úterý 14. května 2013

PANKRÁC,SERVÁC,KOČIČÁK


 Hm,tak zrovna poslední hodinu jsem stála pod stromem,s třímetrovým kmenem v rozsoše seděla moje kočička Pupík,nechtěla dolů a pak to vypadalo,že se snad i bojí a její mňau,mňááááů bylo rozhodně rozdílné,chvíli jsem si myslela,že dojdu pro pixlu tuňáka a uvidím,co to na mně hraje :-).Pak zkusila slézt a já jí dole chytala do zdvižených rukou.Je to moje Pupka,stěhovali jsme se z velké zahrady do bytu,když byla malinká,ona fakt moc po stromech lézt neumí a příště zkusím tuňáka,jestli mně netahá za nohu :-)

Tak jak se tváří se tváří,od té doby,co máme Macíka a Macinku,jo,Pupíček byla poslední z řady kočiček a nemůže si zvyknou,že ač ona sama přišla,co přišla,zřejmě byla přes plot přehozena,jako malé batolivé koťátko,mezi velkou smečku kočičí,tak rozhodně nemá zájem přijmout Macíka,Macinku jo,ale Macík,ten jí teda leze krkem.V sobotu v noci jsem přišla vygrilovaná a unavená společensky,tak,že jsem seděla chvíli na balkoně a Pupík taky,jenže ona po chvíli se Pupík nechá laskavě pustit dovnitř a já sedím dál a tak si přemýšlím o životě a tak,jenže v sobotu,mohly být tak dvě hodiny,jsem se zvedla a zaplula do postele a ani nevím,jak,bylo ráno a slyším mňoukání,ejhle,hned mi to došlo,pádím vysvobodit Pupíčka,z jarní vlahé noci a směju se tomu,že bylo teplo a přitom se kaju,za svou nepozornost a ještě jsem se musela třískat smíchy,jak jsem se blížila k balkonu,vidím,že z druhé strany,kde se Pupinka dovolávala o pomoc,sedí Macíček,na pěkně složené dečce a dělá Pupíčkovi společnost.Pupík vletěla dovnitř a večer se uložila a chrupkala,byla z toho sezení na poličce asi docela přeleželá.
Mám starosti,s kterýma si nevím někdy rady a je to velmi vyčerpávající,musím říct,že kočičky mi jsou velkou radostí a oporou a celý život byly,v úzkosti a strachu,kdy s lidma to mám často složité a selektuji a je pro mně potřeba si udělat pořádek,v mnohém.Tak se musím smát a jsem v povznesené náladě,jak se najdou tací,co dovedou otrávit život a přitom stačí být statečná a postavit se jim čelem,byla jsem vstřícná,ochotná a to jsem,ale už nemám zájem se sebou nechat vytírat podlahu,to to trvalo,než mi to došlo.A bylo parádní,jak se mi na rozsoše kroutil Pupík a nechtěla dolů,tak jsem přišla domů trošku v ráži a taková,no nestíhala jsem a v mailu kontakt s majitelem a ač je to chabá útěcha,tak jsem byla zdvořilá a udržela slušnost a stalo se to,z čeho mám radost,že majitel objektu,kam jsem vysypala prachy,co jsem sama nevydělala a je mi z toho hrozně,tak majitel ztratil glanc a to jsem ráda,protože jsem celý život uhýbala násilí a agresi,v domnění,že dojdu shody a dohody a ono ne,tak se stalo,že vytekl první majitel,odprejskala fasáda,tak,než jsem šla s Pupíčkem na chvíli ven,tak mi bylo tak úzko a když jsem se zdržela a čekala trpělivě,když se Pupíček sama dostala nahoru,tak ať se taky sama spustí,no už jsem málem šla pro štafle,ale čekala jsem,v hlavě mi jely moje životní paralely a ejhle,po té,co se laskavě Pupíček spustila po kmeni a ještě se poválela v travičce,jaká je hrdinka,že sama slezla,že pozorovala štěkající čivavičku,od vedle,poloviční od Pupíka,že byla neohrožená a statečná,dobře jsem udělala,že jsem jí potupně nestáhla,pěkně si po dlouhém váhání slezla sama a královsky,s důstojností,zatímco já už se málem potento,no tak jsem přišla se zpožděním domu a mezitím odpověděl majitel a ztratil glanc,tak jak jsem byla rozpoložená,takjsem mu obratem odpověděla,něco ve smyslu,že se nebojím a znova opakovala,ať to řeší,přes právníka.Překonala jsem svůj strach a nedala se,nejde ustupovat do kouta.Nejde.Nikdy.
Tak.Jako malá jsem měla knížku Kocourek Modroočko a vždycky,když uskutečnil nejakou výpravu,tak povídal,no kočky,to vám bylo něco.....
a já mám takovou chuť vydechnout ,no vážení,to vám byl strach a udělala jsem to a jak se mi dýchá lépe.No,tak pádím na ten balkon to dopřemýšlet,dopsat maily a tak.Mňau.






Žádné komentáře:

Okomentovat

Jste vítáni.