ... slunci

 Tak dnes jsem experimentovala,takové svítilo ohromné zapadající sluníčko.

 S Pupíčkem jsem byla v pátek a v úterý na kontrole ,dostala atb a v úterý se vysadily léky,proti bolesti a uvidí se,už trošičku pookřála a v neděli byla chvilku venku,zase měla fousky od pavučin a prošmejdila okolní latifundie,za plotem.

 Z okna na Pupíčka koukala emerická kámoška,Pupinka ji neviděla.V neděli jsem byla na koncertě,Mark Foggo v Rock Café,vytancovala jsem se,podepsal se Térezce na ňadra,jsme jak malí smradi,jo,jo.A jemu je šedesát,či nějak tak,tak to má elánu,jo,Anglán je to,muzika má název ska,neznám přesně historii,tak pomlčím,s Terezkou jsme zavzpomínaly,jak jsme byly zhruba před rokem v Crossu na Doreen Shafer,zpívala s nějakou českou kapelou,jinak vystupuje s The Skatalines,už celých 50 let,je taková malinká a kulatá a pěla,jak anděl,no prostě nádhera,no takhle...
http://www.youtube.com/watch?v=bkWvnimHfB4&list=PLAD3221B44509D1A1
no,prostě nejlepší a ta energie  ....

A v pondělí byly v Sonoře ochutnávky rumu,itinerář možná ještě naskenuju,protože ty destinace procestovat,by bylo moc krásné,takhle jsme si vystačili s historií rumu a ochutnáváním,skoro všechny vzorky jsme daly,spolu se Zuzkou,napůl,z důvodu ekonomického,no bodejť,chutě vanilky,pomeranče a některé měly i 60 %,tak jsem ráda,že ochutnávání je to spíše symbolické.Probrali jsme vnitřní a vnější makroekonomickou situaci v zemi České,podnikání a to,co je možné zde a jaká je taky,řekněme " štábní kultura " chování,co se odráží v podnikání,dodržování zákonů a zákony přímo stavěné na nečestnost,jak se vědělo o tom,kolik se sem dováží metylalkoholu a že se neocitá ve směsích do odstřikovačů,tak,tak,tak,k tomu není co dodat.
A rum se zajídá čokoládou.

Koči činy ?

 

Mně tak utekl čas,od čtvrtka a dnes jsem se nezastavila a najednou je skoro noc.Prosvištělo to,ať nikdo netvrdí,že čas je jednotka.Ve čtvrtek jsem si vzala stativ a vymrzla cestou do hospody,chyběly mi fotky,ntb mám v opravě a už jen to mně dělalo hlavu,navíc to ostatní.

 

Tak takhle jede vlak.

V pátek jsem zamířila s Pupíčkem na veterinu,neboť bylo jasné,že bolestivost v tlamce vytržením zoubků nepřešla,dokonce jsem jí dala léky na bolest a bylo to na Pupíkovi znát,slyšet jí,jak pláče,když jí kus granule vjede do kapsy,či záhybu vzadu v tlamce je strašné,rve to srdce.Pan doktor Bonk pravil,že nasadí ATB,na záněty v dutině ústní a že se uvidí,pokud by bylo ložisko neobjevené ATB,tak by se musely vyndat tonzily,po člověčovsku madle,já je mám,panu doktorovi je vypreparovali v 18 letech,tak by to taky Pupíčkovi nepřál,tak se uvidí a dostala Pupinka léky na bolest,teď chrupká vedle mne.



 

Večer jsem šla se stativem na kopec U Křížku,žádná Parukářka,co to je za patvar a od kdy a proč jsem to taky používala ?V noci,když jsem se vrátila,tak mně úplně hnulo emocionálním pohnutím a žaludkem nahlédnutí,kdo je všechno označován slovem radikál.Ve mně to tak hnulo,že se mi asi změnil čas,či co ?

 Dopoledne jsem jela s Micinkou na očkování,ještě než jsem se obula,Míca měla tendenci zmizet,kdepak na kočičku,(mou maličkost),Pupíček se schovávala pro jistotu pod postelí a mně bylo těžko.Micinka dostala injekci a má prostě citlivější průdušnici,vrátila jsem se ochlupená,od hlavy,k patě,Micinka ve stresu pouští chlupy a potí se jí tlapičky.Kočičí důvěra ve mně značně poklesla a tak jsem vytáhla konzervičku na vyladění dne.Se slunečním dnem vyvstala potřeba rychle něco nafotit,Pupíček je rekonvalescent a opravdu ven nechce,tak jsem na rychlo vykráčela do dvora,jen zalít a obhlédnout latifundie.Jak to tak pacifikuju a snažím se,potkám tam nataženého potkana,vyjeknu,příčinu úmrtí jsem nechtěla zkoumat a zdálo se na místě,ho tam nenechat rozložit,vypadal zdravě a zachovale,možná ho přinesli straky,kdo ví,zda by ho zvedly,nebo že by ho kleplo v běhu ?Jak tak přemítám,co mně to zas čeká za štrapáci a úděl,tak se kolem mně začne lísat černá koule,jejíž záhada je vysvětlena,otázka zda je páník ťululum,či spoléhá na prozřetelost,že se kočička zdržuje jen v určitém prostoru a nikdo a nic jí neohrožuje.Už jsem minule se dopátrala úvahou i pohlaví,že je to kočička,neboť ani v jiných zemích při kastraci neufiknou koule,prostě je to kočička,na to jsem si řekla,no Macíku,máš ve své velikosti konkurenci,kočička má dle potěžkání tak 7 kilo a páníček je taky rozměrný,nutno dodat,že i do výšky,i tak bude mít dobré 2 metry  a přes 150 kilo,tím ho spíš tipuji na Emeričana a snad ví,co dělá,že má kočičku pod kontrolou.Tedy Pupíček by se sama neproducírovala po dvoře ani za nic,ta moc dobře ví a mám dojem,že přes ploty leze,jen proto,že já jí jdu tahat zpátky.Takže kočenka se přilísala a nutnost eliminace chcíplotiny nabrala důležitost,kočička ho určitě nekuchla,to kdysi Pacinka a to možná,když zůstala přes noc venku a na louce byl bordel,od grilování,tak jsem si tak připomněla,z čeho,že pramení invaze hlodavců,mor a neštovice a to,že od nepořádného člověka.Tak jsem vzala pytel a dalším pytlem nabrala a to celé,včetně ostatků nebohého myšáka odnesla do kontejneru,šla jsem si vydrhnout pracky a to důkladně a poté jsem šla ještě fotit a drbat kočičku a vzala jsem pár granulí,je roztomilá,vždycky si stoupne na zadní a předníma si přidrží ganulku.

 Pozovala mi a asistovala,při zalévaní a focení.Doma jsem zjistila,že fotky,zvětšené nejsou ostré a že mají,ty ze včerejška nějaké mapy,napadlo mně,že je to polarizačním filtrem,pak mně napadlo,že je špinavý,vrtá mi to hlavou,nechám to uležet do rána,umeju ho mýdlem a pak se uvidí,není nad experimenty,ale je to divné.Určitě to tak je,je špinavý,jako prase,je to vidět,i na té begonii.No jo. Apak,že je to záhada.No a tak mi prosvištěl den.Zahloubala jsem se hluboce,od pátku a zítra je neděle....Zjišťuji,že jsem žila v nepředstavitelné iluzi,že stačí používat vlastní rozum a že mnohé se děje proto,že lidé prostě nemyslí,když jsem si dala dohromady svých pět a zapřemýšlela,co že je to vlastně humanismus,který se několik století točí Evropou a světem,tak jsem si odpověděla a překvapivě jinak,že za tu dobu omílání zušlechťování člověka se vyvinuly technologicky dokonalé zbraně různého stupně ničení,že mnozí dobytkové použijí násilí proti komukoliv,ještě lépe,proti slabšímu a bezbranému,že moc je udržována útlakem,ponižováním a persekucí,snižováním lidské důstojnosti a sebevědomí,rozplyznutí sebeurčení,že člověk,který jde úplně dolů s intelektem a rozumem,zdánlivě získávajíc vzdělání,ničí všechno kolem sebe a živé okolo,v takovém rozsahu,co mu technologie dovolí.
A když jsem jela přes Palmovku,to nafotím příště,tak jsem si uvědomila,jak je hnusná nová budova Komerční banky,z panelů,olezlá a odporná a že na druhém průčelí je dům pojišťovny,postavený,skoro před sto lety a je omšelý a hlavně,je krásný.V lidech se ztratila krása a vkus .Jsou to úplně bezcitní a nevnímavý tvorové,kteří atrofují,doba plastová a zvlášť odporná.Podnítilo mně k tomu několik zdrojů inspirace,jedním bylo to,jak klesla ve skupině,kam můžeme přidávat fotky a to denně 2 kvalita,během měsíce,od začátku,jak s prvním šuntem to šlo z kopce,to bylo vidět už po pár dnech,mně právě došly fotky,mám je v ntb a chtěla jsem své kvorum,heh využít a neměla z čeho a nyní mám překážku kvality,dala jsem dnes kočičku,naši novou sousedku.Ale vrátím se k tématu,říká se,že jedno zkažené jablko zkazí celý sklep a je to pravda,i proto,že zkažené jablko,vylučuje nějaké látky,které podporují dozrávání a hnití a tak shnije celý sklep.A je to.
Prostě nemá se hnít spolu s konzistentním davem.Život je individuální a krásné je,jak je prožit,co vnitřního duše nasaje a jak to předá a zprostředkuje.

A za tuto inspiraci a seskupení,jak se mi to nakumulovalo a vrtalo v hlavě děkuji a neberu to popořadě dle významu,tak děkuji marasmu ve společnosti,špinavému objektivu

a tomu lepšímu,nekompaktibilitě wordpressu a bloggeru a jak tedy sdílet ?No nejlepšímu a to následné inspiraci a zamyšlení,díky Anně a také kočičkám,za lidskost.Za vjem.

http://annapos.wordpress.com/2013/09/28/tak-nevim-co-bude-se-zemi/

Kdo si vůbec položí tuto otázku a vidí horizont delší,než ....nechci být kousavá a má mysl se upřela tam,kde jsem se sama sebe ptala,na své příbuzné,jak mohou věřit v Boha ,jenž je v mysli a abstraktní,ti,jejichž nejzasší abstraktní představa je řízek v neděli a to kousavě dodám,takový na kterém se nejlépe nepodílí na přípravě.
Takové paradoxy,lidé přestali myslet,úplně,nedomýšlí,dav je konzistentní a bez jediné myšlenky,je veden,na oprati a ještě huláká proti těm,co vidí jinak.Paradoxy,zítra jdu na koncert Marka Foga a dalších kapel,latinoameričtí levičáci.Úplně jiný pojem,v jiném významovém kontextu.Co oni zažili,co vědí o tom,co se událo v Evropě,z níž přejali myšlenky o čemsi ideálním,vždyť jsou to zpovykaní rozmazlenci,vědí úplné kulové.A dochází mi to,na koncertě Panteon Rokoko,když si člověk odmyslí,co to vlastně pějí,co to v Evropě způsobilo,o čemž nemají ani ponětí,tak po koncertě se Terezka ptala někoho z nich,proč si říkají Panteon Rokoko,já si tak říkala,že možná podle antiky a tak,ne,nikoliv,podle knížky,neznám tedy její obsah,ale oni zase nespojovali význam  slov s nějakým určitým obdobím,kterého znaky  se dochovaly,třeba i,v architektuře.Možná to byla knížka o revolucích v dějinách,abych jim nekřivdila.Tak si jdu zatančit  na Marka Foga,s tím,že není možné naplnit potřeby a uspokojení,zvnějšku,že je to iluze a projevuje se touhou vlastnit,místo mysli,jenž se má hýbat se člověk upne ke statické hmotě,vlastnictví věcí.A to mám co napravovat a vyházet,co vůbec nepotřebuju a překáží mi a nahromadilo se mi a lpím.To jsou překážky v životě,za poznáním.
No a takhle jsem to sesumírovala a je dobře,že vnímám vliv polky a vlivu rytmů,pozůstatků to vlivu habsburského a španělského dvora,kde jim vyhrával nad hlavami nějaký břinkavý pochod.Vnímám,jak každá válka,otřes,změna násilná vykolejí,jak se tady bojíme o majetky,o životy,o změny,kdyby jsme  nic neměli,nic nevlastnili,možná bysme byli svobodnější,ale zase s vlastnictvímm jsme svobodní ve svých potřebách,co vygenerujeme,to můžeme zužitkovat.Pak jsou tací,co berou a tací,co přerozdělují.Dlouho jsem nemohla pochopit zdejší styl podnikání,urvi co můžeš a nestarej se o pověst,voblož toho druhého,pokud je slušnej,je blbej,urvi co můžeš.Tak už tomu rozdílu rozumím,jen tím projít,co jsem si trošku natropila,svou bezbřehou naivitou. Není mým cílem,za sebou nechat spálenou zemi.Nepůjdu s konzistentním davem.Ať si jdou kam chtějí,třeba i tam,já s nima nejdu,generuji energii jiným,vlastním směrem.A uvidíme .Končím s iluzí humanizmu !!Tak. Přežití je přednější a tvrdá selekce a výběr druhů .Ne u každého funguje cit,soucit,lidskost.Tyto vlastnosti vznikly tvrdým vyřazováním zkažených jablek.Nelze očekávat od nesoucitných,že se tak budou někdy v bodoucnu,až vyzrají,apod. sami chovat,nebudou,jen se přiživují na systému.A běda těm,co jsou slabší,ti jsou pro ně kořistí.Lze se vymezit.Učím  se to.

Rozdíl úhlu pohledu a Vencaplac

 

Včera jsem byla na fotografickém workshopu,k mému nelibému překvapení se úkol měl plnit na Václavském náměstí,ke kterému mám negativní zaměření a víceméně se mu vyhýbám a nic pěkného na něm  nevidím,ale ejhle,to jsem  měla projít zkušeností.
Takhle pěkně jsem vylepšila Svatého Václava,patrona země naší.Úkol zněl neobvyklý úhel pohledu na sochu,která je znázorněná snad ve všech možných podobách a úhlech.Je dílem J.V.Myslbeka  a ten je mým oblíbeným,doslova srdeční záležitostí,jeho socha Krista,na Righofferově hrobce je snad největší na světě,myšleno bez podstavce a nelze popsat slovy,mám ji nakreslenou,kdesi.

Měli jsme vytvořit 6 - 8 fotek s kladným a negativním zaměřením,tohle je jediná z těch negativních,co ji sem předkládám,protože se mi líbí,binec,bordely,nevkus jsem nafotila trefně,až jsme se všichni bavili,co vidíme,no prostě co říct,ke stavu Václavského náměstí ? 

 Vysvitlo i sluníčko.

Docela mně to úplně pohltilo,zapomněla jsem na vnější svět,jen si hlídala čas a jak už je to u mně zvykem,byla v pressu.

 

Národní muzeum,mé oblíbené,no vida,jako dítě jsem tam byla snad každý týden.

Náměstí,mi evokuje centrum,pro setkání,komunikaci,spočinutí,pro korzování,prostě výlet ve městě,přála bych si ho ladnější a krásnější,čistčí,ač je fakt,že to negativní jde odfiltrovat.Architektura převyšuje a fasády,připomenutí vzniku těch kterých budov,každá reprezentuje nějakou dobu a epochu.Připomenutí.Já si pamatuji,že přes Václavák jezdila 11 a chodila jsem s babičkou na koktejl do Koruny a na chlebíčky do Domu potravin.Do Činoheráku chodím sem tam na mejdany,no nic moc.Tam kolem Smeček se lanaří turisté do bordelů a mafie prodává drogy,jak na běžícím pásu.

Nová renesance

 

Chcete vidět zlatou Prahu ?Vzpomněla jsem si na poetiku Bohumila Hrabala a ty zašlé časy,už opravdu leckde zašlé.Škoda.A škoda je jen dobrého člověka,se říká.

Zjemnění květinami uprostřed,stačilo by uklízet a mít vkus a pak by to místo nepřitahovalo takovou svoloč.Večer jsme to rozebírali a další úhly pohledu a manipulace v médiích,obrazu a fotografii,čemu slouží ?No,asi budu chodit na kurz,prý co s dlouhými zimními večery ?Já byla dnes unavená,jako bych složila vagon uhlí a když jsem připravovala lopaty k odevzdání z mého budovatelského období ,tak si tak zajdu do dvora,nakouknout,jak se vede kytičkám,když svítí sluníčko a je krásně a tak se ke mně přijde kocour,černý s náprsenkou,o velikosti bejka já si říkám,och chudáčku jsi tu nedopatřením,či co,kde máš páníka ?Minulý týden,byl na chodbě,patří jednomu Amíkovi ?,či Anglánovi ,co přijel do jedné firmy,jó Žižkov,náš barák,to je vytříbená společnost,hlavně my to asi vytrhujem.Já bych v životě nenechala Pupíka o samotě,takový mám strach a paniku,tak si říkám,co ?No,s milým kocourem v náručí ťukám na dveře a říkám,zda nemá pán obavy o kocoura ?Že prý ne a jestli to nevadí a byla jsem z toho tak vyřízená,že jsem si říkala,že jsem kocourkovi zkrátila pěknou vycházku.Když přijela Terezka,tak jí povídám příběh a ptám se na ten různý úhel pohledu,kdo má tedy odpovídající strach,či obavy,kdo je tedy magor,pán,nebo já ?Terez povídá,že já.No tedy !!!V prostředí mně znalém,se cítím v nebezpečí a pán s kocourem,co evidentně cestují po celém světě,tak ten si nepřijde v nebezpečí v tom samém daném místě ?A tak jsem si říkala své zkušenosti a opakovala,dole bydlí dost vypruzelý agresor,hodně starý,ale pořád agresor,od té doby,co jsem do něj strčila mi otvírá dveře,zvláštní,jak to někteří mají s úctou.
No a pro různá nebezpečí bych tedy jen tak mírnyxtýrnyx nenechala promenovat v cizím prostředí i nejodrzlejší a samostatnou kočičku,Pupíka,co sice dělá ramena,ale vůbec nevím,kdo by vzal nohy na ramena,kdyby se potkali ?Pupík si myslí,že je jediná kočička s privilegiema,kocourek je krásný,takový klidný,rozložitý,aspoň sedmikilový,počítám,počítám dle rozložitosti,že pán bude spíše z Amériky,to si vůbec nedovedu Pupíka představit chodit si jen tak v cizím prostředí a důvěřovat.
No,tohle mně dnes úplně zahltilo hlavu,srovnání úhlu pohledu,žijeme fakt v takovém marasmu,že se chováme navzájem jak dobytkové a v tom příměru máme tak,jak to říct slušně,máme tak zasr.špinavé náměstí,kde jinde rostou květiny a sedí milí lidé na lavičkách,tady samý bezdomovec a špína a prach a neštovice,jak mně zahloubanou někdo oslovil zdrástvujtě,tak jsem se tak vytočila a zřejmě jsme měla názornou a jasnou převahu a pán doklady v nepořádku,tak vycouval,ale byla jsem připravená na bitku.Tak v tomhle žijeme a lidé se tomu chováním přizpůsobují,preo některé je to blaho všeho a vyhovuje jim to,mně ne.Tak kde je ten úhel pohledu,to postavení sama sebe,to cítit se v bezpečí a také v bezpečí být ?

Nakonec jsem na v mé představě negativně uloženém Václaváku našla pozitiva a milý přístup,ostatně proč ne,jen bych změnila ten strašný bordel tam,kam se pak stahují různé existence,je fakt,že mně cizí,či nějací bezdomovci neublížili,za posledních 14 dní jsem si koupila už druhý Nový prostor,je to divné,že člověk má podvědomě strach z něčeho,co tak vůbec být nemusí,další si buduje po zkušenostech a ty mám a tak své kočičky nespouštím z oka,v bytě to jde lehce,vrátila jsem se domů a hrála hudba,Už jsme doma a tak jsem si říkala,jestli hrála skladba celý dne,že kočičky měly blázinec,ale ne,bylo ticho,pravila máti,co se tady zastavovala.To jsem si oddechla.Macík,co je z ulice,je tak bojácný,že když ho máti chtěla vytáhnout z budníku,kousl jí,docela dost stiskl,strachy,no nemá tam pracky strkat.Myslím máti.Celou noc spal Macík v proutěné kukani a vrtěl se,to jsem slyšela a já jsem dnes měla udělat toho hodně a nic,úplně mně to vykolejilo,kde je hranice a jak se určí,co je bezpečné a co nikoli ??V pocitu bezpečí se žije krásně,ale jak eliminovat vnější,útok zvenčí ?Tak aby vnější nemělo vliv ?Přece jen z pocitu bezpečí nebudu chodit na červenou,přes křižovatku ?Copak jinde na světě,tam kde žije pán a kocour,jsou lidé mírumilovní a přívětivý,tak že si kocour může promenovat a je mu vložena důvěra a zároveň důvěřováno okolí ?
No,to jsem z toho doslova ve smyčce a neumím si odpovědět.Mám prostě negativní zkušenost a draze v mnohém vykoupenou s lidmi.Každopadně nad tím přemýšlím.

Václavovo forum & denní quorum

Nemám slov.

Úplněk

Úplné rozpoložení a uvědomování,podnětů je dost.Při poslechu ECHTů  a zahlédnutí občasného slunečního paprsku a zahájení topné sezóny si tak říkám,co já kočička budu tak dělat,se svým životem ?No jasně,budu ho žít podle svého,podle mého vnitřního a toho,co mně drží při životě.Vědomí a svědomí a samozřejmě moji chlupatí průvodci,moji kočičí společníci a také se našli lidé.No,to je přece taková krása.
A tento výňatek z Mayského kalendáře mi dnes z duše hovoří,jo,prostě se řídím Mayským kalendářem,jsem totiž pragmatická realistka.......
A tak tedy má duše hledá cestu a poslouchá Echty ....a ...

Všichni cestujeme po našich individuálních cestách v každém životě jen jednou. A protože ČAS nedává druhou šanci, je důležité vybírat informace a dělat co nejlepší volby jaké jen můžete, aby se zabránilo plýtvání vzácnými okamžiky na negativní, stagnující, nebo toxické emoce a energie.

http://www.youtube.com/watch?v=Smv-WovVNHo&list=PL90451B09AD28E0DA

https://www.facebook.com/CT24bezOSKARA

Tak to jsem měla možnost vidět při mém pobytu v Krči,když se mé slepé střevo rozhodlo,že ho to se mnou neba. Paní po týdnu ignorance personálu,po operaci krčku,měla takové proleženiny a to ji vykoupali,po mém nátlaku a že jsem to práskla její dceři a vůbec se ozvala,protože jsem ještě živá a aktivní,později by mně taky vezli bradou vzhůru.Pak jsem šla na stehy a navštívit tu paní,už byla mimo a nepoznávala mně,nemohlo to dobře dopadnout.Psal se rok 2004.A nebýt toho,že mně přijal doktor,co se znal s mou máti,tak to tu už nepíšu a chcípla jsem v čekárně ambulance.


 

 .... a jsem,usebírám a ve své přítomnosti změním to,co je v mých silách.
Poslouchám Echty a vyřádila jsem se,při nárazu na článek o zdravotní péči a vzpomněla jsem si,zde už poněkolikáté,na svou eskapádu se slepákem.Vždyť to je má zkušenost,velmi cenná,z té můžu těžit,jako z mnohého dalšího.
Čtu si vždy mayský kalendář na ten den,většinou večer,když už je den pryč,no i tak se cítím prodchnutá.Možná opravdu to,co není oku vidět,to co cítíme rezonuje a působí to.Možná jsem nedávala prostor sama sobě,ve své duši.
Za poslední dobu si třídím,to s kým a co chci sdílet,vidím mnoho variant a pouštím se minulosti,tak utkvělé v paměti,vidět agresora jako chudáka....že jsem to dřív neviděla ?A také je nutné,či určitě lepší se zlu postavit,netečnost plodí další zlo a násilí roste.A také zjišťuji,že se to vrací,co vysíláme.Jo,vnímám to.
A dnes je úplněk,tak uvidíme ..

Prší

Je tma a prší,lezavo a zima,no brr.