Jedna a ta samá

 Ve vnitrobloku na zahradě růže jenž jsem zasadila,rozrostly se a keře zesílily.Jsou deštěm oválené,ale vlhko jim svědčí a tak všechno povyrostlo a rozbujelo se,kvetou zimolezy a omamně voní,dlouho to byly keříčky,jak myší ocásek a najednou mají mohutné šlahouny a množství květů.

Bambusy vyrážejí nové výhony,lilie královské mají poupata,před rozpukem,tráva je po kolena a habříky po sestřihu se doslova splašily.Padl na mně smutek,rozšlápla jsem dva hlemýždě,v pruhovaných domečcích,nechtě,byly v té vlhé trávě a padla na mně lítost,z marnosti a pomíjivosti,smutek nad údělem,nad smyslem a naplněním,nad tím,jak cítím úzkost a strach a nezbývá,než jít dál a čelit,ať se děje co se děje.
Dnes jsem potkala Karla,Švancenberků,nějak často se mi to stává,musela jsem se smát,buď je stejně mlsný,jako já,nebo máme stejný hudební vkus,nebo nevím,kdo se komu plete do života,či cesty,musela jsem smát,když jsem si říkala,že jsem velkorysá,že přestože s ním nesdílím jeho vizi politickou,tak jsem ho se zářícím úsměvem pozdravila a prolétlo mně hlavou,že je ve svém věku loutkou některých,dost možná,protože v blízkosti působí zmateně a ztraceně,jak malý chlapec,možná je to i věkem,možná,nebo prostě člověk dozraje jen činy a událostmi,nikoli věkem,jen působení věku nezocelí,nezpůsobí zrání.Tak jsem se tak pohybovala na pomezí představ a má mysl se toulala a přemýšlela o životě a najednou jsem cítila smutek,nepředstavitelnou lítost,snad je to dané také tím,že je taková tma,zataženo a před deštěm,možná proto,že procházím těžkou životní situací,za kterou jsem odpovědna,ale nabrala jiné rozměry a směr,než jsem tomu já chtěla dát rozměry.Překvapuje mně mnohé,vnímám a srovnávám se a ptám se,co se mně týká,není toho mnoho,je tolik svobody,kolik si jí sami k sobě dovolíme,je tolik možností a cest,kolik jich uskutečníme a kam se vydáme.Stejně se v mysli vracím k literatuře,těm co pozorovali přírodu bystře a tak posuzovali jevy a ptali se sami sebe,co jsem,kam jdu a komu to slouží,cui bono ?Tak jednoduchá otázka a tak dá možnost náhledu.Jak je tma a zataženo,vzpomínám na 100 roků samoty,jak postihla hloupé a  zpovykané lidi zasloužená apokalypsa,v podobě jejich devastace,dnes jse si vzpomněla na B.Hrabala a zapomněla co se mi vybavilo.Dnes měl pohřeb Filip Topol,nemám ráda sentiment a kvičení,každý  je po bitvě generál,mně by zajímalo,co ho tak v životě sužovalo,či trápilo,že se doslova uchlastal,tedy on pít přestal,ale to už měl vyoperovanou slinivku a nebylo to žádné ejchuchů,vypadal nemocný a nevím,zda dodržoval dietu a abstinenci.Tak nevím,co trápilo jeho duši,jeho křehkou duši,že psal takové básně a texty,různé,smíchané s odsudky a vulgární,ale byl to lyrik,velký básník,to musí dlít v duši,protože to není a neobsahuje tělo,jeho tělo byla pomíjivá schránka,to co z něj vycházelo,zářilo,to pocházelo z jeho duše.Co rozhoduje o tom,zda se naše duše cítí  šťastná,nešťastná,naplněná,či jak rozpoložena ?
A to jsem nakoukla do bulvárního tisku,kde psali o pohřbu Filipa Topola,že se ho účastnil Karel,tak proto jsem ho potkala,o pár chvil později,vyhládlo mu a šel mlsat do vyhlášené farmářské prodejny,kam také chodím,na dobroty.Říká se ,že je vesmír synchonní,tak dnes nemohu mít depresi jen já.Odložím,co jsem měla na ráno,tak a takhle se mi to pak hromadí....Kde duše najde své spočinutí,by mně zajímalo.

Úvahy a úlovky

 

 

Byla jsem na fotokurzu a ne poprvé,asi mi vyhovuje neotřelý přístup lektora a je pravda,že mi praxe dává hodně,ač z mé hlavy leccos vyvane,mám zrcadlovku Nicon D 40,takové mimino,mezi současnými,rdím se studem a polévá  mně horko,že jsem si ji už skoro kdysi koupila novou a fotila dlouho na automat,to se stydím,až mi stydno,polévá mně pot studený a stydne krev v žilách,jaká jsem ostuda,to tedy jo.Už loni jsem byla na Malé Fatře a to,co člověk nevykouká z manuálu jsem pochopila,až po praktickém přístupu a proto jsem jela zas,osvěžit si paměť a vlastně zjistit,že důležité je mít jakž takž pojem o vkusu,tedy dbát na základní pravidla kompozice,rozložení snímku,tedy nedávat hlavní objekt na střed,dělit obraz na třetiny,zlatý řez,jako v malířství.Fotka má obsahovat popředí,střed a pozadí.Ostřit na bližší oko,zvířata fotit v  úrovni jejich očí a dodržovat zásady dělení celek,polocelek,portrét,detail,polodetail.Jedním z nejrozšířenějších nešvarů je špatná kompozice,když nad hlavami lidí je půl metru volného prostoru a přitom foceným chybí kotníky,voda,co ubíhá do kopce,focení lidí zády,umisťování do středu,pokud to tedy není uměleckým záměrem,no a co je důležité,aby byla fotka dobře vyfocena.Od té doby si všímám těchto nešvarů a už to nehodnotím,proč taky,taky jsem si toho všimla i u sebe a je fakt,že vypálené nebe,tedy nebe,které je přeexponované,to bych nedala.Fotila jsem Praktikou a než jsem kousla ovládání digitální zrcadlovky,trvalo to,zjištění,že je to to samé,jo,holt,nikdo učený z nebe nespadl.Také mně překvapilo,že krajina se fotí clonou 8 a lidé a ostatní blízké předměty,5,či co nejnižší clonou,mimo makra. A máme mít na paměti,že hloubka ostrosti se šíří  1/3 dopředu a 2/3 dozadu,tak máme myslet na to,kam ostříme a co si přejeme mít ostré a co nikoli.U focení lidí ostříme na nejbližší oko,protože nemáme zájem na  tom,aby dfotyčný měl ostrou špičku nosu,či ucho.Polemika o objektivech vhodných na portréty je nekonečná,ukázkou jsou výsledky.A vše a to nejdůležitější se odvíjí vztahem času a clony,což je jasné a nic se nezměnilo a nezmění.A máme zkoušet,nic není pevně dané.Tak teď praktické ukázky.

 

Při výuce,jsme byli vysláni,ať nafotíme kompozičně správně sebe navzájem a chatu a okolí,kompozičně správně znamená,že neumisťujeme hlavní objekt do středu,obraz dělíme na třetiny,je to znát,má to dynamiku,plus je děj a nápad.Tak fotka stativů,za sebou seřazených byla hodnocena,že ano,tak je mi trochu trapno,ale je tu.Taky jsem na ní byla sama pyšná.



Lodička na Sečské přehradě.1/3 země,2/3 vody,fotka má popředí,střed a pozadí a něco se tam děje,je tam lodička,tolik jásotu.Moc se mi tam líbilo,bylo to skvělé srdečné prostředí,vypadla jsem v e čtvrtek z Prahy,kde bylo vedro na padnutí,5 x jsem lezla do vany se sprchovat a nic to nebylo platné.Pro mně vypadnout do přírody je balzám na duši,potěcha pro oko,jen to ticho,stát bosýma nohama v trávě a pozorovat oblohu,hvězdy,spočinout v tichu,tmě,jsem moc potřebovala.

 

A zde praktická ukázka,co jsem potřebovala vysvětlit,jak doma fotit kočičky,k tomu jsem se nedostala,ale ještě není všem dnům konec,zde se vyvaluje Pupíček,v těch vedrech byly rozvalené na balkóně a takhle to vypadál,když se to přežene s krmivem juniorem,už mají utrum,Pupík a Míca jsou jak koule,říkal i pan doktor,Míca měla rýmu a Pupíček má dost možná autoimunitní onemocnění zoubků,dostala kortikoidy a pokud to nepůjde,tak stoličky půjdou ven,takže se chystám na denní čištění zoubků,očekávám velkou radost a chrabrý odpor.Už jsem jim koupila aroma olej na dásně,člověk zkusí všechno,vyzkoušela ho i na sobě,dobré to bylo,samé byliny.

Ale k focení.Tak u focení zvířat je důležité je fotit z výšky jejich očí,to znamená snížit se na jejich výšku,lehnout si k nim,tak jsem se chtěla zeptat,jak na Pupíka,ale koukám,že Pupíček na mně sveřepě kouká,až,až.Ostřím na oko a ve středu objekt (Pupík) není.Pupíček je něžná kočička a tváří se tak svěřepě,to je jen zdání,na veterině,když jí pan doktor čistil zoubky,tak mi srdce usedalo.

 

Leháro v těch vedrech,možná to bylo jediné letnění,vzhledem k ochlazení,každopádně dnes na balkoně kočičky neleží,to ne.



Spací vagón,chybí jen Macíček,ten se tam válel v noci,Pupíček ho totiž pořád jen uzurpuje a Macíkovi je to dost jedno.Musím se naučit zkrátit čas,doma fotit kočičky mi moc nejde,prostě je tu tma,ale budu trénovat.

Fotografie je o zachycení okamžiku,o duši,o předání,má být řemeslně dobře zpracována a má mít nápad,možné je cokoli a dovoleno též.Jsem ráda,že mám svou stařičkou a maličkou zrcadlovku,jsem šťastná,jak blecha,že ji mám,jsem šťastná,jak blechy 2 a porozhlídnu se po odjektivu,cenově dostupném ...a pak se uvidí.Co dál.Ponaučení ze 4 dohod,že má člověk co dělá dělat,jak nejlépe umí,před chvilinkou Macíček hodil šavli,pár chlupů,to se mu ještě nestalo,tak jsem si říkala,že taky dělá co umí,nejlépe.A krmení juniorem skončilo,pan doktor říkal,jo,bodejť,aby jim nechutnalo.Macíkovi a Macince je přes 2 roky a tak konec kaloriím,Míca,Pacinka a Pupíček mají  Hills senior a nezbyde bílým Macíkům,než ho baštit taky.Macík se dobývá do tiskárny,to mně právě mrzí,že nedovedu kočičky vyfotit doma,když je méně světla.Tak zčista jasna se setmělo.

Perspektiva ........

Na fotokurzu u Sečské přehrady...plno dojmů.

 

Memento mori

Hej,Filipe,pokoj Tvé duši
slyšíš,klid a mír Ti přeju
na Tvé cestě
na věčnosti,je prý celý vesmír
v nás
částečky,hvězdný prach
rodíme se ve hvězdách
děkuji za to,že jsem mohla
být součástí
a tančit
ať Tvá duše odpočívá,tam
kde zní hudba,tam
kam kráčíme
v prachu cest
k Bohu Filipe nech se vést



http://www.youtube.com/watch?v=SD84m59d4Ps

http://www.youtube.com/watch?v=ACwi6DYTUhw

Macíkovo odpoledne a reklamní úvahy

Dnešní Macíkovo odpoledne se koukám neliší,od předchozích,když jsem viděla,jak kočičí útulek nabízí na prodej kočičí pelíšky této firmy,musela jsem reagovat a napsat oslavnou ódu na tuto kukaň,Macík se v ní nejraději povaluje,často celý den,utíká do ní,když někdo přijde,cítí se v ní v bezpečí,Macinka se schovává na škrabadle v budníčku.Je to zvláštní,ve chvíli,kdy kamarádka přivezla Macíka,tak jsem jí podezřívala,že je domácí,Macík,co přijel,rovnou od popelnic byl velmi mazlivý a krotký,dokonce mně první večer,když jsem ho zavřela z důvodů odblešovací karantény do koupelny,tak mně objímal předníma packama nohy,abych snad neodešla.Macinka,ač byla u kamarádčiny babičky měsíc předtím,tak ta byla ještě bázlivější,že se bála dojít na záchůdek a tak nakonec skončili v koupelně oba,aby si zvykli a bylo to dobré rozhodnutí,postupně se osmělili a začali se producírovat po okolí,přestěhovala jsem ještě jeden záchůdek do pokoje,abych předešla kolapsům,no a co říct,mám nové madrace,ty staré byly měkčí,hm,no a na madracích vodotěsný chránič,no už je vyzkoušený,jak jsem přijela z hor,tak Macinka,potvora,snad že byla zmatena,či znepokojena,tak koukám,že tak vedle mně divně sedí a už...už ...už bylo pozdě,tak jsem spokojeně zjistila,že chránič opravdu funguje,hned se pralo,no a chtěla bych to zaklepat,zatím to byl jediný renonc.Ta Macinka,když ona je takový malý truhlík,má půl ocásku,když přišla,ještě se jí hojil,rána byla čistá a tak,že se jí ocásek hojil dobře,bylo třeba jen hlídat,aby si nestrhla stroupek,bylo vidět,jak se tkáně dlouho a  postupně hojí do hloubky,zůstal jí trošku olysalý koneček,jak asi měla strhlou kůži,vypadá ten konec ocásku,jak krysí.Zvláštní,že skutečně zůstali plašší,vůči okolí a ač mně se vůbec nebojí,k jným mají velmi odměřený vztah.Někdy mám dojem,že mé kočičky,co mi prošly životem kopírují mně,období mého života,zpětně to tak vidím.Říkám si,že bych teď potřebovala povahu Pupíčka,donedávna nejmladší kočičky,která teď ovšem přítomnost Macíka těžce nese,Macinku přijala,ale Macíka pronásleduje a peskuje,dokonce mám dojem,že se doslova směje,když je Macík mírně kárán,číhá na něj a hned mu jednu bez váhání vytne,Macík si z toho nic nedělá a má velmi veselou a přátelskou povahu.Tak vidím,že můj reklamní spot se týká povahy kočiček a vlastně chválím i vynikající madracový chránič,lze prát na 90 stupňů,tedy vyvářet.Vše z Makra,včetně madrací.Macík a Macinka jsou z Neratovic,Macíkovi říkám,že je Macík,rozený z Popelnic a Neratovic,nyní lenní pán Žižkova a Vinohrad.
O tom,jak mně málem uťala kus prstu puma,taky zdánlivě socializovaná,ani nemluvě,jak jsem pozorovala na vlastní kůži,jak se do hloubky hojí tkáně a jak dlouho to trvá,to abych vychválila i silikonový ochranný obal,protože ten mi prst vytvaroval,do původní ladné podoby a jizva není ani vidět,konec prstu  mírně necítím a s pumou Kájou už nemám chuť kamarádit.

 

 

Tak vypadá kočičí reklamní spot ....Kukaň je to nejlepší,co jsem kdy kočičkám pořídila,bez ní bych vůbec nemohla socializovat poslední přírůstky Macíka a Macinku,Macík si tak zvykl,že po příchodu z loňských mrazů trávil čas na zemi,kde ho ovíval chlad a nyní,kdy se z kocouřího dorostence stal rozvážný kocourek,vážící přes 5 kilo,uvážlivě se celý den povalující v kukani,na skříni,kterou celou svou velikostí vyplňuje,podotýkám,že máme tu větší velikost,na střední pejsky ,tak tam má tak 25 stupňů a je velice spokojen,přes den si odpočine,aby mohl v noci vesele řádit a vyzývat spáče,ke hrám a drbání bříška.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Atmosféra

Včera jsem si připadala,v tom dešti,jak když se naplňuje 100 roků samoty,napsané Marguézem,na Míráku břinkala dechovka,tak mi to evokovalo Mexiko,tam až zapustila své kořeny,pak déšť,ten shon,před kostelem,lidé kolem,vyšlo sluníčko a pod mraky ozařovalo celou Prahu.

  

Také jsem si musela všimnout,že mám špinavý objektiv a nejde mi to vyčistit,tak nevím,na jaké  straně je chyba.Zřejmě nakráčím do čistírny fotoaparátů.

Až do večera ozařovaly podsvícené mraky Prahu a já jela taxíkem,protože jsem spěchala a s panem taxíkářem se naladila na lyrickou notu,co vidíme a on povídal,že je přece krásné,že spoustu lidí se dívá dolů a nezvyhnou hlavu,tak nevidí tu krásu nad náma,když jsem mu říkala,že fotím vinohradské věžičky.Včerejší podvečer byl malebný,vykouklo sluníčko a zapadající slunce podkreslilo oblaka.

Noc kostelů a ......

 

Zachyceno čerstvě po dešti,ve středu na Pohořelci,má duše se vznáší a cítí něco,co popsat neumí,je noc kostelů a v jdu poděkovat,vnímám rozdíly,jsou různé úrovně bytí a vjemů,propadám se do vlastní duše a lyriky,krásy a blaženosti.La dolce vita.Dá se říct,že to bývá někdy dřina.Život je mysterium.

 

HNÍZDIL ,doktor Hnízdil ......

Tak poslouchám doktora Hnízdila,foťák v opravě,stahuji fotky z Korsiky 2011 a když už mám málem dokončeno,tak relace byla neočekávaně ukončena,akorát Pupíček zůstala zobrazena,jak se mi při odjezdu cpala do spacáku,což je její oblíbený způsob.Zatáhlo se,setmělo,přichází bouřka,tak jsem strávila několik hodin soustředění,při poslechu doktora Hnízdila to jistě bylo očistné a poučné.


http://www.youtube.com/watch?v=0Gy4frLKdwc




Pupíček zahnízdil ve spacáku

PANKRÁC,SERVÁC,KOČIČÁK

 Hm,tak zrovna poslední hodinu jsem stála pod stromem,s třímetrovým kmenem v rozsoše seděla moje kočička Pupík,nechtěla dolů a pak to vypadalo,že se snad i bojí a její mňau,mňááááů bylo rozhodně rozdílné,chvíli jsem si myslela,že dojdu pro pixlu tuňáka a uvidím,co to na mně hraje :-).Pak zkusila slézt a já jí dole chytala do zdvižených rukou.Je to moje Pupka,stěhovali jsme se z velké zahrady do bytu,když byla malinká,ona fakt moc po stromech lézt neumí a příště zkusím tuňáka,jestli mně netahá za nohu :-)

Tak jak se tváří se tváří,od té doby,co máme Macíka a Macinku,jo,Pupíček byla poslední z řady kočiček a nemůže si zvyknou,že ač ona sama přišla,co přišla,zřejmě byla přes plot přehozena,jako malé batolivé koťátko,mezi velkou smečku kočičí,tak rozhodně nemá zájem přijmout Macíka,Macinku jo,ale Macík,ten jí teda leze krkem.V sobotu v noci jsem přišla vygrilovaná a unavená společensky,tak,že jsem seděla chvíli na balkoně a Pupík taky,jenže ona po chvíli se Pupík nechá laskavě pustit dovnitř a já sedím dál a tak si přemýšlím o životě a tak,jenže v sobotu,mohly být tak dvě hodiny,jsem se zvedla a zaplula do postele a ani nevím,jak,bylo ráno a slyším mňoukání,ejhle,hned mi to došlo,pádím vysvobodit Pupíčka,z jarní vlahé noci a směju se tomu,že bylo teplo a přitom se kaju,za svou nepozornost a ještě jsem se musela třískat smíchy,jak jsem se blížila k balkonu,vidím,že z druhé strany,kde se Pupinka dovolávala o pomoc,sedí Macíček,na pěkně složené dečce a dělá Pupíčkovi společnost.Pupík vletěla dovnitř a večer se uložila a chrupkala,byla z toho sezení na poličce asi docela přeleželá.
Mám starosti,s kterýma si nevím někdy rady a je to velmi vyčerpávající,musím říct,že kočičky mi jsou velkou radostí a oporou a celý život byly,v úzkosti a strachu,kdy s lidma to mám často složité a selektuji a je pro mně potřeba si udělat pořádek,v mnohém.Tak se musím smát a jsem v povznesené náladě,jak se najdou tací,co dovedou otrávit život a přitom stačí být statečná a postavit se jim čelem,byla jsem vstřícná,ochotná a to jsem,ale už nemám zájem se sebou nechat vytírat podlahu,to to trvalo,než mi to došlo.A bylo parádní,jak se mi na rozsoše kroutil Pupík a nechtěla dolů,tak jsem přišla domů trošku v ráži a taková,no nestíhala jsem a v mailu kontakt s majitelem a ač je to chabá útěcha,tak jsem byla zdvořilá a udržela slušnost a stalo se to,z čeho mám radost,že majitel objektu,kam jsem vysypala prachy,co jsem sama nevydělala a je mi z toho hrozně,tak majitel ztratil glanc a to jsem ráda,protože jsem celý život uhýbala násilí a agresi,v domnění,že dojdu shody a dohody a ono ne,tak se stalo,že vytekl první majitel,odprejskala fasáda,tak,než jsem šla s Pupíčkem na chvíli ven,tak mi bylo tak úzko a když jsem se zdržela a čekala trpělivě,když se Pupíček sama dostala nahoru,tak ať se taky sama spustí,no už jsem málem šla pro štafle,ale čekala jsem,v hlavě mi jely moje životní paralely a ejhle,po té,co se laskavě Pupíček spustila po kmeni a ještě se poválela v travičce,jaká je hrdinka,že sama slezla,že pozorovala štěkající čivavičku,od vedle,poloviční od Pupíka,že byla neohrožená a statečná,dobře jsem udělala,že jsem jí potupně nestáhla,pěkně si po dlouhém váhání slezla sama a královsky,s důstojností,zatímco já už se málem potento,no tak jsem přišla se zpožděním domu a mezitím odpověděl majitel a ztratil glanc,tak jak jsem byla rozpoložená,takjsem mu obratem odpověděla,něco ve smyslu,že se nebojím a znova opakovala,ať to řeší,přes právníka.Překonala jsem svůj strach a nedala se,nejde ustupovat do kouta.Nejde.Nikdy.
Tak.Jako malá jsem měla knížku Kocourek Modroočko a vždycky,když uskutečnil nejakou výpravu,tak povídal,no kočky,to vám bylo něco.....
a já mám takovou chuť vydechnout ,no vážení,to vám byl strach a udělala jsem to a jak se mi dýchá lépe.No,tak pádím na ten balkon to dopřemýšlet,dopsat maily a tak.Mňau.

První máj a Pupíček,žižkovská sýkorka,catus pupikus

  


Úplněk a částečné zatmění měsíce 2013,na Parukářce

Pod viaduktem,u divadla Ponec,mezi Žižkovem a Karlínem

Risoul z balkonu

Východ slunce ,Risoul 2013

Tak přece jen,poškrábaný filtr a je to vidět,kočička si nedává pozor,ale učí se,z vlastních chyb.Pane jo.Je to vidět.Au.

Jiný kraj,jiný mrav

Dnes mně přepadla únava z cesty a nohy mně bolí,jako kdyby jsem  běžela za autobusem,tak si tak říkám,že jsem si před skoro rokem založila blog a koukám,na svou návštěvnost.Jsem ráda,za ty,co jsou mými pravidelnými čtenáři,sleduji některé další a vytvořila jsem si milé vazby,co cítím a tak jsem ráda,že rozhodně nepodbízím a nesnažím se zalíbit,nejsem žádná masovka,tak se tak koukám na návštěvnost,pravda,také jsem si říkala,že se Google plete,také mi neodpovídá na reklamaci,prostě to fláká,masová instituce,no jo,tak si tak spokojeně pobrukuju ve svém nevětšinovém intelektuálním vkusu
http://www.youtube.com/watch?v=WgKVy9BaMuM&list=PL096395A89795D38A

a rozhodně nejsem nějaká laciná,přesto mi vrtá v hlavě,mé kočičí,proč má největší návštevnost se rekrutuje z porno stránek,možná jde o nějaká spam,či omyl strejce Googla,tak se tak dělím o myšlenkový pochod a nahrávám fotky na Rajče,zjišťuji,že čekání je kontraproduktivní,že čtu knihy,o agresi,jak se nenechat manipulovat,jak si vymezit vlastní hranice,jsou tací,co nečtou na čele,co tam mám napsáno,prý jsou tací,co si nevšímají,dokonce an číst neumí,také jsem nenapsala majiteli,co mně chce,jak to říct,voškubat,nevěřím ani za mák,jeho rádoby dobrým úmyslům,tak si tak šetřím energii a rozlišuji pravdivé,od lži,skutečnost,od přetvářky,povrchnost,od hloubky,ooou,čeká mně úklid,je třeba vyhodit,vyselektovat minulost a jít dál,je to třeba,tak v mezičase nahrávání fotek na rajče poslochám Evu Olmerovou a Pupíček,spokojená kočička se hřeje o notebook a tváří se spokojeně,dnes bylo venku nádherně,jaro,překrásně,svítilo slunce,Pupíček si spokojeně prošla po zahradách,vyvezla jsem vánoční stromek na balkon,snad to rozchodí,trochu opadává,je jasné,že jsem se vyhýbala všem povinnostem a nechávala si svou situaci projít hlavou,nerušeně od všeho,co na mně stresově působilo,čeho jsem se bála,co mně tlačilo do kouta,tak jsem se dnes úspěšně flákala,snažíc se bez výčitek prožít tu skutečnost,přítomnost,tak jsem kartáčovala kočičky,s menší,či větší spoluúčastí,Macíkovi vyčistila sosánek,ukázala své máti,jak se Macíkovi čistí nos jemně,vše důležité jsem s úspěchem odložila na den další,připravena,zocelena,jak moje vysportovaná lýtka,hledala jsem v inzerci nejlevnější pozemky,nevím proč zrovna to cítím,že prostě patřím k zahradě,zemi,půdě,dnes jsem říkala své máti a musela se smát sama sobě,že jak je možné,že dědeček jim,jako svým dětem nic nepředal,onu znalost,že jak je možné,že neví,že cesmína nejde zahrnout,či nařízkovat,chabě se bránila,že jí neznali,tuto rostlinu,keř,keřík,v našich podmínkách podnebných,v jižních krajích strom a to někdy rozložitý,moje koupená o Vánocích,kdesi byla asi vypěstována,pro jednorázové použití,jako mnohé,v dnešní době.Tak mně napadá,že i vztahy jsou jednorázové a že se odtahuji a dělám pořádek a zjišťuji,kolik mám pro sebe prostoru.Otevírám oči.
Ještě nemám roztříděné všechny fotky a už vidím,že můj objektiv se rozloučil a to zcela po právu,všude mám rýhu,možná to bude poškrábaným polarizačním fitrem a tak dávám jednu veselou,tématickou,tvořivou,rozpustilou ze svahů nad Risoulem.
Vztyčený penis,falus je symbol hojnosti,radosti,škoda,že náboženství a puritánství změnilo myšlení lidí,už mám nahrané fotky na rajčeti a koukám,ač mám pamět,jako slon,že jsem úplně zapomněla,že tam mám fotky z hor,kdy jsme jezdili do Andala a koukám,že nemládnem,jejejej,vždyť to je nedávno a zdá se,že obličeje brázdí vrásky,snad z únavy,či co,u sebe bych to pochopila,copak i ostatní nesou na svém hrbu něco,co jim rozrývá tváře a bere radost ?Kdo ví,já určitě vím,že člověk,mluvím za sebe,má jít za tím,co cítí,co chce,že je třeba si plnit sny a realizovat,je třeba naplnit svůj život,ono volání,touhu,jinak se energie zasekne a také se stává,že člověk zapadne mezi frustráty,co jen prudí a škodí a tak na ně si dám pozor,otravují mysl a náladu a unavují,ubíjí a proto tu vztyčuji falus těm,co si myslí,že kočičku zaženou do úzkých,ne,ne,ne,odpočine bolavým lýtkům a zvedne se,ze země.Tak.




Risoul 2013
 

Impulz a reakce.... veterinární prohlídka on-line

http://brno.idnes.cz/na-medvidata-se-stala-fronta-d1d-/brno-zpravy.aspx?c=A130415_1917079_brno-zpravy

Mrumínci malí,jak byli vystrašení,co všechno musí podstoupit zvířata,pro kratochvíli lidí a to jim ještě ubývá jejich přirozené prostředí.Nekontaktní a rádoby přirozený odchov v ZOO mi přijde pěkně debilní,pak jsou zvířata každým zásahem ve stresu.Proč vlastně ti,co touží vidě zvířata v jejich přirozeném prostředí,nevynaloží úsilí a nejdou do lesa,proč do toho lesa jezdí na kárách,jak po lunaparku,je třeba více obřích megaobchodních center a více levného umělého jídla,aby byla volná příroda osvobozena,od největšího škodiče na planetě,homo sapiens,nejzdegenerovanějšího a nejblbějšího a nejagresivnějšího tvora na zemi!!Malí medvídci jsou krásní,jak jim nahradit  tisíce volných sněhobílých plání,kterými by je provedla jejich maminka,co by je chránila před nebezpečím přirozeným,tedy ledními medvědy,samci,tady budou ve výběhu o rozloze set metrů,sic s pravidelnou stravou a odčerveni,ale rozlehlost oceánu a lov tuleně nepoznají,zato jsou zdorjem zisku,z kterého ovšem nic nemají,ani makrelu na přilepšenou,ani bolestné,za to,že vstupné těch hord,co se na ně nahrnou se rozplyne v rozšiřování zahrady a prémiích obchodních manažerů.Jejich pláč mi trhal srdce,asi si zvyknou,nic jiného nepoznají,budou se vyvalovat na umělých skalách,pro každé ošetření budou uspáni,budou začleněni do chovu,stanou se záchovou pro genofond,neboť je ve volné přírodě člověk svým působením vyhubí,vystřílí,či jim umenší prostor k životu,že dojde k vyhubení.A proč si myslí člověk,že vše nahradí svým působením,když nic neníkránější,než to co vzniklo působením přírody,v průběhu času,let,co vidíme měřítkem délky našich mrzkých životů,co se může rovnat délce vývoje ledního medvěda,vzniku hvězdy,z prachu,kdesi v koutě galaxií,ve volném vesmíru,může tohle zohlednit člověk ?????

Risoul 2013

Unavena po cestě zpět,přece jen sedět 20 hod. v busu má ná vliv na tělesnou soustavu,kočičky mně přivítaly různě,peru prádlo,vybalila jsem sýry do ledničky,koukám na fotky a ejhle vidím,že mám zřejmě rýhu na objektivu,bodejť ne,když mi třeba minule spadl foťák v trafice,no asi je to ještě únava z cesty a ještě jsem pobrala informace,důležité,to už víme,že umřela Margaret Tchatcherová,můj osobní dojem je,že cosi způsobilo zmatení pojmů a ti,co se domnívají,že je vše zadarmo,jsou pravičáci,co podávají levicový výkon a dost budou jednou překvapeni,co vše bylo dotováno sociálně cítící Margaret,to se budou jednou divit,víc jsem nestihla,jen pád cen operátorů a to je přesně to,co bude následovat,proč by měla chudnoucí Evropa dotovat celý systém,taky chceme mít volání za pár šlupek,jak obyvatelé Zambie,ještě pořád sedí vypasený Kim Un Čuk na jaderném písečku a hraje hru,aby dostal další výhody a obyvatelstvo ho rovná k Bohu,sic se na ně zlobit nemůžeme,nic jiného neviděli a vypasený psychopat s mindráky,pro ty,co nemají co jíst je Bohem,v zemi,kde dochází ke kanibalismu je zbožtěn představitel,jestlipak chodí na velkou,tak by si měli představit svého vůdce,humor je lék,největší psychopaté v dějinách se nedají přehlédnout,jestli se tenhle Kim Puk Bubřina chce zaskvět v dějinách,tak se musí hodně snažit,nic jiného ho vola nenapadlo,než vydírat prošlým jaderným parkem.No,jistě se nepletu,bude mít kompex méněcenosti,pro nedostatečnou velikost penisu,či orientaci sexuální,jíž potlačuje.No,uvidíme,kam to divadlo bude směřovat.Vyděsila jsem se vzpomínkou pietní,naštěstí to byla pieta minulá a byla určena Vokurkovi,bytosti to velkého srdce,sršatému hrubodrsnosrstému foxteriérovi,jehož pouť již skončila na této zemi a je jistě v místech,kde spokojeně očůrává patníky a shlíží na nás,z foxího nebe a na svého pána Vokurku,dvounohého,tak jsem se lekla,že se třeba něco stalo a tak jsem si uvědomila jak mé obavy jsou již zkušeností,jitřenou fantazií,jak jsem se bála v busu,to teda,přiznávám,také jsem měla dejavu a viděla u Mnichova padat hvězdu,aspoň doufám,že to nebyla nějaká šmouha,z únavy,na tom nebi,kde pár teček jasných zářilo tak,že jsem zakláněla hlavu,s úžasem.
A tak jsem prožila úlevu,z objasnění informací,že Vokurka dvounohý je v pořádku,že vzpomínka se týkala piety čtyřnohého Vokurky,věrného to přítele dvounohého pána,také jsem si vzpomněla na statečného Foxíka,jak hrdinně zahnal Tatařína,co mu strachy spadlo srdce do kalhot,co jeho příběh zvěčnil Karel Čapek,vlastně soused z Vinohrad,přes kopec,čas nehraje roli.A tak jsem hledala Macíka,co se mým příjezdem vystrašil a schoval a nikde nebyl k nalezení a když jsem ho našla,za krabicí a pod křeslem,tak jsem mu řekla,Macíku,můj kamaráde a osvědčila se moje předvídavost a tak,když se vše zlidnilo,po mém přijezdu,tak dostaly kočičky konzervičku s lososem.Vždyť my jsme si užívali ježdění a po té dřině,tolik šampaňského jsem nevypila,za celý život,když tam bylo tak dobré a v ceně,víc jak přijatelné,žel poslední den jsme nepočítali s tím,že bude zavřeno,tudíž nemám zásoby a nekoupila jsem si vyhlédnuté sluneční brýle,budu muset vyčistit ty své,co jsem tam umazala od lepidla,po požití těch bublinek,tak jsme se nakládaly do šampaňského,bazénu,vířivky a sauny,na balkoně s cigaretou,pozorovaly hvězdy,jaké bude azuro,bydlely jsme v Siriu,celý komplex  budov byl pojmenovaný dle souhvězdí,odstěhovaly jsme se z původního ubytování,budovy to hrůzy,Melezes,kde jásali a pařili ti,co se domnívají,že život je jedna velká kalba a to bez odpovědnosti,tak my co jsme se nakládaly do šampaňského,co jsem tak dobré v životě nepila a to jsme ho vzali na zkoušku,s nedůvěrou,protože mně třeba po přípitku na Silvestra vždy třeštila hlava,po kyselém.Tak tenhle sladký nápoj za 2,40 eurošek uvolňoval naše svaly a mohly jsme odpočívat,povídat si o životě a nahlížet z různých úhlů pohledu a tak jsme se odtrhli,od těch co jeli,možná je to i mírný generační rozdíl,ale tím to nebude,prostě ve chvíli,kdy za námi,stěžovatelkami dorazil i majitel,organizátor cestovky jsme se dozvěděli,že bujará kalba měla žel,i tragický dopad,slečna,co přelézala zábradlí v 7. patře,zřejmě opojena zážitkem a chvílí a neuvědomujíc si následků,v případě chyby,tak,žel spadla a zabila se.I na lanovce jsem vkládala důvěru,v to,že kontrolní mechanismy jsou spolehlivé a že sedíme bezpečně a nad svahem,kde již nebyl sníh se člověku,tak samo od sebe udělalo úzko.Tak v takovém duchu mělo opodstatnění naše odstěhování,což podotýkám jsme nebyli jediní,při našem stěhování na etapy,jsme potkávali podobné,co také zvolili jiné,příjemnější prostředí.Tak mladá 20 letá slečna,pojede do Čech,v zinkové rakvi,tak mi z toho bylo úzko.Vím,ten věk už mám za sebou,uvědomuji si,jaký je vliv,jaká je touha se začlenit,najít blízké,být totožný,sdílet.Tak mně napadá,že jsem se rozhodla vybočovat,možná jen uvědoměle.Vědomě.
Vrátila jsem se z hor,plna zážitků,už jen cesta busem 20 hodin zanechá následky,nebýt dlouhé cesty únavné,tak bych řekla,že jsem plna nových sil a že budu bojovat,ze všech sil a nenechám se porazit a zvítězím,to asi ten pobyt v nadmořské výšce,ten sluneční jas,měkký prašánek,odstup od problému,přivítání kočiček,ač velmi netradičně způsobilo,že půjdu cestou,co se budu snažit držet svoji energii a rozhlížet se,kam ji vkládám a kdo parazituje,budu vládnout svému životu a nenechám se,kočička nedá kůži lacino.A jak tak prohlížím fotky,tak vidím,že na objektivu je zřejmě defekt,jsem roztržitá,tak jsem si rozbila foťák,no co je to věc,důležité je co vidím a vnímám.Vypráno,vybaleno,sýry v lednici,nožičky orvané,jako bych šla pěšky,to dá zabrat,ta cesta,ale jinak nádhera,paráda,krása.Euforie,tolik zážitků.prostě krása nesmírná,vesmírná.A tolik podnětných úvah,vjemů.Tak jest.


Risoul,Francie

Risoul,Francie

Rys,rys,rys........Risoul,kočička na horách

Aktuální předpověď počasí