Svátek Imbolc je svátkem nového počátku a všeho, co se odehrává poprvé. Keltové jej slavili za soumraku 1. února. Slované oslavovali 2. února svého boha Peruna, vládce bouře, hromu a blesku. Později, kdy byl Perun zapomenut a bouře se stala pouhým atmosférickým jevem a křesťané všechno mocné, silné, divoké a burácivé poslali do klatby, stal se tento svátek dnem posvěcených svíček za oknem, ochraňujících dům před bleskem (a svátkem Uvedení Páně do chrámu).
Imbolc má ještě jedno keltské jméno a to zní Oimealg, slavnost mléka - oimelc je ovčí mléko. Svátek Mléka vyjadřuje vděk matce, která živí své děti plamenem života a lásky. Je to svátek ženství a mateřství. V tento očistný den bylo třeba sundat ze dveří, stěn a domů veškerou výzdobu náležející zimnímu slunovratu, zvláště břečťan a jmelí, a obřadně ji spálit v ohni. Zkuste plastové stromky a věnečky spálit nad plamenem plynového sporáku, tam jsme to dopracovali. Vše zimní, strnulé, temné a chladné musí pryč z našich domovů, těl i srdcí. Zapalovaly se očistné ohně nebo svíce, domovní oheň v krbu a kamnech byl uhašen stejně jako oheň v kovárně, aby mohl být slavnostně zapálen oheň nový.
Imbolc je rovněž svátek vody a pohybu. Začíná se probouzet a proudit voda v podzemí i na povrchu, stejně jako míza a energie, všechno dosud spící pomalu otevírá oči. Spánek, nehybnost a pasivita je u konce, nyní nastává čas procitání a pohybu. Kdysi se březovými metličkami vymetaly domácí kapličky a oltáříky a i my dnes cítíme jasný imperativ v podobě "jarního úklidu", i když jej provádíme většinou až o měsíc později. Naši předkové v tento den navštěvovali rituální potní lázně a sauny, kde taktéž za použití panenské břízy vyháněli z těla "čerta". Poprvé po zimě se obřadně omyli v řece nebo potoku. Všechno zatuchlé, zkažené a nečisté musí pryč z kůže a vlasů, ale i z nejtajnějších záhybů duše. Zbavme se toho. V přírodě se s únorem začínají probouzet stromy a další vegetace. Ačkoliv my ještě zdaleka nic nepozorujeme, něco se hluboko v zemi a pod kůrou děje. Ještě může přijít krutá zima, sníh a mráz, ale život už nic nezastaví.
Během oslavy svátku Imbolc se světí zemědělské nástroje a provádí se rituální orba, první v novém roce. Přírodní duchové vyžadují úlitbu, aby s láskou požehnali dobré úrodě, proto se jim na pole nebo záhony přináší jídlo a pití. Nemá smysl takovou věc dělat jen proto, že se nám to líbí nebo protože se to tak kdysi dělalo a my to chceme zkusit. Bez víry v duchy přírody a v jejich pomoc to je jenom směšná fraška. Kromě první orby a prvního obřadního rytí záhonů se 1. únor spojuje také s první láskou, vše, co je v tento den poprvé, má požehnání bohů. Imbolc je ten pravý den pro nový začátek.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jste vítáni.