Vytržení ?

Tak nevím,mně prostě tato budova fascinuje,taková obsese,včééra jsem tam vymrzla,že jsem ani nevěděla,kolik uběhlo času,byla jsem tak zaujata vlastním dojmem,že jsem se nejdřív pokoušela vystoupit po protijedoucích schodech z metra a s úlevou doma zjistila,že má taštička na doklady a peníze,s novou,pracně vyběhanou občankou je  na světě,že jsem jí v rozrušení nenechala na PSSZ,Pražské správě sociálního zabezpečení,kde na mně skrz přepážku měla tendenci si jedna megera vylít frustraci,měla smůlu,kočička se tentokráte nedala,no ale když na dalším místě,kde bylo potřeba vyřídit převod,zjistila,že nemá doklady,trošku v ní hrklo a jak se blížila,plížila se soumrakem k domovu,otevřela dveře a na obvyklém místě,pod zradlem taštička nebyla,krve by se v kočičce nedořezal,představila si,co všechno bude muset znova získat,že ztratila doklady,málem identitu,no chtělo to klid a podívat se do vedlejší místnosti,uf,to se kočičce zmatené chaotičce ulevilo.No,když si vzpomenu,jak jsem se vytočila do běla a ve snaze se kontrolovat,na přepážce Zdravotní pojišťovny,jsem nechala svůj milovaný šátek z Indie a ten klackovitý brigádník,s kterým se tam kočička štěkala,jak pes,ho zřejmě s chutí zahodil,že kvůli tomu kočička podala trestní oznámení,že chtěla kamerový záznam a doteď jí nikdo neodpověděl,za tu aroganci chování,za to,jak si ty smradi účtují pojistné doby,za to,co bývalý zaměstnavatel mně nenahlásil na sociálce,tak za to je kousnu do prdele,ten šátek mně tak chybí,kočička se zlobí sama na sebe,že se upne na některé věci,či dokonce lidi,to si dává velkýho majzla,kdo to kdy tušil,že buddhismus v praxi je taková dřina,výcvik,lekce od světa,že příčinou utrpení je lpění....uf.Tak jsem si vzpomněla,že jsem si přivezla tak nádherný šátek,kdysi dávno,z vánočního Salcburku,taky jo,za takový prachy,taky jo,kočička smutně klopýtala,za svými kamarádkami,když jsme šli z jednoho hnusnýho podniku,jiné tehdy nebyly a slejzali se tam všichni,tak v takovém hnusném pajzlu,tvářícím se jak navrch huj a vespod fuj,kočička okamžitě přišla o šátek,ví že nemá kvílet,litovat,jen si na to teď mimoděk vzpomněla.A proto je lpění příčinou utrpení ve světě,jak piše mistr Čuang v jedné kapitole v knížce Vnitřní kapitoly,kočička to musí najít,jinak to splete,ještě že si kočika zachovala uklizeno a pořádek aspoň v knihovně,chá,chá,chá.
Tak tady moudro,od mistra Čuanga.Kočička se z toho celá rozplývá,stejně jak před kostelem na Jiřáku.
Přijde jí to jako poselství...

Dokonalý člověk nic nevlastní
genius si nic nevysluhuje
světec nemá jméno

pravil mistr Čuang.
Čuang Čou pocházel z města Meng,byl občanem starověkého státu Sung,který byl na konci 11 stol. př. n. l. vyhrazen potomkům vyvrácené dynastie Šang (Jin) z vůle přemožitelů z rodu Čou a rodová tradice bývalé dynastie ve státě Sung přetrvala až do jeho zániku vuprostřed vřavy válčících států v roce 286 př.n.l.Tolik  k lokaci období,kdy žil mistr Čuang.
Tak pravil v předmluvě Oldřich Král.

Hra světla