OKAmžik zachycen obrazem

Po dešti

Na Medníku ,vrcholová kniha

 

Běsná hora.

OBRAZEM a kočička vypráví

 Přichází podzim v plné kráse,mlhou prostupuje polední sluníčko,které se opíralo ještě hřejivou silou.

 Zbarvují se stromy a padá listí,šustí pod nohama,na cestách a cestičkách v lesích.

 Nemám ráda hmyz a pavouky,přesto mně domeček jednoho zaujal,na sklizeném poli.

 Větvičky šípků,co už opadaly.

 Chrpa,co se vystavovala sluníčku na louce.

 Mé oblíbené zakoutí u lesního rybníka.

 Detaily,mám je nějak v oblibě.

 Lesní cesty a místa,která vypadají,jak namalované.

 Stínohra.

 Jak se pomalu vybarvuje les a krajina.

 Asi nějaký ptakopysk.

 K večeru.

 Jablíčka je přilákala a chutnala jim.

V oku odraz slunce zapadajícího.

 Hrátky se zapadajícím sluncem.

 Z okna

 Pohled přes náves do nebes

 Na Panské skále.

 Zbořený Kostelec.

 Zapadá ..

Tak,dlouho jsem nepsala,fotek mám tolik,až jsem z toho ve stresu,když já si dělám stres ze všeho,tak jsem utřídila a vybrala fotky z minulého víkendu,kdy bylo krásně a sluníčko hřálo,z posledních sil.Měla jsem chozením loukou úplně mokré boty a nohy a kalhoty a dá se říct,že jsem přežila ve zdraví.
Z fotek,kterých bylo 200 jsem udělala polovinu,běhají mi po monitoru a telefonu a vždy mi připomenou okamžik a náladu.
Mám třídit papíry,od kavárny,pro podklady soudního znalce,měsíce to nejde a vyhybám se tomu,i dnes,je mi úzko a svírá se mi vše v těle,říkám si,že jsem nedošla ke své realizaci a co se mnou bude,jak to,jaký to mám přístup,že tak vzdávám,či se nechám zahnat do kouta,kde mi není,taky aby bylo dobře,že ?
Dnes píšu,kvůli odkazu na kavárnu,kterým se to podařilo,pravda,kávu distribuují a praží,já ji chtěla servírovat ...
 ..........................................................

TAK,je to příležitost pro rekapitulaci kusu života.Nejela jsem teď na fotokurz,jednak mně z nervů tlačí nervy a to asi trojklanné,druhak mám srovnat kus života a nechat ho za sebou a vidíte,dávám sem fotky.V Praze je zataženo a šeredno,kočičky jsou v posteli a je tu ticho a já píšu.Vždyť říkám,přemýšlím,co mně dovedlo až sem,že se nedovedu pohnout a obránit se.Ono se mi to opakuje,říká se tomu trauma,postrauma.
Proto ty moje stresy,nezvládla jsem to,co šlo přes emoce,to jsem nedala.Jsem člověk,prožívám a cítím,vnímám.Od května jsem nepsala,chtěla jsem dávat fotky,jenže jsem tak výřečná.Fotky protřídím a dám.
Tak ráda bych se hnula z místa,místa zmaru,kde mám strach a svírá mně úzkost,píšu si doma a přemýšlím,zda to tak mám celý život,či různé životní etapy zanechaly stopu a teď tak nahlížím.
Každopádně se děje to,že selektuji,zatím se selektují lidé a potřebuji doma uklidit,vše nepotřebné vyházet a pustit se všeho.Zatím se v mém těžkém období projevilo,že mám přátele,nesmírně si toho vážím a jsem za ten hřejivý pocit ráda,taky už jsem poznala,že pár přátel přáteli není a jen si na mně honili svý ubohý ego,či co,prostě triko.Mně se kupodivu ulevilo,to vidět a poznat.Paráda.
A nejčerstvější událost a proto možná znova píšu,protože jsem si zde v tom tématu vylévala srdce a je mi tedy tento způsob zápisu křehkou událostí,o kterém kupodivu mnoho těch,které teď vytřídím a to mi byli blízcí,tak o tomto blogu neví.Asi jsem je zajímala jen,když si otírali jedovatou slinu a že jsem deník nedávala jim k shlížení,svědčí o mé určité obezřetnosti,či hranici důvěry.Prostě jsem si něčím potřebovala projít,možná proto jsem i umlka,protože spousta procesů je vnitřních a vedou nitrem,skrz,až k ryzosti.

Prostě ještě kousek tmy sebou táhnu,ale vidím světlo,uviděla jsem na vlastní oči,co mně zatemňovalo obzory a nepřikládala jsem tomu takovou důležitost.Leze to ze mně,jak z chlupaté deky.
Tak jo.
V pondělí jsem byla účastna přestupkové komise,jako vyzyvatel,či jak to napsat,byla jsem pozvána k jednání,o tom,jak můj bratr mi vykopl vchodové dveře a rozbil schránku,možná proto dávám fotky,neboť jsem to prožívala,prožívala jsem víkend,v srdci,v lásce a v tom,co je,s mokrýma nohama,v náručí,na výletě,s modrou oblohou nad hlavou,spadaným listím pod nohama a krásou všude kolem.V srdci.... A lásce .

A jela jsem rovnou na přestupkovou komisi a shlédla do oka tmy,temnoty,do chřánu Mordoru.
A Mordor se strašně divil,že mi nemůže vykopnout dveře,když jsem ho předtím písemně vyzvala,že si nepřeji,aby mne jakýmkoli způsobem kontaktoval,jinak že se obrátím na soud a Policii ČR.Tihle vyslanci Mordoru,či pekla jsou tak sebestřední,že jim policisté dávají za pravdu,že měli právo mně fyzicky napadat,neboť já jsem je ohrožovala,zřejmě mou pouhou existencí.Mordor junior napsal v období půl roku zhruba 27 esemesek,policie napočítala 13,taky mi to vrtá hlavou,že ty vtipy o policajtech nejsou jen tak od věci,ale nebudu kousavá,zvlášť,když mně zaštiťují.No,prostě se dá říct,že by Mordor musel napsat esemesek tisíc,aby to bylo bráno v potaz.Já ,abych z toho nebyla v kýblu s nervama,či obráceně,s nervama v kýblu,jsem se držela moudré rady a esemesky od posla z Mordoru nečetla.No a hošíkovi prdly nervy a jednoho dne přijel,po té co jsem mu napsala,že si nepřeju kontakt,tak přijel a jal se mi vyrazit dveře a schránku.
Tak jsem milí a vážení,kočky a koťata,na vlastní kukadla viděla,vlastními zraky,jak  paní úřednice povídá hned v jedné z prvních vět,pánovi,co se velmi podivuje,že mám právo a on ho má respektovat,že ho nechci vidět a stýkat se s ním.
No,dámy a páni,kočky,kocouři a koťata,já málem spadla ze židle a s ní i všechna moje neuróza a strachy a úzkosti,málem jsem se tam,no vlastně ne,teď se směju,bylo mi tam zvláštně,tak divně,najednou jsem to viděla.Byla to směsice mé iluze,jak jsem si představovala,zřejmě ideální vztahy,které takové nikdy nebyly,ten smrad,co mezitím vyrostl si zvyknul si honit ego na mně,prostě když mu nebylo dobře,něco mi rozbil,sežral,nebo tak něco.Jenže jsme oba vyrostli z plín a dávno dosáhli zletilosti a dospělosti.Mimo jiné tam byla přizvána,jak svědek i matka,která tentokráte vypovídala a potvrdila,aniž by věděla,že mi tedy její synátor,potažmo můj bratr,vyrazil dveře a rozsekal schránku.Panáček totiž schránku zapíral,otřáslo jím totiž to,že tedy není v právu,když mi v plném rozhořčení vykopl dveře,to čuměl panáček.
I já si poskládala děj té skoro idylické neděle,kdy jsem po jeho prvním nájezdu šla běhat,nicméně magor z Mordoru se vrátil podruhé,dokonce i potřetí.To jsem pravila na přestupkové komisi,že to bych fakt nečekala.
Teď si to tu vtipkuju,vždyť to prožívám,v noci mám noční můry,chodím na terapii,zapomínala jsem a svírá mně strach útroby a je dost možné,dokonce skoro jisté,že kavárna byla jen zástupný symbol mého strachu,snažila jsem se kavárnu změnit,aby to dobře dopadlo,neuměla jsem to a nevěděla jak,taky mně dost vyčerpávalo,jak se na mně seběhly tlupy kritiků a těch,co umí jen negovat,moje pocity strachu a nutná potřeba neselhat hnala nervové zakončení,neurotransmitery do otáček,že jsem prostě už neuměla být v klidu a vypnout.Vůbec jsem to neznala.Znala jsem jen pocit strachu a ohrožení.
A najednou jsem viděla a došlo mi,pěkně u přestupkové komise,další dílek,odsekávání chapadlo,z říše Mordoru.Chudák,ubožák.Když jsem viděla,jak se cítí v právu a koukal,jak jelito,že paní úřednice s ním onen spravedlivý a rozhořčený hněv nezdílí,poradila mu,aby se ke škodě na schránce přiznal,neboť lež byla velmi patrná.Viděla jsem,že nejsem tak neurotická a soustředím se velmi dobře,viděla jsem,mé oči viděly a nebylo mi z toho veselo,takový podzimní táhlý smutek,nad něčím,co nikdy nebylo pěkné,ale měla jsem ten pocit.Je mi fajn,že jsem poznala nebezpečí a co mně ohrožovalo,mrzí mně,že bratr nikdy nebyl tím,kým jsem ho viděla.Tolik let jsem to prožívala,než jsem se odstěhovala z Těptína,v sobě jsem vyřešila citovou vazbu a nikdy by mně nenapadlo,že ho jednou uvidím a držet se bude on,toho,že si myslel,že mým trestáním si vyřeší své vlastní frustrace,či na chvíli ukojí.
To jsem viděla a viděla nebezpečí,viděla jsem kolik energie se dá vložit,jak do verbálního vyjádření,natož fyzické síly,do vzteku a hněvu.Viděla jsem,že jsem se vskutku prala o život,s Mordorem.K čemu je mu barák,který ničí a nenávidí ?Idiot,kočky a koťata,promiňte mi to výrazivo.Je to idiot a navíc hlupák a nadto lže,vědomě a stejně jsem mu vyrazila i jeho ulhané trumfy z rukou,prostě jsem ho tam setřela vlastním klidem,jak špinavé prádlo,jako louži po psovi.Nic jsem nemusela víc dělat,jen říct pár slov a stačilo to.Viděla jsem ,viděla jsem sebe,pozorovala jsem a asi se to ve mně pár dní rovnalo a teď o tom píšu.
Sice nevím,co dál,co se sebou,mám křehkou svou schránku,svůj život,dívám se na přítomnost a ohlížím se za těžkou minulostí,kterou jsem sice neviděla,ale vnímala a cítila velmi dobře,velmi,až jsem si sama o sobě myslela,že jsem neurotik.NO,kdo by nebyl.
Možná je to jen kus příběhu jednoho života,sugestivně popsán,jsem moc ráda,že jsou věci,co jsou za mnou,ač tím projít velice bolelo a strašně tížilo.Když se bratr narodil,byl pro mně nejbližší bytostí a trvalo mi strašně let,než jsem sama poznala,že já pro něj blízkou bytostí nejsem,že mi jen škodí,neviděla jsem to,přes mou zřejmě veselou povahu a mé chmury pramenily z takové povahy vztahů.Vrací se mi v noci noční můry,vzpomínky,hlasy,vybavují se mi slova,věty,co kdo řekl.
Vlastně tuhle kapitolu ráda uzavřu a to slavnostně a vesele.Je podzim,sešeřuje se a stmívá,mění se v noci čas,pokud vím,přeji asi aby v mém životě a srdci zavládla radost a světlo,všem bytostem na celém světě to přeji zažít,ten krásný pocit probuzení,ze tmy do světla.
Miluju život,vše,co k němu patří,miluju kočičky,stojím tu,jak znovu zrozená.
Jsem křehká a citlivá bytost,co tu stojí a kouká.
Kus života,za sebou,kočička co se naučila bránit,proti stupňujícímu zlu a síle,naučila se dobře muai thai,thajský box,to se bude hodit,to se nezapomíná,kočička umí dobře vládnout jazykem,ale to nestačilo,to právě nasere ...pojmenování věcí pravými jmény,pravda nasere ...
v pondělí jsme byly s holkama na pivku a jak to rezonovalo,jsem tak ráda,že se mohu sdělit a říci o sobě,jak se cítím,jak se mám,co mně svírá,co bolí a jsem akceptována.Když jsem viděla bratra,přízrak to Mordoru,to mně tak,při pohledu na jeho dost tmavou pleť a vlasy napadlo,tu mou máti fakt oplodnil nějaký belzebub,prostě jsem tam fotra ne a ne a nemohla najít,pravda,vedle ležela jeho motorkářská helma,napadlo mně vzít pár vlasů,ale neudělala jsem to,takhle složitě půjdu na konstelace a hledat,co je v mé rodové linii ujeté a co už nechci mít ve svém životě.A hlavně,není to moje věc a já vím,že s tím nechci mít nic společného.Jak jsem si kdysi myslela,že je to za mnou,když jsem se odstěhovala a to navíc nedobrovolně,milovala jsem ten kus země,zahrady,kočičky tam měly eldorádo,já byla i v tom pekle Mordoru šťastná.A ejhe ...je třeba se naučit být šťastná .....teď a tady,nevytvářet si Mordory a strašidla,které pak v potu tváře chci odstranit a těšit se na světlo.
Světlo je tady.
Život je krásný.
V létě mi ukradli kolo,půjčila mi pak kolo kamarádka,mám kolem sebe lidi,s nimiž je mi dobře,cítím a je mi krásně.
Potřebuji vše,co trápilo nechat za sebou a vyházet.Utřídit papíry a umenšit své dluhy a závazky na aktiva a investice.Prostě se nebát práva se bránit ...Strašně mně to svírá a děsí,to Vám řeknu,kočky a koťata.Ale svět je krásný a vůbec,ty barvy a chutě a vůně.
Taky jsem vážila 46 a půl kila,nemohla chvílema jíst vůbec a když to šlo,tak asi jsem měla větší energetický výdej,už jsem přibrala,mám asi 52,i při té vychrtlosti jsem byla samý sval,ale vypadala jsem jak z koncentráku,když jsem uhodila o futro,bolelo to,až na žíly,to dost bolelo.Tlačilo mně sedět na prdeli.
Teď jsem si řekla,že budu pro zlepšení nálady a chmur běhat,tak je to zatím předsevzetí,co mám v plánu.Protože,to co si člověk prožil musí nějak efektivně pustit ven,tu energii.
Tohle nejde dusit,či táhnout v sobě,to musí ven.
Kočky a koťata,je to fajn se v dobré náladě a radosti cpát dortama a čokoládou a zmrzlinou a vším možným a nepřibrat ani gram,ale řeknu Vám,za to trápení to nestojí.Vím,říká se tomu osud,prý ho měníme dle svých reakcí,máme ve svých rukou,tak puštím svoje smutky a chmury,má reakce je radost.V Acorusu a to jsem sem i psala mi panípsycholožka řekla,že se mám stýkat jen s pozitivními lidmi.A je to tak.I Dalailáma říká a řeknu to svým kočičím slangem,že nemusíme se stýkat s těmi,co z nich vychází jen stížnosti,nebo hnůj.A tak bych,při svém sepisování chtěla působit optimisticky a pozitivně,neboť se tak cítím a jsem odpovědná,za vše,co se v mém životě odehrálo,za sebe jsem odpovědná,ne za náser a špatnou náladu těch,co ke mně byli agresivní a mysleli,že si to nechám donekonečna líbit a budu ustupovat,leda tak nasrat,vážení,kočky a koťata,mi prominou,ale je to tak.Zvesela.
Má se prý radovat člověk z toho co má,děkuji za to,co mám,jsem za to vděčná a cítím štěstí,nejvíc jsem si to uvědomovala,když jsem vyšla od té přestupkové komise a to obezřetně,jako první a vlítla do první tramvaje,ať mám odstup od psychouše,tak jsem si uvědomila vděčnost a lásku,k těm kolem mně,k těm co jsou kolem mně a já to cítím.Ač verbálně vybroušená,tohle neumím ani popsat,takový pocit vřelosti a vděku,to jsem procítila.Vážení,kočky a koťata,vždyť to říkám,mystérium.
Teď si to to čtu,po sobě,opravuji chyby a říkám si,že bratr a jeho meluzína fakt musí být chudáci,dostali barák a zahradu velkou,jako celá kráva a je jim to málo,postavila jsem si tam boudičku na dřívi a odvezla si své věci,to asi čuměli,když najednou neměli sporák,no což,dostala jsem ho k 30tinám,abych ho tam zánovní nechala,pane jo,to jsou ti potomci sedláků,co lpí na hmotě a majetku a je jim přednější,než jakýkoli člověk.(A já své předky ctím.)Člověk se nemá nechat zahltit věcmi,sporák,apropo doteď ho nemám instalovaný.Nevadí.Asi mám fakt učinit té bolavé minulosti přítrž.A pěkně mně tu s.re,štve ten binec a nepořádek,co jsem si tu způsobila.A potřebuji se zbavit strachu,aby se minulé už neopakovalo,to je o té změně,vzpomněla jsem si i na svého dědu,ten také odešel od původní rodiny pryč,takže tam asi vznětlivé vztahy neuspořádané byly,vždycky,všude jsou,lidé se živí dramatama,já si vzpomněla a rozpomněla snad i na stádium,před narozením,vážně,někdy mi to tak vytanulo,emoce,prý se vše zapisuje a ukládá a negativní působí nemoce.To za to nikomu nestojí,se trápit kvůli zakovým.Já si říkala neškodit,od té doby,co nemám k bratrovi kladný vztah,tak jsem ho nevyhledávala a on je nějaký divný,či co,je to takový chudák,že si musí léčit mindráky ?Tak jsem se tomu musela postavit,utíkat,či přehlížet to nešlo.A projít si tím,vnitřně,bolelo jako prase,uvidět své vlastní představy a iluze,uvidět realitu,bez příkras,věcně,bez emocí,což mně emočně se vyjadřující to mi tedy poskytlo pohled a náhled.Prostě tak,život je krásný a mám ho vzít do vlastních pracek.

Rohy vztyčené,Luna v Býku .....

Po delší době ticha mně k úvaze doslova katapultovala vzpomínka,kterou vyvolala odezva v diskusi na tento článek,viz.níže,zdroj Novinky.cz.

A já si tak píšu ...a pak mně napadlo,že je to dostatečné pohnutí to dát na blog.A je to.

Po návratu večer z Astropřednášky o období Býka jsem celá z toho štajf....A nejen z toho.K ránu,někdy kolem půl šesté ráno mně vzbudil telefon,zpráva,kdy jsem měla ztlumené zvonění,alarm ....vykradli kavárnu,vstup na smyčce a to opakovaně,poprvé někdy ve tři,oblíkla jsem se a pádila tam,zavolala policajty.

Jsem unavená a vyčerpaná a silu vůle to změnit nejde,ráno jsem "sežrala" 2 buřty,co jsem dostala od máti,v mikrovlnce jsem si je zmražené ohřála a jak byly dobré,sice to mému žaludku nedělá tak dobře,jako banány,ale ráno to bylo potřeba.Energie...



Orákulum,možná se to nestalo jen mně,jen já o tom vyprávím ....myslím plány jinak s kavárnou.
 

A tento odstavec kopíruji,úplně se mi rozsvítilo před očima,podobnost,je to reakce na článek o tom,jak proběhlo referendum v Doněcku,to co mi proběhlo před očima byl Chorvat,Srb,co se zde nemohl domoci dokladů a tak jsem ho zatáhla do Poradny pro uprchlíky a na vlastní voči viděla,jak se paní Němcová šťourá v nose,obrazně řečeno ... a už rozumím tomu proč.Koho zajímal jiný úhel pohledu,autentický,z pohledu .....takového,co nebyl úplně v souladu názorovým,co se to v Jugoslávii děje ???

A ejhle,najednou mám energie dost ...a dost .....

Autenticita,mám hledat čas svého narození na matrice .....

http://www.novinky.cz/diskuse?id=361998&articleId=/zahranicni/evropa/335904-separatiste-hlasi-vitezstvi-v-donecku-je-pro-odtrzeni-drtiva-vetsina.html&sectionId=742

Petr Svoboda, Karlovy Vary
To je stejne, jako kdyby si Sudetsti Nemci v roce 1938 usporadali referendum. Hitler = Putin, Sudetsti Nemci = Rusaci na Ukrajine, Sudety = Donecka a Luhanska oblast atp. ...
Vsechno odpovida...
------------------------------------
Kdyby jste znal trochu dějiny, tak by vám to nepřipadalo stejné. Sudety byly úředně předány z rozhodnutí Itálie, Francie, Anglie a Německa a platilo to až do doby, nežli jsme byli osvobozeni od nacizmu. Podobnost by se ale určitě našla, kdyby Rusové vybombardovaly Kyjev a následně by na východě postavili 2 vojenské základny, jako Amíci v Kosovu.

 

Tolik novinky,na novinkách.

Tak,ale vysvětlujte to někomu,že pokud se nepoučíme z historie,tak se opakuje ....

Tak po tomto,co je holá a čistá pravda,řečená,napsaná,vyjádřená,nasyrovo,po tolika letech to mám před očima a vidím to.
Dospěla jsem.Už to vidím.O takovéhle uprchlíky nikdo nestál.A to jsem ještě vyzvedávala Ničiporukovu (přezdívka z vynikajícího filmu Dejavu ) matku,přilétnuvší z Bělehradu na letišti.A on posraný strachy,v autě,vyklepaný,jako lečo.A tak jsem konala.
Já,co se pohybovala mezi lidmi nakloněnými disentu,nalévajíc Havlovi a jeho klace,rovnajíc si do latě Martina Jirouse,aby se jako svěží šedesátník,úplně na šrot na baru neobnažoval a né aspoň tak urputně,jsem ctila všechny disidenty a nepřišlo mi divné,že paní Němcová,milá to,skromná paní nedělá nic,v čele Poradny pro uprchlíky.
No,kočky a koťata,to se muselo kočičce rozsvítit,projít hlava masomlejnkem,aby viděla ?Realitu ?
Takovou jaká je ?
Paní Němcová se šťourala v nose a naduté hovado,co bylo přivezeno do uprchlického tábora v Červeném Kostelci,s vyžehlenými košilemi a oblekem a komínky prádla a kartony cigaret se stalo trnem oku stejnorodým a ač to tak expresivně popisuji,je jasné,o co mohlo jít,chlapec se tak nadouval,že jednomu skutečně drsnému Albánci došla trpělivost a slíbil milému hošánkovi,že ho podřízne ve sprchách ....a paní Němcová povídala,jak Mikíček píše životopisy a za peníze,že já mu napsala srdceryvné cv zadarmo a neviděla ho stýblo křížem přiložit,eh,přišel dopis,snad jsem to už ani nečetla,asi potřeboval cigarety,z tábora se dostal,zřejmě se staženou zádelí,na poslední chvíli,na velikou intervenci mé matky,která celý život pracovala ve státní správě a vystrojovala a účtařila tomuto segmentu,kočička jako malá si hrála na písku,v Holešovicích ve dvoře výdejny a spala na vojenském lehátku a používala k tvorbě modelínu z pečetítek.Eh,to jsou vzpomínky.
A tak se dostal Chorvat,s národností srbskou zpět,z Červeného Kostelce,opět se mu podařilo s pomocí dobrých a laskavých lidí útéct zubaté.Jenže já prozřela,naštěstí,má mise skončila,doklady měl a tak jsem se necítila být odpovědná za něj,srovnala jsem si to v hlavě a bylo ... Moc takových není,co utekli z Krajiny,jeho tehdy vyexpedovala matinka na Slovensko,spolu s bratrem,starat se měl strýc,bratr se rozmázl v nějakém malém autě,značku si už nepamatuji a hošan měl navršené jedno trauma za druhým.A kočičku nenapadlo nic jiného,než mu utírat prdel,jak malému smradovi.To taky bylo naposledy.To se nemá dělat.Taky letěl,až z toho měl trauma pro změnu můj bratr.
Nebo tak,ať si každý dělá co chce,ale já jsem prošla poznáním,že samaritánit ne ...ne...není výchovné.
Popátrala bych po osudu,jak si sám naložil ?Hypertrofované ego ....Je to spoustu let.
Kočička umí být drsná .....jak jsem se dnes blížila ke kavárně,ani mně nenapadlo,jako posledně se vybavit topůrkem na kladivo a dávat se všanc ohrožení,nějakému lemplu,co se tam vpáčil ..Ještě,že je tam alarm.Počkala jsem příjezdu mužů zákona v povzdálí,naproti,přes křižovatku.A mimo jiné přijely i zasahující ženy zákona.
Mile mně překvapili policisté,říkám,bydlí tu občas pan Vácha,zkrachovalý trenér,pán,co snímal otisky,povídá,že by měl třeba loupežník smůlu,natrefit na Rudu a já říkám,vždyť víte,jak se přitíží při hodnocení nepřiměřené obrany a on říkal,že by se to nějak udělalo a já zkoprněle koukám a říkám,Ruda láme prsty a ještě si nikdo nestěžoval ..... no tedy ...
Jak jsou ta témata lehce synchonní a kočička kráčí po stezce míru ....a vnitřního Buddhovství.
Pro bojovnici kočičku je to těžká dřina,doslova svírající svatozář ...
Dnes jsem úplně odbočila,výzva Luny v Býku je dělejme věci jinak ....
A taky jo .....
Celý den dělám věci jinak,no možná stejně,ale jinak.

 

Už jen,jak jsem vstávala a rychle byla vypravena,věděla jsem to,vstup ve smyčce,3 x po sobě,tak jsem už cestou volala Policii ČR.

Tak celý den dělám něco jiného,než jsem měla a nijak mi to nevadí a psát jsem chtěla také o něčem jiném.Zvláštní.

A o čem jsem chtěla psát ?Rovnám si sama v sobě prožitky,30.dubna 2014 ve středu jsem se účastnila přestupkového řízení,ohledně napadení otcem,které bylo 9.prosince 2013,do té doby jsem podala trestní oznámení na těžké ublížení na zdraví.

No a musím říct,že účast na přestupkovém řízení a co jsem tam viděla,že mně to dost vzalo,dost,zpracovávám to a vrací se to,až tak,že terapeutka,ke které chodím mi řekla,že si mám najít někoho,kdo zpracovává postraumatický syndrom,tak si říkám,aha a proč jsem tam chodila ?Tak hledám terapeuta,aby to ve mně nezůstalo ...

Lidi zlatý,kočky a koťata,to co se odehrálo na přestupkové komisi,už tomu rozumím,že mám takový humor,to by Hašek líp nenapsal,to by Cimrman nevymyslel,co tam předvedl fotr za divadlo a jak se pěkně odmaskoval ......nicméně od té doby to dost zpracovávám,takový fakt,že by mi z toho bylo,až na blití,dá se říct,že slovo zvracet je dost nevýstižné.Takhle jsem to napsala terapeutce,píše se mi lépe někomu,než sama sobě do deníku.

 

Dobrý den,paní doktorko,

přeposílám první odstavec,beze změn,o úpravách uvažuji,tak aby byly únosné.Je pravda,že moje vyjádření se může jevit vyhrocené.Právě jsem přišla z přestupkového řízení,o té bitce s fotrem,do té doby jsem se nemohla na nic soustředit,včera jsem ještě třídila papíry a dopoledne,ač jsem ráno vstala,tak jsem byla roztěkána a v úzkosti.Není divu.Přestupkové řízení proběhlo ...a to jsem koukala,na otce,bylo mi z něj nakonec na blití,jaký je to opravdu chudák a ubožák .Dokonce už vymyslel i způsob sebevraždy,od včerejška se inspiroval,několikrát opakoval,že být mnou v mé situaci,na mém místě,skočil by pod vlak.Jednání probíhalo v klidu,rozprávěl,on první,jak jsem ho napadla v amoku a útočila a on je chlap,co se nebránil a kdyby se bránil,svou chlapskou silou,tak by mně zabil,už bych tam nebyla,vyprávěl o tom a jak mu policajti řekli,že se bránit měl a jaká jsem hysterka ...pak mu byly dány k přečtení moje vyjádření a fotky a záznamy lékařské,o ošetření,tak nahlížel na fotky a četl a zase říkal,ano,to je možné,jak jsem se bránil levou rukou,tak se udeřila,sama ...a dále,to jsem vážně cítila,že bych se poblila a říkala jsem si,proč já ?Mám zvracet,z něj ?Pak se to naštěstí zvrtlo,jak viděl ty fotky a asi mu naroslo sebevědomí a neměl žádnou zábranu zvenčí,tak na otázky další,jak to bylo,co paní zapisovala a ptala se,tak pěkně odpovídal,ano je to tak,že ona si naběhla na mou pěst a zranění si způsobila sama,ano,naběhla si na mou napřaženou zavřenou pěst....

No a pak jsem vypovídala já a bylo to,okamžitě startoval,skákal do řeči,vstával,přerušoval a lamentoval,jaká jsem lhářka a tak dále,že by se omluvil,kdyby si začal,před všemi,ale on si nezačal a omlouvat se tedy nebude,...prostě najednou se tam projevilo,kdo se neovládá a kdo je agresor,byl několikrát upozorněn,že má naslouchat a nepřerušovat,že bude vykázán,on stále stejně byl na odchodu,pak přišla do chodby za dveřmi matka,jako svědek a měla čekat,fotr tam tak nadále vyváděl,až byl skutečně vykázán ...a za dveřmi už skoro řval,pak byly slyšet i na ulici,to už mi bylo lépe,viděla jsem ....

Matka byla tedy předvolána ke svědectví a když jí byly přečteno,že má hovořit pravdu a co hrozí,pokud ne,že může nevypovídat,pokud by někoho ohrozila,tak na několik přímých otázek,co že si tedy vybrala neuměla ani odpovědět,na několik pokusů a rozhodla si a vybrala si nevypovídat.Tak se podepsal protokol a mně ještě paní řekla,že se dotazovala na policii,proč to nebylo zaznamenáno a bylo jí řečeno,že to nebylo žádáno a já to přitom tak zdůrazňovala ....aha,zřejmě s policie ČR řídila fotrem,pane jo,to jsou věci.Jsem tedy docela rozkoukána a ještě musím poslat něco právničce,nedivím se,že mi nezbývaly síly na život.Ničemu se nedivím.

Paní doktorko,moc Vám děkuji za všechno,za velikou podporu a snahu,vynaloženou energii,cítím a jsem za to ráda,záchovu života a pocit důstojnosti,pomoci,bylo mi pomoženo,neumím to popsat,jak se cítím,je to pro mně tak nezažité a přitom se tak již cítím delší dobu a koukám na ten svět,jak zjara a kroutím hlavou,zda je to možné,ano.Možné je všechno,cokoliv si člověk dovede představit.A tenhle pocit já neznala,fantazii jsem měla,ale tohle jsem si představit neuměla.

A proto Vám moc děkuji a všem.

 

A tak jsem to ze sebe vypisovala a psala a psala,rovnala si,co cítím a co mi přiběhlo do zorného úhlu pozornosti.  

 

Hlupák neznáša oponenta, opilec abstinenta.
Írske príslovie

 

a uvolňovala jsem to v sobě,jen aby to ve mně nezůstalo,protože to bylo hrozné,to vidět.

Pak se to ve mně ještě nakumulovalo a podám stížnost na Policii ČR.,což jsem si měla připravit do zítřka,což nestihnu,požádala jsem právničku z ACORUSU,tedy organizace,která mi pomohla sepsat to trestní oznámení a byla jsem tam u psycholožky,která koukala,jak zjara.Ostatně já taky,po té co mi to doběhlo,taková patologie....

No a to není všechno,z traumatického soudku ....vtipné kočičky.

Řekla jsem si,že své úzkosti vezmu z jedné vody šup na plot a napsala jsem bratrovi s doručenkou,že si nepřeji žádný kontakt a také mu zruším trvalé bydliště,měla jsem to v hlavě přes půl roku,ne -li déle,na Dušičky loňského roku přestal stalkovat,málem jsem se obávala o jeho duševní zdraví a rovnováhu.A nějak koncem dubna přišla sms,začínajíc slovy "Ty svině ..,".Nečtu to,ale tohle tam vidět bylo.Tak jsem si říkala,je čas jednat.Tak jsem poslala dopis,s doručenkou.A ejhle,jak tak dnes se cítím různě,tak důvod napětí,které okamžitě povolilo bylo nejspíš to,že jsem to cítila.Á,přišla sms,dopis dostal.No,prima,ty vztahové vzorce se přenášejí.A proto to není možné tolerovat,natož akceptovat.

 No a aby nebyla kočička,až taková tragédka.Právě jsem se s fotografiemi dostala do bodu teď a tady,toto jsou mé poslední fotografie,ještě pořádně vytřídím poslední dobu,nemusím mít padesátkrát rododendron a zpola rozvétající azalku ve špatném světle,to smažu,to mně nabudily ty první paprsky slunka a první květy .....teď už jsou sakury,kaštany,tulipány,fialky a malé něžné sněženky odkvetlé,ale vnímame krásu přece srdcem,že ?A to cítím,jak tepe !!!

 

Cítím lásku,teď a tady,cítím,jsem.Jsem bytost,procházím vesmírem.Jsem.Cítím,žiju,dýchám,miluji.

A Pupíček od 9.května 2014 absolvovala vytržení zadních zoubků,přední a špičáky má,aby byla kočka,usmíval se pan doktor,tentokráte jsem mu neasistovala,čekala jsem venku a kouřila jedno cigáro,za druhým.Když pak pan doktor povídal,jak to musel páčit a trhat,tak se mi tak nějak zatemnilo,cítila jsem tlak v uších a povídám,že se mi možná chce omdlít,tak jsem sedla,chvíli dýchala a byla jsem ráda,že jsem dojela s Pupíkem domů,Pupík je pod antibiotiky a hojit se mu tlamka má asi týden.Dopoledne jsem volala panu doktorovi,že je Pupíkovi dobře,ráno vypila celou konzervičku a vypadá velmi spokojeně,prohnala tak drsně Macíka,že jsem musela zasahovat.Macík má zuby také špatné a to jsou mu tři roky,je to prý genetické,autoimunitní onemocnění a pak se to může přenášet mezi ostatními kočkami,je to bakteriální.No,nevím,jak to dělají v útulcích.

Ale když vidím,jak je Pupíkovi dobře,tak se mu asi velmi ulevilo.

Je nádherně,prosvěcuje sluníčko a paprsky,za mraky,píšu,Pupík je tu stulená a pádím udělat dobrý skutek,hm,no,grrr.

A jsem ze včerejšího astrologického výkladu úplně perplex.Já se vzdávám racionality,je to kravina.Věřím ve vesmír,živý,nic není náhoda,to ostatně už od Gran Sassa,minimálně.Od Indie,možná odjakživa .....Zdravím všechny dobré bytosti,laskavé duše dobré mysli.

 

 



EGO a Pupík

 Pupíček se tváří nešťastně,je to domácí kočička,patří do postele :-)

 

Nechala jsem si zarámovat kresbu,dnes jsem si ji chtěla v detailu nafotit,potřebovala jsem to,v těžké životní chvíli,podpořit sebe,honit si triko,nakrmit ego,myslím to vážně,ač se tomu ironicky a s odstupem směju,jenže ouha,doma bylo málo světla a nejsem příznivcem fotek,spíš zavánějících mizérii,jsem ponaučena,když někomu nevadí vypálené nebe,ujíždějící horizont,nemluvě o dalších příšernostech,tak ať,vždyť co,žádný učený z nebe nespadl a chyba jde napravit,překvapilo mně,že chybí sebereflexe,honění ega,pochvala,jak ovšem sdělit,či povzbudit,když je vidno,že dílo není dobré,není možné někomu pochlebovat,už jsem citovala mého oblíbeného Epikteta,vždy si vybavím,jak se klaní davy hrnci,jen co dostal funkci,ha,ha,u dvora.Jo,je dobré mít nastavenou laťku.

rozpadlá ulitka,připomenutí pomíjivosti

Tak jsem si nechala zarámovat kresbu,mou,co mi má sloužit k posílení,k povzbuzení,dnes jsem si ji chtěla vyfotit a nešlo to,vzala jsem stativ,Pupíka pod paží a šla fotit na dvůr.Pupík má totiž malý restík,spíš větší,ze včerejška.Po perném odpoledni,dni a životě,slyším mňoukání,jasně,si v polospánku říkám,Pupík,lokalizuji,špajz,koupelna,balkon,né,Pupík se dožadovala vstupu za vchodovými dveřmi,nevím,zda mi utekla,když jsem přišla,ještě,že Pupíček si domova váží a ví,kde bydlí,ještě že máme dvoje zamykatelné vchodové dveře,mám být obezřetná.Usínala jsem,propadala do myšlenek,unavena ze dne,převelice,strávila jsem 6 hodin na pohotovosti,měli štestí,že jako doprovod,neboť bych celou Vinohradskou nemocnici postavila do latě,raz,dva.Takhle jsem se kontrolovala,aby Banánici,mé kamarádce,nakonec v ordinaci neubližovali,eh.Poznání,kterého se mi tam dostalo si velmi vážím,neboť vidím,v jakém rozkladu je zdravotnictví,celý systém a že je třeba být zdráv,že pokud je člověk oslaben,má smůlu,tak už chápu,co mně potkávalo,už chápu,že to co jsem považovala,za újmu mně a vztahovala na sebe,co mně potkalo,v mnoha tématech,tak to je,není to ojedinělý jev.Traumata.No co.Už o tom píšu.Jsem překvapena,nenapadlo by mně,před krátkým časem,že spojím mé vnitřní prožitky,s úvahami,přišla bych si zranitelná,ejhle,už to dělám a je mi docela hodně dobře,píšu o prožitku z Indie,prožívám intenzivně.I návštěvu nemocnice,už rozumím mému vzteku,co se zřejmě somatizoval,do mého imunitního systému,když jsem se v roce 2004 zčistajasna ocitla se slepákem v Krči,ještě,že mně tam vezli nahonem a soukromě,jinak bych tam chcípla,v čekárně před ambulancí,takhle jsem panu doktorovu ukázala bříško,on sáhl na stranu levou,já vylétla ke stropu,z lehátka,medici už nedostali šanci prohmatat a šla jsem na sál.To ještě ne,nejdřív mi museli najít postel,volnou,už se ledovalo,eh,udělali předoperační vyšetření,ovázali lýtka a už jsem svištěla na sál,vzbudila jsem se odpoledne,tak asi ke svačině a bylo mi mnohem lépe,bříško,jak balón,nafouklé,vykuchali mně laparoskopicky.Zde končí legrace.A začíná vztek.V noci jsem vstávala a nemohla se zvednout,ke staré 84 leté paní,co měla zlomeninu krčku a byla velmi vitální a svěží,upadla na náledí,když šla nakoupit.Hrozně v noci chrčela a já jí dávala napít,přinesla vodu,ou,ou,je to bolest,neumím to popsat,tou vodou,v té malé skleničce se pokoušela umýt,na intimních místech,ráno,když zvesela přišla setřička a zahlaholila,"jakpak se máme paní Zárybnická ?",jsem vystartovala a řekla jí,že pokud se o ní nepostarají,že se za chvíli mít nebude a byla jsem vytočená,jako čert.

Pupíček asistuje

Zdělila,jsem to,i její dceři,jaká je situace,že paní musí cvičit,když si sama neuvědomuje,že musí posílit svalstvo,co udrží krček,neboť rehabilitační sestra byla nemlich totéž,ukázala paní cvik a vyfičela,určitě měla na ní určený čas,který raději strávila klábosením,kdesi.Paní sama necvičila,mluvila o svém synovi,co dělá v telelevízi,zřejmě technika v údržbě,jo,mamánek se stavil jednou,pokýval se do rytmu,toť vše,dcera s vnučkou paní umyly,donesly polštářek,krmily jí,neboť paní nemohla jíst,protože si nemohla sednout.Eh.Chtěla jsem psát o egu,navíc svém.Přivezli mně tam v pátek,naštvala jsem se sobotní ráno,co naštvala,no budiž,vulgarity prokládám střídmě,takže naštvala,paní za velikého hlaholu,asi v úterý,v deníku mám,kdy přesně,naložili do malého pojízdného modrého bazénku a vezli vykoupat.No,nebylo divu,když zčista jasna,pro někoho s podivem,po vykoupání sestřička paní otočila na bok a ošetřovala proleženiny,no,zajela tou špejlí s dezinfekcí do hýždí paní Zárybnické dost hluboko,její jaujajajajuaaaaaau,tomu odpovídalo.Dceři jsem napráskala,že si paní myla v té vodě,i zuby,že jí nekrmí a nepečují.Dcera se s vnučkou starala,také jsem viděla,jak to vypadá,když Vás přivezou po narkoze,jak kvičíte,reagujete na bouchnutí,uf,ještě,že si to nepamatuji.Byly i veselejší chvíle,kdy přivezli slečnu,co se ráno,po noční,zastavila cestou v báru a stejně,jak Filip Topol,žold,proměnila v mlžnou páru,venku sebou švihla a i když to nevěděla,tak měla otevřenou a komplikovanou zlomeninu bérce,vzhledem k tomu,že já to ve 14 letech napálila na kole do baráku,tak jsem věděla,že může na podpatky nějakou dobu zapomenout.Po té,co jsem se přibelhala z toalety,tak odér vodky by se dal v pokoji krájet,asi jsme měli všichni zbytkáč,přesto,že vodku nepiju.Slečnu operovali večer,s epidurální anestezií,no nic moc to asi nebylo,slyšet,jak dlátkem osekávají kosti a dávají tam místo ní ocelovou tyč,od kotníku,po koleno.Bylo to příjemné zpestření hororového pobytu,slečna vystřízlivěla a druhý den pádila domů,už se rekrutovali na lůžko další zájemci.Já vlastně zažila své znovuzrození a teď si vybavuji samé veselosti,i básničku jsem tam napsala,byl rok 2004,zřejmě,přesně si pamatuji,že bylo 4.ledna a nastala kalamita,sněhová.Jak uhýbám od tématu,jsem u veselosti,chtěla jsem psát o egu a to svém a odvedla mně spojitost s nemocnicí a smutná událost,jediná smutná událost byla zřejmě ta,že po té,co jsem šla na kontrolu a vytáhli mi stehy,vyvedli z míry dotazem,zda už jsme měla řízek,já celá zkoprnělá,že si ze mně utahují,jsem šla s dorty,za paní Zárybnickou a nevím,co se stalo,dělo,ale postele ležely na chodbě,paní Zárybnická taky,polštářek od dcery,pod hlavou,celý od krve a nevnímala,myslím a je mi to moc líto,že to s ní nejspíš dobře nedopadlo,nevím,proč mi tak ujelo téma,od mého ega,nejsem tak neposedná,už vím,měla jsem tehdy vztek,veliký,na péči a po včerejším zážitku se mi teprve událost zařadila do toto,že tak to je,tak to chodí,taková je realita.Já z té nemocnice vyskotačila vesele,ale chytla jsem tam streptokoka,či stafylokoka,či co,měla teploty,pořáád,měla jsem totiž oslabenou imunitu a různé zdravotní problémy po lymesské borelioze a tak jsem v té nemocnici sice nechala slepák,ale chytla to,co jsem ještě neměla.Včera jsem si tu bezmoc a zoufalství a odevzdanost připomněla,taky to,jak mně letos,v zimě škrábla puma Kája a je pravda,že jsem byla s ošetřením a zašitím na plastice spokojená,mám už praxi,i tam trefím,ale na ambulanci jsem se nemohla dočkat převazu,spěchala jsem,řekla jsem jim,že si to nechám převázat na veterině,tam nebyl čas,tak jsem zakoupila obvaz,převázala sama a musela si pro stabilizaci lehnout,jak se mi zatmělo.Taky se mi zatmělo,když jsem ošetřovala odřeniny,ovšem hluboké,když bratr na motorce vymetl Jižní spojku,v mikině a teniskách,v 90ti km rychlosti,jo,ty ruce sedřený,hodně hluboko,to jsem mu převazovala a udělalo se mi ouvej,tma.Ale převázala jsem to.Měl zlomený malíček na noze,kvílel,jak cikánka na mezi.Měl štěstí,tehdy jsme říkali,že si ho vybral,snad za všechny sousedy.Jakou to má spojitost s egem?Kočička je komplikovaná a pak se diví,že je to komplikované.Uf.Jo,už i na mně je to moc komplikované.Ego,moje,rozvažovala jsem o posílení vlastního ega,sebevědomí,nerozumím tomu,jak si mnozí pochválí fotky,co stojí za prd,slušně řečeno,no budiž,budu upravovat katalog fotek,co jsou sice špatné,ale při té hrůze to ještě jde,pochválila jsem,zamotivovala a dojde k zlepšení.Stačilo poradit,sama jsem si dnes neporadila s bílým obrazem,musela ven a nejsem spokojena.

 

 

Nejsem spokojena s fotkou,ani obrázkem,nebo ano,proč jsem si ji nechala zarámovat,je to moje kresba a líbí se mi,je to moje intimita a najednou sděluji,uf,či nemám strach sdělovat,je pravda,že kočička je v úzkých,moc se bojí,tak to jde ven,nebo se něco nahromadilo,co mělo jít ven už dávno?

Chtěla jsem dávat fotky na blog,jen ty,co projdou selektivní čistkou,dle estetických parametrů,zveřejňuji deník,uvidím,kam ten experiment půjde.Ego,zvláštní.Takový procítěný prožitek z nemocnice včera,jo,jsme ráda,že to byl jen planý poplach,aspoň jsem Banánkovi vynahradila,jak o mně pečovali,poté,co mi Kája málem zkrátila prstík,mrcha pumovitá,kočičky jsou stejně nejlepší,šelma pumovitá,k čemu taková puma v kleci,je fakt,že Pako je ze ZOO,z Řecka,že je mu líp,než v ZOO,má už stereotypní pohyby,je hodný na rozdíl,od vzteklé mrchy Káji,no já tam pracku už strkat nebudu.Už vím,proč ego,protože si tu egoisticky vylévám sebe sama,vždyť proč ne,že jo ?

 A hřeje mně něco moc pěkného,protože jsem asi plachá,tak touto cestou děkuji vroucně,za projev soucitu,za kocourka Mazlíka a projevení citu ke zvířátkům v Indii.A nahlížení.Děkuji.Je v mém srdci,jako všechny ostatní kočičky a všechny bytosti,co jsem potkala,je jasné,že intenzita se liší,co se týče prožitku a blízkosti a vzdálenosti.Kočička,jak si někdy říkám si tu rekapituluje svůj život,nahlíží zvenčí,no proč ne,že jo?

 

A takhle si Pupíček užívala venku,nudila se a chtěla sedět na klíně,domáhala se pozornosti,zatím,co se mi nedařilo vyfotit skoro bílé,na bílém,do toho bílý Pupíček a ostřit na oko,priorita clony,priorita času,byla docela zima,měla jsem studené nohy,jako led,aha,proto chtěla jít Pupinka domů,jak se včera dostala za dveře,uf,jsem nepozorná,jak jsem včera zabloudila v autobuse,nemohla jsem trefit zastávku,rozhodilo mně,že je blbě slečně Banánkové,úplně mně to dezorientovalo,v nemocnici jsem si koupila zmrzlinu a ještě,že ten obal těsnil,vyndala jsem jí,v tekuté formě,po několika hodinách a celkem veselé a družné zábavy a vnímání v čekárně.Kočičkám jsem přinesla háčkované hračky se šantou,pro podporu útulku.Pupík spokojeně odpočívá,venku se užila.Jó,to jednou v zimě,když jsem jí vzala na hřbitov a byly jsme tam dlouho,to se jí fakt nelíbilo.Ráno jedu na houby,mám jiné povinnosti,zkusím to skloubit,duše si potřebuje odpočinout,abych zvládla,to co je přede mnou .Ať je to cokoli.

Pupíček má tak mimický čeníšek

venkovní bramboříky,malinké něžné,drobné kvítky,co vykukují,pod prvními spadanými lísty

A ze zážitku náhlého odstranění apendixu a vřelé díky tímto posílám všem,co vynaložili energii,co se podíleli,co přes to,že jsou poslední,z posledních a dopadá na ně tíha,malý článek v nelítostném soukolí,těm všem a také všem,co jsou součástí systému,byť nefunkčního,tak se nefunkčnosti nepodali.Děkuji.Děkuji Ardžunovi a Kšnovi,vozataji,děkuji za inspiraci.Děkuji za život,ač se mi jeví těžký,kvílím žízní a jsem u pramene.Kočička se má rvát,jako lev,možná,proto tady rozebírá ego.Že nechápe ty,co se rvou,jak o poslední sousto,při každé příležitosti.Kočička se rve,jen,když je v ohrožení,velikém.



Přidat popisek

Dobrou noc přeji

lépe spát

venku si lidi

lámou nožičky

šroubujou je doktoři

sněží

svět se boří

čas leží v sádře

hoří závěje

sluníčko brousí si dráp

o veřeje

kdy bude svačina ?

jen co se ohřeje

nic zvláštního se neděje

 

básnička napsána v FN Krč,lednu 2004