Plná pozornost & kočička kvílející




Pražský hrad  ( z Astro vycházky )

 

 Jak rozlišit zkušenost,jak vyhodnotit situaci,nebezpečí a strach,obavy,zda jsou na místě,či plané ?Jak?Když jsou chvíle,kde špatné rozhodnutí,či zanedbání má fatální následky....
Dnes jsem jela s kočičkou Micinkou na plánovaný zákrok čištění zoubků,Micince je 9 ?let,tak se dělalo předoperační vyšetření,brala antibiotika a včera zvracela,tak jsem měla blbý pocit,krucinál,Micinka je po zákroku,celá ještě mimo,vše je pečlivé a ohlídané,kvalitní anestezie,vybraná veterina,Micinka má i vytržený zub,proto dostala injekci,ale já mám strach,nedávám  sem fotky,z astrovycházky,ale píšu o strachu,zda je na místě,Micinka 3 x zvracela krev,tedy směs slin zabarvenou,volala jsem na veterinu,nechci panikařit,mám kontakt na veterinu,kde jsou nonstop a mám to blízko,Micinka leží u mně a já přemýšlím nad panikou a zkušenostmi,špatnými,jak jinak.Vzpomínka na Zrzounka,na paní doktorku,kterou už doufám nepotkám,nemusela bych se ovládnout,měla jsem tenkrát podat stížnost na vet.správu.Zrzounkovi to život nemohlo vrátit,ale asi by to ušetřilo životy jiných...Kruci.A Ponožka,malý potulný Ponožtička,co našel domov,mohl mít delší klidné stáří,nebýt anestezie,krucinál,tak po blbých zkušenostech nevím,zda je má panika a strach na místě,protože pokud je něco blbě,může být později pozdě a následky nevratné.Micinka se jmenuje celým jménem Micka Šmicka Tanečnice a přišla k nám na zahradu na jaře a byla v polovině březosti,tak jsem si říkala co,co mám dělat?Zrzounek Mícu vyhnal na vysokou višeň a seděla tam celý den,večer slezla a přišla se mazlit,šmickovat.Otírala svůj čeníšek,bílou bradičku a otírala se o tvář,nohy.Tak jsem jí dávala každý den,2 x denně konzervu s rýží a půl tvarohu,ať má bílkoviny a vitamíny,pro koťátka.No,bylo krásné jaro a doma bydlelo 6 kočiček,už si to ani nepamatuji,je to tak dlouho,pamatuji,je to tak a tak po návratu ze Slovenska Míca povila,asi mně na uvítanou 5 koťátek,v mé boudičce na dříví,co jsem vybudovala a skoro vlastníma rukama postavila.Dívala jsem se na bednu,televizní a šla se podívat,co Míca,do bedny,od banánů,celé nakřivo,Míca přivedla na svět koťátka,slyšela jsem kníkání a nemohla na to přijít,co je toho příčinou,dole,na zemi,daleko,leželo na zemi,na hromádce nějakého smetí malé,prochladlé koťátko a řvalo,z plna malé tlamičky,z plna hrdla.Bylo tak studené.Pacinka,maličká Pacinka.Vypadlo švírou,uchem bedny od banánů,jak byla nakloněná.Tak co,tak jsem vzala krabici,velkou,nelepší jsou ty,od hudebních komponentů,vystřihla otvor,nahoře,aby koťátka nevypadla,nastlala ručníky a prostěradla,bílá,aby šla vyvářet a přestěhovala Micinku do pelíšku,spolu se všemi pěti koťátky,uklidila jsem bordel v celé boudičce,aby na koťátka nic nespadlo a měla bezpečí a Míca,tak ráda vzpomínám,na vzor mateřství a nejlepší matky,prostě kočky to jsou nejlepší matky,obětavé,neohrožené,statečné,vychovávající své potomky,nesobecky je pouštějící do světa,ta příroda je učiněný zázrak.Míca se od svých koťátek ani nehnula,hlídala je a pečlivě se starala,krmila,čistila a masírovala,malá koťátka,podobná spíš myšičkám a naprosto bezbranná,krátce,v noci vyběhla do zahrady,na otočku,asi tam,kam i král chodí sám,hlídala boudičku,před cizími kocoury,zjednala si respekt,před domácí smečkou.Bylo parné léto a Míca odpočívala  na chladivé podlaze boudičky,vybetonované svépomocí,moc děkuji zůčastněným,odpočívala na horním víku boudičky,hlídala své potomky otevírající očička,10 - 14 dnů,zhruba 5 -6 týdnů jsou oči koťátek modrošedá a pak se zbarvují do příslušného zabarvení.Koťátka rostly a přesouvaly se plazením a válením sudů po  jejich bydlení,krabici vystlané,měly čisté povlečení a Micinka plnou mističku.Pozorovala jsem je a vím,že to nebyla ztráta času,Po čase,dostaly košík veliký,na prádlo,s voňavým senem,aby trávily také čas na vzduchu a tužily tělo,tlapky a ocásky.Z koťátek se staly průzkumníci,dobyvatelé a neohrožení cestovatelé,po jejich krabici a košíku.Trénovaly ležení,spánek,pití,předení a byly masírovány a opečovávány.Pozorovala jsem Mícu,jak koťátka učí postřeh a reakce,s použitím vlastního ocásku,to už  v malých koťátkách sílil duch šelmy,dostaly svůj vlastní záchůdek,s písečkem a zjistili,že svět kolem boudičky je velký,ohromný,široširý a ten svět,že jim bude patřit,v nejbližších dnech,aspoň do záhonku,s vřesem a k cestičce.

Tak koťátka,taková vymazlená koťátka,smutné příběhy,snad žije Cookie,mouraté,krásné stvoření,kocourek a kočička šli k basákovi,od Vojska Psího a nedopadlo to dobře,kočičku zakousl pes a kocourek se dal na tulácký život,dalšího malého roztomilého,sladkého kocourka přejel jeho vlastní majitel,ten už taky jezdí na motorce na onom světe.A Pacinku,malé studené,prochladlé koťátko jsem si nechala,spolu s Micinkou,obě nechala kastrovat,Pacince se málem stal strašný úraz,přirazily ji dveře průvanem,nožičky,ještě,že měly škvíru,uf,dávala jsem takový pozor,když už koťátka běhala po domě,Míca s Pacinkou strávily podzim,hraní na kobercových tatami,no a napřesrok někdo přehodil přes plot Pupíka byly jsme komplet.A postupně  se oddělujeme ,z důvodů rozdílnosti délky věků.Po dlouhé době,teď v lednu přišly sourozenci,Macinka a Macík,rozený z Neratovic,Popelnic,lenní pán Žižkova a Vinohrad,na příchody,není Pupík,zvyklý,těžce nese existenci Macíka,přitom je Macík troubísek,tak hodný kocourek,když jsem ho viděla v přepravce,tak jsem si říkala,jestli tohle je dominantní kocour,tak nás tu sežere,i s chlupama.Naštěstí ne,měl  jen blechy,tasemnice,jinak byl v perfektní kondici,paní,co se o něj na ulici starala,tak byla moc hodná,ale nemohla si vzít dalšího,ke svým 4,do garsonky.Macík sedával,na schodech u paneláku a tam na ní čekal a spal,mně to přišlo tak líto,to byly ty veliké mrazy,tak jsem se rozhodla,že si je vezmu,i sestřičku,opakuji osud,měla jsem sourozence Samítka a Micilinku,Macinka vypadá stejně,oba jsou to takoví truhlíci.Micilinka neměla očičko,to jí někdo vystřelil,Macinka má půl ocásku,moc jí to sluší,je neuvěřitelně roztomilá a Macík je kašpar,vypadá,jak králík,Belgický obr,delší zadní nohy,je velký a má 5,60 kg,je to komik a je moc spokojený,kočičky z ulice jsou tak rády,tak se přimknou k člověku.Teď Micinka spí,vnímám,jak si kočičky mezi sebou dokáží dávat,řekla bych lásku,jak cítí,co se děje,proto jsem psala,aby jsem nepřenášela strach a stres na Mícu,ona ví,cítí všechno,umřel Mazlík,Micilinka,Samítek,Macánek,Murinka,Ponožka,Mourek,Zrzounek,oni vědí,kočičky mně provází životem,jsou se mnou.Micinka odpočívá,Ano,kočičky dokáží vycházet spolu a mít se rádi,no až na Pupíka,co jí vždycky najdu,jak sedí naproti Macíkovi a drží ho v šachu,jen co Macík kvíkne,když ho třeba zvedám,hned běží Pupík  a ráda by mu jednu našila do kožichu.Je to moje nejsladší sebranka kočičí a to doslova.Tak takhle vzniká strach a stres,obava,ze špatné zkušenosti,pokud je ta situace vyhodnocena,dle předchozího,či se takového varujeme,co považujeme za ohrožující,či limitující.A kdo nese tu tíhu stresu ??Teď bylo třeba,aby to nebyla Micinka.Vypadá lépe,zívla si a vypadá to,na spánek.

Dost často myslím,na to,co řekl ve svých knihách Konrad Lorenc,zakladatel etologie,nauky o pozorovnání zvířat a lidí,v souvztažnosti,nositel Nobelovy ceny,hm,dodala bych,že je ve společnosti masových vrahů,vyznamenaných,tak Konrad Lorenc,někdy v 80.letech minulého století psal,říkal,sděloval,že se lidé vyhubí sami navzájem,když eliminují přírodu,zmizí druhy,lidé zploští,ztratí cit,k sobě navzájem,že městské aglomerace,lidi v nich žijící otupí citově,já to vnímám a myslím na to,vrací se mi to,co jsem četla a pozoruji to na lidech,jak se odtrhli od přírody,samy od sebe.A že je to nevratný proces,že druhy nepůjdou vrátit zpět,poruší se rovnováha,psal,že je naděje,že příroda má velkou schopnost regenerace,že kudy šla povodeň,že zaroste vrbičkama a nastěhují se raci,vydry,ptactvo,moc krásně se čtou knížky od Konrada Lorence,byl to moc hodný pán,citlivý a  moudrý,skromný a ušlechtilý.A měl velké srdce a velikou naději.I já věřím,že je více lidí cítících s druhými,že zvrátí ten negativní dopad honby za drancováním přírody,nerostných surovin,honění člověka,smyslu zbaveného,za mamonem,výkonem a majetkem a co,každej ať si dělá,co je mu vlastní.To tedy byl večer,plný strachu.O blízkou bytost.A jeho svatost Dalailama také mluví o dobru a naději,v srdcích všech,tak se připojuji s vírou,v dobro.Je nutné konat,á,Macík právě provádí s Macinkou prostná,před ulehnutím,dnes,jak solidárně držely hladovku s Micinkou,tak měly hlad,jak vlci a vymetené mističky natotata.Micinka vypadá dobře,uf,to jsem měla strach,není divu,po tak příšerných zkušenostech.

A proč plná pozornost ?Protože jsem celou svou bytostí upínala pozornost na Micinku a psala a tak strach,který jsem měla se  zobrazil v těchto řádcích,zvláštní,můj život je dost o strachu,není divu,vím proč,často se pak násobí,nastal čas to změnit.
Napsáno 10/10,2012  v noci


ve čtvrtek 11/10/2012

MICINCE je mnohem lépe,zítra jde na kontrolu,pomazlila se,dostaly kapsičku,zbaštily kuře,opalují se u topení a Kočička?Zdálky,jak ministr války,zblízka,jak když ho ztříská...uf ... uf ....
No,když čtu co jsem napsala a běží mi teď hlavou,jsem unavená,nic do mně,odpočívám,to to asi chtělo,zvažuji své postupy a třídím,pozoruji kolem sebe,hm,papíry,nepořádek,závazky,zapeklité situace,koukám,jak si kočičky vychrupují,zjšťuji,jak jsou mou důležitou součástí života,jak mně provází.Tak tahám Macinku za ouško,jemně,za fousky,hladím po hlavičce,u nohou mám Pupíka a Macík provádí hygienu na skříni,v pelíšku.Je to takový domácí kancelářský typ,vždycky číhá u tiskárny,z pračky byly úplně hotový,musela jsem mít Macinku a Macíka,Macíka,z důvodů blecháčovité karantény a Macinku jsem tam pak šoupla taky,ve volném prostoru byla plachá a při leknutí,zdrhala a jak šplhala po okně,či prolétla,za sporákem,tak se jí  strhnul stroupek na ocásku a krvácela jí rána.Bivak v koupelně se ukázalo se,že to byl dobrý nápad,tam měly bezpečí a postupně se zorientovali,když někdo přišel,stali se neviditelnými,Macík se uměl skrčit,za předmět,svícen na skříni,že za ním nebyl vidět.Takové kocouřisko.Za předmětem 6 x 6 x 6 cm a nebyl vidět.V koupelně se Macík povaloval za pračkou a vůbec vyhledával chladná místa,bylo mu chudáčkovi vedro,jak byl zvyklý na studený odchov.Má největší sbírku plyšových myší,troufám si říct v Evropě a poslední dobou už je zanedbává,za začátku vždy přes noc,několik myší důkladně vypral v mističce s vodou a tu potom vylil a rochnil se v louži,po celé kuchyni.Když už se rozšafně procházeli po novém domově,tak si Macík vyndaval hračky,z bedýnky,jako děti a zkoumali nové prostředí,no také s dodržováním hygienických zásad máme historky,to jsme si už doufám vysvětlili,snad to bylo ze stresu,ale tolikrát vyprané peřiny,za tak krátkou dobu,no ještě,že peřiny,z kachního peří z Ikey přežijí všechno.Že zrovna peřiny,Macíka jsem přistihla při činu,i na škrabadle,čuňák jeden,vysvětlila jsem mu jasně,že je pěkné,že do svého,ale i tak,že příště,do záchůdku,s vypětím sil a použitím antibakteriálních čistidel,je chlupaté šplhadlo zase k odpočinku.To snad bylo jen přechodné období,kdy se bály,už je dlouho vše v naprostém pořádku,lotři jedni.Uvažuji o tom,že je to ze stresu,neboť Micilinka se občas počůrávala,ta,co jí někdo vystřelil očičko,také to znamená,že můžou být v nepořádku ledviny a většinou je to tak,kočičky jsou velmi čistotní tvorové,Pupík,Míca,Pacinka,Mazlíček,Samítek,nikdy v životě neudělali nejmenší čuňárnu,ani,když byl Samítek omylem celý den zavřen,v místosti,kde se čistil koberec,brouček.Taky Pupík,když jsem vzala Macíka a demontrativně mu chtěla předvést,co to je za prasárnu,co zrovna vytvořil,tak Pupík měl tendenci Macíka pacičkou trestat,je tohle vůbec možné,je !Micinka se na mně tak sladce a nevinně koukala,když se k ní šla přitulit Macinka a ona pacičkou jí chtěla pohladit a najednou jí takovou vyšila a koukala se na mně,jako by říkala,to ten přirozený pud,já musela!Teď už Macinku olizuje a Macinka jí miluje,vůbec je taková mazlivá,k ostatním,při sypání do mističek,Macinka přiběhne a rozplácne se na podlaze,mezi mističkami,jako by říkala,jsem tady,hlaďte mně.Senioři mají mističky v kuchyni,junioři v pokoji,v junioru je více kalorií,tak ať si ještě Macík s Macinkou dopřejí zdravého růstu,junior baští všichni,asi jim víc chutná..Já měla včera o Mícu takový strach,že jsem dnes úplně vyřízená a zítra to nebudu stíhat.To je jasné.Měla jsem strach,o Micinku,protože zná,jaké to je,smrt,zná ji,cítila jsem,že přenáším strach,když přijel pan doktor uspat Micilinku,pro selhání ledvin,už neslučitelné s životem,tak si lehla k Micilince a přikryla jí tlapkou a viděla,že jsem přijela s Mazlíkem,už zabaleným v dece a že jsem prožívala smutek,včera mi to došlo a nechtěla jsem ještě panikařit a jezdit na veterinu a nakonec jsem byla uklidněna,že zvrací krev,kterou vlastně,při čištění spolykala,tak jsem si v návalu strachu nedokázala vyhodnotit,co je skutečně ohrožující a kdy ohorožení způsobím jednáním.uf,to byl gordický uzel.Před časem,kdy byl na čištění zubů Čertík,pes fotříka,tak Čertík taky zvracel,jak polykal sliny,z krví,nebyl sám,já se pozvracela večer,asi se mi z toho udělalo špatně,byla jsem u toho a asistovala a nadýchala se těch výparů a tak se mi z té směsi všeho udělalo né moc dobře.Čertík tehdy přišel o nějakých 11 zubů,loni o dalších asi 10,vzhledem k tomu,že jich psi mají 42,tak mu jich v tlamě zbývá ještě dost a snad je na svůj věk,v kondici a zdráv,pro zvíře je lepší,když zuby vůbec nemá,než aby mělo záněty a z toho zatěžované ledviny,což vede k selhání organizmu a smrti.Tak se tady rozepisuji o dentální zvířecí hygieně a úplně mně točí lidé,co nejsou schopni dát minimální částky,za minimální péči,třeba odčervení.Kolik mně stála anabáze s Macíkem a Macinkou,jak jsme se u toho pohádala,se slečnou,kamarádkou,co je chtěla zachránit, z ulice,jasně,jsem řekla,že si je vezmu oba a to najednou,to že se tak nestalo,mně stálo o zhruba tisíce navíc,pochopila to,až později,jasně,že je nešlo odchytit najednou,odvezla mně s nima na veterinu,takže jsem si vzala kočičky ze sídliště,z Neratovic a když na mně poprvé vykoukla Macinka z přepravdy,tak to ze strany Macinky byla láska na první pohled,ze strany mé také.A paní Maruška krmila Macíka v Neratovicích a jak je svět malý,tak její tchán mi,i po důrazném upozornění nevrátil klíče od prostoru,co s tím? Co s takovými lidmi.Včera trenér thaiboxu vybydlel další byt a přišel o střechu nad hlavou chtěl se nakýblovat ke mně,se spacákem,řekla jsem,že ne,NE.Ne.Zneužívá lidi,zneužívá ty,co mu pomáhají a tak jsem musela říct ne.I s tím mám špatné zkušenosti.Uvidíme.Nechápu,že jsem neviděla,že jsou lidé neschopní citu,jdoucí jen za svým osobním prospěchem,ti,co nevynakládají žádnou námahu,parazitují a dovedou mistrně manipulovat a zneužívat citu,jsem na takové emocionální kvílení úplně alergická,když cítim,jak to je falešné a přitom je to nutné zdělit a bránit se tomu,vymezit se takovým lidem,snad pan vrátí klíče dobrovolně,protože,co s takovými,co mě měli,za dojnou krávu a nebrali má slova vážně ?O tomto bych asi neměla psát.Nerozumím lidem.Jejich pohnutkám,jejich orientaci,na momentální výhodnost a prospěch.Prokousávám se vlivy výchovy a prostředí,co mělo určité rysy a nikdy jsem se s takovými neztotožnila,ano žila jsem na chatě,kde jsem to milovala,odstěhovala se,trápení jsem si nesla sebou a nevěděla o tom.Jsme indiviuální,každý má vlastní příběh.Nerozuměla jsem tomu,že mně bratr napadal,ničil věci,vybíjel vztek,nešlo to řešit po dobrém,to byla chyba a prodleva.Byl bratr násilnický jenom ke mně,nebo si bude vybíjet vztek a frustraci,na slabším,dalším?Zatím stále personifikuje vztek na mou osobu,obrátí se jednou proti ženě,dítěti?Mně to přišlo nedůstojné a zraňující,pro něj to byl způsob,jak mít pohodlný život,bez námahy a investice vlastních prostředků,i tu boudičku na dříví,co jsem postavila,tak hned zabavil půlku a zůstala tam po mně,jemu celá,na bordel,já se dělila,přece bylo potřeba,aby bylo dříví suché,mně to urvalo srdce a udělala jsem spoustu chyb,spíš mám prodlevu,no co,o jeden den se to neposere,dnes filozofuju,rovnám hlavu,musí to ven,...ještě na veřejnosti,se obnažuju.A odvezla jsem si odtamtud svoje věci,letos na jaře,tak se to rovná,oni snad nečekali,že to udělám.Sporák a věci,citového zabarvení.Anabáze mně stála tolik,co nový sporák,no což,jde o princip a kočička má tvrdou hlavu.Prkotina,maličkost,věci malého hmotného významu,leží mi v hlavě obrázek,jak tam stojím,s dvoumetrovým bodyguardem,předtím jsme byli na policii ČR,aby se vědělo,že vstupuji na cizí území a stojím tam,ve dveřích bratr a jeho přítelkyně,pracovně říkám,ach odpusť Bože,kotrmelína,tak tam stojím a ona spustí,kníkavým hláskem,na mně urážky,v životě jsem se s ní nesbližovala,už tehdy,dávno před tím,než se konflikty vyhrotily,do násilí a neměla jsem potřebu se seznamovat a sbližovat,s bratrovou přítelkyní,poté,co jsem neměla už dobrý vztah,s bratrem,jsem si dělala odstup,jen jsem to nedala najevo,asi,tak tam kníká a uráží mně a sedí na mnou natřené a zrekonstuované lavičce,co ji nechali shnít,dlabe tam jídlo,na talíři,co drží před sebou v ruce a civí na mně a posmívá se mi a ve tváři škleb,to jídlo je horké,je horká i trouba sporáku,který si odvážím,nerozumím tomu,mně je stydno,za ní,mně se z takových hovad nechce žít,nerozumím tomu,může mi někdo odpovědět,na to čemu nerozumím ??Jak je to možné,že není bratrovi není hamba,vybydlet horní patro,kde už jsem měla zařízenou kuchyň a odstěhovala se z donucení dolů,jemu  se nahoře rozbila digestoř a sporák a je to skoro deset let,co je ten stav nefunkční,mám to zmonitorované,pouhým pohledem,eh,kočička,šibeniční humoristka, a já si po snad 7 - 8 letech jedu pro ty všechny věci,co jsem tam nechala,jedu si pro ně,naposled,místo,co mi bylo drahé pouštím a nerozumím tomu,co to má znamenat,že jim není stydno,hamba,mně dohenestovat a přitom si za ty  leta neopravit ani ten sporák a používat můj,co jsem tam zanechala,já tam chtěla žít,zařídila si kuchyň,dlaždičku každou,řekla,jak mají být rozložené,obkladači,natřela,přetřela,přetvořila po babičče kuchyň,bylo to mé srdce,co tam tlouklo a žila jsem tam,za tak strašných podmínek,v tak hnusné atmosféře,že se z toho nemůžu vzpamatovat,když si na to vzpomenu,možná to se mnou nedopadne a smiřuji se s tím,ale tomu,co jsme tam zažila,tomu nemohu přijít na kloub,co to mělo znamenat,jak to,že já se stydím,za ně,v životě bych nic takového nemohla udělat,styděla bych se,že někomu nadávám a přitom bezostyšně používám jeho věci,umřela bych studem.A mě se to vrací na mysli a píšu o tom,no mazec.
A mně to tíží,trápí a jim je snad v tom dobře a tak se ptám,kam se obrátí násilí,narodil se mu potomek,snad ne proti tomu děcku,jednou.Tohle mně letí hlavou a je mi těžko,asi jak jsem ve vypětí,tak se to uvolňuje.A hledala jsem pomoc zvenčí,nemohla ji nalézt,hledala jsem oporu,ochranu,viděla v mužích zbabělce,taky je  tak vidím,tam,kam jsem se obracela na pomoc,tam se mi jí nedostalo,dostalo se mi jí odjinud,až nyní,učila jsem se boxovat,abych se ubránila,měla jsem zdravotní somatické problémy,asi souvisí s boreliozou,jen možná,imunitní systém,je najednou,co se bráním zdráv,tedy skoro,ještě by to chtělo harmonii duše,tu mám kolem sebe,v kočičkách,já je pozoruji,jsou to potvůrky,Macíkovi kouká ouško,z boudičky na skříni,Pacinka chrní na akvárku,Pupík v nohách ,i Macínka tu je a Micinka je u topení,v kuchyni,určitě.
Oporu mám v sobě,možná pozdě,ale přece....vše ostatní je závislost,to asi vede,že si lidé nechají ubližovat,že dopustí,aby jim ubližovali ti,co umí překročit,bez citové invence bariéru bezpečí a proto jsem včera nepustila trenéra,aby tu přespal,nemohu,i on dokáže ubližovat a využívá toho,hledá nakonec pomoc,u těch,jimž ubližuje a posmívá se,spolu s podobnými hovady,neměl mně kdysi srát na horách,byt,který jsme mu pomáhala uklízet,co totálně rozmydlil,na cucky,tak patří bohaté paní,co mají nemovitosti a galerii,tak se nedostala do existenční nouze,ale kdyby vybydlel byt lidem,co příjem potřebují na hypotéku,tak co,tak by ti majitelé byli existenčně ohroženi.Takhle to chodí.Parazitismus,hulváti požírají slabší.Nic nevytváří,jen berou,z cizího.
Proto jsem fascinována zvířaty.A já jsem v úzkých.Nerozumím světu a jsem zmatena.A troufla jsem si na něco,kde mně překvapilo šlendriánství.A neuměla jsem si to ohlídat.Jsem za dojnou krávu,to mám z toho blba ty klíče snad vytřískat,když mi je nemá zájem vracet?Tenhle měl dodělávat souběh plynu a vzduchotechniky?Tenhle ?Jak naivně spoléhám,kdepak,kdybych měla 2 metry,to bych budila jiný respekt,to nemohli někteří,slaboduší mně blízcí muži pochopit,měřící 2 metry,že nevycházím v klidu se svým bratrem,je nikdo nenapadal,no aby ne,každej frustrovanej zmetek se vyhne dvoumetrový hoře,co je dobrák od kosti.To se mi to dnes kvílí,v otevřeném virtuálním prostoru.Nějak to mám zpracovat,ten strach z toho pramení a je špatným ukazatelem a směrovkou.
A ještě se tak rochním v minulosti,jak já bych jí ráda odložila,aby mne neovlivňovala v přítomnosti.Přišla mi mapa z astrovycházky,jak mně to rozveselilo,z těžkých myšlenek.
Aspoň doufám,pevně věřím,že svou pouť pozemskou dokončím se ctí,to si moc přeji.Nenechám se zneužívat,využívat,to skončilo.Ten blb,co kvílel,pod oknem jednou v noci,měl veliké štěstí,že jsem byla unavená,jinak by jsem ho trefila,květináčem,po hlavě,kvůli ždímání citů udělal spoustu lidí nešťastných a já si to uvědomuji a nebylo mi z toho dvakrát nejlíp,tak ať se drží dál,protože kočička se už nebude nechávat zahnat do kouta a potlačovat.Na takové jsem alergická a ani box to neodventilovává.Co se to stalo,vlivem civilizace s muži ?Jsou úplně k ničemu ?Nebo jsem byla taková samaritánka a neviděla to a takovým jsem se měla obloukem vyhnout ?A jak jsem měla ráda svého bratra,že jsem si,ani nevšimla,že on nemá vztah ke mně,rozhodně ne vřelý a přátelský,pchá,kočička prozřela a kvílí,jak cikánka na mezi a za to se stydí,navíc na veřejnosti,uf,no a co,kočička je otevřená,tak to má být.Vesmír je živý a to co můžeme změnit,je v přítomnosti...TADY A TEĎ....Ať žijí kočičky a dobré bytosti,mír a lásku,dobro,štěstí,zdraví všem..
A jak se říká v Lakomé Barce ....a aby Barka nejedla žížaly.....tak,aby zlí lidé neškodili,ak mír frustrovaným,škodícím,hamižným a zlomyslným,bezcitným,city ždímajím,zneužívajícím,manipulujícím a mír pricipu,kdy je žena závislá,z důvodů historických,náboženských kořenů a předsudků na muži,jako opoře a autoritě a obrací se k němu,
mír hňupům
mír všem
mír a lásku
mír a štestí
SMĚR ŽIVOT ...KAVÁRNA,OCHRANA INVESTICE,MÍR



mapa astrologické vycházky