Kočička v obraze

Kočky a kocouří a koťata,ten večer,ten byl doslova katarzní ....a to je co říct,když kočička nemá slov ....Mysterium,jo,přichází pod tlakem.

A ještě jsem chtěla říct,všem co psali a kontaktovali,vzpomněli si,že vím,monitoruji a děkuji za přítomnost,jsem též přítomna,myslím na každého,kouskem své mysli.Jsem potichu,že hledám něco v sobě,né,že nekomunikuji,jsem totiž kontaktní a komunikativní bytost,jen jsem měla potřebu ve svém životě něco osvítit a přijít na něco sama v sobě a tak se usebírám se do sebe,pro poznání,vždyť o tom píšu ......kočky,kocouří a koťata,cítím mysterium a prožívám ...Je to někdy dost dřina a hodně potu,ze strachu a obav,co zatemňoval mysl,budiž světlo.Dobré světlo !!
Ještě k nočnímu focení,to by nebyla kočička kočičkou a sama sebou,kdyby si nezapomněla destičku ke stativu,kterou nechala připevněnou na starém fotoaparátu a solidarita,s kterou byl půjčen kočičce stativ vyvolala v kočičce takovou vlnu,že ten den prošla katarzí,vnitřní,rozrazila dveře,domnívaje se,že zase zapomněla klíče,od bytu uvnitř a s tím,že se nedá nic jiného dělat,s lítostí si opět vyrazila dveře,jedním muaithajím výkopem a ejhle,zámek zůstal nepoškozen,kočička někdy nezamyká,máme dvoje vchodové dveře uzamykatelné a sic všetečný Pupíček je schopná se producírovat po baráku,poté,co si otevřela dveře,na to raději nemyslet,tak jsem měla dojem,že mám klíče doma,byly v tašce,byly tam,ač jsem je hledala,nevěděla jsem o nich a vážně jsem propadala velké lítosti,že si znova musím vyrazit dveře a nechat opravit zámek.Dveře jsem vyrazila,klíče na skříňce nebyly,zavětřila jsem,našla je v tašce,zámek celý,celým mým tělem,duší a myslí projelo uvolnění a vysvětlení jedno z mnoha je,že mám klíče od svých dveří,mám je u sebe,cesta kudy procházím je otevřená,jen ty klíče vzít a odemykat .....Už jsem psala,jak se mi zdál sen,o andělských křídlech?Dnes se mi též zdál sen,ale to zas jindy .....

Kočičí humor odjinud

Inspirace od kocourů

Karma Dharma

Kočičí zrcadlení

Sobota 8:33

Dobré ráno miláčku. Doufám, že jsi se dobře vyspala. Já celkem ano. Proč jsi se dosud nevdala a nemáš děti?

Sobota 1:44 odpol.

Ahoj miláčku,vyspala jsem se krásně,i byla svěže bdělá,odpočinutá,asi prospělo běhání,to byl výborný nápad,výkon hodný medaile a to přímo olympijské ?Cítím natažené nárty,trochu,nejsem zvyklá,nemohla jsem dýchat,což vlastně nemohu z důvodů,o kterých přemýšlím.To je otázka,přes FB odpovídat,nu tak dobrá,zastávám sama v sobě ctění hodnot vnitřních,ne vnějších upevňováním institucionalizovaných jistot,jsem křtěná a mám iq v pásmu nadprůměru,tak mně jistoty stáda a davu nenaplňují,vnější odraz obrazu,kdy prázdní duchem se obracejí k vyvolanému obrazu Boha,hledají Boha v instituci a slovu těch,co zde na Zemi Boha zastupují,který je především v duši,vzniká vevnitř,tudíž ho ti,co ho hledají ve vnějším světě vlastně ztrácejí.Bůh je abstraktní,tak nemohu zazlívat těm,co mají potíž si vvybavit vyšší level představy a abstrakce,než řízek v neděli na stole,že nevidí Boha a pak žijí,přes to,že delegují že v něj věří,jako dobytek,zejména v lásce k bližnímu svému,proto jsem se nevdala,moje jistota je vnitřní a nemám potřebu ji upevňovat vnějším závazkem a pak žít,jak v Sodomě a Gomoře a moralizovat druhé,že tak nežijí.Právě včera si babička zlomila žebra,máma tam jela,dostane lekci,jak ji příbuzní po smrti babičky kopnou do prdele a pokud si tam barák,koupí,tak bude nadosmrti brečet,jako želva,snad to ještě chvíli vydrží a babička se uzdraví,děda umřel ,jako pes,tak se totiž ti institucionalizovaní katolíci a sezdaní s rodinami navzájem chovají k sobě ve skutečnosti,tak doufám,že nebudu v brzké době absolvovat prožitek rozloučení s babičkou s urostlým bodyguardem za zády,jako vystěhování z Těptína,zase to přinese jako vyvážení velmi vtipné vyprávění.Děda umřel,jako pes na ARU v nemocnici Stefanie v BN,byl zdevastovaný a to stádo debilů ho štvalo,jako zvíře,dokud mohl,když už nemohl,babička mu podrazila berli a to doslova,tak upadl a zlomil si krček,zaplať pánbu,že jsem v době pohřbu byla na horách,zas takový žaludek na pokrytectví nemám a pokřivenou pseudomorálku.(Stačilo,že já se 3x dostala na Aro,ač se to nesmělo,se na dědu podívat a ten zasr. looser strejc se nedokázal ani za celý den do nemocnice dovolat,stačilo dědu uklidnit,že to bude dobré,před operací,on se v podstatě zbláznil strachy,dostal při narkoze ještě mrtvičku,protože nebyl svým zasr.stádem uklidněn,že to bude dobré.Mně stačilo,co jsem slyšela,jak blouznil,co volal,na Aru,kde byl,protože byl nestabilizovaný,se srdcem,co se mu předbíhalo,s počínajícím zápalem plic,vyčerpaný fyzicky,v podstatě bez výživy,jak koncentráku,(co naši přivezli v sobotu za jídlo,v neděli jim odvezl strýc a sežrala pravnoučata),běhal mi mráz po zádech,předpokládám,že strýci se kroutily střeva hrůzou,že by ho telefon stál pětikorunu a taky vynaložení námahy,teď se mu kroutí střeva v kostele a má špatné svědomí,že je sráč a je,chová se tak,snad nesežere granule kočce,co jsem tam poslala a vrátí mi hrnec na špagety,pokud babička umře.Jinak tam vlítnu a udělám krátký proces.Hlavně,že je zajímá vnější fasáda,navrh huj a vespod fuj.Zádušní mše,za dědu byla opulentní,několik let trvalo,než toho bylo dosaženo,taková to byla dřina.Peklo na ně.Už ho mají v životě,tak žijí.A já jsem se rozhodla,ve svém životě,již jako dítě,že budu žít tak,jak cítím v souladu se sebou,abych mohla stát za sebou,co jsem viděla odpradávna,co mně neoslovovalo,ale bylo to dost útočné a omezující,samo bez obsahu,tak jsem se rozhodla jít svou vlastní cestou a ne být něčím klonem,když vidím v očích těch,co nemají vlastní identitu,jak parafrázují prázdná slova,bez obsahu,stejně by mu nerozuměli,tak mentorují,co by ostatní měli dělat,podle nich,jo,vždycky na Vánoce a tak jsem měla možnost vidět a prožívat,teď si vypisuji traumata,kterak se smečka vrhla na pomeranče,které přivezla máma a roztrhala je,já stála vedle,čuměla,jak vrána,přitom jsem měla pomeranče stejně často,jako oni,na Vánoce,bylo mi asi 5 let.Tak jsem se trochu rozepsala,snad je to pochopitelné,že ctihodnost není dána ctihodným postavením a vnějším obrazem,píšu,co jsem měla možnost vidět,za fasádou a rozhodla se žít po svém a nelpím na vnějších formách,jako je instituce manželství .Neřídím se vzorem deformovaným a nemám potřebu dělat to,co dělají druzí,jen proto,že to dělají ....Tolik k odpovědi na manželství,vnitřní je pro mně důležité,nikoliv vnější ritualizace obřadů a klanění se zlatému teleti.A děti ?No,když už jsem v sobě srovnala strachy,z toho,že co kdyby ...co by bylo,kdyby ..mi třeba umřelo dítě,jako babičce,že bych se z toho ..,prostě to neunesla,tak vím,že to tak nemusí být a potomka chci,proto jsem chtěla kavárnu,aby jsem si mohla dovolit a zaopatřit dítě,trochu se to stalo jinak,než jsem si představovala.Tak uvidím,zda budu mít potomka,zřejmě hledám cestu.Jak to dělají jiní,netuším,neboť nelze implantovat to,co vyhovuje jednomu na druhé.Já to měla a mám takto.Já praktikuji dle mého čestnost k druhému,ujasňuji si v jakém svazku žiju,co si od něj představuji a co přináším,v neposlední době je pro mně důležitá prevence pohlavních chorob,vzhledem k tomu,co je možné a to i to,co si člověk do určité chvíle ani neuměl představit ,v jakém jsem žila v růžovém obláčku fajn vztahů,(po určité nanadálé zkušenosti,kdy si jeden pán myslel,že pokud je ženatý,tak nemoci musí pocházet,z jiného zdroje,zřejmě považoval manželský svazek za lék,proti pohlavním nemocem,stejně jako Afričané si léčí AIDS pohlavním stykem s pannou),nepotřebuji k tomu posvecení intitucí,strašení peklem a ošetření podílu majetku,z toho mám svou zkušenost,i bez toho.A vysvětli mi,prosím,proč lidé žijící v manželském svazku,navazují sexuální vztahy jinde a užívají si,kdykoliv mají příležitost a proč tak žijí,co jim to přináší?Já tomu nerozumím,že lidé žijící ve svazku volném,jsou si věrni a vyhledávají se a jsem překvapena,že ve svazku papírem podloženým ..flirtují,kdekoliv se jim zamane,hledají sex všude kolem,všímala jsem si toho,kolem sebe,proč to dělají,co chtějí ?Vědí oni sami vůbec?Čemu to slouží ?Co jiní,jak to máš ty ?

 Tak bylo v Praze minulý týden,když vykouklo sluníčko,tráva svěže zelená.

 

sobota 11:36dopol.
zdravím Jaňul,zrovna objedváme.co máš dobrýho?
Ahoj Martine,krásný den přeji,měla jsem těstoviny a k ránu kakao na usnutí :-)
sobota 3:04odpol.
ty pařmenko
 

 

A tak jsem poskytla zradlo a nebyla mi dána odpověď,doposud,jak to chlapík vlastně má ?Sama sobě jsem si nastavila zradlo,co mně vlastně v životě tak trápilo,hodně to prožívám a vnímám to,dnes je úplněk,katarzní den,transformace,přeměna,tak rezonuji.

Prožívám.Prociťuji.

Vypisuji se sem,s tím,co už nemám potřebu tak sdělovat a být zranitelná,tak jsem odepřela adresu svého blogu,proč ,chlapík může nahlížet do mně,všechno má svůj čas.

A druhý úryvek,jak podle sebe soudím tebe,další zrcadlo,docela roztomilé,chlapec,sám by pařil,tak toho,co nespí v 5 ráno otipuje na pařmena,to jsem se tedy pobavila,víc než pravopisem,roztomilé.

Zvláštní,že dřív se mně to dotýkalo,zrcadlila jsem druhé do sebe,co si myslí,jak mně berou,tak to už vnímám jinak.Tak prožívám sama sebe a nahlížím a vnímám,nazývám mysteriem,tomu co mně přesahuje.To,co je tak nevysvětlitelné a neuchopitelné.Je pravda,že kočička má obzvlášť dlouhé vedení.Dlouho,půl života mi trvalo,než mi došlo,že je třeba se od zdroje násilí a konfliktu oddělit a tím budu v bezpečí ...A ne rovnat štěkající se psy,vylévající si frustraci a napětí na mně.O tom se chystám psát,to je téma,co se mi otevřelo,psaním blogu,otevřeně,ale zároveň chráněně,tak,že jsem něměla toho,kdo by mi oponoval,říkal,že to tak není a podobně,nepotřebovala jsem diskutovat,ale prožívat.

Při úplňku můžu říct,že spím s medvědem Brundibárem v náručí,dostala jsem ho ke křtu,já si pamatuji vše,od 3 let,tedy Brundibár si pamatuje víc,zhruba o rok a půl,tulím se k němu a to co prožívám,je naprosto iracionální,pochází to z hloubky duše.

Co se mi to zrcadlí,odehrává v životě,co mi to dává,jak to,že je možné,že potkám někoho,který je úplně stejný a totožný,včetně nemoci,vlastností,potkám ho,aby mi připomněl a osvěžil pamět,jak to tehdy bylo s někým úplně jiným ?

Tak to jsem tedy zvědavá,z jakého důvodu se mi vrací do života někdo,s kým cítím tak zvláštní propojení a vzhledem k situaci a zkušenosti jsem obezřetná a nedala jsem adresu blogu,to proto,že nevím,zda už je má rozpoznávací schopnost v pořádku a poznám agresory a útočníky ?Každý  je opatrný a pozná se,podle činů,jaký kdo je.

Proto rezonuji a tak se vznáším,ve svém snovém prostoru,kde na mě cenily zuby noční můry a děsy a jsou realitou,prožívám a uvědomuji si a prociťuji ,zřejmě pod tíhou stresu to vychází ven na světlo.A

proto píšu o úplňku,jako tranformaci,o léčení,o katarzi,o možnosti změny,o cestě,ze tmy do světla.

Mysterium.

Vlastně tím sáhodlouhým psaním,přes medium,jako zprávy jsem vypsala to,o čem píšu zde,jak to vykrystalizovalo,co je tedy to,co tížilo mou duši.

A poslední doba,několika měsíců to osvítila docela dost,že sbírám sebe a usebírám se k sepsání toho,co najednou nahlížím jinak.

Kočička si vždycky nejlépe poradila improvizujíc,tak je to v pořádku,krásný úplněk .Všem bytostem plných světla a vlkodlakům.

 

Chvíle nové ...v novém roce.

 Všem přeji krásný nový rok,život naplněný a  klid v duši,štěstí,zdraví,lásku a vše dobré !

 

 Fotky z prosince,chvíle kdy se zastavím a dívám se na svět očima ....svýma,přes objektiv.

 Třídím sebe,projevuje se to tím,že se mi odebrala do věčných lovišť technologie pc a inprovizuji,při svém chaosu zjišťuji,že to jde,jen to chce ještě srovnat.Přidávám fotky,které mi pochválili na fotokurzu,tu první křižovatku,byla to reportáž,já jak nafotím více fotek,mám stres se selekcí ...

 No,jo.To jo.A při čtení a třízení poslouchám Viliama Politikoviče a cítím se,jak v mysteriozním zážitku,synchronicitě vesmíru,připadám si velmi zvláště.Rezonujíc.Se světem,vesmírem.
https://www.youtube.com/watch?v=7_FXkbuR1J8

 Svítání v Bílé Vodě,v Jeseníkách,jak jsem se na fotokurzu zeptala,kterou vybrat,jak je nutná selekce a výběr,vybrali jsme tuto,rozmazanou,dalších deset je podobných.Fotek mám a zážitků.Jen to vytřídím.

 A ještě včera jsme měli úkol,portrét a to oficiální a kreativní,na Kačerově,večer,tedy ve tmě.No,co říct,vyřádili jsme se. A protože prokrastinuji,tak další vložím později :-).

 

 Ááááá takhle fotí kočička,kreativně ,takové bylo zadaní,samozřejmě že nejsme žádná ořezávátka

 a tak jsme dostaly stížené podmínky do vínku,copak se placatit na louce a fotit kytičky,při bzukotu včeliček,čmeláčků a jejich roztomilých čumáčků,pod blankytnou oblohou ....ve ztížených podmínkách se pozná pravý muž,ehm,fotograf,em,co,žena,co ?Ardžuna,bojovník,hubitel nepřátel.Takže ....Ještě,že jsem to nevěděla předem,určitě bych měla stres,takhle jsem neměla čas a hned jsme vyrazily,my ženy,do vestibulu metra,ve ztížených podmínkách,tedy večer,za tmy,je to vidět,přece jen bylo třeba zvýšit ISO,no co učím se za pochodu a jsou to fotky bez úprav.Úkol byl portrét,oficiální a kreativní,oficiální jsem měla krásný,žel rozmazaný a tak co,tak ho sem taky mrsknu,bylo řečeno,že má krásné světlo,což je pravda,jen neumím vypočítat,za jakých podmínek dodržet čas,nenavýšit ISO,kvůli šumu a těch lidí,co se hrnuly z metra,proto je důležité překonávat ztížené podmínky...

Takže oficiální portrét Jany,jaké jsou to náhody,já chodila kreslit do Štítného,jako dítě,Jana tam chodí teď v důchodu,synchronicita vesmíru se tomu říká,maluje a fotí,tak jsme se navzájem fotily ....máme domácí úkol,zrovna si nepa ..á,ano vzpomínám si jaký.Potrtét u okna.A mně se nejlépe zdála Janička,jak kapitánka vesmírné lodi,jak třeba ve Startreku,fantazie je pokrm duše a máme si dopřávat.Kreativita je cesta,k řešení.A příště jdeme fotit,na Kampu,sraz máme u Lennonovy zdi,eh,vlastně pod Mosteckou věží,to to trvalo,než jsme se domluvili.....Z kurzu vždycky vlaju a přejela jsem zastávku.La dolce vita.

 



Krásné Vánoce 2013

Kočičí humor odjinud

Zakládám sbírku,použiji blog jako archivační médium,pro obzvlášť vypečené kočičiny ......

Kočička chaotička

 

Už si každopádně začínám uvědomovat,co mně omezuje,že to nespadlo jen tak zhůry,samo od sebe.Zamyšlený Macíček,co na něj jde blbé světlo,jenže jak posouvat Macíčka,když on mi pak vezme draka ?Je to model na baterky.Vyčistila jsem mu nosánek a otřela očička a nevděčníka jsem pak dlouho neviděla,Pacince ouška a nikdo další zájem neměl.Včera jsem pozdě večer vrátila domů,tak jsem se vznášela a má  mysl plynula na polštáři blaha,začala jsem chodit na wokshop,viz.odkaz dole,abych lépe fotila a posunula se,aby byl Macíček pěkně ostrý,když máme omezené možnosti,třeba díky podmínkám vnějším ...A byla jsem z toho tak  nadšená,z prvního večera,že jsem se vznášela,jak už to tak chodí,čert nikdy nespí a tak,ač se učím unášet,co je neunesitelné,nemohla jsem spát a v noci se převalovala a vrtěla a vnímala,až jsem si nakonec četla,lampičku jsem natočila tak,aby neoslňovala kočičky,Pacinka co se na mně nemohla poněkolikáté uložit,šla pokračovat v pořádném spánku na skříň,do boudičky.Z křesla seskočil Macík a šel si lehnout pod postel na kobereček,ducánkoval,rozvaloval se,pozoroval mně s oušky našpicovanými,pak natažený na zádech usnul,pak se zase protahoval,relaxoval,vždycky,když jsem vzhlédla od knížky,tak  se koukal svými kukadly na mně.Připadala jsem si tak zvláště,při pohledu na Macíka,že tomu všemu rozumí,má v sobě moudrost světa,počátek a konec vědomí ,stvoření.

Četla jsem Drama nadaného dítěte,aneb hledání pravého já,které se v minulém vydání jmenovalo Dětství je drama,od Alice Millerové.Jsem v půlce a už si nepamatuji začátek,ale tolik mi vyvstoupilo to,co jsem vnímala silně,že konstatuji,no nebývá to lehké,někdy je to jen číst těžké.Pamatuji si útržky,že co je pokrytectví a společenská dogmata,jak  pokud je zdání navenek,jak se pak žije těm slabším,dětem.Jak je dětem odnímána duše ,pokud není po vůli rodičů.Musím říct,že mně to vzalo stejně emocionálně těžce,jako Deníky dětí,kde jsou popisovány osudy dětí,v různých koncentračních táborech,takovou stopu to ve mně zanechalo,když matka Hermana Hesse,autora Sidhárty,toho co hledal ....píše,že je Herman ve svých 4 letech vzpurný,později ho dali do internátního zřízení,zřejmě podobného káznici.Vzpomněla jsem si na to,jak jsem kdysi přečetla poprvé Deník Anny Frankové a uvědomuji si,s odstupem času,že děvče netrápila válka,ale vztahy v rodině.Mám už dlouho nepřečtenou necenzurovanou verzi,kterou nakonec její otec svolil dát ke zveřejnění.Tohle mi probíhá hlavou,když nemohu spát a ráno jsem zdálky,jak ministr války,zblízka,jak když ho ztříská.Probíhalo mi hlavou tolik a přitom jsem nejdřív v hlavě řešila,jak splnit úkol,fotografický a tak se mi zacyklily myšlenky.A vzbudila jsem se úplně vyřízená.

Původ byl,že jsem dostala sms od bratra,s kterým nejsem v dobrém vztahu a nevyhledávám ho,tak vlastně nechápu,že má potřebu v intervalu 10 dní mi posílat zprávy,neodpovídám a rozhodla jsem se nastoupit krok další a to mu napsat,ať mně nekontaktuje,doporučeně,že to je jedna z forem stalkingu,posuzovaná po předešlých událostech.Odstěhovala jsem se z chaty,z důvodů nástupu agrese a připadalo mně to nedůstojné a ve chvíli,kdy to přerostlo,dle mých hranic,tak jsem pochopila,že je to jeho cesta a nechala ho být,tak mi přijde dost zvláštní,že on má potřebu mně vyhledávat,tohle mi asi letělo hlavou ,v noci,také jsem si vzpomínala a nedalo mi to usnout.Ještě jsem se v noci usmívala tím,že je přece pozitivní přestat v negativních vazbách a že je to vozembouch,ráno mi bylo příšerně,úplně hrozně,tak bych ráda,aby mně přestal votravovat,ty sms nečtu,ale stejně to na mně působí a i když jsem to kousla v pohodě,přes noc to nějak samo od sebe,zafungovalo v těle.A mnoho let jsem měla zdravotní problémy po lymesské borelioze,tělo a duše,když je v harmonii,tak má velkou úzdravnou schopnost.Po přeléčení antivirotiky mně přešly bolesti svalů,kloubů a také byla ta úvaha,že je to somatické,že prostě jsem žila v agresivním prostředí,což by podporovala reakce,ze včerejška na dnešek,jak mi znova otekly klouby na rukou a rozbolely kolena.To tělo,to je alchymie...Ještě jsou teorie,že se boreliie zapouzdří a vyplaví,pokud je tělo oslabeno,což je také možné,vždycky se mi přitížilo po nějakém emočním vypětí.No,tak jsem dnes byla tak stažená strachy a vůbec mi nebylo dobře,že mi nejde ani ten dopis napsat,nedělá mi to vůbec dobře,ta minulost,se k tomu jen vracet,zřejmě je to nevyřešené a myslela jsem si ,že to mám za sebou.Dokonce mi to vstupuje do snů.Někdy.Zdálo se mi ,že snímám z průčelí chaty,na lodžii,jak na podestě paroží připevněná,křídla,co byla šedá a zaprášená,že je stačí oprášit  a budou bílá,bělostná,přišlo mi to jak křídla anděla.A byly moje.

Tak takové se mi zdají sny.

A taky to mám vidět pozitivně,naučila jsem se krásně boxovat,co boxovat,naučila jsem  se thajský box,muai -thai,je to krása pohybu a velmi účinný prostředek pro obranu,v případě napadení,to se může hodit.

Zamindrákovaný agresor,takový primitivní a neotesaný vozembouch,jo !!!Každý svého osudu strůjcem.A stejně nejlepší je zoologie ,ta to vysvětluje bez příkras,Konrad Lorenc,jak pozorováním popsal,jak ventilují agresi husy,ponoukáním a jak já to dlouho pozorovala na lidech a pro klid vlastní duše je dobré,dokonce moc příznivé,z takového odejít  a neúčastnit se a proto mu neodpovídám,jen ať hledá ventil jinde,houser jeden nablblej.A ještě jsem nedávno četla definici fůrie,myslím,že je to ten samý typ,co jsem už pojmenovala a to harpyje a to je se domnívám,ženký prototyp agresorky.A vůbec jsem neviděla,že to mám blízko,já to neviděla,byla jsem slepá,jak patrona.Možná to tak bylo vždy,odjakživa,jen já se domnívala,že je to jinak.Začala jsem to vidět,až když rozbíjel moje věci,dřív je bral,prostě překračoval hranice.Odjakživa.Nastal čas ho zastavit.Na mých hranicích.Nastavit mu hranice.

 

Poslouchám viz.dole Jaroslava Duška a znova hledám rovnováhu.Prostě Jarda je řízek.A není nad humor a přístup k životu,kdy je třeba radosti a laskavosti,to je víc,než vypruzelost a agrese.

Elixír zdraví jsem nezkoušela,až zkusím,vynechám česnek.Zázvor,nastrouhaný,či nakrájený a mátový čaj,z čerstvé máty je velká dobrota.

 

 

 

http://www.jansvatos.com/workshopy/fotograficke/fotoklub-jana-svatose/

 

 

 

                                      http://www.youtube.com/watch?v=yb-7h899-Yw

Letem surealistickým světem

 

 

Podléhala jsem viroze,vypadá to,že se úplně potento můj ntb,používám starý a nový je v opravně,vypadá to beznadějně,jo hlavně si tam ukládám všechno,to je ještě horší,než do mé hlavy,tam se sice často leccos přehází,ale technologie počítačová je na tom mnohem hůř,to si tedy honím kočičí tričko.To tedy.V úterý jsem se plácala s teplotou městem a  bylo mi mizerně,hlava mi duněla .....

 



 

až do včerejška,kdy jsem vyrazila do Nudlí,tedy Nuslí,do Rosety,na poslední relaxační válení se,abych se to naučila,usměrňovat sebe,jsem podcenila obuv a ve svých frajerských růžových converskách to nebylo úplně ono,vzhledem k počasí deštivému,poslední dobou se mi stalo,že má mysl vskutku směřuje za myšlenkou,což je zpropadené,protože se mi včera krutě nechtělo žít,natož existovat,no ....jsem tady,měla jsem příležitost přesměrovat mysl,jo,jo.....A to tak,že frajersky vystupuji,v ruce s deštníkem z tramvaje,no a ....kočky a koťata,kocouří,to Vám bylo,pán se mně ptá,zda jsem v pořádku,povídám,že jo,že jsem se nestačila leknout,pán povídal něco,že on se tedy leknout stačil a ještě mi vypadl můj kulatý balzám na rty,z kapsičky,no kočky a koťata a kocouří,tak rychle jsem vyjela po schodech z tramvaje,jak mi nahoře ujela podrážka,že když jsem se dole zvedala,když mi pán pomáhal se zvednout,tak bych sama nevěřila,že jsem celá,až když jsem se zvedla,tak mi to začalo docházet,že se zvedám.Na pána jsem koukala,jak čerstvě vyoraná myš a letmo zkontrolovala,že ze mně nic dalšího nevypadlo,jsem nezlámaná a živá,přestupovala jsem na Synkáči a byla to 7,mokro všude,vody,pršelo už pěknou chvíli,měla jsem mokré boty a nejezdila 11,po drahné chvíli začínajíc vnímat otřes jsem  vyrazila pěšky,došla jsem až do hospody,kde máme čvrteční různě pravidelné soáré a říkala jsem si,že to jak jsem mokrá zcela jistě odstůňu,když už mám teplotu a potím se a je mi už několik dní příšerně a vyprala jsem várku kapesníků a bolelo mně všechno,kosti,klouby.

 

Tak po takovémhle prostydnutí jsem dnes ještě dopoledne chořela a musela něco vyřídit,no nebylo mi dobře,ouvej mi bylo,do večera jsem něco vyřizovala a jak vysvitlo mezi mraky sluníčko,mezi deštěm,šla jsem se stativem za ním.Na Jiřák,na náměstí Jiřího z Poděbrad,tam kam zapadá sluníčko.

 

S deštníkem a botkách,co včera byly mokré jsem vyrazila,v hlavě moc těžko.Já co se neumím soustředit,jsem chaotička mi pak najednou vypadne čas a svět kolem.

 



Sluníčko zapadá rychle a pak je tma,v tom notebooku co nevydržel,mám všechny graf.programy,ač tu mám Windows s licencí,zřejmě bez Wordu,kéž by se i můj ntb. zázračně uzdravil,myšlenky opustily mou hlavu,uběhl mi čas,hrála tam nějaká kapela,tak mi to rychle uteklo a byla tma,byla jsem vymrzlá,dala jsem si svařák a vyrazila neprodleně k domovu,nesmrkám,nemám rýmu,jen mně ještě trochu studí nohy,Pupíček se na mně kouká,nasunula se k větráku ntb a hřeje si zádíčka.Kočičkám dnes přišla strava,ráno byly mističky prázdné a Macíček se nezvykle a velice pohyboval,dostaly i konzervičku,když byly,kočenky i s Macíkem vzorné.

 

Každá jiná,jedna osvícenější,jedna tmavší.Celou dobu,co píšu a třídila jsem fotky poslouchám toto,

http://www.youtube.com/watch?v=vZSjJ4QKjls,

zřejmě je Mudr.Hnízdil jeho žák,ten se věnuje psychosomatice,byl žákem doktora Šavlika a do Rosety jsem šla,před několika lety,na vyšetření  Mudr.Hnízdila a teď jsem tam chodila na relaxační váleníčko a musím říct,že moje racionalita bere za své,vždyť věřím živému vesmíru,stvořitelům všehomíra,doteku bytí na Gran Sasso,vždyť vizualizace,fantazie,představivost to je ....je to můj zdroj životní energie ???

 

No,tak poslouchám,jak je svět prolezlý psychopaty,je,jen jsem to asi nechtěla vidět a je dobré reagovat velmi obezřetně.Podepsala jsem několik petic,proti vraždění pejsků v Rumunsku.Jak jsem se mohla dlouho domnívat,že lidé jsou vývojem a blahobytem humánnější ?To jsem tedy žila v těžké iluzi,je to o charakteru,nezáleží na vnějších podmínkách.

To je můj nejoblíbenější objekt,samozřejmě,až za kočičkami,Pupíčkem a spol.
Tohle mně dnes přelétlo,přes nos.

Člověk dospívá v okamžiku, kdy začne lásku dávat, namísto aby ji vyžadoval. Když začne překypovat a sdílet, když začne rozdávat."
- Osho
A večer se linul krásou a příjemným,sice mně studí nohy,ale zřejmě jsem se uzdravila z chřipky,vypadá to sice dost protichůdně a nepravděpodobně,ale je to tak.Nebo se mi ulevilo,ale to tedy velmi náhle.Jak ten Koukolík povídá o psychopatech,jak jsou chtiví moci,tak ti samí defilují v literatuře dějin sexuality,všichni známí diktátoři,vládci,státníci,ti co se proslavili většinou krutostí,dosáhli na poli moci velkých úspěchů a často je držela na oprati nějaká ženská.Koukolík tedy vidí psychopaty všude,snad mírně přehání,ale nepřehání,teď se přu sama v sobě,ale potěšila mně citace mého oblíbence Konrada Lorenze,prostě zase si musím přečíst,toho úžasného moudrého pána,co celý život pozoroval zvířata a viděl na lidském chování mnohé,byl takový vizionář,tak moudrý a laskavý.Imprint,vtisknutí a ponoukání,to si pamatuji,imprint je důležitý,to pak housátko pochoduje za tchoří kůží,jako za maminkou a ponoukání ?Konrad Lorenz to sledoval u hus,jak se hašteří a to,co vypozoroval a popsal u lidí,to tak neuvěřitelně sedí,podívám se na lidi,jak se navzájem hašteří a vidím husy,jak kejhají,nejhorší na tom je,že jsem to viděla zvenčí a únavou,či něčím zážitkem jsem do toho spadla taky,uf,jak je důležité se vymanit,z bezobsažného hašteření.Život je velký zázrak a dar,je třeba ho žít,dle svého.A Koukolík mluví o pasivitě lidí,bez toho by byla efektivita psychopatů nižší.....
Tak nad tím se zamyslím.Tak to jsem to tedy dost rozvedla,což ?V kapse jsem měla kamínek,co jsem našla na Gran Sasso a ten mi nevypadl,vypadl mi ametyst,který měl špičky a má chránit,před zlem,vždyť říkám,že jsem úplně iracionální,ale je to tak.
Vizualizace při relaxaci a představy,uvolnění mysli,jak jsou ty síly zablokované a jak se ozývají a chtějí být probuzeny k životu,od minula jsem jak praštěná prakem do brňavky a ještě zmatenější,než obvykle.Zdály se mi sny,zapsala jsem si je do ntb,co je lazar,ten papír,jako nosič,ono je to důležité,je to pěkný nesmysl ukládat do paměti pc,papír je papír.Koukolík popisuje,jak fungují zbraně a jak se lidé chovají navzájem k sobě,....pochybuji o psychopatologii davu ???Aby nevznikla mýlka,tento dokument je už starší,Koukolík mluví o možném umístění radaru do Brd,což je několik let vyšuměné pasé a pěnice Vlasta je odložena a zapomenuta,to z důvodu,aby neprokecla ty zloděje,za jejíma zádama,tak je teď potichu.Takže Koukolík mluví o islamistickém jaru,které loni nastalo,(v Egyptě)několik let před událostí.A říká na konci,že všechno je jen na nás.To mně to unavilo,dnes .Úplně jsem se ušima zaposlouchala a fotky roztřídila a zaposlouchala se znovu.To mám z toho hlavu těžkou,ale neva,pro mně je lepší vědět a něco s tím dělat,začínám vnímat změny,které vnímavější a citlivější vidí prostě dřív.

 

Mezinárodní den zvířat

 

 

 

Mezinárodní den zvířat připadá na 4. října, na počest Sv. Františka z Assisi, který v tento den r. 1226 zemřel. Tento mnich františkánského řádu zasvětil celý svůj život péči o nemocná a opuštěná zvířata. Podle historických pramenů se zvířaty dokázal mluvit.
 

 

 

Z kočičího soudku

Proti ... slunci

 Tak dnes jsem experimentovala,takové svítilo ohromné zapadající sluníčko.

 S Pupíčkem jsem byla v pátek a v úterý na kontrole ,dostala atb a v úterý se vysadily léky,proti bolesti a uvidí se,už trošičku pookřála a v neděli byla chvilku venku,zase měla fousky od pavučin a prošmejdila okolní latifundie,za plotem.

 Z okna na Pupíčka koukala emerická kámoška,Pupinka ji neviděla.V neděli jsem byla na koncertě,Mark Foggo v Rock Café,vytancovala jsem se,podepsal se Térezce na ňadra,jsme jak malí smradi,jo,jo.A jemu je šedesát,či nějak tak,tak to má elánu,jo,Anglán je to,muzika má název ska,neznám přesně historii,tak pomlčím,s Terezkou jsme zavzpomínaly,jak jsme byly zhruba před rokem v Crossu na Doreen Shafer,zpívala s nějakou českou kapelou,jinak vystupuje s The Skatalines,už celých 50 let,je taková malinká a kulatá a pěla,jak anděl,no prostě nádhera,no takhle...
http://www.youtube.com/watch?v=bkWvnimHfB4&list=PLAD3221B44509D1A1
no,prostě nejlepší a ta energie  ....

A v pondělí byly v Sonoře ochutnávky rumu,itinerář možná ještě naskenuju,protože ty destinace procestovat,by bylo moc krásné,takhle jsme si vystačili s historií rumu a ochutnáváním,skoro všechny vzorky jsme daly,spolu se Zuzkou,napůl,z důvodu ekonomického,no bodejť,chutě vanilky,pomeranče a některé měly i 60 %,tak jsem ráda,že ochutnávání je to spíše symbolické.Probrali jsme vnitřní a vnější makroekonomickou situaci v zemi České,podnikání a to,co je možné zde a jaká je taky,řekněme " štábní kultura " chování,co se odráží v podnikání,dodržování zákonů a zákony přímo stavěné na nečestnost,jak se vědělo o tom,kolik se sem dováží metylalkoholu a že se neocitá ve směsích do odstřikovačů,tak,tak,tak,k tomu není co dodat.
A rum se zajídá čokoládou.