Včera jsem si připadala,v tom dešti,jak když se naplňuje 100 roků samoty,napsané Marguézem,na Míráku břinkala dechovka,tak mi to evokovalo Mexiko,tam až zapustila své kořeny,pak déšť,ten shon,před kostelem,lidé kolem,vyšlo sluníčko a pod mraky ozařovalo celou Prahu.
Také jsem si musela všimnout,že mám špinavý objektiv a nejde mi to vyčistit,tak nevím,na jaké straně je chyba.Zřejmě nakráčím do čistírny fotoaparátů.
Až do večera ozařovaly podsvícené mraky Prahu a já jela taxíkem,protože jsem spěchala a s panem taxíkářem se naladila na lyrickou notu,co vidíme a on povídal,že je přece krásné,že spoustu lidí se dívá dolů a nezvyhnou hlavu,tak nevidí tu krásu nad náma,když jsem mu říkala,že fotím vinohradské věžičky.Včerejší podvečer byl malebný,vykouklo sluníčko a zapadající slunce podkreslilo oblaka.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jste vítáni.