Black El Tygre: Kočička chaotička

Už si každopádně začínám uvědomovat,co mně omezuje,že to nespadlo jen tak zhůry,samo od sebe.Zamyšlený Macíček,co na něj jde blbé světlo,jenže jak posouvat Macíčka,když on mi pak vezme draka ?Je to model na baterky.Vyčistila jsem mu nosánek a otřela očička a nevděčníka jsem pak dlouho neviděla,Pacince ouška a nikdo další zájem neměl.Včera jsem pozdě večer vrátila domů,tak jsem se vznášela a má mysl plynula na polštáři blaha,začala jsem chodit na wokshop,viz.odkaz dole,abych lépe fotila a posunula se,aby byl Macíček pěkně ostrý,když máme omezené možnosti,třeba díky podmínkám vnějším ...A byla jsem z toho tak nadšená,z prvního večera,že jsem se vznášela,jak už to tak chodí,čert nikdy nespí a tak,ač se učím unášet,co je neunesitelné,nemohla jsem spát a v noci se převalovala a vrtěla a vnímala,až jsem si nakonec četla,lampičku jsem natočila tak,aby neoslňovala kočičky,Pacinka co se na mně nemohla poněkolikáté uložit,šla pokračovat v pořádném spánku na skříň,do boudičky.Z křesla seskočil Macík a šel si lehnout pod postel na kobereček,ducánkoval,rozvaloval se,pozoroval mně s oušky našpicovanými,pak natažený na zádech usnul,pak se zase protahoval,relaxoval,vždycky,když jsem vzhlédla od knížky,tak se koukal svými kukadly na mně.Připadala jsem si tak zvláště,při pohledu na Macíka,že tomu všemu rozumí,má v sobě moudrost světa,počátek a konec vědomí ,stvoření.

Četla jsem Drama nadaného dítěte,aneb hledání pravého já,které se v minulém vydání jmenovalo Dětství je drama,od Alice Millerové.Jsem v půlce a už si nepamatuji začátek,ale tolik mi vyvstoupilo to,co jsem vnímala silně,že konstatuji,no nebývá to lehké,někdy je to jen číst těžké.Pamatuji si útržky,že co je pokrytectví a společenská dogmata,jak pokud je zdání navenek,jak se pak žije těm slabším,dětem.Jak je dětem odnímána duše ,pokud není po vůli rodičů.Musím říct,že mně to vzalo stejně emocionálně těžce,jako Deníky dětí,kde jsou popisovány osudy dětí,v různých koncentračních táborech,takovou stopu to ve mně zanechalo,když matka Hermana Hesse,autora Sidhárty,toho co hledal ....píše,že je Herman ve svých 4 letech vzpurný,později ho dali do internátního zřízení,zřejmě podobného káznici.Vzpomněla jsem si na to,jak jsem kdysi přečetla poprvé Deník Anny Frankové a uvědomuji si,s odstupem času,že děvče netrápila válka,ale vztahy v rodině.Mám už dlouho nepřečtenou necenzurovanou verzi,kterou nakonec její otec svolil dát ke zveřejnění.Tohle mi probíhá hlavou,když nemohu spát a ráno jsem zdálky,jak ministr války,zblízka,jak když ho ztříská.Probíhalo mi hlavou tolik a přitom jsem nejdřív v hlavě řešila,jak splnit úkol,fotografický a tak se mi zacyklily myšlenky.A vzbudila jsem se úplně vyřízená.

Původ byl,že jsem dostala sms od bratra,s kterým nejsem v dobrém vztahu a nevyhledávám ho,tak vlastně nechápu,že má potřebu v intervalu 10 dní mi posílat zprávy,neodpovídám a rozhodla jsem se nastoupit krok další a to mu napsat,ať mně nekontaktuje,doporučeně,že to je jedna z forem stalkingu,posuzovaná po předešlých událostech.Odstěhovala jsem se z chaty,z důvodů nástupu agrese a připadalo mně to nedůstojné a ve chvíli,kdy to přerostlo,dle mých hranic,tak jsem pochopila,že je to jeho cesta a nechala ho být,tak mi přijde dost zvláštní,že on má potřebu mně vyhledávat,tohle mi asi letělo hlavou ,v noci,také jsem si vzpomínala a nedalo mi to usnout.Ještě jsem se v noci usmívala tím,že je přece pozitivní přestat v negativních vazbách a že je to vozembouch,ráno mi bylo příšerně,úplně hrozně,tak bych ráda,aby mně přestal votravovat,ty sms nečtu,ale stejně to na mně působí a i když jsem to kousla v pohodě,přes noc to nějak samo od sebe,zafungovalo v těle.A mnoho let jsem měla zdravotní problémy po lymesské borelioze,tělo a duše,když je v harmonii,tak má velkou úzdravnou schopnost.Po přeléčení antivirotiky mně přešly bolesti svalů,kloubů a také byla ta úvaha,že je to somatické,že prostě jsem žila v agresivním prostředí,což by podporovala reakce,ze včerejška na dnešek,jak mi znova otekly klouby na rukou a rozbolely kolena.To tělo,to je alchymie...Ještě jsou teorie,že se boreliie zapouzdří a vyplaví,pokud je tělo oslabeno,což je také možné,vždycky se mi přitížilo po nějakém emočním vypětí.No,tak jsem dnes byla tak stažená strachy a vůbec mi nebylo dobře,že mi nejde ani ten dopis napsat,nedělá mi to vůbec dobře,ta minulost,se k tomu jen vracet,zřejmě je to nevyřešené a myslela jsem si ,že to mám za sebou.Dokonce mi to vstupuje do snů.Někdy.Zdálo se mi ,že snímám z průčelí chaty,na lodžii,jak na podestě paroží připevněná,křídla,co byla šedá a zaprášená,že je stačí oprášit a budou bílá,bělostná,přišlo mi to jak křídla anděla.A byly moje.

Tak takové se mi zdají sny.

A taky to mám vidět pozitivně,naučila jsem se krásně boxovat,co boxovat,naučila jsem se thajský box,muai -thai,je to krása pohybu a velmi účinný prostředek pro obranu,v případě napadení,to se může hodit.

Zamindrákovaný agresor,takový primitivní a neotesaný vozembouch,jo !!!Každý svého osudu strůjcem.A stejně nejlepší je zoologie ,ta to vysvětluje bez příkras,Konrad Lorenc,jak pozorováním popsal,jak ventilují agresi husy,ponoukáním a jak já to dlouho pozorovala na lidech a pro klid vlastní duše je dobré,dokonce moc příznivé,z takového odejít a neúčastnit se a proto mu neodpovídám,jen ať hledá ventil jinde,houser jeden nablblej.A ještě jsem nedávno četla definici fůrie,myslím,že je to ten samý typ,co jsem už pojmenovala a to harpyje a to je se domnívám,ženký prototyp agresorky.A vůbec jsem neviděla,že to mám blízko,já to neviděla,byla jsem slepá,jak patrona.Možná to tak bylo vždy,odjakživa,jen já se domnívala,že je to jinak.Začala jsem to vidět,až když rozbíjel moje věci,dřív je bral,prostě překračoval hranice.Odjakživa.Nastal čas ho zastavit.Na mých hranicích.Nastavit mu hranice.

Poslouchám viz.dole Jaroslava Duška a znova hledám rovnováhu.Prostě Jarda je řízek.A není nad humor a přístup k životu,kdy je třeba radosti a laskavosti,to je víc,než vypruzelost a agrese.

Elixír zdraví jsem nezkoušela,až zkusím,vynechám česnek.Zázvor,nastrouhaný,či nakrájený a mátový čaj,z čerstvé máty je velká dobrota.