Mezi námi zvířaty (ze ZOO Dvůr Králové )

  

 

 

 

Tadao,bylo mi smutno z opuštěnosti tak sociální bytosti,jako je gorila.

Maličká miminka surikat

 Tygr ussurijský,největší kočkovitá šelma planety,též ohrožená.Co vlastně není člověkem ohroženo,jeho počínáním,na této Zemi ??

  

Žirafky mají tak jemný čeníček,kůži,tak jsou hebounké,zvědavé a mlsné,nejvíce jim chutnají větvičky z jívy.

 

A dostali jsme varovávání,že se nemáme naklánět nad hlavy,kdyby se lekly,tak že prudké trhnutí hlavou způsobí pěknou ránu do brady,že měl pán 16 stehů na bradě,růžky jsou dost tvrdé a kostnatí a přirůstají k lebce,až v 6 roce věku a prý mají žirafy dle nových výzkumů 8 obratlů,ne 7,jak se tvrdilo.Jsou úžasné a dvorská ZOO je nejúspěšnější v chovu,na světě,navrátila již asi 200 žiraf  síťovaných zpět do přírody,kde jich v současné době žije jen něco kolem 500 set kusů.Čísla si nepamatuji přesně.Holt člověk je škodící tvor.Tak vypadám dost vystrašeně,nebo je to reál a jsem holt urvaná,vorvaná,jak veverka.Tak jsem byla opatrná,neboť ve své fantazii jsem viděla,jakou dostanu čumákovku.A smáli jsme se,jeden pán povídal,jak ho kousla piraňa,co chytil a že jí potom sežral,tak jsem říkala,že mně škrábla puma Kája a že jsem jí nesežrala,jak jsem humánní a smáli jsme se,že to byl řez,jak nejostřejším nožem,piraňa a Kája mají podobně ostré zbraně.Tak snad si Kája váží a uvědomuje,že jsem s ní neuděla krátký proces a že se na její poklesek a prohřešek nezlobím,ač asi Kája vůbec neví,si ani nevšimla.To má Kája štěstí,že nejsem tak krvežíznivá.A krve bylo,jak z vola,ještě,že si to zas tak nepamatuji,museli mi prst držet a přinést kýbl,měla jsem obavy,že hodím nedecentně šavli,to bych ve svém vrozeném šarmu a glancu nepřežila.

 

Jsem moc ráda,že jsem jela tak narychlo na fotokurz,už jen to pohladit taková úžasná zvířata,tak jsem se setkala s tak milými lidmi a zažila tolik dobrodružství,včetně toho,jak mi ráno ujel vlak,přitom jsem stála vedle něj a od toho se odvíjelo další dobrodružství,ale nevzdala jsem se,vydržela,vytrvala,bylo to úžasné,jsem holt trošku chaotička a improvizovat je třeba.Nevyhovují mi zkostnatělé stereotypy.

 

A jsem vypravěčka příběhů.A sběratelka.A zachycuji okamžik.Žirafky rády boty,nejvíce ty s tkaničkama.Jak to lochtalo,takové hebounké pohlazení,co by člověk nevydržel.Fotky se mnou jsou od ženy lektora ,paní Svatošové,jezdí natáčet filmy a fotí zvířata,z vyprávění  jsem byla celá unešená,ostatně,jako z lidí,mně milých.Jak mně inspirovali,pohladili duši.Večer se mi vybila baterka,při jízdě na safari,tak jsem pozorovala,k ránu byla bouřka,jsem se bála,ve své fantazii,že uletím i se stanem,zas tak hrozné to nebylo a možná jsem nemusela stan ani kolíkovat.Stejně to moc nešlo.V safari kempu bylo výborně,myslela jsem si,že je to nějaká zpovykanost,ti,co se tam ubytují to mohou použít různě,třeba jen se válet u bazénu,ale  musím říct,že jsem v lepším kempu nebyla a kde hned za plotem vidíte žirafáčka síťovaného a Rothschildova ?Zažila jsem toho tolik,zavzpomínala,mně se to vždy tak propojí,na cestách nejčastěji.I na krátkou vzdálenost.
Poznání bylo parádní,úchvatné,včetně focení zvířat,přes sklo je to na prd,leda tak na blog,úkoly nemám ještě vyhodnoceny,ale prostě mně to rve srdce,každý den v ZOO nejsem,ale vyrazím,k nám.Mám ještě fotky z druhého dne,ty jsou kupodivu lepší,asi ze mně spadl stres,celkové uvolnění je lepší,no ta moje cesta,ta byla,přes Jaroměř,ale zase jela jsem historickým vláčkem,komu ujede vlak na Hlavním nádraží,přestože stojí vedle něj ?Jak by řekl Paroubek,kdo z Vás na to má ?Pro mně je cestování vlakem svátkem,není pro mně běžné jezdit vlakem a sama,učím se to,je to důležité,pro dospělost,posun vpřed.Stejně tak focení uvnitř,v pavilonech,navíc přes sklo,to je k ničemu,snad jen lidem vyhovuje být dobrovolně zavřený v kleci,jsem pro to,aby v ZOO měli zvířata,co nejlepší podmínky,když jsem to tak pozorovala,tak mi ty lidé přišly,jak skomírající druh,ještě s těmi psisky,s vyplazenými jazyky,v tom vedru,to bylo je pozorovat,jejich automatické chování,přebíhání od jednoho výběhu k druhému,apaticky,tak nějak.Pro Pupíka by to nebylo,ta by se z tygra potento.Nebyla jsem si chvílema jista,kdo je ve výběhu a kdo na návštěvě,tak se nějak smazaly hranice,pozorovala jsem to a bylo mi úžasně,co všechno se mi propojovalo.Noční safari bylo také moc fajn,paráda,jak jsem nemohla fotit,tak jsem zase vnímala všemi smysly a ukládala do paměti a pozorovala,myslím,že to podobně simuluje safari v Africe,zejména pro tu smutnou skutečnost,že ve volné přírodě  už zvířata skoro nejsou,už pro ně není místo,to všechno udělal a způsobil člověk,ve své neuvěřitelné blbosti,vypadá to,že ZOO splní jeden úkol,jsou to živé banky druhů,uchovavající genofond přírodních druhů.Možná bude pak život příznivý uvnitř,v Safari,venku to bude vymýcené,vyvražděné a budou tam vládnout dementi,co zničí vše,do poslední mrtě.Třeba ten vývoj záleží na všech,na nás samotných,tedy i  na mně,mým vzorem je George Adams,včetně jeho ženy Joy,v dětství jsem to měla obráceně,ale od chvíle kdy jsem přečetla Můj život se lvy se moje hiearchie pozměnila,promiň Joy,ale Joy byla kruci ostrá ženská,to jsem taky a budu se toho držet,nic jiného asi nezbyde.Jsem hodná,jdu si svou cestou.Včetně úvah.Proč plýtvat city,na ty,co jsou plochý,jak balvan?Jakou šel,takou potkal se říká,svůj k svému.Změním prostředí.Inspiraci mi přináší prostředí,které je podnětné.A mám co napravovat.Zdálo se mi,že potřebuji fotobatoh a jasně,že dokončit kavárnu,vždyť já majiteli říkala,že o tom píšu a to ještě ne,na plnou hubu,jaký je to impotent a idiot,egomaniak,dementek honící si triko a já se nenechám,tůdle nůdle.A tak jeho fuchtle odporná,vždyť ničí sami sebe a nevědí,ani co je spárořez a až uvidí památkáři ta plastová okna,tak bude zle,v památkově chránění zóně si to dovolí jen ignorant a dement.A já mu to řekla,proto ten šmejd dělá,co dělá,prostě někdy pravda,logika ta vytočí blba,jak červený hadr býka,podebere se,jak puchejř.Zničily mi kytičky,omítkou a já je omyla a tak krásně se rozrostly,dám to na pojistku,vandalizmus,copak kytičky,ale jak mi poškodil zeď a co teprve bránění v kolaudaci,posílám na něj trenéra a on mi říká,to ti za to nestojí,přitom by blbovi stačilo domluvit,po dobrém.Já holt nemám tu vizuální utoritu,opřenou o svaly,to jsem potřebovala i před bratrem,zastání,eh už zase přemýlím nahlas,co je moje cesta,kam mně vede.A musela jsem dát stopku i Rudíkovi,prudíkovi,nemohla jsem dopustit,aby dále zneužíval,co asi dělá,trubka jeden ?Mně už tréninky,bez rvaček s Rudajzem nebaví,on učil školu života,bylo to použitelné,byl rychlý,jak vítr,instinktivní.Zvláštní,že je často terčem nějakého dementa,co si potřebuje honit triko na slabším a tak často napadnou Rudíka a Rudík se rozvine a narovná a hned za Rudovými lokty létají zuby.Ještě jsem to neviděla a jen slyšela z vyprávění.A tak se znova vracím k tomu,co je mým ústředním tématem,jak je důležitá statečnost a odvaha.Jak pro koho.Pro mně ano.A zjišťuji,že zbabělci se vyznačují tím,že mají postranní úmysly,po straně škodí.No,když je to baví.Uvažuji co oddělit fotky,kam se přesunout,mám potřebu si rovnat hlavu,úvahami ,neučesanými,surovými,tak mi to vyhovuje a mám potřebu se posunout.Uvidím.

Pupíček a jemné detaily

 Všimněte si prosím,nastavení oušek a výrazu v očích a to kdyby jste viděli,jak se Pupík směje,když je Macík kárán.Po konzervičce s lososem je to tu spací vagón,nikde ani chlup.Kočičí,jak jinak.

 Na dvoře nás přivítala sýkorka ,je pod mrakem a přesto dusno,na dvoře to všechno tak bují a kvete a je zavlaženo,paráda,nejraději jsem,když to jde samo,jasně,že je třeba vyvinout aktivitu,činnost,jen asi není vždy vidět,či to není záhodno být viděno,či jsou tací,co prostě nemají ty rozpoznávací schopnosti.Za asistence Pupíka stříhám růže,hladím a očuchávám zimolezy,vytrhávám plevel a přestěhovávám šnečky,leze bazalka a ještě jiné bylinky,nakoupila jsem kytičky,co ještě zasadím,jsem nepoučitelná,nebo se něco změnilo ??Vždyť těm rostlinám se mou péčí tak daří,opět jsem si zasadila lipovou álej.Tedy přesněji školku lipové aleje.Možná ještě přesněji,jesle.

 Nemůžu se dokopat k setřídění a vyřazení fotek,ze Dvora,je to úplná bolest.Au,člověk nemá lpět,au.
A dívám se na fotky Pupíka,jednotlivé výrazy,jeho postoj oušek,co tím říká a jak mhouří očička,Jak je mimika důležitá,copak jsem to já sama neviděla,jednotlivé mimikry.Mám najednou pocit,že to,co sem neviděla,stejně bylo ve mně uloženo.

 Včera jsem na rychlo vypálila do kina MAT na Woodyho Allena.Do Říma s láskou,nedá se svítit,ten Woody je neurotik,ale je to génius,no vidí,co jiní ne a umí to zprostředkovat ostatním,řezali jsme se smíchy,je to takové malé komorní kino,smáli jsme se tomu,co v reálu zas tak směšné není a byl to milý,moudrý náhled,na poznání,Woody v těch kaťatech vytažených,nad pas,vypadá tak,jak to popsat,no prostě komicky,určitě tak působit chce,je znakem velkého,když se směje sám sobě a sráží se a přitom skromně stojí,no fakt geniálně v povzdálí.Krásný film a ten Řím,to město má atmosféru,i Italové svůj vlastní neotřelý projev,on umí tak parádně zachytit a předat,to co vidí,také se mi moc líbílo,jak tepe do dnešní doby a tak laskavě,se soucitem,do znaků dnešní doby,jak otupěla společnost a stala se konzumní a ženoucí se za senzací,žijící na prázdno.je to jen pomíjivý vliv,to zas za chvíli přejde,ten Woody to vidí.To mně nadchlo nadějí.

Pamatovala jsem si pohledy z Andělského hradu,ze Španělských schodů,z míst,kde jsme byly,my dámy,na dámské jízdě.Řím je krásný,protože je tam jednotná architektura,ucelenost,krása celku,úcta k předkům,minulosti,i když opelichané a rozpadající se,vždyť to není nic proti ničemu,rozvaliny vypráví.Ten Řím tepe,žije.A lidé v  něm.A Praha je také krásná,všude je krásně,přepadla mně nostalgie.Až taková,že se dívám na fotky z Indie a divím se ,že jsem to vůbec přežila,že jsem se doplazila domů,jakou jsem měla vůli k životu.Koukám a neumím si srovnat,co vidím najednou očima.Přirovnávám to k zamračenému Pupíkovi.

Pupíček to umí.Se tvářit.Projevovat libost a nelibost a jak.Všichni se spokojeně válejí,Pupík má čeníšek u ntb,aby ho hřál větrák,Macík doslova zařezává na křesle,Macinka spí,hlavičku položenou,Míca se zrovna probudila a Pacinka se protahuje.Chodím okolo toho,jako kolem horké kaše.V tomto týdnu mi došlo,jak je potřeba vytřídit lidi,jací jsou,že se projevuje podle činů,chování,nedá se usuzovat podle přání,či úmyslů,ale podle činů.A jak je k tomu potřeba vnitřní upřímnosti,pravdivosti k sobě,protože velmi často dochází k tomu,že se divíme,s kým jsme to sdíleli a co a já se nestačím divit a nahlížím,na ty,co jsem pustila,jakou mají s prominutím nízkou laťku a jak v prvé řadě pudově útočí na ...no na ty druhé,co za to mohou a přitom jsou sami zbabělí,prostě jen negují,oponují,argumenty nemaje.Tak jsem si vzpomněla,jak jsme jeli do Indie,že chci do národních parků,na to zřetel brán nebyl,jak jsem si všimla,že naše vzájemné vztahy se přeskupovaly a probíhala (s prominutím vzájemná ) šikana,že jsem se od toho oprostila,s velkou bolestí,neboť jsem doma nechala těžce nemocnou kočičku a má duše dlela u ní,tak se naše skvadra přesouvala a každý bojoval,jak uměl,s tím druhým a mně začalo být zle,špatně a reakce těch,co mně měli dobře znát byla jaká ?Šikana.Až po letech vidím,že mnozí nejsou schopni posunu,reflexe a najednou tento týden jsem viděla,na očích mé kamarádky,že nepřeje,že mi to nepřeje,to,že se pomaloučku vysekávám z průseru.A najednou se stalo to,co jsem vůbec předtím neviděla,já už se neangažuji,za takové,čekali automatickou podporu a uměli jen šikanovat,stírat.Najednou jsem objevila i jinou úroveň a to,že primitivismus a nízkost  je primitivismus a nízkost,ať se to natírá a tvář,jak chce.Bubák bubákem zůstane.A poznala jsem,že tací nepřejí,prostě nepřejí a energii těží z toho,že se někomu nedaří,pozoruji to z dáli a docela čumím,koukám,jako ten puk.A včera to úplně přesně zarezonovalo v tom filmu,paráda,to jsem tedy vnímala a cítila.Tak jsem ráda,že jsem se pustila vztahů takových,kde hraje roli nepřejícnost,snad z hlouposti,protože vidím,že kritika jim jde,ale bez argumentů a jejich jediná možná reakce je oponování,negace,až agrese,útok.Až mi je tak zvlášně,když vídím,že je někdo blbý,jak necky a já ještě soucitná a ještě řekněme korekci vztahu prožívám.Když jsem dostala malý dárek,se slovy,že zlobím,tak jsem s úsměvem pravila,že jsem hodná,to bylo poklesnutí čelisti a zklamání.Pozorovala jsem,kde je úroveň hovoru,nestačila jsem se divit.No jo,tohle jsem musela poznat,na vlastní kůži neviděla bych to,bez ztráty energie a nutnosti s tím něco udělat.Vzpoměla jsem si,jak jsme lezla na horní palandu,ve vlaku,s posledním vypětí sil,jak jsem se potácela po Elefantím ostrově a šla na hotel,do sprchy,neměla ani rupku,na teploměr,už a směřovali jsme k letišti,jak jsem pila v horkosti džusy a měla zimnici,jak mně ty dvě blbky přesvědčovaly,že mám améby a ať piju vodku,nány pitomé,jak jsem vlastně vypadala svěže a odpočatě,jak jsme málem letěli do tramtárie,minimálně do Ulantabátaru,když jsem z posledních sil slyšela vyvolávání gospodin a gospodina,dostavte se ke gejtu,naše  jména,pak už poslední hodiny do Ruzyně a pak sanitkou do Vinohradské.No,jo mně to došlo,potlačovala jsem bolest a projevila se nemocí,Murinka,moje nejsladší odešla dřív.Měla jsem a mám přání,že bych svou cestou chtěla spočinout u nohou Buddhy Avolokitešvary,největšího slitovníka.A dochází mi,že ti mý společníci na cestě do Indie neprojevovali soucit a péči.A po tolika letech jsem se oprostila,od posledního pouta a jak se mi ulevilo,vidíc,že můžu být v kontaktu a mám hranice,jak pěkně jsem to zrevidovala.Tohle všechno zvířata umí,cítí,vnímají,jsou úžasná.Ještě,že jsem napůl kočka a mám k tomu blízko,zkusím se naladit na intuici,impulzy a procítit své potřeby.Když jsem tak cítící a empatická,že jsem dostala tehdy zánět ledvin,z nevysvětlitelných příčin (skoro) .Vždyť já si tu Indii prožila na své rovině,zažívala své příhody,jen jsem se srovnávala a potřebovala s někým sdílet,pro to být s někým,jsem dávala a vidím,co to bylo.A přizpůsobovala jsem se.A to nejde.Jen s někým lze být a být vzájemně repektován,ctěn,někteří to neznají,jen sráží,čím větší hňup,tím je namistrovanější.To jsem poznala s těmi všeuměly,co mají více sebevědomí,než znalostí a schopností,zdánlivě si věří,ale to,jak npřejí,negují prozrazuje,že si až tak jistí nejsou sami sebou a proto ta negace.Uzavření.A to jsem neviděla,jsem otevřená a je to síla,to jsem si vůbec neuvědomovala.Zkreslenost náhledu,vsugerovanou slabost,to mohu změnit,u sebe.Vztah k autoritě,urychleně se spoléhat sama na sebe.A nedávat peníze dopředu,pak se pozná,kdo je přítel,pak že v nouzi poznáš přítele,no to jo.Tak se směju.A už nekvílím,protože poznávám,protože to co opouštím je nahrazováno velmi jemným,citlivým a novým,poznávám,že jsou milí,veselí a přející lidé,schopni předat to dobré v nich,něco naučit,ne jen mistrovat a frajírkovat.A jak to tak  pozoruji z dáli,najednou vidím,že se jim to vrací,že sami nemají pohnutí a nedostává se jim.A tak jsem ráda,za svůj dar pohnutí,najednou vidím,že je to veliký dar,hybná síla.

A nezbývá,než se podívat sobě do očí a říci,ano je to tak.Vidím na Pupíčkovi,jak mu to sluší,na mou duši,na psí uši,na kočičí svědomí.
A stejně jsem intuitivní,celý den se tak poflakuji a vyčítám si to,vznešeně se tomu říká prokrastinace a nepřesně lenora.Tak dnes se mi celý den nechtělo a psala jsem o něčem,co zdánlivě evokovalo minulost a ejhle,než jsem s přestávkami dopsala,po moc příjemném telefonu,že jde zítra Ťapinka na stehy a že je jí lépe,že ač nemá nožičku,tak to bylo vyřešeno,operací,co jsem já zpunktovala,tak energií vyvolala a když  Ťapinka měla poškozené nervy,tak je jí lépe,bez ní,už jsem jí viděla na fotce a je to de výrazu taková čertice,jak  Pacinka.A celý den se dopotácel k večeru a dozrála událost,o které jsem psala,že jsou tací,falešní přátele,co se tak tváří a nepřejí.Tak jsem ráda,že mám přátele a že poznávám,ty falešné,ač to bolí,ale je to potřeba,to k tomu patří.A jak fungují tamtamy a jak se lidé zajímají jen o drby a pomluvy,no fuj,zlatý zvířata,zlatý prciny,jak by řekl Bohumil Hrabal.Tak jsem ve čtvrtek řekla,těm,co jsem dlouho neviděla a vyhýbám se jim po čertech vědomě,že jsem si koupila les,což je pravda,vykácený a ve slevě a slastně jsem vyprávěla,jak vysázím stromečky,zamulčuju,no už to vidím,každý má jiné cíle,já vysázím les,ať mám kam své kosti složit,ať rostou stromky,ve stromy.

 No a dneska si tak divně kňourám,,vzpomínám na křivdy,na šikanu z Indie a ejhle,sms,které už nečtu,od bratra,co dostal všechno a stejně má imbečilo kretino málo,že mi přeje nemovitost,to tamtamy fungují velmi rychle,pche,vidím,jakou kyselost dělá nepřejícnost.To bych sama nevěřila.Je to stalker.Idiot,svrbí ho pata,pro samé svrbění.Já vždy usuzovala na sexuální disfunkci,ale tohle bude ještě složitější,taková urputnost.

 No a vida,krásně se to vyrovnalo,negativní a pozitivní.Já mám radost,ze svého lesa,co jednou bude šumět,nad mou hlavou,uvidím,je to startovací les,chtěla bych své kosti složit,tam,kde leží mé kočičky a tam právě řádí bratr a spokojen není.

 Musím říct,že mi zrovna není lehko,poznat,co jsou vskutku ti nejbližší,koukám,jak zjara a nemohu svým vlastním očím uvěřit,jak je řeč zkreslující,je to tak,že mé oči vidí  a nestačí se divit,to jo.Poznávám a směju se,jako blázen na tarotové kartě,co se směje a ví,protože nechápu ty,co jsou rivalitní,kde vzniká závist,nepřejícnost,jed v srdci,nechápala jsem kdysi bratra,že mi ničil mé věci a moc mi to vadilo,nechápu,že mám kamarádku,co mi nepřeje,proč se tedy se mnou stýká,kvůli čemu ?Vidím,tu neuvěřitelnou potřebu stále s někým zápasit,přetahovat se,honit si triko,chlubit se  a navyšovat.Nechápu ty,co můj počin,les a to vykácený,bez ničeho,jen pařezy,ovšem po letitých borovicích je někomu trnem v oku.Ano,vidím tam už rašící stromečky,okopávám je a dám si tam maringotku,bude to dřina,ale co,já stvořím ráj,mám to v plánu.No,vždyť je to čirá krása,ta země,reliéf,barvy,čistá krása přírody.No a co,moje pseudokamarádka,revidovala jsem vztah,přijala jsem to,jako fakt,je kyselá,jak prdel a já se směju a stejně nechápu,jak a proč jsou takové vztahy,já vztahy s někým,koho ráda nemám nepěstuji.A jak jsem zjistila,že je dobré se od takových odtrhnout,pro mně,neboť s nimi být v zrcadlení,nebylo přínosné.A jak pravda není u všech vítaná,jak mnozí škodí,nevím,nakolik vědomě,či je to podvědomé,ale dělají to.A tak pokud není uspokojena jejich potřeba škodí ?No,budu ráda,když nebude jejich destrukce rezonovat.
Film Do ŘÍMA S LÁSKOU rezonoval,prostě ten W.A. se nezapře,je to znalec lidských duší.Není nad to vidět.
To je hned jiné,když je duši dobře a cítí se dobře,to se pak dá zvládnout i nemalý úkol,co si kočička předsevzala.No,uvidíme.A v pátek jsem nastydla na hřbitově,škrábe mně v krku,nedošlo mi,že pokud nedržím deštník,že zmoknu.Rodičům jsem řekla,že se starají o hrob,ve stylu Dezidera Demétera, a oprava boudičky na nářadí čeká na generaci příští,ať delegují toho,koho obdarovali majetkem,tak jsem na obavy,že ani nebudou ležet u sebe připomněla,že se má pečovat o živé a za života a nedělat falešnou pietu,posmrtně,jako v případě dědy Dunického a připomněla jsem máti,že je tam vystřílím,pokud se něco stane a že to,jak jsem to definovala a měla na mysli,že nebudu opakovat,nedodávala jsem,že bych je vyhladila do poslední spermie a že můj způsob humoru nadlehčuje věci těžké a některé zdánlivě nevážné jevy jsou myšleny vážně.A jsem cítící humanistka.A proto jsem si pořídila les a tak zvažuji,že na složení svých kostí mám ještě spoustu času a moře toho,co mám ještě udělat.Tak se mi z dnešního dne stala retrospektiva a takové experimenty mně baví,neměla jsem předpoklad a přitom jsem dnes zjistila něco důležitého,kdo má potřebu mně mýt prdel a tak mi nepřát,zrovna v mé situaci je to fakt výsměch,co to je za ubožáky.A učiním jim čáru,přes rozpočet,už se nebudou mít čím kochat,jen ať reflektují,to je očistné.Pane jo,to byl den. Kočičky ožily,řádí,celý den se válí a teď budou lumpačit.Takže den byl velmi naplněn,ač se zdál pomalý a líný.Jo,vymanit se z role oběti,nebýt oběť osudu,ale tvůrce.

Macíkova siesta fiesta

Macíček dnes v sobotu 10.8.2013 se mi jevil býti dobrým modelem

Tak se krásně koukám a tak příště ať mám i tlapky,jó ?A ten balicí papír mi dělá stín,za ouškem.

Jsem skromný kocourek a spokojený a nevejdu se na šplhadlo.



To vedro zmáhá,takhle jsem trávil dny,v tom děsném pařáku a foukal na mně větrák.

Ležím,ale vím o všem,kontepluji,odpočívám.

Přemýšlím

Se zamýšlím

Jsem vědoucí,jsem bytost vědomá

Jsem pozorný

I takhle se umím tvářit.Jsem šelma,co jí v pralese nic neuteče.

Jsem Macík,rozený z Popelnic a Neratovic,lenní pán Žižkova a Vinohrad.Jsem.Jsem Macík,roztomilý a rozverný kocourek.

Pětikilový kocourek.Macík akorát,atlet,sportovec a krasavec.

Jsem spokojený kocourek,dnes byla i konzervička ,tak jsem spokojen,není takové vedro a tak odpočívám,kontepluji,v mých očích se zračí svět všech koček,odpočívám rád,jsem důstojný kocourek,jsou mi dva roky a kousek a narodil jsem se kočičí mamince na ulici,mám setřičku Macinku,ta má krátký ocásek.Maminka taky už má domov,když jsem byl menší,byla zima a krmila mně moc hodná paní,byl velký mráz a nemohla s mně vzít domů,měla už 4 kocoury a já na ní čekal,ve velkých mrazech,seděl jsem na schodech a čekal,až se zase vrátí.Pak mně nacpali do přepravky a odvezli,nejdřív k veterináři,vzali krev,odblešili mně a dostal jsem se do tepla a měl jsem plnou mističku,jak já rád papal vločky s konzervičkou,abych měl sílu přežít venku zimu a mráz.Tak jsem se zase potkal se setřičkou,Macinkou,bydlely jsme spolu v koupelně a teď už dávno bydlíme všude,já své nejoblíbenější místa střídám,ale nejraději se ducánkuji a protahuji a nechám si drbat bříško.Vypadám a jsem veliký kocourek,ale jsem hodný a něžný,představte si,že na mně Pupík pořád startuje a číhá,tak já na něj taky,když mně honí,vesele upaluju,jsem veselý a rozverný kocourek,hraju si s Macinkou a máme plnou mističku a dostáváme i moc dobré konzervičky,sedíme kolem mističek a někteří způsobně baští,jen  z té své.Slyším moc dobře,když se konzervička otevře,to  jsem hned na příjmu a jdu se zajímat do kuchyně,co je nového.Jsem ještě plachý kocourek a tak už to asi zůstane.Vyrostl jsem na ulici a mám vychování,jsem způsobný a skoro nepůsobím žádné lumpárny,ani nečistoty.Jsem úplně nenáročný a nejraději se zajímám o kabely ,pod psacím stolem,v čemž mi je bráněno.A samo,že mám pod palcem tiskárnu,ta tak vrčí,že čekám myš a vyleze papír.Myší,plyšových mám slušnou sbírku a hry provozuji nejraději v noci.Mnohé jsem se naučil,od Pupíka,třeba škrábat na dveře a protahovat se a otírat se o yuku a pořádně jí dávat za uši,jsem šikovný a skromný,nenáročný,trpělivý a moc a moc hodný,rád jsem rozpustilý,tak projevuju radost.Když mi čistí nosík,trpělivě držím,občas mám i šrám,protože nosík mám zvědavý.

A má rozhledna,kde spočinu a vládnu a jsem rád,na světě.Jsem Macík,Macíček.Roztomilý kocourek,to říkám pořád.

Selekce

Dvůr Králové srpen 2013

S těžkým srdcem budu muset fotky přetřídit,vytřídit,ou,ououou,jinak to nejde,neposunula bych se,takhle je to i s lidma,ač je to těžké,je to očistné.Malá opička,guarézka,že v jejím výrazu se zrcadlí pohnutí malé opičí duše ?Vždy znova a znova mně překvapují,lidé a já sama vnímám,jak je třeba nahlédnout na vše,co děje,jako vývoj,přínos a zrání,tak to je.Je to v pohybu,ač můj vnitřní postoj se někdy tomu brání,je to očistné.Mám pocit,stalo se mi v několika okamžicích,minulé dny,že se přání plní,myšlenky zhmotňují,až mi přeběhl mráz po zádech,jak vidím,že se lidem špatné vrací a jak ti,co jdou špatnou cestou,pokud nedosahují uspokojivého výsledku,jen zesílí tlak .Dnes večer mně čeká jedno takové vypořádání,až mně mrazí,člověk co mi něco nedodal,něco provedl,je v nemocnici a je lazar,to za co dostal zaplaceno a neudělal,tak je dávno spotřebováno a co je mi po tom ?Neviděla jsem,že lidé co se jim něco děje,že tak chtějí žít,že vytěsňují a že pravda je něco,z čeho mají strach a vyrážku.Uf,tak já nahlížím a nedá se svítit,mám mít odvahu a bojovat,narodila jsem se taková,je to můj úkol,překonat překážky a vylezt z bahna,co mi nevyhovuje,co mi je po tom,že ostatní se v tom rochní.

Hodinu přemítám nad malou guarézkou,nad lidmi,nad sebou,nad fotkou,ořezem,nad jednou fotkou,pak se divím,že mi utíká čas.Kam,záleží,kam jsem tu energii vložila.Vypadá to,že dnes je den selekce.Trošku to provází smutek,ale co,vždyť je přede mnou to,co co jsem si přála,kavárna,jsem komunikativní,proto jsem chtěla a chci být v kontaktu s lidma a předávat,asi nejlépe dobré kafíčko a včera jsem zažila takovou radost,Pupík,moje kočička,osobnost veliká,co si umí říct,o to co chce,kočičím způsobem,se promenuje samostatně po vnitrobloku,jasně,že jí mám pod kontrolou a pokaždé mi zdrhne a schová se,hraje si se mnou a proto jí můžu pouštět,protože vím,že ona moc dobře ví,že se ztratit nechce,tak se Pupíček zase zdejchla,v tom vedru jen do stínu keřů a jakou měla radost,že jsem jí vytáhla,povídala jsem si s paní,co mi ji vždy naviguje z okna a ona povídá,že se v domě narodila,tak se jí ptám,usuzujíc z jejího věku,že tedy zažila a znala pana Bauma,zoologa,co u nás není skoro znám a přitom jeho přínos je takový,v přirovnání jako A.Ensteina ve fyzice,tak si to říkám a paní povídá,že to byl její strejda.Tý jo,pane jo,tak si říkám,že tak to má být,koho zajímá doktor Baum,jeho osud,že má na chodníku malou bronzovou destičku,že zahynul v koncentračním táboře ?Pane jo,kdo ho zná,koho to zajímá ?A zajímá ty,co jsem se s nimi stýkala vůbec něco ??Začínám o tom přemýšlet.Začíná se můj život pročišťovat.A tak jsem paní povídala,svou patálii s kavárnou,i jak jsem chtěla udělat výstavu doktoru Baumovi a ejhle,to klidně mohu,jak těžko se dle mého kvalita dere na povrch,jak s těžkým srdcem jsem ořízla fotku guarézky a trvalo mi to a jak těžko prožívám poslední dobu,co se potýkám,s čím vlastně ?Aha ?A to krásné,když jsem paní povídala,že už nemám sílu a odvahu,že jí sbírám na tom dvoře,přemýšlím a venčím Pupíka,či Pupíček venčí mně,tak mi paní povídá,že mám být odvážná,no jasně,odvaha to je přece to ono,žádný zápecník se hrdinou nestal,jen hnil doma za pecí,to je vlastnost,co je znakem i v českých pohádkách.Mýty a báje,začínám se cítit,dle předků,jako divoká Keltka,tak z toho místa pocházím,cítila jsem se odtamtud,kořeny,mé kořeny jsou všude.I v lese druidském,i na Žižkově,mé kořeny jsou tam,kde je mé srdce.A včera a předevčírem jsem byla v příjemné společnosti a tak dnes si jdu vypořádat závazky s tím,co už je minulostí.Karma,dharma.Budu pozorovatel,to je moudré,často je mé srdce hnuto soucitem a když pak vidím,kam jsem to vložila,tak bych si jí plácla,pro probrání,co jsem to všechno neviděla.A vidím,že to co se člověku děje smysl má a jaký.A to mám třídit ještě mnoho fotek,olizovaly mně žirafky,sametové a dozvěděla jsem se něco nového o nosorožcích,že jsou to plašani,nejdřív konají a pak přemýšlí,takže se leknou,zamáčkli by vás a pak by je mrzelo,že ten mastný flek byl jejich milovaný ošetřovatel,takže opatrně s nosorožci,což jsou chytrá zvířata,to se o lidech,ve většině případů nedá říct.Kočička zase perlí,ale tak to cítím,nejsem pokrytec,nebezpečí pramení z hlupáků a jaké a kočička je celkem dost chytrá a navíc vnímavá,cítící a instinktivní,proto je jedna duše se zvířaty....Včera byl den a je celý měsíc,že jsou duše předků blíž,tak se tak vžívám a děkuji,za předaný genofond,za odolnost,o které jsem netušila,že ji ti druzí nemají.....a kdo ví,co ještě objevím,v sobě.Moje deníčky,to to nabralo grády.

 

Dvůr Králové srpen 2013

Úlovek

Jsou tak roztomilé,šelmičky jedny.



To je můj nej úlovek Safari 2013

Aktuální pařák a mix mysli

Pupíček 2.8.2013

 A protože nemám čas ,tak jsem ve stresu a dělám jiné,než předsevzaté,ale co,tak to má být,tudíž zítra jedu pryč,nemám sbaleno,čistím karty,ležím u větráku a takhle si třídím hlavu,odstartovala to horkokrevná vzpomínka,v tomto horku asi příznačná,sama jsem horkokrevná,tak se asi nemám čemu divit.Vždyť je horko,že ?No jistě.Včera byla Micinka u pana doktora,dostala zase rýmu,vrací se jí,má nějaký malý čeníšek a tak,jak jí zase začaly lítat nudle,jak námořnická lana,sebrala jsem se a alou na veterinu,prostě by to nepřešlo,dostala antibotika na 14 dní,injekčně,zítra jedu pryč,tak bych jí je nemohla dát v tabletách.Míca nejraději jezdí v hromadné dopravě mimo přepravku,má kšíry a je spokojená,uvelebila se na sedačce v metru za mnou a v tramvaji zas koukala z okna,celá zježená,neučesaná,jak jsem jí násilím rvala do přepravky,no nechtěla.Už jí rýma přechází,zítra to snad bude dobré,pak ji hned proti respiračním onemocněním musím nechat naočkovat.Vždyť mám velkou kočičí smečku.Nejmenší,za poslední roky.Je vedro a kočičky se převážně válejí a v noci spí,až na Macíka,co se válí ve dne a v noci se dožaduje mazlení,když nemůžu spát,vzbudím se a koukám,jak na mně Macík zpod postele kouká,válí se na koberečku a pozoruje,tak se navzájem pozorujeme,přijde se pomazlit,ducánkuje,já chabě drbu kožíšek a bříško,ožužlává kabely,což ráda nevidím,tak ho expeduju,ať se rozvaluje dál,pak se válí na škrabadle uprostřed pokoje,nemůže se tam vejít,nožičky mu přepadávají,ale má vynikající výhled.Všichni spíme v dosahu větráku,teď už po té bouřce ne,v noci ne,protože to hučí a je akorát,ale přes den větrák jede ,čehož využila Pupík a zavrtala se do peřiny a nechala se větrákem lehce ovívat,to bylo pondělí,den před tou bouřkou.



Vedro,tak má Pupík siestu.

Sem tak se protáhne.

ideální chvíle pro zachumlání se do peřin,venku 40 st. ve stínu,tak si Pupík zaleze pod peřinu,lehounce fouká větrák,co k tomu dodat ? La dolce vita !

 

No a takový je kočičí život.Nebývá jen lehký a tak nahlížím na iluzi,klam a máju všeho,nahlížím a večer,na balkoně s cigárem si říkám,že je život mysterium,vše si sesumíruji a jdu spát,nespím,ráno jsem vyřízená,stíhám,takže nestíhám dohnat skluz  a mám stres a pak vidím,že je život mysterium,že je všechno jinak,no a co,improvizace,to je dílo mistra.Jo,jo.Tak jsem reagovala na FB,jak se dnes zase projevila organizace,co kybicuje druhé,tak jsem si přitom vylila duši a napadlo mně,to dát sem a je to,sbaleno nemám,ale co,to bude rychlovka,hlavně ráno....heh.
Moje vzpomínka a posouzení užitečnosti organizace Amnesty International.

Amn.Int. škodí,spolu s ostatnímu neziskovkami,jsou tam odložení zasloužilí,aby pobírali nemalé peníze a nic nemuseli.Amn.Inter. škodí Čr,špatné jméno dělá.Kdysi v r.94 jsem se "ujala" ( chyba )Chorvata,leč měl smolíka pacholíka,páč byl Srb,neměl doklady a byl v )(,já soucitná,eh,no nicméně aby došlo k nápravě,obešli jsme hory doly,měl pravdu,na CH. velvyslanectví mu doklady dát nechtěli,srbské nechtěl on,tak jsme se postupně dostali do Poradny pro uprchlíky,veget pro bývalé chartisty,paní Němcovou a spol.,copak o to,hodná paní to byla,ale nedělali nic,nic,nic,neschopní,neschopní a navíc bylo politicky nemožné vyřizovat doklady Srbovi,co je Chorvat,vždyť v bývalé Jugošce oficiálně žádná genocida neprobíhala a Čr. rozhodně nestála na straně Srbů,tak šel hošan do uprchlického tábora,jediná možnost,slibovali,že ho pustí,po 2 týdnech,holala,starou bačkoru,vytáhli ho mý rodičové,na poslední chvíli,se staženou řití,páč se nelíbil jinému etnickému Albánci,co se nemají rádi a tenhle tam nakráčel s narovnanými komínky prádla,3 000,tak mu Albánec slíbil podříznout kejhák :-) .Paní Němcová krčila rameny,co jsem tam zažila,jak neuměli,neměli zájem pomoci slepé dívce,ze Slovenska,no děs. No Chorvat byl doma,čekal,že si zase bude válet )(.Já se ponaučila,tak nějak mně to došlo a kopla ho do )(.Můj dosavadní nejhrdinštější čin,už měl doklady,soucit mně nedržel.Ale teď jsem si vzpomněla ,jak fungují tyhle všechny humanitární organizace,vysavač peněz,ze státního rozpočtu,běda těm,co tam fakt potřebují najít pomoc.

 

Minulý čtvrtek Výročí 20 let U Vystřeleného Voka,Čerti ve stodole & Velíšek,ten maloval ten plakát ...



Čerti ve stodole,ten vlahý letní večer,na Žižkově

Minulý pátek
  

A já pomoc našla,tak se tak koukám na fotky,vždyť já jsem pamětnice,to jsou moje vzpomínky,to je můj život,jaký je,jak ho prožívám,vždyť já ho žiju,naplno,na plný pecky ho prožívám ten život,opojný,takový,jaký je.No jo.

A dívat se do nebe,když duši není lehko,dívat se nahoru,pozvednout zrak k nebesům,obloze.

A vidět tu krásu kolem,kolem sebe,ve mně

A tak žiju svůj život,vzpomínám,na mylníky,na kroky,co kam vedly,Chorvata jsem přejmenovala na Ničiporuka,Mikitu Ničiporuka,dle inspirace filmem Dejavu a sarkastický pohled mi dělá dobře,mění polohu a po letech si vzpomínám se soucitem,zapadají mi kolečka do sebe,jak že to ve světe chodí.
Jo,hohoho.Eh,jediná skvrna na mém heroickém výkonu byla,že milý chorvatský hošík našel azyl u mých rodičů,parazit jeden,to jsem tedy nekousla,ale dnes již ponaučena životem se nedivím to ničemu.A hlavně,se nevztekám na ty,nevědí,co činí..Ale hlavně,dnes si uvědomuji,že jsem z naprosto bezvýchodné situace vytáhla debila a vyřídila mu to nejdůležitější,doklady,pro to,aby škodil v tom svém mrzkém životě dál.No,br.Já si myslela,domnívala se,že svět je nespravedlivý,ee,nene,není,po uzdravení tenkrát z lymesské boreliozy,navíc zdánlivě,jsem propadla samaritánství a chtěla chudáčka,bez dokladů,bezprizorního zachránit.
A tak se mi na to pěkně dnes vzpomíná,neboť mám radost,či mně hřeje na srdci,že tento týden jsme měla radost,ač mi z toho bylo moc smutno a ouvej,v průběhu,že jedna paní měla doma kočičku,co nemohla došlápnout na pacinku a neměla prostředky,na to,aby kočicce nechala pacinku amputovat,Ťapinka jí říká a tak mně napadlo,že by jí mohli pacinku operovat,že by mohl přispět místní útulek,či se zřídit sbírka,což se stalo,paní jela na kliniku a žel,nožička kočičky měla poškozené nervy a tak nakonec došlo k té amputaci,kočička měla po operaci komplikace,je to velká operace,bere se celá končetina,až k ramennímu kloubu,aby si kočička nezraňovala pahýl,tak nejdříve kočička nemohla korigovat svou teplotu a byla v inkubátoru,pak zase měla velkou teplotu,mrzelo mně to,říkala jsem si,co jsem to nastartovala,přála jsem si hluboce,aby to dobře dopadlo a moc mi to bylo líto ulevilo se mi,kočička už je od včera,u paní Ivanky doma,lítá prý jak čert,ještě jsem jí instruovala,jak se za použití mírného,až velkého násilí vpravují bezbolestně léky do chlupatého pacienta a mám takovou radost,tak jsem objednala svým kočenkám baštu a kočičkám taky,dostanou k tomu grátis deku a tomu já říkám dobrý bussines.A ještě doufám a přeji si,aby to dopadlo dobře s holoubkem,kterého mimo jiné objevila Pupík,vedle ve vnitrobloku,tak jsem zavolala zvířecí záchranku a po hodině dilemat holoubka předala,pán si přijel,neměl snad nic zlomeného,pán říkal,že je vyhublý a zesláblý,no a mně v hlavě projelo,jak když jsem byla malá,jak babička říkala,že leukemie je od holubů,starou bačkoru,holubi nemohou přenášet tyto nemoci,neboť mají jinou teplotu krve,tak mně to tak proběhlo hlavou,ty předsudky a rovnání se,co je všechno uloženo v hlavě,v duši,babičce totiž zemřela dcera na leukemii a a pro mně to bylo trauma,celé dětství,bolest a bolest a neutěšenost.Tak to takhle prožívám,já totiž holuby miluji a zvířata,kdysi jsem si přála pěstovat holoubky,poštovní,né na maso,samozřejmě,teď na balkoně to nejde a tak se mé přání vrtly jiným směrem,myslím,že to je tak jako tak spojené,no tak doufám,že holoubek se zotaví a vyléčí ho.Proč o tom tak píšu,asi že mám radost,potkala jsem dobré lidi,soucitné,pomáhající,holoubkovi dali baštu,kočičce domov,mně kočičky radost a lásku a já péči a doklady Chorvatskému Srbovi,každý dle svého.No vždyť,straním se parazitů a nenechám si srát na hlavu,tak už jsem velká,ale trvalo to,byla to dřina.Ale vnímám jistou rovnováhu,že se vynakládané vrací,vždycky jsem vyšťavená.,jako pes,sevřená úzkostí,ale vidím posun,zjistila jsem,že spoustu těch,co mně tepalo,jen vegetativně přežívá,hubu plnou keců.Musím přestat,ještě mně čeká chaotické balení,vzít Pupíka na vycházku a ráno vysvištět.Na Safari...Do Dvora Králové,nejsem příznivcem těchto lunaparků,ale když je tam zvířatům dobře a snad to lidi nějak ovlivní k lásce k přírodě,tak to považuji za spíše užitečné.

A aby byly informace ucelené,tak tady někde tančí kočička a hrají Čerti ve stodole.
http://www.youtube.com/watch?v=4lN91PdFLqI

Nácházím své divoké a nespoutané pudy,jsou naprosto v pořádku,žádné konvence mně nesešněrují,to je pro ty,co svůj jediný jedinečný život promarní vegetativním způsobem života.

Vyjadřuji se obsáhle,budu se stručně balit,už to tak vypadá.





Cesta

Ardžuno,vzmuž se a bojuj,pobij své nepřátele,stejně jsou v mém srdci dávno mrtvi,pravil Kšna Ardžunovi ( Bhagavadgíta )